Tak je to tady... 90. příspěvek - poslední příspěvek
Pokusím se to nějak zhodnotit a uzavřít. Dnešek byl celkem mazec den - plnej zvratů. Ráno potoky slz (poděkování putuje do ČR), večer vnitřní klid (poděkování putuje do ČR a do Argentiny)
tak jo....
1. lituju, že jsem psala tenhle blog... slibuju, že byl druhej a poslední
2. ani trošičku nelituju, že jsem sem jela
nevím, jak ten blog celkově vyznívá, ale jestli to vypadá, že jsem se tady měla špatně a trápila jsem se, tak buďte rádi, že jsem nepsala blog v lednu nebo v únoru, to byste teprve viděli, jak jsem se trápila a byla na dně... tohle byla celkem pohoda, fakt :)
3. byla to skvělá zkušenost,
která mi pomohla uvědomit si některé důležité věci a hlavně jsem poznala, kdo jsou mí opravdoví přátelé - a těm moc děkuju
4. potkala jsem "tady" nové přátele,
za které jsem vděčná
tím "tady" nemyslím zrovna Stormville a okolí, ale USA.. a nejsou to Američani... už na orientation v New Jersey, a pak tady například Pav, aupairky z kurzu o DC... kdybych se s nima ještě někdy viděla, budu šťastná, ale díkybohu za facebook
5. udělala jsem velkej pokrok v angličtině
6. navštívila jsem spoustu zajímavých míst a hlavně jsem si užila New York City
7. zjistila jsem, že nemá cenu vysvětlovat, proč se vracím ani proč se vracím v září... protože si to každej stejně překroutí podle svýho, zjednoduší, a nakonec z toho vyplyne, že se vracím, protože jsem tady byla "smutná"... takže... myslete si, co chcete, mě je to jedno :)
Netěším se na ty jedovatý poznámky od vševědů, co nemají zábrany vypustit z huby tu největší špínu. Vím, měla bych to hodit za hlavu a kašlat na to, ale na to jsem asi ještě pořád dost citlivá. Ale jak se říká - co tě nezabije, to tě posílí, tak do toho :) Ale hlavně se těším na ty, co tohle moje dobrodružství ocenili a uznají, že jsem prostě dobrá :D a těch budou davy :D
sbohem Ameriko, sbohem čtenáři blogu...
♥ My Journey Continues... ♥
pátek 9. září 2011
pondělí 5. září 2011
country club
Hello hello!
Dnešek byl moc zajímavej den a málem nebyl, protože jsem se MÁLEM nechala odradit :) ale nedala jsme se a dobře jsem udělala... řekla jsem si, že když mě pozvali, tak se prostě vetřu, stejně už je nikdy neuvidím :D tuhle taktiku bych měla používat častěji...
Asi před týdnem volala ninjova sestra, že zve Lucase a Meghan na Labour Day (to je dneska) do jejich country clubu. To jsem si říkala super, super, děti se mají a zanedlouho přišlo pozvání i pro mě :) věděla jsem, že musím říct jasně ANO, chci jít, jinak se to zase smete pod koberec a nikam se nedostanu. Ninju ten můj souhlas dost překvapil a začal mi povídat, jak on není ten typ do country clubu (no to teda není :D) a jak se mu to nelíbí a nikdy by tam nešel a pak se mě ptal asi 7x znova, jestli tam chci jít, že tam jako chodit nemusím, jestli nechci, že se nikdo zlobit nebude... pak začal s dress codem (tj. povolené oblečení, co si tam můžete vzít) a jestli tam chci jít, tak že je to složitý a že bych si měla vzít dvoje boty atd. ... nevím, co byste si o tom mysleli vy, ale já jsem z toho nabyla dojmu, že mě pozvali jakoby ze slušnosti a doufali, že odmítnu a pak byli v šoku, že chci jít a snažili se mě odradit :D
Když jsem se dozvěděla, že to je golfovej club Donalda Trumpa, tak jsem si řekla, že mě jenom tak něco neodradí :D
tady je odkaz: http://www.trumpnationalwestchester.com
Ráno jsem si pak říkala, že tam má být nějak program pro děti, takže děcka si tam budu hrát a já jsem tam nejela pracovat, ale užít si labour day v clubu... a oni (Zina a Andy) tam budou se svýma známýma a co já? Nakonec jsem to vyřešila lišácky, řekla jsem, že pojedu svým autem a když se mi tam nebude líbit, tak odjedu, kdy budu chtít :)
Normálně ninja už by mě málem "zapomněl" doma... musela jsem se připomenout, že jdu taky :D a to už jsem se fakt cítila, že tam nejsem zvaná, i když jsem zvaná... ale neměli mě zvát, když nechtěli. To už je jejich problém, prostě si to tam projdu, podívám se a když se na mě budou dívat škaredě a budou nepříjemní, tak se na ně hezky usměju a stejně jedu za chvilku domů a už je nikdy neuvidím :D ale pozvání do takovýho clubu asi hned tak nedostanu... jejich smůla :D
Nejdřív jsme jeli do domu ninjovi sestry Ziny. Už jsem ji jednou viděla a moc sympatická mi nebyla i to uvítání bylo takový divný a její manžel se na mě sotva podívat a místo toho, aby mi podal ruku, tak na mě tak jakoby zamával nebo co.. no, já jsem se v duchu smála :D Nedalo jim to a hrozně mi chtěli ukázat jejich luxusní dům. Hm, ani se jim nedivím, byl to opravdu luxus... i jejich sklep byl luxusní - pool table, poker table, kompletní posilovna (asi tak 15 strojů, činky, threadmill.. prostě všechno). Já jsem zavřela pusu a dělala jsem, že to máme doma taky :D dům to byl krásnej, já takovej luxusní dům teda nepotřebuju, ani o něm nesním, ale myslím, že kdyby nebylo zbytí, tak bych si rychle zvykla :D ale ty hadry od Chanelu bych unosila, tím jsem si jistá :D prostě wow!
Pak jsme jeli do clubu a tak nějak se prolomily ledy a Zina mě vzala na další tour po clubu a tam to bylo taky moc krásný. Vzala mě úplně všude, i do místnosti, kde se chystají nevěsty, když tam pořádají svatbu, ukázala mi i posilovnu, tenisové kruty, tenisovej obchod, byli jsme v bazénu, v hot tubu.. bylo tam dost lidí v mým věku, ale ehm, jako obsluha, takže jsem zase nezapadla :D všichni se tam o vás krásně starají a jídlo a pití je tam neomezený... protože Lucas miluje oblečení, výlet se neobešel ani bez nákupů v golfovým obchodě - Lucas si samozřejmě vybral boty a ještě k tomu tričko, Meghan dostala růžovou mikinu a šortky a já jsem taky dostala dárek, jako bránila jsem se, protože mi to bylo blbý, ale nedalo se to :)) prodavačka Mary mi vybrala parádní mikinu TRUMP GOLF, ale já už jsem si tady koupila 3 mikiny a mikina je dost těžká a velká, tak jsem ji nechtěla, protože bych to už asi neuvezla a když jsem se podívala na cenovku 99 dolarů, tak jsem se zhrozila. 99 dolarů za obyč mikinu s kapucí??? Nakonec jsme teda vybrali tričko s límečkem, na kterým je logo Trump National Golf Club, který je lehoučký a stálo "jenom" 67 dolarů :D Ještě teda nevím, kam ho budu nosit...
