memorial weekend - day 3

Dnešek byl takovej lazy day, i když jsem nakonec dost "pracovala" ...

Dnešní Memorial Day byl výjimečnej akorát tím, že jsem vůbec neřídila. A taky možná tím, že jsem všechny překvapila, když jsem prý poprvé pila u večeře... jo, no, pivo ani víno mi tady nenalijou, tak u jídla nemám potřebu pít :) A když už jsme u té večeře, tak se podávala vepřová žebírka bez kosti, hnědá rýže a květák! Divný co? :D A nasadila jsem tomu korunu, když jsem si k tomu teda nakonec dala dobře vychlazené čokoládové soymlíko :D

Když už je dneska ten sváteční den, tak jsem si řekla, že si pustím nějakou americkou klasiku - The Lucy Show... podle fotek to asi bude dost crazy :))

Yay! Mám hattrick - tři příspěvky za sebou! :)

Mějte se krásně... já už se pomalu ladím na New Orleans. Let the good times roll! :)
LW

memorial weekend - day 2

Hello, hello...

neděle je za námi a většině z vás zítra začíná nový pracovní týden. Mně ne, je totiž Memorial Weekend, jak jste si asi už všimli. Tento týden bude obzvlášť krátkej, protože v pátek taky nepracuju, odlítám do New Orleans.

Speciální pozdrav mám dneska pro ANAG :) Je to vypůjčenej status od mojí kamarádky z facebooku. Myslím, že ho určitě oceníte :D

Jackie Chan v Karate Kidovi prohlásil, že kung-fu je ve všem, co děláme. Snažím se na to myslet, když dělám korektury ;) MM

Dneska jsem toho víc nachodila, než najezdila. Už to dělá dnešní den výjimečným a další výjimečná věc - strávila jsem ho s Češkou! Pavlína, 28 let, původně z Olomouce, nyní 3 míle ode mě... Vyrazily jsme spolu na Appalachian Trail. S kým jiným než s Češkou se tady taky dá vyrazit do přírody :)

Když už mám to štěstí, že mi takřka za barákem začíná jedna z nejdelších stezek, tak by byla škoda se na ni nepodívat. Začíná v Georgii a končí v Maine, má celkem 3500 km! A my jsme ušly.. ehm... ne moc :D nějak jsme se do toho zamotaly (a zakecaly) a nenašly pokračování :D příště si půjčíme průvodce a napravíme to...

Tady je pár fotek zvířátek:

Na konci (vlastně na začátku) stezky, kdy jsme si dávaly svačinku, tam dorazili tři kluci, kteří se s náma očividně chtěli dát do řeči, ale Pavlína toho jednoho celkem rázně utla s vysvětlením, že "normální Američan" by se na nás "takhle" nedíval a že tihle navíc i kouří. Přišlo mi to dost přísný :D

Dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí, přece jenom je tady už čtvrtej rok... a v nejbližších dnech navštívím gun shop. Má docela drsný zážitky. Některý věci se mi tady jenom nezdají, mám asi doopravdy dobrou intuici.

Pak jsme přejely na White Pond, kolem kterého taky vede stezka a tam už nám to šlo líp.

A plánujeme, že si na víkend půjčíme kajaky a projedeme se tady na těch nádherných jezerech a taky mě možná čeká skydiving... Nejsem si úplně jistá, jestli na to mám... ale co jsem tak slyšela, tak za ten zážitek to stojí :) ... tak uvidíme...

memorial weekend - day 1

Hello koťátka!

Tento víkend je výjimečný, je to totiž Memorial Weekend! Protože se mi zdá, že tady hrozně málo pracuju, tak jsem se nabídla, že budu tuto sobotu pracovat - abych neměla takové výčitky...

Musím říct, že jak se u nás s oblibou říká, že Američani jsou úplně blbí a nevzdělaní atd., tak to teda nemůžu potvrdit. Aspoň ty lidi, který tady potkávám, mě docela překvapujou. Asi 50 % lidí, kteří se mě zeptají, odkud jsem, na mou odpověď reaguje - Praha, tam jsem byl/byla! A tak 80 % ví, kde je ČR a znají Berdycha, Jágra, Havla...

Bylo to tak i v pátek, kdy jsem šla na hodinu powerjógy, která se změnila v soukromou hodinu powerjógy, protože jsem přišla jediná. Caroline (instruktorka) mi vysvětlila, že kdo jednou na powerjógu přišel, už se nikdy nevrátil podruhé, až nakonec přestali chodit všichni. Trošičku jsem se zalekla :D Taky se mě zeptala, odkud jsem a její reakce byla: To je super. V Praze jsem byla dvakrát! Je to nádherný město... Pak začala muka :D Nejednou jsem ucítila její ruce na mých ramenou a její koleno mezi mýma lopatkama :D odcházela jsem jako novej člověk, celá napravená, a hlavně mě po třech dnech přestala bolet hlava... Ale pilates je pilates... ať si kdo chce, co chce, říká!

Dneska jsem teda pracovala a nebyla to až taková sranda. Když jsem sem přijela a poprvé se vydala na mall do Danbury, tak jsem si řekla, že tam nikdy nepojedu s opinkama, protože bych asi zešílela a ještě je ztratila. Dneska byli pozvaní na dětskou narozeninovou párty, která byla právě tam v Built-A-Bear Workshop. A já jsem byla zvědavá, o co jde, tak jsem souhlasila, že tam s nima pojedu. Navíc si myslím, že mají co dohánět. Nejdřív z toho byli nadšení, ale pak zejména Lucas začal mrčet, že nechce na party, ale že chce nakupovat boty. Pořád utíkal a vůbec neposlouchal, pak se naštěstí uklidnil... ale bylo to náročný.

Je to takové hračkářství (dílna), kde si můžete vybrat medvídka/psa/kočku/vlka a dáte mu jméno, vložíte do něho srdíčko, můžete i mluvit, když na takové zvukové zařízení něco namluvíte, pak se vycpe, zašije, dostane rodnej list, vykoupe se, obleče se, můžete mu pořídit doplňky - boty, tašky, brýle, domečky, auta, kočárky, postýlky, sportovní vybavení (na fotbal, baseball, surfování, potápění, skateboarding atd.), pak dostane papírovou krabici na cestu domů a je to :)

fotbaloví medvídci


Opičky byly nadšený, Lucas jen do té doby, než zjistil, že jeho medvídek nebude mít boty, pak mrčel, že chce boty, boty, boty - když ne pro medvídka, tak aspoň pro sebe :D Ani se nechtěl fotit, dokud jeho medvídek nebude mít boty. Ostatní děti pak jely na barbecue, ale protože má Luc bezlepkovou dietu, tak jsme to radši vypustili. Místo toho jsem je aspoň vzala na zmrzlinu - "zakázaný" jídlo ocení nejvíc :D

Protože je Memorial Weekend, tak jsou u mallu kolotoče (říkají tomu carnival). Kolotoče sice moc nemusím, ale vzala jsem je aspoň na ruský kolo a modlila se, aby neskočili dolů :D Co mě tam fakt pobavilo... organizátoři se mě ptali, jestli už mi bylo 16!!! Mysleli si, že jsem jejich starší sestra! To fakt vypadám, jak malý děcko?