Po bazénu jsem si dala sprchu, umyla vlasy... vzala jsem si s sebou jenom plavky a jinak tam všechno je... nejvíc mě zaujala taková krabička, asi nějaká odstředivka, do které dáte plavky, zavřete víko a za 5 - 10 vteřin je máte suchý... je tam i sáček s logem clubu, ve kterém si je můžete vzít domů... prostě všechno, včetně spreje proti elektrizování oblečení :)
Od 5 hodin byla nachystaná večeře a měli jsme stůl přímo vedle Mr. Trump, ale po tu dobu, co jsme tam byli, tak on tam nebyl... ale prý tam tráví hodně času, protože z NYC to má autem 35 minut nebo lítá helikoptérou.
Zinin manžel Andy byl nakonec úplně skvělej, hezky jsme si popovídali. Žádný falešný úsměvy, trochu mi připomínal Snapa. Pracuje na Wall Street. Říkala jsem mu, že včera jsem tam zrovna byla a že jsem nenašla toho býka, že mě to naštvalo... a pak jsme se taky bavili o Evropě a byl ve Frankfurtu, v Londýně a v Moskvě kvůli byznysu, a pak v Paříži... soukromě. Prý se Ziny, ještě než se vzali, zeptal, kam na světě by se chtěla nejvíc podívat a ona řekla Paříž a tak koupil tajně letenky a za týden jí řekl, ať změní plány na nadcházející týden, že letí do Paříže :) není to sladký... je na nich vidět, že se mají moc rádi i dnes :) prostě někdo má život fakt jako z pohádky :) říkám si, kam se v dnešním světě poděla romantika?
No, co bych ještě napsala... zase se moc nemůžu soustředit, protože jsem unavená... jo, ti kluci, co tam parkujou auta, protože tam je taky samozřejmě valet parking, mají fakt pestrou práci :D na normální, obyčejný auto tam nenarazíte, takže mají možnost projet si hodně pestrou škálu luxusních aut, ale je to náročný na paměť, protože si musí pamatovat, který auto je čí, což já bych si teda nikdy nezapamatovala... a taky musí asi pořád sledovat, co dělají majitelé těch aut, protože Zina mi říkala, že když tam jdou na večeři, tak sotva dojí a začnou se zvedat od stolu, tak už mají nachystaný auto, aniž by si o něho museli říkat :) Budu na to vzpomínat, až půjdu z nějaké zakouřené hospody domů a budu si říkat, sakra, zase mi dneska zapomněli nachystat auto :D
Než nahraju nějaký fotky, tak večer volala Zina a ptala se, jak jsem dojela (protože jsem jim tak trochu ujela...) a vzkazovala mi, že mám perfektní angličtinu... :)... na což jsem zareagovala svým vytříbeným "Eh" :D Trochu jsem se bála, že na mě bude třeba naštvaná, protože opouštím předčasně tuhle rodinu, ale sama uznala, že to chápe, protože jsem tady dost izolovaná, jak od ostatních aupair, tak vůbec od lidí... a říkala, že jestli budu mít možnost vrátit se do USA, že mám jet určitě na Floridu nebo do Colorada na hory, že je tady toho hodně k vidění, ale že chápe, že jet tam sama není moc fun.
No, byl to príma den na rozloučenou s USA :)
Zítra je první den školy... a teď slíbené fotky... a dobrou noc :)
Lucas a Meghan s trenérem
Zina, Andy, Meghan
Ještě jsem si vzpomněla, že skoro všechny ženský v clubu (včetně Ziny) měly silikonový prsa... jako nevím, nic proti tomu nenamítám, ale v tom určitým věku to vypadá teda fest nepřirozeně.
autíčka
Mr. Trump´s table
hajzlíky ala Trump
PS: Včera v NYC se mě ptala kamarádka Iva, jestli už se Lucas přestal obnažovat. Řekla jsem, že přestal a asi jsem to zakřikla, protože dneska v clubu ukazoval bradavky :))
Dnešek byl moc zajímavej den a málem nebyl, protože jsem se MÁLEM nechala odradit :) ale nedala jsme se a dobře jsem udělala... řekla jsem si, že když mě pozvali, tak se prostě vetřu, stejně už je nikdy neuvidím :D tuhle taktiku bych měla používat častěji...
Asi před týdnem volala ninjova sestra, že zve Lucase a Meghan na Labour Day (to je dneska) do jejich country clubu. To jsem si říkala super, super, děti se mají a zanedlouho přišlo pozvání i pro mě :) věděla jsem, že musím říct jasně ANO, chci jít, jinak se to zase smete pod koberec a nikam se nedostanu. Ninju ten můj souhlas dost překvapil a začal mi povídat, jak on není ten typ do country clubu (no to teda není :D) a jak se mu to nelíbí a nikdy by tam nešel a pak se mě ptal asi 7x znova, jestli tam chci jít, že tam jako chodit nemusím, jestli nechci, že se nikdo zlobit nebude... pak začal s dress codem (tj. povolené oblečení, co si tam můžete vzít) a jestli tam chci jít, tak že je to složitý a že bych si měla vzít dvoje boty atd. ... nevím, co byste si o tom mysleli vy, ale já jsem z toho nabyla dojmu, že mě pozvali jakoby ze slušnosti a doufali, že odmítnu a pak byli v šoku, že chci jít a snažili se mě odradit :D
Když jsem se dozvěděla, že to je golfovej club Donalda Trumpa, tak jsem si řekla, že mě jenom tak něco neodradí :D
tady je odkaz: http://www.trumpnationalwestchester.com
Ráno jsem si pak říkala, že tam má být nějak program pro děti, takže děcka si tam budu hrát a já jsem tam nejela pracovat, ale užít si labour day v clubu... a oni (Zina a Andy) tam budou se svýma známýma a co já? Nakonec jsem to vyřešila lišácky, řekla jsem, že pojedu svým autem a když se mi tam nebude líbit, tak odjedu, kdy budu chtít :)
Normálně ninja už by mě málem "zapomněl" doma... musela jsem se připomenout, že jdu taky :D a to už jsem se fakt cítila, že tam nejsem zvaná, i když jsem zvaná... ale neměli mě zvát, když nechtěli. To už je jejich problém, prostě si to tam projdu, podívám se a když se na mě budou dívat škaredě a budou nepříjemní, tak se na ně hezky usměju a stejně jedu za chvilku domů a už je nikdy neuvidím :D ale pozvání do takovýho clubu asi hned tak nedostanu... jejich smůla :D
Nejdřív jsme jeli do domu ninjovi sestry Ziny. Už jsem ji jednou viděla a moc sympatická mi nebyla i to uvítání bylo takový divný a její manžel se na mě sotva podívat a místo toho, aby mi podal ruku, tak na mě tak jakoby zamával nebo co.. no, já jsem se v duchu smála :D Nedalo jim to a hrozně mi chtěli ukázat jejich luxusní dům. Hm, ani se jim nedivím, byl to opravdu luxus... i jejich sklep byl luxusní - pool table, poker table, kompletní posilovna (asi tak 15 strojů, činky, threadmill.. prostě všechno). Já jsem zavřela pusu a dělala jsem, že to máme doma taky :D dům to byl krásnej, já takovej luxusní dům teda nepotřebuju, ani o něm nesním, ale myslím, že kdyby nebylo zbytí, tak bych si rychle zvykla :D ale ty hadry od Chanelu bych unosila, tím jsem si jistá :D prostě wow!
Pak jsme jeli do clubu a tak nějak se prolomily ledy a Zina mě vzala na další tour po clubu a tam to bylo taky moc krásný. Vzala mě úplně všude, i do místnosti, kde se chystají nevěsty, když tam pořádají svatbu, ukázala mi i posilovnu, tenisové kruty, tenisovej obchod, byli jsme v bazénu, v hot tubu.. bylo tam dost lidí v mým věku, ale ehm, jako obsluha, takže jsem zase nezapadla :D všichni se tam o vás krásně starají a jídlo a pití je tam neomezený... protože Lucas miluje oblečení, výlet se neobešel ani bez nákupů v golfovým obchodě - Lucas si samozřejmě vybral boty a ještě k tomu tričko, Meghan dostala růžovou mikinu a šortky a já jsem taky dostala dárek, jako bránila jsem se, protože mi to bylo blbý, ale nedalo se to :)) prodavačka Mary mi vybrala parádní mikinu TRUMP GOLF, ale já už jsem si tady koupila 3 mikiny a mikina je dost těžká a velká, tak jsem ji nechtěla, protože bych to už asi neuvezla a když jsem se podívala na cenovku 99 dolarů, tak jsem se zhrozila. 99 dolarů za obyč mikinu s kapucí??? Nakonec jsme teda vybrali tričko s límečkem, na kterým je logo Trump National Golf Club, který je lehoučký a stálo "jenom" 67 dolarů :D Ještě teda nevím, kam ho budu nosit...
Po bazénu jsem si dala sprchu, umyla vlasy... vzala jsem si s sebou jenom plavky a jinak tam všechno je... nejvíc mě zaujala taková krabička, asi nějaká odstředivka, do které dáte plavky, zavřete víko a za 5 - 10 vteřin je máte suchý... je tam i sáček s logem clubu, ve kterém si je můžete vzít domů... prostě všechno, včetně spreje proti elektrizování oblečení :)
Od 5 hodin byla nachystaná večeře a měli jsme stůl přímo vedle Mr. Trump, ale po tu dobu, co jsme tam byli, tak on tam nebyl... ale prý tam tráví hodně času, protože z NYC to má autem 35 minut nebo lítá helikoptérou.
Zinin manžel Andy byl nakonec úplně skvělej, hezky jsme si popovídali. Žádný falešný úsměvy, trochu mi připomínal Snapa. Pracuje na Wall Street. Říkala jsem mu, že včera jsem tam zrovna byla a že jsem nenašla toho býka, že mě to naštvalo... a pak jsme se taky bavili o Evropě a byl ve Frankfurtu, v Londýně a v Moskvě kvůli byznysu, a pak v Paříži... soukromě. Prý se Ziny, ještě než se vzali, zeptal, kam na světě by se chtěla nejvíc podívat a ona řekla Paříž a tak koupil tajně letenky a za týden jí řekl, ať změní plány na nadcházející týden, že letí do Paříže :) není to sladký... je na nich vidět, že se mají moc rádi i dnes :) prostě někdo má život fakt jako z pohádky :) říkám si, kam se v dnešním světě poděla romantika?
No, co bych ještě napsala... zase se moc nemůžu soustředit, protože jsem unavená... jo, ti kluci, co tam parkujou auta, protože tam je taky samozřejmě valet parking, mají fakt pestrou práci :D na normální, obyčejný auto tam nenarazíte, takže mají možnost projet si hodně pestrou škálu luxusních aut, ale je to náročný na paměť, protože si musí pamatovat, který auto je čí, což já bych si teda nikdy nezapamatovala... a taky musí asi pořád sledovat, co dělají majitelé těch aut, protože Zina mi říkala, že když tam jdou na večeři, tak sotva dojí a začnou se zvedat od stolu, tak už mají nachystaný auto, aniž by si o něho museli říkat :) Budu na to vzpomínat, až půjdu z nějaké zakouřené hospody domů a budu si říkat, sakra, zase mi dneska zapomněli nachystat auto :D
Než nahraju nějaký fotky, tak večer volala Zina a ptala se, jak jsem dojela (protože jsem jim tak trochu ujela...) a vzkazovala mi, že mám perfektní angličtinu... :)... na což jsem zareagovala svým vytříbeným "Eh" :D Trochu jsem se bála, že na mě bude třeba naštvaná, protože opouštím předčasně tuhle rodinu, ale sama uznala, že to chápe, protože jsem tady dost izolovaná, jak od ostatních aupair, tak vůbec od lidí... a říkala, že jestli budu mít možnost vrátit se do USA, že mám jet určitě na Floridu nebo do Colorada na hory, že je tady toho hodně k vidění, ale že chápe, že jet tam sama není moc fun.
No, byl to príma den na rozloučenou s USA :)
Zítra je první den školy... a teď slíbené fotky... a dobrou noc :)
Ještě jsem si vzpomněla, že skoro všechny ženský v clubu (včetně Ziny) měly silikonový prsa... jako nevím, nic proti tomu nenamítám, ale v tom určitým věku to vypadá teda fest nepřirozeně.