Byl to hodně náročnej den. Dlouhá cesta autem, vedro, rušný prostředí, kde se dá lehce ztratit, všude spousta hraček a bot a oni samozřejmě chtějí, abych jim pořád něco kupovala, prostě samá nástraha... pro rodiče (a starší sestry)... museli se mě pořád držet za ruku, Meg se v závěru rozbila bota - to jsem měla asi za to, že jsem jim nechtěla koupit ty boty, tak jsem ji musela nosit (dobrá posilovna), takže jsem celej den chodila "ověšená" dětma :) Ale zvládla jsem to a za tu jejich radost to stálo :)

Cestou zpátky se mi splnil sen - měli v autě zalepený pusinky! :D fakt jo - a dobrovolně... Dostali totiž nalepovací jmenovky a v autě vymysleli, že si jima zalepí pusu :D Bohužel jsem zjistila, že to nefunguje a že dokážou dělat dost kraválu i se zalepenýma pusama :D Lucas stihl rozcupovat tu krabici, polít se... prostě pořád něco :)

"Doma" na mě čekala obálka... od New York State Department of Motor Vehicles a v ní moje NY ID!
tady je :)

Takže jsem oficiálně dočasný Newyorker!

Na zadní straně je signature. Už jsem si myslela, že to mám znova podepsat, ale přečetla jsem si ten řádek nad tím a je tam napsáno, že prohlašuji, že chci věnovat svoje orgány! A tím si teda nejsem úplně jistá :D

beer

Dlouho jsem přemýšlela nad názvem tohoto příspěvku... možná by bylo lepší don´t drink & drive?

Ale začnu odjinud... včera mě potkalo VELKÉ ŠTĚSTÍ :) VELKÉ ŠTĚSTÍ :)

Už mi tady pod kolama proběhly stovky veverek a pidi-veverek (chystám se zjistit oficiální název), desítky lišek a srnců... na zvířata v silničním provozu jsem už fakt zvyklá :) ale včera jsem jela a najednou na můstku - ŽELVA!!!!! fakt jo! vodní, zřejmě z toho jezera! Vidět želvu ve volné přírodě je vzácnost a měla jsem OBROVSKOU radost. V Indonésii jsme želvy hledali dva dny a žádnou jsme neviděli. Byla jsem tak excited, že jsem musela za mostem zastavit a běžely jsme s Meghan za želvou a odklidily jsme ji na stranu, aby ji někdo nepřejel :)
Tak to je všechno, viděla jsem želvu... vy z toho asi tak vedle nejste, ale pro mě to znamenalo hodně :)

Dneska jsem byla pozvaná na večeři. Dost jsem zvažovala, jestli tam mám jít nebo ne, ale nakonec jsem si řekla, proč ne. Kamarádi se hodí a neměla bych se lidem vyhýbat. Srinivas je celkem sympatický Ind. A Indové... :) nerada zobecňuju, setkala jsem se jenom s jedním. Bylo to v Kuala Lumpur, jedla jsem pozdní oběd a zeptal se, jestli si může přisednou, tak jsem řekla, proč ne. A mluvil a mluvil a mluvil a už jsem ho musela přerušit, protože jsem spěchala... řekl mi, ať ještě počkám, že moje jméno Eva znamená "život" a jeho jméno znamená "stvořitel života" a že to není náhoda, že jsme se v KL potkali. Pak mi řekl, že jeho matka by si přála, aby se už oženil a jestli bych měla zájem!!! :))

Vyrazila jsem tedy dneska s tím, že můžu čekat ledacos a jak tak jedu, GPSka mě naváděla úplně novou cestou. Moc krásnou, tak jsem si řekla, že si to musím vyfotit! Tak jednou rukou šmátrám v kabelce a druhou držím volant. A šmátrám, šmátrám, jedu, jedu, najdu obal od foťáku, rozepínám ho (nebojte, pořád jsem na silnici, dokonce i ve svým směru), vytahuju foťák, zapínám, fotím - a nelze uložit! chybí paměťová karta!!! :D Takže nic :D ale je tady fakt krásná příroda a hrozně moc jezer, nádrží a hrází...

Dojela jsem tam v pořádku, všechno jsem našla, dokonce včas... a ve srovnání s berlínskou indickou restaurací tahle hodně pokulhávala co se týká dekorací, i když byla "fancy". Ale ta berlínská byla nejhezčí restaurace, v jaké jsem kdy byla a těžko ji něco překoná. 100 a 1, ale jídlo měli dobrý a pivo taky... v tomhle vedru (27 ° C) ... točený a vychlazený...

moje první pivo v USA - indický Kingfisher
ó, ta pěna... taky máte takovou radost z každýho piva, co vypijete?

Upila jsem asi jenom tři centimetry (degustační množství) a jela za dvě a půl hodiny, tak snad bych nic nenadýchala, ale výčitky jsem trochu měla... že jsem si ho nechat zabalit s sebou :D

Prej tady hodně lidí řídí under influence, protože jim nic jinýho nezbývá... bylo mi to divný i na té oslavě, že tam všichni pili, i když všichni přijeli autama a pak odjížděli. Ne nějak moc, ale i tak...

Jak si myslíte, že to dopadlo? Chlapec-jehož-jméno-neumím-vyslovit se mě zeptal na moje plány do budoucna... jestli chci zůstat v USA na stálo atd... a pak mi řekl, že má zelenou kartu a...! :D no prostě ti Indové - jsou moudří a neváhají :D Cestou domů (kromě vyhýbání se policejním hlídkám) jsem se bavila představou, jak tatínkovi oznamuju, že si beru Inda :D :D :D

Ale aspoň je tady trochu sranda...

gym time

Ahooooj...
jak se máte? já jsem nemocná :(

Měla jsem v plánu začít se trochu hýbat... z mnoha důvodů (endorfiny, nadbytek volného času, hubnutí) a tak jsem začala běhat a taky jsem začala číst knížku What I Talk About When I Talk About Running od Murakamiho a musím říct, že to je velká inspirace pro běžce :) Skoro jako Forrest Gump... Asi mi to někteří nebudete věřit, vím, jsem v zásadě lenoch, ale teď ne - beru to poctivě a jdu běhat pokaždé, když mi to počasí umožní. Jak vidíte, jsem připravená, kdykoliv vyběhnout! :D

joggingové zátiší s jeleny

Ninja mi taky nechat spravit svoje kolo, jak víte, a protože do toho investoval tolik peněz a taky protože jsem si koupila asi nejdražší cyklistický rukavice na světě, snažím se, když mám víc času a je pěkně, vyjet na kolečku...

Ale ten mrak tady ne a ne odejít! Musela jsem tedy vymyslet plán B.