PS: Včera v NYC se mě ptala kamarádka Iva, jestli už se Lucas přestal obnažovat. Řekla jsem, že přestal a asi jsem to zakřikla, protože dneska v clubu ukazoval bradavky :))
neděle 4. září 2011
bronx zoo
Ahojky,
tak jsem vám slibovala, jak budu psát, ale vypadá to, že čtvrtým dnem bez Pav krize přešla a už jsem si zvykla na úplnou samotu a nepotřebuju ani nic moc ventilovat :))
Hrozně ráda bych vám napsala, jak jsem se měla včera v Bronx ZOO, ale jsem tak unavená po dnešním loučení s NYC, že už se asi na moc nezmůžu :-/ ale bylo to vydařený, moc :)
Povím vám, že rodinný výlet do ZOO v NYC není levná záležitost... pro mě to byl i částečně adrenalin, protože na mě zase padl los (jako vždycky) a musela jsem řídit.
Bylo to celkem vtipný, ráno za mnou ninja přišel, aby se mě zeptal, jak se píše slovo tomorrow (zítra), že si není jistej, pak mi nahlas přečetl e-maily, co píše potenciálním aupairkám, abych mu je schválila a když už byl čas jet do ZOO, tak se mě zeptal, jestli by mi vadilo, kdybych řídila, to jsem řekla, že ne (aspoň můžu teď říkat, že jsem řídila v NYC :D) a než jsme vyjížděli, tak se mě zeptal, jestli náhodou nevím, jak se tam jede, že tam nikdy nebyl... už ho trochu znám, tak jsem byla připravená i s mnou GPSkou :D Mimochodem GPSka mi bude hrozně chybět, mám k ní moc hezkej vztah, i když to není člověk, hodně jsme toho spolu prožily! Asi napíšu Ježíškovi, aby mi nějakou přinesl... je to geniálně věc pro lidi, jako jsem já :)
Jak jsme se blížili k NYC tak předpisy nepředpisy rychlost narůstala... a musela jsem splynout s davem... málem mě kleplo, když na jednom úseku byla omezená rychlost na 45 a já jsem jela něco přes 70 a byla tam hlídka... ale ostatní tak taky jeli, takže jsem nijak nevybočovala, jak mi radila Pavlína víc podezřelá bych byla, kdybych jela těch 45 :D tak to tady chodí, možná i u nás, ale tam s tím nemám zkušenost.
Takže rozpočet výletu:
vstup dospělí 60 dolarů
vstup děti 30 dolarů
parkování 13 dolarů
extra vstup 20 dolarů (na gorily!!)
jídlo 40 dolarů
suvenýry 40 dolarů
total: 203 dolarů...
ZOO je to ale krásná, opičky se chovali strašně, obzvlášť Meghan... bylo tam hooooodně dětí, ale 95 % se chovalo relativně normálně, ale tihle dva byli fakt hrozní.. prostě jsou poznamenaní a je mi jich fakt líto, ale pomoct jim nemůžu :( chápu, že s nima nikam moc nechce chodit...
Byla jsem moc ráda, že jsem mohla jít na to Congo Gorilla Forest. Mají to moc krásně udělaný a do Konga se asi hned tak nepodívám, ale s "krmením" orangutanů v Indonésii se to nedá srovnat :)
Když ninja kupoval suvenýry dětem, tak mi taky chtěl nějakej koupit, ale jediný co se mi tam fakt moc líbilo bylo jedno tričko pro miminko a už jsem ho málem koupila :D ale pak jsem se zarazila, kvůli jednomu detailu - nemám přece žádný dítě :D
ještě přidám jednu fotku Lucase :)
Chtěla jsem toho napsat víc, ale už jsem fakt mrtvá... zítra napíšu o dnešku a pozítří o tom, jak jsem se měla v country clubu Donalda Trumpa, kam jdu zítra. Mám skluz :(
A taky dneska jsem se konečně smířila s tím, že fakt jedu pryč... a přestala jsem litovat, že jsem byla zase "tak hodná", ale má to tak prostě být :)
tak zatím pa a dobrou noc
tak jsem vám slibovala, jak budu psát, ale vypadá to, že čtvrtým dnem bez Pav krize přešla a už jsem si zvykla na úplnou samotu a nepotřebuju ani nic moc ventilovat :))
Hrozně ráda bych vám napsala, jak jsem se měla včera v Bronx ZOO, ale jsem tak unavená po dnešním loučení s NYC, že už se asi na moc nezmůžu :-/ ale bylo to vydařený, moc :)
Povím vám, že rodinný výlet do ZOO v NYC není levná záležitost... pro mě to byl i částečně adrenalin, protože na mě zase padl los (jako vždycky) a musela jsem řídit.
Bylo to celkem vtipný, ráno za mnou ninja přišel, aby se mě zeptal, jak se píše slovo tomorrow (zítra), že si není jistej, pak mi nahlas přečetl e-maily, co píše potenciálním aupairkám, abych mu je schválila a když už byl čas jet do ZOO, tak se mě zeptal, jestli by mi vadilo, kdybych řídila, to jsem řekla, že ne (aspoň můžu teď říkat, že jsem řídila v NYC :D) a než jsme vyjížděli, tak se mě zeptal, jestli náhodou nevím, jak se tam jede, že tam nikdy nebyl... už ho trochu znám, tak jsem byla připravená i s mnou GPSkou :D Mimochodem GPSka mi bude hrozně chybět, mám k ní moc hezkej vztah, i když to není člověk, hodně jsme toho spolu prožily! Asi napíšu Ježíškovi, aby mi nějakou přinesl... je to geniálně věc pro lidi, jako jsem já :)
Jak jsme se blížili k NYC tak předpisy nepředpisy rychlost narůstala... a musela jsem splynout s davem... málem mě kleplo, když na jednom úseku byla omezená rychlost na 45 a já jsem jela něco přes 70 a byla tam hlídka... ale ostatní tak taky jeli, takže jsem nijak nevybočovala, jak mi radila Pavlína víc podezřelá bych byla, kdybych jela těch 45 :D tak to tady chodí, možná i u nás, ale tam s tím nemám zkušenost.
Takže rozpočet výletu:
vstup dospělí 60 dolarů
vstup děti 30 dolarů
parkování 13 dolarů
extra vstup 20 dolarů (na gorily!!)
jídlo 40 dolarů
suvenýry 40 dolarů
total: 203 dolarů...
ZOO je to ale krásná, opičky se chovali strašně, obzvlášť Meghan... bylo tam hooooodně dětí, ale 95 % se chovalo relativně normálně, ale tihle dva byli fakt hrozní.. prostě jsou poznamenaní a je mi jich fakt líto, ale pomoct jim nemůžu :( chápu, že s nima nikam moc nechce chodit...