Hodina jógy stojí 20 dolarů, hodina pilatesu 27 dolarů a víc, vstup na stěnu, která je odtud asi 60 km, je 17 dolarů plus prachy za půjčení vybavení. Sportování je tady celkem drahej špás... a tak jsem se fitkům radši vyhýbala, protože jsem si myslela, že tam to členství bude hooodně vysoká částka, ale byla jsem už zoufalá a řekla jsem si, že za zeptání nic nedám a nakonec jsem byla hodně překvapená. Objela jsem všechny tři fitka, co tady máme, málem se o mě poprali, a nakonec jsem se rozhodla podle ceny pro Gold´s Gym. Když jsem si to spočítala, tak když zaplatím za členství a pak měsíčně 20 dolarů, tak na 10 měsíců, co mi tady ještě zbývá, to vychází 40 dolarů měsíčně! Skoro zadarmo :) A můžu chodit 7 dní v týdnu, klidně třikrát denně. A co mě pobavilo - solárko tady stojí 10 dolarů na měsíc a můžete tam chodit neomezeně :D Až budu vypadat jak mrkev, tak už víte proč :D (dělám si srandu, nevlezla bych tam ani zadarmo :D)

Včera jsem jela zapsat a byla jsem doslova v šoku, kolik tam bylo lidí. Tím doslova myslím doslova :)) Neuniklo to ani okolí, protože pán na recepci ze mě měl srandu, jak se tam tak plížím, a prej vypadám, že potřebuju hodně velkou motivaci O:)
Musela jsem tam podepsat víc papírů než v bance nebo při žádání o vízum. Pěkně si tam kryjou záda, kdyby se mi tam něco stalo! Holt Amerika, nedivím se jim :)) dokonce si mě chtěli vyfotit kvůli ID, ale to jsem odmítla (bad hair day) a byli úplně v pohodě :)

Dneska jsem tam byla poprvé na józe (výborná) a pán na recepci si mě dokonce pamatoval a chválil mě, že dneska mi ten příchod už jde mnohem líp :D a kdybych cokoliv potřebovala, mám se na něho obrátit. To jsem brala jako běžnou zdvořilost a netušila jsem, jak brzo toho využiju :D Já abych si někde neudělala trapas... koupila jsme si zámek na skříňku... no, a jak jsem ho rozbalovala, tak jsem si ho zacvakla a uvěznila si ten klíček. Průměrně praktickýho člověka asi hned napadne řešení, ale mě bohužel ne :)) vůbec jsem nemohla přijít na to co s tím, a tak jsem se za ním zase vydala, vyřešil to asi za 10 vteřin... a měl ze mě zase prču, no... jak já jsem se styděla :D

Tak teď už mám ID i funkční zámek a nic mi nebrání - zítra mám v plánu běhání a saunu.
A můj dlouhodobej plán? Vrátit se k postavě, kterou jsem měla v roce 2007! Držte mi palce, bude to hodně dřiny a odříkání, na druhou stranu, něčím se tady zabavit musím... :))

Chuť na cigarety vystřídala chuť zajezdit si na snowboardu! Zřejmě posun k lepšímu, ale stejně nevím, kam já na to chodím :) Bohužel to nehrozí, tak vám aspoň zazpívám... vůůůůááá, stormy stormy háááj, stormy stormy háááj, stormy stormy hááááj a dál to neumím, takže
....
stormy stormy báááj

tak to byl takový malý pozdrav ze Stormville :))
dobrou noc

na druhém břehu

Ahojky!

Nevím přesně, co jsem psala naposledy, ale předpokládám, že jste pochopili, že se chystám strávit svůj první víkend mimo "domov" a taky se tak stalo :)

V sobotu jsem si chtěla přivstat, protože jsem měla být v New Winsoru brzo, ale nezazvonil budík! Mělo být hodně teplo, ale pršelo! S důvěrou jsem nacvakala do GPSky adresu Mileny a to byla chyba! Takže už od rána se moc nedařilo a byl to jeden z těch dnů, kdy byste radši nevylezli z postele.

GPSka mě tak zlobila, že si to asi nedovedete představit. Už první odbočka tady u nás byla blbě, vždycky jezdím doprava a najednou jsem jela doleva, ale byla jsem trpělivá a důvěřivá. Pak mě to navedlo na Taconic Highway, OK, proč ne... ale proč mám jet na jih, když je to na sever? Budu hodná a pojedu podle ní, spěchala jsem totiž! Takže nakonec to bylo tak, že jsem měla najet na tu cestu a na prvním exitu sjet a jet zpátky (správným směrem na sever - to si vzpomněla brzo!). Všude byla šílená mlha a v takovým počasí se špatně spěchá... ale že budu mít hodinový zpoždění jsem teda nečekala :) v Newburghu jsem měla sjet na exitu 9S, ale byly tam jenom exity 9A a 9B, a ty jsem minula a jela jsem někam do p...... takže jsem se zase točila. Přepočítala se mi trasa a co to nevidím! Brána na zpoplatněnej úsek!!! néééééé.... ale co už, cesta zpátky není :)

Ale to už jsem si řekla, že na navigaci kašlu a pojedu podle svýho rozumu a pojedu rovnou do West Pointu, kde měla být ta sláva. Zeptala jsem se teda toho pána, co tam vybírá, jak se tam dostanu a napsala jsem Mileně, že mám zpoždění a že bysme se mohly setkat rovnou tam (původně jsem si měla jet dát věci k ní domů a pak jsme měli jet všichni od nich). Jenže! Ouha! Co mi Milena neřekla!!!!??? Ona neřídí! To znamenalo, že se musím vrátit a vyzvednout ji a jak se dostaneme večer na tu párty??? už mi to bylo jasný :(

První infotabule co vidím - next exit 14 miles! Ty vole! Tohle byla moje historicky největší zajížďka a zrovna na zpoplatněné silnici (děkuju GPSko)! Exit 16 byl naštěstí sjezd do Woodbury, kde to už dobře znám. Takže jedu zpátky 14 mil, ale "po staré"... jak ale trefit jejich barák? to mi nezbylo, než následovat GPS, protože ani to její host daddy nebyl schopnej vysvětlit. GPSka mi ještě připravila jeden kanadskej žertík, když jsem měla odbočit do prava a tam byla brána! No, to už jsem byla na mrtvici... ani nevím jak, ale dojela jsem. Hurá, hurá, hurá!

Další překvapení, co mi přichystala Milena - její outfit: černé polyesterové uplé šaty na ramínka těsně pod zadek, síťovaný punčochy a boty na podpatku z kategorie "killer". No, co na to říct - ideální volba na tribunu :D Už když si sedla do auta, tak to začalo. Necítí se v tom, má to moc velkej výstřih, moc krátkou sukni, která se navíc rozepíná, je jí v tom vedro (kdo by to byl čekal). Když jsem se usadily (to už krásně svítilo sluníčko), odhodila jsem svetřík a opalovala jsem se! Jaký roztomilý den :) Jeden proslov střídal druhej, bylo to dojemné, admirál byl i vtipnej... a Milena se v tom černým neprodyšným trpěla (pro krásu se holt musí trpět), nakonec mě poprosila, že už to nemůže vydržet a jestli bych ji nezavezla domů, že se převleče :) prostě jak s těma žabkama v NYC, kdy už se ta holka poučí :)

Dostala jsem makedonskej oběd (mňam) a napadlo mě, že když je tak krásně, tak bysme se mohly zajet podívat do galerie v přírodě, která nebyla daleko. Ráno, jak jsem hledala, tak jsem našla ledasco :)) a opravdu do stálo za těch 12 dolarů, krásná procházka to byla, velkej areál a ještě jsem se i svezly takovým vláčkem a připadala jsem si jak na dovolené. Storm King Art Center, pokud by to někoho zajímalo, ale myslím, že už je nejvyšší čas na fotogalerii... co myslíte vy? O:) nafotila jsem tam toho fakt hodně :)

viadukt po cestě

makedonskej oběd

v SKAC nebyly žádné miniatury :)


V neděli jsme měli aupair meeting na minigolfu a byla to celkem sranda. Cestu jsem si ověřila s Google maps a dojela jsem tam bez zádrhelu, Brazilky jsou Brazilky a byl tam i náš aupairák Dylan z Jihoafrické republiky, kterej mi neuvěřitelně připomíná Kubináče z práce (tímto ho zdravím i můj poang - jak si spolu žijete?) a rozhodla jsem se, že nebudu chodit na ten kurz španělštiny, na kterej jsem měla začít chodit ve čtvrtek a kvůli kterýmu si ninja tak složitě přehazoval směny. Je to drahý a už tak mám pocit, že ho přijdu na dost peněz. Ostatní aupair chodí na kurzy za 12 dolarů a já za 600? Už tak mám štěstí, že jako jedna z mála aupair nemusím platit za benzín ve volným čase... tento týden jsem projela 160 dolarů - z toho tak 100 soukromě O:) Snažila jsem se nenápadně vysondovat, jak to host daddy bere a tak jsem mu naznačila, že jsem toho za poslední dny fakt hooodně najezdila a on na to, že prej to je super, aspoň to tady dobře poznám! Uf :)

a ještě jedna fotka na závěr z našeho srazu (fotil Dylan, tak chybí)

to už je hodin, musím do postele
dobrou... :-*

family party

Ahojky!

tak jsem zpět :)

původně jsem dneska nic nechtěla psát a už taky bude půlnoc, ale snad poprvé mě tady něco aspoň trochu nadchlo, tak se musím podělit se svými věrnými čtenáři :) to by přece ani jinak nešlo ;-)

Tak dneska jsem byla na první párty tady ve Státech, ale byla to párty s rodinou - daddyho nejmladší sestra slavila narozeniny (mimochodem 40), takže nic skandálního se nekonalo :D
Co mě trochu naštvalo, bylo to, že jsem musela řídit, přestože si ninja nedal ani pivo ani nic... když jsem tam viděla to víno, tak jsem málem slintala!!!! to není fér! ale všichni si mysleli, že nepiju, protože mi ještě nebylo 21... OK Zítra to budou přesně dva měsíce bez kapky alkoholu! Až přijedu domů, tak se na pivo jenom podívám a budu pod stolem.

Kdybych se jako au-pair dostala k této rodině, tak bych řekla - tak to je teda AMERIKA :D takovej barák! mají úplně parádní barák, jako stvořenej na večírky a setkání s přáteli. Ne nějakej obrovskej, tak moc příjemnej a útulnej a dobře členěnej. Až se vrátím tak si takovej pořídím a pozor! budu vám i vařit a udělám vám zmrzlinovej dort :) ale někdo musí grilovat, protože to mě nikdy nebavilo :D

Kiera (daddyho sestra) pracuje v televizi jako editorka, má i moc sympatickýho manžela Billa - byl takovej jako laid-back, ale zároveň vtipnej.. no těžko se to popisuje :D mají holčičku Lily (6 měsíců)... potkala jsem i daddyho matku z NYC - taková trochu Ivana Trump - prostě atraktivní blondýna, co má ráda 80. léta. Pak bratra .... (tohle je taková zkouška, kolik jsem si zapamatovala jmen :)), to je takovej vtipálek a po cestě do práce do NYC se učí německy a hrozně mi fandí, protože to je prej hrozně super, když někdo umí ještě i jinej jazyk :) Potkala jsem taky jeho ženu .... a jejich syna ...., asi deset let, a dceru ....., čtyři roky.

A končím se jménama :) některý věci se mi v životě opakujou! Byl tam jeden kluk (Ind) a holka (Indka) - s těma jsem se hodně bavila a s paní Janet (byla v Praze a byla nadšená) - a tihle mě pozvali na tenis! TENIS! proč proboha zrovna tenis! :D jsem nejhorší tenistka na světě, mají pro mě i raketu... doufám, že na to zapomenou... kdyby náhodou ne, tak budu určitě busy :))

Parádní byl taky dědeček, kterej se mnou laškoval :D a představil se mi jako starší bratr ninjy (aby si ubral pár desítek let) a jeho hlavním cílem večera bylo, abych se najedla! :D odolávala jsem dlouho, ale pak nakonec jsem musela sníst hamburger... pro jeho klid O:)

Ale, co je (snad, doufám, prosím prosím) hlavní přínos tohoto večírku! Možná jsem některým z vás skuhrala, jak to byl blbej nápad, jet do New Orleans sama a že už to nikdy neudělám (a taky neudělám), ale možná to není ztracený... a to pro to, že ninjova sestra žila v Kalifonii a seznámila se tam s paní, co se jmenuje Cara a jsou nejlepší kamarádky... a! Cara žije v New Orleans!!! Přiběhla za mnou, že se doslechla, že se chystám do NO a když budu chtít, tak že se mám ozvat a něco podnikneme! Napsala si kterej víkend tam budu a vyměnily jsme si čísla. Říkala jsem ninjovi, že si myslím, že byla jenom zdvořilá, ale on mi tvrdil, že se za mnou sama rozběhla a chtěla se se mnou seznámit a že to myslí vážně. Tak teď už je teda asi na mě, abych se jí ozvala, až tam budu :) tak snad budu mít odvahu :) a co mě pobavilo... to, že jedu někam sama, označili jako "velmi evropské" a byli z toho úplně unešení... no, já tomu neříkám "velmi evropské" ale "velmi zoufalé" - kdybych měla s kým jet, tak nejedu sama! to dá přece rozum...

A ovlivnila jsem celou tu skupinku, se kterou jsme se bavili a říkali, že se taky musí vydat down there (tam dolů)... na Jih... :) jsem ráda, když mám na někoho "špatnej" vliv :D

Proč mě to tak láká do New Orleans? Sama nevím, ale už když vyslovíte ty dvě slova New a Orleans, tak se musíte usmívat. Zkuste to :) a Mississippi... and all that jazz! (vím je to z Chicaga, ale New Orleans je kolébka jazzu).

A jestli o mě chcete vědět něco, co asi nikdo z vás neví, protože se mě na to nikdo nikdy nezeptal :)) tak kdybych si mohla vybrat jeden film, ve kterým bych si mohla zahrát, tak by to bylo Chicago - ten muzikál :D jj, prostě ty parádní taneční scény, malinkatý šatičky z korálků, síťovaný punčochy a skvělá hudba, u které se prostě nedá jenom tak sedět :)

To je hodin, musím jít spát, protože vstávám už před sedmou a jedu do West Pointu na graduation ceremony kadetů. Bude to velká sláva. Začíná to teda až v 10, ale protože se účastní i Michele Obama, tak jsou velká bezpečnostní opatření a musím tam být už v 8... chjo chjo.

Užijte si víkend
váš lonely wolf

PS: a děkuju za komentáře :P

break

Ahojky,

break znamená brzda, ale dneska to nebude o řízení... je to taky pauza, přestávka a tu já potřebuju. Tak nějak to prostě vyplynulo... a rozhodla jsem se, že radši pojedu na pár týdnů, možná měsíců do Indie... srovnat si myšlenky... bla bla, znáte to.