Byla jsem moc ráda, že jsem mohla jít na to Congo Gorilla Forest. Mají to moc krásně udělaný a do Konga se asi hned tak nepodívám, ale s "krmením" orangutanů v Indonésii se to nedá srovnat :)
Když ninja kupoval suvenýry dětem, tak mi taky chtěl nějakej koupit, ale jediný co se mi tam fakt moc líbilo bylo jedno tričko pro miminko a už jsem ho málem koupila :D ale pak jsem se zarazila, kvůli jednomu detailu - nemám přece žádný dítě :D
ještě přidám jednu fotku Lucase :)
Chtěla jsem toho napsat víc, ale už jsem fakt mrtvá... zítra napíšu o dnešku a pozítří o tom, jak jsem se měla v country clubu Donalda Trumpa, kam jdu zítra. Mám skluz :(
A taky dneska jsem se konečně smířila s tím, že fakt jedu pryč... a přestala jsem litovat, že jsem byla zase "tak hodná", ale má to tak prostě být :)
tak zatím pa a dobrou noc
pátek 2. září 2011
grandma Geri
Babička Džeri, no, nevím, jak se to hláskuje, takže to je jenom orientační... ale začnu od začátku...
Dneska jsem měla pracovat až od dvou, ale trochu se to zvrtlo, protože ninja potřebuje volat aupairkám a když jsem ráno odjížděla, tak mě poprosil, jestli bych mohla přijet už kolem 12, aby mohl použít můj mobil. Moc jsem z toho nadšená nebyla - jak z toho, že mám přijet dřív, tak z toho, že chce telefonovat z mýho mobilu. Byla jsem ale hodná a přijela jsem teda, protože se můj výlet do knihovny stejně moc nepodařil. Proč? Protože jsem nenapravitelná!!!!
V Lake Carmel je, jak už název napovídá, krásné jezírko a už dlouho jsem se chystala, že si ho vyfotím a navíc teď se začaly barvit listy a sluníčko krásně svítí a odjíždím, tak je nejvyšší čas! Jedinej zádrhel, a taky důvod, proč jsem s tím tak dlouho otálela, je to, že je kolem něho velkej provoz a špatně se tam sjíždí z cesty (snad víte, jak to myslím). Takže dneska za mnou zrovna nikdo nejel, šup, sjedu na parkoviště k chiropraktikovi, popadnu foťák, vylezu z auta, čekám až přejedou všechna auta, čekám, čekám, čekám, jo, už jsou pryč, tak šupky dupky ke svodidlům na druhé straně... zapnu foťák a "Není paměťová karta"!!! Zanadávám si, ještě na mě zatroubí nějakej blbec, zanadávám znovu a jedu do Mahopacu a nadávám :D Toť můj dnešní výlet...
Sotva přijedu, Ethan už je v obýváku, Elijah má domácí vězení, tak nepřišel. Jaká škoda! Děti slyší, že jsem přišla a hned ječí Íva, Íva a mají hroznou radost. Kéž by to bylo vzájemné :D Lucas mi hned hlásí... víš, kdo je tady? Říkám... kdo? Ethan!!!! Fakt? nevšimla jsem si... A hned mě přemlouvají, ať s nima jdu ven (rozumějte, ninja zvádá činky ve sklepě, tak je venku hlídat nebude)... no, pak už se k tomu přidal i ninja a zjistila jsem, že z mýho mobilu si do ČR nezavolám... fakt ne, netuším, čím to je. Ale koupila jsem mu v obchodě prepaid card pro international calls a on to se tomu pořád nějak bránil, nesmyslně. Ale to už je taky jeho problém. Nakonec, když už jsem ho tak nenápadně poslala někam, tak šel zkusit tu kartu a hnedle se dovolal jedné aupairce Zuzaně.. ale moc se mu nezdála. No comment... A pak zase začaly ty řeči, že jsem jeho jediný štěstí atd.
Pak konečně odjel do práce a děcka byly strašný... tak jsem je poslala, ať si jdou hrát teda zase po dvou dnech k sousedům a užije si jich taky jejich matka. A tím se dostávám k babičce Geri! Fantomas si možná vzpomene, jak jsem mu ukazovala tu mapu s domem, kde budu v USA bydlet a taky dům sousedů a říkala jsem, že se s nima musím rychle skamarádit a budu k nim chodit na bazén, že Fantomasi? To se mi taky povedlo, ale nápad s bazénem jsem pak přehodnotila :D
Babička Geri is my hero, ona je generál celého domu a momentálně tam žije 8 lidí a o všechny se stará. Když jsem jí řekla, že jedu domů, že jsem tady nepotkala žádný kamarády a že tady už mluvím skoro víc česky než anglicky, tak byla hrozně překvapená a prej jsem jí to měla říct, že zná spoustu lidí v mým věku a že by mě s nima seznámila. Ale to už je tak trochu pozdě... ale ani to ji neodradilo a začala zrovna :D seznámila mě se svým synem Tonym, kterej má 23 let... když jsem se podívala na ni - běloška, modré oči, dlouhé bílé vlasy a na Tonyho - černoch... říkala jsem si, že její manžel musí být asi hodně černej černoch :D pak mi představila svou dceru Angelic (nejmenuje se tak nějakej lak na nehty?), která byla moc milá a říkala mi, že hraje softball a teď se chystá na college, takže musí pracovat jako dobrovolnice v knihovně, aby její žádost vypadala líp... a guess what? taky černoška... zato matka od Ethana a Elijahi je bílá, řekla bych skoro blonďatá a je jí 32... kluci jsou taky bílí. Vysvětlení přišlo hned v zápětí - Geri nemohla mít děti, tak s manželem adoptovali - podržte se - 7 dětí!!! Mazec!
Říkala mi, že to bylo hodně těžký, protože adoptovaný děti mají hodně problémů, zvlášť když znají svoje rodiče a ti se k nim třeba chovali hnusně. Říkala, že i některý z těch dětí k ní byly hnusný a že jak jim bylo 21 let, tak spolu přestali komunikovat. A taky jak jsem si myslela, že v Americe je rodina hodně důležitá a lidi drží spolu, tak to není pravda, je to jako u nás. Všichni se rozvádějí a najít hezkej a vyrovnanej vztah je těžký. To je taky příčina toho, že se její dcera v únoru vrátila "k mamince" i se třema dětma a nechává se od ní živit. Ethana a Elijahu měla s jedním boyfriendem, který pak odešel, a Evana s dalším, kterej taky odešel :( ani jeden na ně neplatí :( její dcera vydělává 1 800 dolarů měsíčně, což mě šokovalo, protože to není o moc víc než já! A to je Američanka! Proto si nemůže dovolit byt, protože jednopokojovej apartmán v téhle oblasti stojí 1 200 dolarů měsíčně.
Geri mi taky říkala, že má ještě další 4 domy, kromě tohodle a že příští rok bude mít splacený všechny hypotéky a koupí si další dům na Floridě. Moje přání - chtěla bych být americká důchodkyně! :D Ale tenhle dům prý chce prodat, protože si ho už nebude moct dovolit. Platí totiž jenom na daních 13 000 dolarů ročně!!! a pak k tomu další náklady na provoz! Je to krásnej a hodně velkej dům, ale bosou nohou bych do něho nevkročila, taky k němu patří několik menších staveb, bazén, rybník a hřiště pro děti. Mají asi 8 aut, 6 garáží a dokonce náklaďák! A dětem koupila elektroauťíčko Cadillac :D je pro dva, dá se s ním i couvat a má i rádio! american style!