Mějte se krásně
Eva

u turn

Hello zlatíčka!

Včera jsem si plánovala, že vám napíšu, že už se dalších "veselých" příhod o mém řízení nedočkáte, protože - když mě tady nemá kdo pochválit, tak to musím udělat sama - jsem fakt dooost dobrá :)) nicméně... sebechvála není dobrá věc a můžete ledasco zakřiknout O:) věřte mi!

Včera (v sobotu) jsem netušila, co budu dělat... párty nakonec padla a na ohňostroje nebylo počasí. Tak jsem přemýšlela, jestli se mám jet sama podívat poprvé do Stormville, když tam vlastně bydlím, nebo jestli si mám z nudy podřezat žíly. Ale nakonec se to v dobré obrátilo (můžu poslat fotky mých zápěstí :)) Na facebooku byla Sayaka, tak jsem jí napsala, co má v plánu a napsala mi, že mají sraz ve Woodbury, a pak jedou někam, ale neví, jak se to píše (skoro do New Jersey) a jestli se chci přidat. Nemusela se ptát dvakrát :) abych vám přiblížila situaci, je to podobný jako když snídáte v pyžámku v posteli a máte být za půl hodiny v Brně. Neměla jsem už čas zkontrolovat, kudy se tam přesně jede, ale to už přece řidička mého formátu nemá zapotřebí :D

A skutečně - paměť mě nezklamala... svižná jízda, dálnice, most přes Hudson, elegantní předjíždění, exit 10 South, pak "okreska" podél Hudsonu, malé zpoždění, ale byla jsem tam, a tak jsem se seznámila s Mary! Marie je super, je to můj člověk. Je z Belgie, ráda cestuje, byla taky v Asii, chce jet do Afriky, taky tady z toho není dvakrát nadšená, narodila se ve stejnej den jako moje sestřička, není to žádná fiflena, a navíc - má minicooper! :) takže v sobotu jsem poprvé v životě jela minicooperem! je to fakt cool autíčko, taková větší hračka! Mary má hodně bohatou hostitelskou rodinu, co hodně cestuje, ale probíhá to asi tak: Mary, jedeme do Disneyworldu, měj se tady hezky. pá pá nebo Mary, jedeme lyžovat! Tak za týden naviděnou... daddy sice pořád sedí doma, ale tohle by mě asi štvalo víc... Ve Woodbury jsme všechny přesedly do jednoho auta (do minicooperu) a vyrazily jsme směr New Jersey! Mimochodem, když jsem viděla, jak řídí Mary... asi jsem tady jedinej člověk, co jezdí více méně podle předpisů! :D

Byl to bezva výlet, potkala jsem další spřízněnou duši a cestu domů jsem zvládla po tmě a bez chybičky! Čím to asi bude? Jsem jaká? Šikovná! :)

Saya and Mary na hokeji

japonskej Kitkat s příchutí zeleného čaje (dárek od Sayi)
to můžou vymyslet jenom Japonci :D



Rovnou jsme se domluvily, že když máme s Mary v neděli volno, tak musíme něco podniknout a vzhledem k počasí byla nejlepší volba kino. Na výběr bylo asi 8 filmů a akorát jsem nechtěla vidět ty Sloní slzy, jinak mi to bylo jedno. Kino jsme si vybraly na půl cesty, protože to máme k sobě daleko, takže Newburgh! A protože jsem tam ještě nebyla, podívala jsem se přecejenom na google maps... exit 8 a pak doprava a doprava. Easy! Ale... jo, hádáte správně... už když jsem sjela z té dálnice, tak to bylo podezřelé. Člověk by čekal, že kino bude ve městě a ne v lese, ale tady v Americe je všechno daleko, říkala jsem si, projedu les a třeba tam něco bude. Bylo... i tu první odbočku doprava jsem trefila, ale stejně tam nic nevypadalo jako kino. Mary volá, kde jsem. Kde jsem? těžko říct... mám být na silici 300. To jsem. Super. Tak to už tam za chvilku budu. Další odbočka doprava a zase les a zvyšoval se speed limit, a to nebylo dobrý znamení. První u turn. Jedu zpátky na křižovatku. Nebudu přece ztrácet čas, kino začíná za 5 minut a tady začínají přesně. Jdu se zeptat na benzinku. Sympatickej Ind mě posílá zpátky, odkud jsem původně přijela. Další u turn. Jedu pomalu a hledám. Mary volá. Prej to kino není hned u cesty a je celkem problém ho najít. OK. Jedu a pátrám. Zase jsem moc daleko, a tudíž nejvyšší čas na u turn no 3. Volám Mary, že vidím akorát Scouts of America. Ona nemá tušení, kde to je :D Další otočka. Jedu zpátky na benzinku. Vysmátej Ind asi nečekal, že mě ještě někdy uvidí - a vida, jsem tady zas. Musím zpátky a to hoooodně zpátky. Vzdala jsem to moc brzo. Volá Mary, že stojí u hlavní cesty a vyhlíží mě. V tom dešti? Jsem ráda, že není naštvaná, prej to poprvé taky dlouho hledala. Děkuju za útěchu. Tak vidíte, o mojí šikovnosti nemůže být ani řeč...

Přejela jsem to fest. Přijela jsem o půlhodiny později a další promítaní začínalo za tři a půl hodiny, tak jsem přesedla opět do minicooperu a vyrazily do mexického fastfoodu a zkoušely různé mexické pochoutky a uteklo to rychle. Nakonec jsme šly na Bridesmaids - nejdřív jsem se zhorzila, že to bude nějaká romantická (maminko, nenapadá mě žádné slušné slovo, tak to radši nechám nedokončený. jsi ráda? O:) ale kdepak romantika - bylo to nechutný, nechutný po všech stránkách, tak jsem se dost nasmála. Doporučuju! :)

Na cestě zpátky jsem riskovala, abych vám vyfotila ten krásnej most přes Hudson, po kterým jezdím!

A zbytečně :)) protože na wikipedii je stejná fotka... co stejná :D mnohem lepší.
tady je odkaz

Hudson Valley je moc krásný... chci vzít děti na plavbu po řece Hudson. Už jsem to naznačila daddymu a opět projevil velké nadšení. Nemá to se mnou lehký :))

...a na závěr? V červnu přijede vzácná návštěva!

a teď už dobrou noc/krásné pondělní ráno :)

Hello!

How are you doing? Přežili jste pátek třináctého? Fandili jste?