Jo, a taky jako bych o tom minule nemluvila, Geri se smála Meghan, že je s tím jejím hlasem jako cartoon (kreslená postavička), taky si toho všimla. Snad se mi to podaří natočit, musím tajně, protože ona je hodně stydlivá...
Jestli se potvrdí, že Angel (ten pes) má blechy, tak mám taky blechy... pořád se drbe, je mu 15 let a má rakovinu. Hrozně si mě oblíbil a pořád se ke mě lísal a pak mě chtěl kousnout. Kousnul už prej kde koho, pošťáka i pizzaře (toho do rozkroku, ups)...
Doslala jsem taky skládací křesílko s držákem na pití a se stříškou. To je další důležitá informace :D a hráli jsme kickball, což je jakoby baseball, akorát se kope místo odpalování. Kdybych věděla, že umím tak dobře kopat, dala bych se na fotbal :D ale mít v týmu Meghan je prokletí, tak jsme prohrály. Říkám jí: musíš kopnout a běžet na první metu, pak na druhou, na třetí a pak domů - a tím domů jsem nemyslela úplně domů :D ale ona stejně kopne, běží na první metu, to je ještě ok, a pak běží na třetí metu... mezitím ji vyoutujou, tak pak celá zmetaná brečí, ale vysvětlete jí to. Ale i tak byla dneska celkem legrace a na neděli jsem dostala pozvání jet do nějakýho malýho městečka na Fair... ale ten náš fair mi bohatě stačil. Což mi připomíná... nahrála jsem vám sem fotky, jak řídím hasičský auto? :D
A jak už to tak bývá, když se rozhodnete odněkud odjet, věci se začnou zlepšovat. Např. přišel za mnou
ninja: Íva? chceš jít zítra do Bronx ZOO?
já: sure, to zní skvěle!
ninja: výborně, tak zítra v 10
tak jdeme zítra do ZOO... ehm, neměla bych tak moc lhát, pravidelní čtenáři tomuto scénáři těžko uvěří :D přiznávám, bylo to trochu jinak, ale tahle oficiální verze se mi líbí víc :D
Pak jsem dostala ještě jedno pozvání, které se nedalo odmítnout - na pondělí... ale to vám zatím neprozradím, ať se máte na co těšit :) bude to taková sonda to života americké high society...
Beru si foťák, kartu, nabité baterky a náhradní nabité baterky a vše zdokumentuju! slibuju!
užijte si víkend!
Dneska jsem měla pracovat až od dvou, ale trochu se to zvrtlo, protože ninja potřebuje volat aupairkám a když jsem ráno odjížděla, tak mě poprosil, jestli bych mohla přijet už kolem 12, aby mohl použít můj mobil. Moc jsem z toho nadšená nebyla - jak z toho, že mám přijet dřív, tak z toho, že chce telefonovat z mýho mobilu. Byla jsem ale hodná a přijela jsem teda, protože se můj výlet do knihovny stejně moc nepodařil. Proč? Protože jsem nenapravitelná!!!!
V Lake Carmel je, jak už název napovídá, krásné jezírko a už dlouho jsem se chystala, že si ho vyfotím a navíc teď se začaly barvit listy a sluníčko krásně svítí a odjíždím, tak je nejvyšší čas! Jedinej zádrhel, a taky důvod, proč jsem s tím tak dlouho otálela, je to, že je kolem něho velkej provoz a špatně se tam sjíždí z cesty (snad víte, jak to myslím). Takže dneska za mnou zrovna nikdo nejel, šup, sjedu na parkoviště k chiropraktikovi, popadnu foťák, vylezu z auta, čekám až přejedou všechna auta, čekám, čekám, čekám, jo, už jsou pryč, tak šupky dupky ke svodidlům na druhé straně... zapnu foťák a "Není paměťová karta"!!! Zanadávám si, ještě na mě zatroubí nějakej blbec, zanadávám znovu a jedu do Mahopacu a nadávám :D Toť můj dnešní výlet...
Sotva přijedu, Ethan už je v obýváku, Elijah má domácí vězení, tak nepřišel. Jaká škoda! Děti slyší, že jsem přišla a hned ječí Íva, Íva a mají hroznou radost. Kéž by to bylo vzájemné :D Lucas mi hned hlásí... víš, kdo je tady? Říkám... kdo? Ethan!!!! Fakt? nevšimla jsem si... A hned mě přemlouvají, ať s nima jdu ven (rozumějte, ninja zvádá činky ve sklepě, tak je venku hlídat nebude)... no, pak už se k tomu přidal i ninja a zjistila jsem, že z mýho mobilu si do ČR nezavolám... fakt ne, netuším, čím to je. Ale koupila jsem mu v obchodě prepaid card pro international calls a on to se tomu pořád nějak bránil, nesmyslně. Ale to už je taky jeho problém. Nakonec, když už jsem ho tak nenápadně poslala někam, tak šel zkusit tu kartu a hnedle se dovolal jedné aupairce Zuzaně.. ale moc se mu nezdála. No comment... A pak zase začaly ty řeči, že jsem jeho jediný štěstí atd.
Pak konečně odjel do práce a děcka byly strašný... tak jsem je poslala, ať si jdou hrát teda zase po dvou dnech k sousedům a užije si jich taky jejich matka. A tím se dostávám k babičce Geri! Fantomas si možná vzpomene, jak jsem mu ukazovala tu mapu s domem, kde budu v USA bydlet a taky dům sousedů a říkala jsem, že se s nima musím rychle skamarádit a budu k nim chodit na bazén, že Fantomasi? To se mi taky povedlo, ale nápad s bazénem jsem pak přehodnotila :D
Babička Geri is my hero, ona je generál celého domu a momentálně tam žije 8 lidí a o všechny se stará. Když jsem jí řekla, že jedu domů, že jsem tady nepotkala žádný kamarády a že tady už mluvím skoro víc česky než anglicky, tak byla hrozně překvapená a prej jsem jí to měla říct, že zná spoustu lidí v mým věku a že by mě s nima seznámila. Ale to už je tak trochu pozdě... ale ani to ji neodradilo a začala zrovna :D seznámila mě se svým synem Tonym, kterej má 23 let... když jsem se podívala na ni - běloška, modré oči, dlouhé bílé vlasy a na Tonyho - černoch... říkala jsem si, že její manžel musí být asi hodně černej černoch :D pak mi představila svou dceru Angelic (nejmenuje se tak nějakej lak na nehty?), která byla moc milá a říkala mi, že hraje softball a teď se chystá na college, takže musí pracovat jako dobrovolnice v knihovně, aby její žádost vypadala líp... a guess what? taky černoška... zato matka od Ethana a Elijahi je bílá, řekla bych skoro blonďatá a je jí 32... kluci jsou taky bílí. Vysvětlení přišlo hned v zápětí - Geri nemohla mít děti, tak s manželem adoptovali - podržte se - 7 dětí!!! Mazec!