Já se mám pořád stejně. Pořád vyšiluju. Dneska jsem byla dopoledne zase doma (už podruhé tento týden), abych se podívala na hokej... škoda, že jsme prohráli... ale necítila jsem se tady moc dobře. Zase přišel deratizátor, protože tady jsou mraky mravenců, dokonce mi vlezly do mých cheerios. Jsem ráda, že nepřišel dopoledne, když jsem tady byla úplně sama, protože to bych asi nezvládla :D

Jo, Greg, to je sympaťák... naše první setkání proběhlo poněkud dramaticky, protože on chodí bez ohlášení a bez varování, ale pak se vše vysvětlilo. To jsem tady jednoho dne seděla v kuchyni u stolu a skypovala s mou milou sestřičkou, když najednou někdo zabouchal na dveře. Nadskočila jsem. Podívala jsem se od stolu z okna, ale nic jsem neviděla... tak jsem přemýšlela, jak moc je to okno vysoko, jestli bych tam člověka viděla... a naopak, jestli ON může vidět mě. Jsme s daddym domluvení, že nebudu nikomu otvírat (to byl můj nápad, protože já nechci nikomu otvírat!). Svěřila jsem se sestřičce, že je někdo za dveřma - a doufala jsem, že odejde. Ale ne... někdo zvoní, někdo je neodbytnej.. ach jo. Kdo to je? Může mě vidět tím oknem? Sestra mi nadávala, že jsem blbá, ale já jsem tam fakt jít nechtěla. Kolik jste slyšeli příběhů o lidech, co někoho pustili do baráku a on je zabil? Já hodně. Sleduju okno. Měla bych se schovat. Někdo zkouší dveře!!! Je zamčeno. Já jsem zamčela! sakra, pomooooc. Kolik je tady asi tak vchodů? Hlavní dveře, dvoje dveře z terasy. Otáčím se a sleduju další okno. Je to tady samý okno! Buší mi srdce! Aspoň, že "tady" mám sestru na skypu. Znova checkuju okno, něco se tam mihlo! Musím se schovat! Kam? Kam? Do kuchyně za linku. Rychle. Přikrčím se a sleduju ho. Jde ke třetím dveřím na terase a zkouší je!!! Kdo to je? Si dělá prdel? Jo, tak tady máme přední dveře, dvoje z terasy (do jídelny a do herny), pak dveře z garáže a další ze sklepa. Je mi špatně. Co mám dělat? Zavolám daddymu! Hello Eva, how are you doing? Is everything OK? Je to místní oblíbená fráze... ale moje vyděšená odpověď (I´m f....g scared) ho víc než překvapí :D no jo, drama to je moje. Popisuju mu, že se sem někdo dobývá. Prej se mám jít podívat na příjezdovou cestu. Nechci z úkrytu, ale co se dá dělat. Ségra se mi chláme na skypu.. je pořád online (děkuju za tvůj soucit, potvoro :) plížím se obývákem, chlápek jde zpátky, uskakuju a čekám až přejde, pak pokračuju k oknu. Stojí tam bílé auto. Bílej truck, říkám daddymu. To by mohl být exterminator (deratizátor). No jo! V Simsech přece vždycky volají exterminátora. Beru si menší litinovou pánev (jeden nikdy neví) a jdu na něho zavolat. Ten je celej šťastnej, že je někdo doma, myslel si to, stojí tady dvě auta a na stole je zaplej počítač. Jmenuje se Greg a je deratizátor. Se zaujetím se dívá na tu pánev. Usměju se, to víte, jdu si zrovna dělat oběd O:) Omlouvá si mi, jestli mě vyděsil. K smrti.

Jo, tak tak jsme se potkali s Gregem, byla jsem hooodně vyděšená, a to bylo ještě před knížkou. Dneska to ale byla sranda, protože tady byly opičky a začaly mu vyprávět úplně zcestný příběhy o mravencích, tak jsme se dobře pobavili. Lucas mu poradil, že by ty mravence měl hubit nahej, aby se na půdě neušpinil, že je to lepší. Taky se mu pochlubil, že nerad nosí spodní prádlo (jo, takový problémy tady já teď řeším) a že si ve školním autobuse stáhl kalhoty a byl nahatej. Tak jsem se zasmáli a doufám, že to byl jenom vtip, ale u Lucase nikdy nevíte. Já tomu věřím. Taky ho zasvětil, že jsem ho naučila, aby nosil ponožky do tenisek. To mu Greg schválil, prý má štěstí, že má takovou babysitter jako jsem já, že by taky takovou chtěl :)) (...)

Včera jsem tady byla chvilku sama, ale byla jsem tak nervozní a rozrušená, že jsem si zabouchla klíče, když jsem v rychlosti odcházela. Prostě klaply dveře a hned mi naskočilo, že mám klíče na stole v kuchyni! Nejsem šikovná? Tak jsem volala daddymu, co se mi podařilo. Naštěstí ten den končil brzo a mohl po cestě Meghan vyzvednout a chtěl mi prozradit, jak se dá do domu jednoduše vloupat. Hned jsem ho zarazila, že o tom nechci nic slyšet! Radši počkám venku (a budu se opalovat). Jo, takže se sem dá jednoduše vloupat... to jsem hned klidnější.

Knížky už jsem se zbavila, dala jsem ji jedné spřátelené matce a při té příležitosti jsem se zeptala, kam se tady dá jít a potkat lidi. Nejdřív se na sebe podívaly docela zděšeně - prej je jim to líto, ale nic nic není... a pak si vzpomněly na jedno velký hřiště nedaleko, kam chodí víc lidí než na to naše, na kterým je jenom jedna skluzavka a čtyři houpačky, a kde bych mohla najít nějaké přátele... a popsaly mi cestu. Hned odpoledne jsem oznámila daddymu, že jdu s dětma na Ryan´s Field (tak se to jmenuje). Není čas ztrácet čas. Když jsem uviděla ten jeho obličej, tak se mi chtělo brečet (to je takovej .........). To je zoufalství. Pak začaly otázky, jestli vím, kde to je (ne asi), jestli jsem tam někdy byla (ne), jestli vím, jak se tam dostanu (snad jo - už si celkem věřím) atd. A že tam jednou byl a že se mu tam nelíbí, prej tam chodí lidi - blá blá - to je teda věc, ty ...... asociále!!! Grrrrr. Co to je za člověka?

Jo, chodí tam lidi!!! viděla jsem lidi, slyšela jsem lidi, cítila jsem lidi, sáhla jsem si na lidi (to přeháním, nebojte) :D a je tam plážovej písek, tak jsem si připadala jako na dovolené! Sice jsem se tam s nikým neseznámila, ale mě už ke štěstí stačí jen to, že nejsem sama :) A BUDU TAM JEZDIT ČASTO!

co máte v plánu na víkend? (upozornění: Toto není řečnická otázka :)

Ať je to cokoliv, užijte si to!
your lonely wolf...


PS: Ještě bych chtěla dodat, že po cestě na to hřiště je úplně nepochopitelná stopka v hrozným stoupáku a měla jsem konečně možnost vyzkoušet brzdnej systém jeepu... a téééda, fakt dobrý, nehnul se ani o milimetr! :)

ma-gooor

Ahoooj,

chybím vám? chybí vám moje příspěvky? doufám, že aspoň trošku. No, mám teď hodně náročný období. Z jednoho prostého důvodu - jsem magor! Bohužel, je to tak a nevím, kdy to přejde :( doufám, že brzo, protože s mým problémem se dost těžko žije...

Asi nechápete a měla bych to vysvětlit. Bojím se. Bojím se být sama v tomhle baráku. Tak se mu vyhýbám... a když tady nejsem sama, tak se zase blbě píše na blog :)
Začalo to deratizátorem. Ne, to není přesný... ten mě jenom k smrti vyděsil. Začalo to tou nekonečnou chválou Larssenovy trilogie Milénium. Všichni to čtou, všichni to chválí, všichni to filmujou a já, aniž bych si zjistila, jestli je to pro mě vhodná četba, tak jsem si koupila první díl The Girl with the Dragon Tattoo v Barnes and Nobles ve slevě. Na obálce to popisujou jako "sexy, osvěžující thriller". Dovolte, abych se zasmála, ale - asi jsem divná - brutální znásilňování a sadistické mučení mi nepřijde ani sexy, ani osvěžující. Nevím, co máte ve sklepě vy. A to je ještě štěstí, že jsem půlce těch slovíček v kritických pasážích nerozuměla a ani se mi nechtěly překládat. myslím , že to je dost přeceňovaná (a pak i dost nudná) knížka a další díly se opravdu číst nechystám.

Přešla jsem na detektivní kancelář do Botswany, a to je moc pěkný a osvěžující :)

Všímáte si? Ano, koupila jsem si další knížku (a to chodím do knihovny, abych si knížky nekupovala!). Nevím, jak to pak povezu domů :D Objevila jsem totiž další knihovnu! Nikdy jsem v knihovně moc času netrávila, protože tam obvykle není dobrá atmosféra. Ve Zbrojnici jsme strávila nejvíc času, když jsem se tam dívala s Veruncheekem na Mustangy (pamatuješ na to báječné odpoledne? :))

Knihovna v Kentu je fajn, ale je malá. Tahle knihovna v Mahopacu je fantastická - moderní, ale útulná. Má tři patra a nádherný výhledy na jezero a krásný, pohodlný čtenářský koutky, křesílka jako doma, kavárnu, hrozně moc knížek, nahrávek, časopisů a DVD. Konečně jsem sehnala Black Hawk Down!!! a hned jak tohle dopíšu, tak si to jdu pustit :) A mají tam i knížky na prodej za 1 dolar! To je neštěstí :D už jsem koupila dvě... právě tu detektivní kancelář, dva díly... V Olomouci jsem se na to dívala, ale jedna stála přes tři stovky a tady dolar... no nekupte to :D
a je tam dokonce i oddělení českých knih! Oddělení asi není správnej výraz.. spíš police, ale ten výběr :( musím vám to vyfotit, protože tomu byste jinak nevěřili. Ani nevím, že takový braky v češtině vyšly.. Pokud čekáte Čapka, Havla a Kunderu, tak si připravte na nejhorší...

Co je ještě nového? Docela překvapení. Po měsíci a půl se se mnou začaly kamarádit místní matky! Teda jenom ta štíhlá polovina, ta obézní mě nadále ignoruje :) Už dřív jsem si všimla, že mě zaregistrovaly - začaly kupovat "moje" oblečení... najednou mají stejný tričko jako já, mikinu, boty - jdu příkladem nejen dětem :D Ba ne, jsem za to ráda, je to příjemná změna :)

A 3. 6. letím do Louisiany... taky se vám zdá, že je to až za dlouho? Daddy už má ale asi cestovní horečku, dneska to začal řešit a zařídil mi odvoz na letiště a bonus - nepočítá se mi to jako dovolená. Mám to jako volno navíc, protože jsem nejlepší babysitter na světě. A to na něho pořád nadávám :D další pokrok je ten, že se mi je podařilo vytáhnout v sobotu na nějakou akci s ohňostrojem a přestavte si, že mi do toho jako na potvoru něco vlezlo... tak mám dilema... teda měla bych mít dilema :D ale radši půjdu na párty, kde si dám i drink a přespím u kámošky, sorry, děti... jsem to ale zlá, zlá aupairka :D

Tak jsem u konce... zítra jsem chtěla jít dopoledne zase běhat, ale asi to neklapne, protože jsem fakt magor, stejně jako jsem se dneska chtěla dívat na hokej, ale to by znamenalo přijet ze školky, jít do prázdnýho domu, zapnout televizi a být SAMA "doma"... tak jsem radši byla v knihovně.. a zítra? Boooože, jak se mám uklidnit? :( fakt mě to štve, ale je to silnější než já...

pátek večer

Sluníčko už zašlo, je tma a já se chystám na dalších 12 hodin spánku!

Ovšem NĚCO se změnilo! :))

Protože mě taky víc věcí štvalo, než těšilo, rozhodla jsem se, že s tím postupně začnu něco dělat a začala jsem od peřiny, protože to mě asi vytáčelo nejvíc. Není špatná, ale pouští chmýří a to chmýří je všude! Chuchvalce na zemi, na oblečení... všechno vypadá jak z popelnice - prostě oooopruuuz! Tak jsem to řekla daddymu, že mě to hroooozně sere a dostala jsem povolení koupit si novou peřinu a povlečení, prostě cokoliv, abych se tady cítila dobře :) Vzala jsem si to k srdci a vydala jsem se na nákupy (první kolo).

Koupit peřinu a povlečení je tady pro mě (stejně jako v ČR) utrpení. Vůbec se v tom nevyznám. Navíc tady to jejich king/queen size značení - prostě španělská vesnice. Vydala jsem se do Kohl´s a bylo to ještě horší, než jsem čekala a ty ceny! Radši jsem začala jednodušším úkolem a nejdřív jsem vybrala podložku do koupelny - s rybkou :) Ta tady sklidila velkej úspěch a k tomu jsem ještě koupila ručníčky: modrozelenej s velrybou a oranžovožlutej s chobotnicí :) a ještě - abych načerpala energii :)) - jsem to vzala přes oddělení s prádlem... a měli tam fakt krásný věci, kdo by odolal :D

Prošla jsem všechny uličky oddělení BEDDING, udělala průzkum trhu a takovej výběr podivných, starodávných a přírodních vzorů jsem ještě neviděla. Vzpomněla jsem si na Přátele, jak Chander a Joe vybírali stůl do kuchyně a nic se jim nelíbilo (to bych měl pocit, že mi ptáci trousí do jídla - asi tak :)) Nakonec jsem ale vybrala! Láska na první pohled... O:) jinou prostě nechci :D ale ta cena... Oopsy... 119 dolarů... to je dost, ne?... radši jsem napsala sms ninjovi, že jsem objevila peřinu, která se mi opravdu moc líbí a jestli je ta cena OK... a prej v pohodě, mám koupit, co se mi líbí. Jupííí, to ráda slyším :)


a doma jsem se pustila do práce!

vybalení:

první polštář je na světě:

bed skirt = sukýnka:

á, voilá - hotovo! co říkáte? :)

to se bude spinkat :)

Dneska jsem se poprvé, co jsem tady, podívala na ten plakát, kterej jsem od některých z vás dostala v Karlově, a pobavil mě stejně, jako když jsem ho viděla poprvé :D Musí co nejdřív na zeď! To je můj další úkol :)

a teď už dobrou noc a krásné sny! :-*

pátek ráno

Dobré ráno,

hlásím se po dvanácti hodinách spánku! To je perfektní věc, dneska si to asi zopakuju :)

Takže 12 hodin spánku, snídaně v posteli (to miluju), volnej den přede mnou, sluníčko svítí, je asi 10 stupňů, ptáčci zpívají, moje nálada je stabilní (lol) - samé dobré zprávy. Teda až na jednu. Jak jsem si tak večer plánovala, co si dám ráno na snídani, tak už jsem to měla vymyšlený - rýžovej bio pudink s vanilkou... a otevřu ledničku a nic!!! Je to celkem velká krabice: balení po třech. Zrada! A žádná stopa... je to záhada, protože děti to nemají rádi a podle toho, jak to vypadá v kuchyni, měly stejně na snídani fruity pebbles a daddy to taky nejí. Že bych to zapomněla v autě? Prostě záhada.