Říkala mi, že to bylo hodně těžký, protože adoptovaný děti mají hodně problémů, zvlášť když znají svoje rodiče a ti se k nim třeba chovali hnusně. Říkala, že i některý z těch dětí k ní byly hnusný a že jak jim bylo 21 let, tak spolu přestali komunikovat. A taky jak jsem si myslela, že v Americe je rodina hodně důležitá a lidi drží spolu, tak to není pravda, je to jako u nás. Všichni se rozvádějí a najít hezkej a vyrovnanej vztah je těžký. To je taky příčina toho, že se její dcera v únoru vrátila "k mamince" i se třema dětma a nechává se od ní živit. Ethana a Elijahu měla s jedním boyfriendem, který pak odešel, a Evana s dalším, kterej taky odešel :( ani jeden na ně neplatí :( její dcera vydělává 1 800 dolarů měsíčně, což mě šokovalo, protože to není o moc víc než já! A to je Američanka! Proto si nemůže dovolit byt, protože jednopokojovej apartmán v téhle oblasti stojí 1 200 dolarů měsíčně.
Geri mi taky říkala, že má ještě další 4 domy, kromě tohodle a že příští rok bude mít splacený všechny hypotéky a koupí si další dům na Floridě. Moje přání - chtěla bych být americká důchodkyně! :D Ale tenhle dům prý chce prodat, protože si ho už nebude moct dovolit. Platí totiž jenom na daních 13 000 dolarů ročně!!! a pak k tomu další náklady na provoz! Je to krásnej a hodně velkej dům, ale bosou nohou bych do něho nevkročila, taky k němu patří několik menších staveb, bazén, rybník a hřiště pro děti. Mají asi 8 aut, 6 garáží a dokonce náklaďák! A dětem koupila elektroauťíčko Cadillac :D je pro dva, dá se s ním i couvat a má i rádio! american style!
Jo, a taky jako bych o tom minule nemluvila, Geri se smála Meghan, že je s tím jejím hlasem jako cartoon (kreslená postavička), taky si toho všimla. Snad se mi to podaří natočit, musím tajně, protože ona je hodně stydlivá...
Jestli se potvrdí, že Angel (ten pes) má blechy, tak mám taky blechy... pořád se drbe, je mu 15 let a má rakovinu. Hrozně si mě oblíbil a pořád se ke mě lísal a pak mě chtěl kousnout. Kousnul už prej kde koho, pošťáka i pizzaře (toho do rozkroku, ups)...
Doslala jsem taky skládací křesílko s držákem na pití a se stříškou. To je další důležitá informace :D a hráli jsme kickball, což je jakoby baseball, akorát se kope místo odpalování. Kdybych věděla, že umím tak dobře kopat, dala bych se na fotbal :D ale mít v týmu Meghan je prokletí, tak jsme prohrály. Říkám jí: musíš kopnout a běžet na první metu, pak na druhou, na třetí a pak domů - a tím domů jsem nemyslela úplně domů :D ale ona stejně kopne, běží na první metu, to je ještě ok, a pak běží na třetí metu... mezitím ji vyoutujou, tak pak celá zmetaná brečí, ale vysvětlete jí to. Ale i tak byla dneska celkem legrace a na neděli jsem dostala pozvání jet do nějakýho malýho městečka na Fair... ale ten náš fair mi bohatě stačil. Což mi připomíná... nahrála jsem vám sem fotky, jak řídím hasičský auto? :D
A jak už to tak bývá, když se rozhodnete odněkud odjet, věci se začnou zlepšovat. Např. přišel za mnou
ninja: Íva? chceš jít zítra do Bronx ZOO?
já: sure, to zní skvěle!
ninja: výborně, tak zítra v 10
tak jdeme zítra do ZOO... ehm, neměla bych tak moc lhát, pravidelní čtenáři tomuto scénáři těžko uvěří :D přiznávám, bylo to trochu jinak, ale tahle oficiální verze se mi líbí víc :D
Pak jsem dostala ještě jedno pozvání, které se nedalo odmítnout - na pondělí... ale to vám zatím neprozradím, ať se máte na co těšit :) bude to taková sonda to života americké high society...
Beru si foťák, kartu, nabité baterky a náhradní nabité baterky a vše zdokumentuju! slibuju!
užijte si víkend!
čtvrtek 1. září 2011
hardcore babysitting
Milovníci mého blogu si teď zřejmě přijdou na své, protože teď prožívám svoje nejtěžší chvilky, jsem tady úplně sama a musím to někde ventilovat :)
Dneska jsem třetí den bez Pavlíny :((( sice jsem si za tu dobu vyměnily 18 e-mailů a může se to zdát hodně, ale je to žalostně málo... ach jo, jak já to tady přežiju :( prostě jsem věděla, že když jí kdykoliv zavolám, tak jí nikdy nebudu otravovat a bylo to vzájemný.
Taky poslední dva dny (a nečekám, že zítřek bude jinej) mám opravdu pestrou práci! Kromě toho, že hlídám příšerky, hlídám taky děti našich sousedů Ethana a Elijahu, kteří přijdou jakoby "na návštěvu" - bez dozoru a většinou je ještě následuje jejich pes Angel a zůstanou celej den. Ehm ehm, trochu mě to už sere. Takže teď hlídám 4 americký děti a psa. Celkem jsem to zvládla, ale k večeru už nemůžu mluvit :D když to převedu, tak je to jako bych hlídala 20 indonéských dětí nebo 8 českých :)
Sousedovic kluci poslouchají teda o fous líp než Lucas, ale hlavně za ně nemám zodpovědnost, tak je mi to vcelku jedno, ale mají úplně hrozný nápady. Zjišťuju, že i když jsem v dětství trávila hodně času se svými bratranci, tak toho o klucích moc nevím. Oni si hrajou s vojákama... to by mě nepřekvapilo, ale že je svlíkají z uniform a bůhvíco tam s nima dělají a pak jim lámou ruce a nohy! Taky dost týrají zvířata - to je nejhorší, dneska odchytili žábu a myslím, že je po ní.