Je mi jasný, že taky všichni žijete nadcházejícím svátkem a nemluvíte o ničem jiným. Tady je to fakt hodně populární a řeší se to už asi tak měsíc. Ale pro jistotu, pro ty 2 % z vás, kteří to neřeší, a tudíž neví, o čem mluvím (píšu), upřesňuju - 8. 5. Den matek.

Ve školce už měsíc připravujou velkou akci - Čaj pro maminku... a chystají na to spoustu věcí, včetně pozvánek atd. Daddy se mě nejdřív nenápadně ptal, jestli bych tam nechtěla jít já! Byla bych tam nenápadnější. To zrovna. Z mnoha důvodů jsem řekla, že rozhodně ne... a vypadal dost zkroušeně, on taky není zrovna matka :) nejsou to příjemný situace, ale dneska šel...

Včera mě Lucas rozesmál. Vyskočil ze školního autobusu a běžel ke mě - Íva, vím, že nejsi moje maminka a že ti tak nesmím říkat, ale i tak pro tebe něco mám! A dal mi takovej hudební nástroj - přepůlenej papírovej talířek, secvakanej kancelářskýma sponkama, vevnitř byly fazole a pokreslil to :D a pak ještě umělou gerberu-propisku a přání! Není to hezký? :D Tak jsme pak byli na hřišti, a když jsme šli domů a ninja sekal trávu před barákam a Lucas mi to vyrval z ruky s tím, že to vlastně nebylo pro mě (!) a běžel za ninjou :D au au, chudáčci moje city! :D

Nevím přesně, pro koho to doopravdy je... jejich matka rozhodně helpful není a daddy není ani sweet, ani beautiful :D ehm, ehm, takže není co řešit :D


A taky jsem si poručila, že, od teď až do odvolání, nebudu couvat jak kretén, ale precizně a zkušeně, po cestě a ne po trávě! už je nejvyšší čas :)
a budu vás samozřejmě průběžně informovat, jestli to zabralo :)

Hrozně se mi nechce z postýlky, ale musím... no, dobře, budu na sebe hodná... a dám si ještě hodinku :))

vám přeju krásnej víkend a nezapomeňte na maminky :)
Evíčka


PS: A samozřejmě fandím České republice!!!

"bílý kámen"

Dobré ráno :)

Dneska vám u snídaně a druhýho kafe napíšu, jak jsem v neděli vyrazila na výlet na kole...

V neděli jsem sice dopoledne "pracovala", ale odpoledne, protože bylo počasí jak ze žurnálu, jsem vyrazila na první delší výlet na kole. Děti chtěly jet hrozně se mnou, dokonce mi do batohu daly další pití, abych hodně pila, protože je prý hrozný vedro, tak jsou tady na mě hodní... :) (hezky bylo, ale vedra jsem si teda nevšimla)... a nakonec to stejně skončilo slzama a že už se mnou nejsou kamarádi. To mě hrozně mrzí :))

Stejně je zarážející, že Luk v 6 letech neumí jezdit na kole! Ale když mají takovýho tatínka, tak by mě to asi překvapovat nemělo, že? Ale ať je, jakej je, jsem ráda, že mi to kolo naložil do auta, protože jestli něco nesnáším, tak je to manipulace s kolama! jsou špinavý, těžký, fuj... pak už jsem zamávala těm uplakánkům a vyrazila jsem na cestu a celou dobu jsem myslela na to, co mě čeká - podélné parkování - úúú :D ale štěstí se na mě usmálo a čekalo tam na mě krásný místečko, takže jsem se jenom zařadila. Po krátkým boji s kolem a pár nadávkách se mohlo jet.

Myslím, že teď je vhodá chvíle, abych vás seznámila s mým velocipédem...

kolečko je o dost menší, než to co mám doma... ninja je taky menší než já. Fakt! I takoví lidi jsou. Je to jedinej člověk, po kterým jsem si musela posouvat v autě sedačku směrem dozadu :D

jak může být tak rezavý, když stojí v garáži?

tahle nálepka se k tomu kolu fakt hodí


A fotka cyklostezky...

No, jak vidíte... asi byste si řekli: stezka pro důchodce (promiň, babi :)) a něco na tom je, ale i tak to pro mě byla D Ř I N A... je hodně dlouhá, na konec jsem nedojela, protože mě to už nebavilo. Navíc to má být stezka kolem přehrad, ale viděla jsem jenom jednu, všechny byly za kopcem a obehnaný plotem, protože to je zdroj pitné vody. A taky ty lidi, co jsem tam potkávala... většinou starší páni... no :D Meghan mi říkala, že mi to hrozně sluší (to teda nevím) a jestli tak budu chodit pořád..., ale netušila jsem, že mi to sluší až tak moooc... někteří páni umí být pěkně nechutní - fuj - radši na to nemyslet. Pak už jsem radši všechny ignorovala a všem se vyhýbala pohledem. Potkala jsem tam taky dvě český rodiny a jednu slovenskou. S jednou českou rodinou jsem se pokusila navázat kontakt... zeptala jsem se jich - jéé, vy jste taky z ČR? a dopadlo to katastrofálně, takže už to nikdy neudělám.

Ale i tak jsem měla radost, že jsem překonala lenost a vyjela jsem... musím jezdit častěji a idioti jsou holt všude. Příště sluchátka a brýle a bude.

Teď se jdu proběhnout :D zní to tak neskutečně jenom mně? stává se ze mě atlet brčko :D kdybych se dlouho neozvala, tak ležím v příkopě s infarktem :D

royal wedding

Nebylo to špatný.. neodolala jsem a nakonec jsme se s opičkama ráno i dívaly na přímej přenos z Anglie a krásně nám to vyšlo na kiss on the balcony :) ale já ty dva ... no...přijdou mi hrozně nudní. To je jedno.

Ale pokud mě baví sledovat nějakou love story slavných, tak to je princ Harry a Chelsy... och, ach :D

Pardon, dneska je to trošku bulvární... i když vlastně proč bych se měla omlouvat za to, co píšu na svůj blog, že? :D Ale prostě jim držím palce, musí toho tolik překonávat... hlavně vzdálenosti a to, že většinu vztahu žijou každej na jiným kontinentu... když je Harry v Anglii, Chelsy je v Jihoafrické republice, když je Chelsy v Anglii, tak je Harry někde na výcviku v Kanadě nebo v Afghánistánu, pak se zase rozejdou, Harry je v Anglii, Chelsy je v Americe, pak se zase sejdou, jedou na dovolenou do Botswany nebo Zimbabwe (odkud Chelsy je), a když Chelsy přijede do Anglie před svatbou, Harry je na Severním pólu...

Od září by Chelsy měla začít pracovat v AK v Londýně, tak třeba se konečně sejdou na jednom místě. Ach, láska všechno překoná... ne že bych o tom něco věděla, ale říká se to :) no, to už by stačilo... asi začnu psát červenou knihovnu :D

Mějte se, já jdu pokračovat v pilovaní amerického akcentu a asi bych si měla dát něco na jídlo nebo mě zase nařknou, že nic nejím... ale nejdřív musím zjistit, jak to bylo s tím Usámou
cya :-*