Tahle fotka svědčí o ledasčem:
Lucas týrá žábu, ten napravo (Ethan) je stejně starej jako on, akorát já dvakrát tak větší. Ale musím říct, že jsem ráda, že se starám o tak malý děti, na větší bych už asi nestačila :D Meghan nejen vypadá jako ožralá, ona se tak i chová. To mi připomíná, že si na památku musím natočit její hlásek - kdo ji nešlyšel... ona, i když vypadá, jako sladká holčička, tak má hrozně hlubokej hlas jako starej chlap :) působí to hrozně srandovně. Ethan tam vypadá dost nepřátelsky :D ale právě on za mnou na rozdíl od bratra přijde a začne si se mnou povídat, jinak jsou teda dost stydlivý... teda včera byli... dneska už se otrkali a zítra bude peklo. Myslím, že je brzo vykážu! :) Lucas je poslední dobou dost bossy, tak musím být hodně přísná, dneska to hodně špatně nesl a řval na mě, že jsem ještě horší než Jennifer (to je ta paní, co on nenávidí), a to jenom proto, že jsem chtěla, aby snědl oběd... vtipálek malej :))
Největší muka jsou ale s ninjou... on mi říká takový věci (jako samá chvála, ale až extrémní), že mě to přivádí hrozně do rozpaků. Bohužel je asi jedinej na světě, kdo má o mně takový mínění, škoda, víc takových :D A pak se mnou taky konzultuje všechny aupair, jejichž profily mu každej den pošlou z agentury... to je nejhorší, všechno to čtu a všechno je to stejný a pořád dokola a nechápu, co on pořád vybírá. Teď se tam objevila jedna další Češka a napsala tam jméno asi Hana "Yahoodka" Jahodová... Ptal se mě, co to znamená, tak jsem mu řekla, že je to jako malá jahoda a on, ale ona je dost při těle na to, aby byla jahůdka. On to asi bere jako seznamku nebo co. Booože, ještěže jedu :D a prej mu jeho sestra říkala, že má přestat všechny srovnávat se mnou, jinak nikoho nevybere... no comment nebo tam jedna Francouzka napsala - vyberte si mě, jsem motivovaná a připravená být vaší aupair (ehm) a ninja to okomentoval... hm, ale to ještě nepotkala Lucase :))
Co mě mrzí je, že přijdu o ten nádhernej podzim tady... vždycky jsem si totiž přála jet na podzim do Kanady a vidět ty překrásně barevný stromy a tady je to skoro stejný nebo bych si popojela do New England... už to pomaličku začíná a taky už je všude výzdoba na Halloween... ale upřímně, už jak se cítím teď ty tři dny bez Pavlíny, tak vím, že úplně sama bych to tady nezvládla... to bych musela k jiné rodině do jinýho státu (mít zase štěstí a mít auto pro sebe) a znova objevovat.
Co je ale překvapení pro mě - stihnu ještě NYC Fashion Week (9/8-15) Spring 2012!!! tak aspoň něco... bude to příjemné rozloučení s NYC :)
už je to jenom pár dnů, to přece zvládnu! no... a když mi napíšete něco pěknýho, tak budu moc ráda :) nemyslím zrovna komentář... klidně i něco delšího :)
Dneska jsem třetí den bez Pavlíny :((( sice jsem si za tu dobu vyměnily 18 e-mailů a může se to zdát hodně, ale je to žalostně málo... ach jo, jak já to tady přežiju :( prostě jsem věděla, že když jí kdykoliv zavolám, tak jí nikdy nebudu otravovat a bylo to vzájemný.
Taky poslední dva dny (a nečekám, že zítřek bude jinej) mám opravdu pestrou práci! Kromě toho, že hlídám příšerky, hlídám taky děti našich sousedů Ethana a Elijahu, kteří přijdou jakoby "na návštěvu" - bez dozoru a většinou je ještě následuje jejich pes Angel a zůstanou celej den. Ehm ehm, trochu mě to už sere. Takže teď hlídám 4 americký děti a psa. Celkem jsem to zvládla, ale k večeru už nemůžu mluvit :D když to převedu, tak je to jako bych hlídala 20 indonéských dětí nebo 8 českých :)
Sousedovic kluci poslouchají teda o fous líp než Lucas, ale hlavně za ně nemám zodpovědnost, tak je mi to vcelku jedno, ale mají úplně hrozný nápady. Zjišťuju, že i když jsem v dětství trávila hodně času se svými bratranci, tak toho o klucích moc nevím. Oni si hrajou s vojákama... to by mě nepřekvapilo, ale že je svlíkají z uniform a bůhvíco tam s nima dělají a pak jim lámou ruce a nohy! Taky dost týrají zvířata - to je nejhorší, dneska odchytili žábu a myslím, že je po ní.
Tahle fotka svědčí o ledasčem:
Lucas týrá žábu, ten napravo (Ethan) je stejně starej jako on, akorát já dvakrát tak větší. Ale musím říct, že jsem ráda, že se starám o tak malý děti, na větší bych už asi nestačila :D Meghan nejen vypadá jako ožralá, ona se tak i chová. To mi připomíná, že si na památku musím natočit její hlásek - kdo ji nešlyšel... ona, i když vypadá, jako sladká holčička, tak má hrozně hlubokej hlas jako starej chlap :) působí to hrozně srandovně. Ethan tam vypadá dost nepřátelsky :D ale právě on za mnou na rozdíl od bratra přijde a začne si se mnou povídat, jinak jsou teda dost stydlivý... teda včera byli... dneska už se otrkali a zítra bude peklo. Myslím, že je brzo vykážu! :) Lucas je poslední dobou dost bossy, tak musím být hodně přísná, dneska to hodně špatně nesl a řval na mě, že jsem ještě horší než Jennifer (to je ta paní, co on nenávidí), a to jenom proto, že jsem chtěla, aby snědl oběd... vtipálek malej :))
Největší muka jsou ale s ninjou... on mi říká takový věci (jako samá chvála, ale až extrémní), že mě to přivádí hrozně do rozpaků. Bohužel je asi jedinej na světě, kdo má o mně takový mínění, škoda, víc takových :D A pak se mnou taky konzultuje všechny aupair, jejichž profily mu každej den pošlou z agentury... to je nejhorší, všechno to čtu a všechno je to stejný a pořád dokola a nechápu, co on pořád vybírá. Teď se tam objevila jedna další Češka a napsala tam jméno asi Hana "Yahoodka" Jahodová... Ptal se mě, co to znamená, tak jsem mu řekla, že je to jako malá jahoda a on, ale ona je dost při těle na to, aby byla jahůdka. On to asi bere jako seznamku nebo co. Booože, ještěže jedu :D a prej mu jeho sestra říkala, že má přestat všechny srovnávat se mnou, jinak nikoho nevybere... no comment nebo tam jedna Francouzka napsala - vyberte si mě, jsem motivovaná a připravená být vaší aupair (ehm) a ninja to okomentoval... hm, ale to ještě nepotkala Lucase :))
Co mě mrzí je, že přijdu o ten nádhernej podzim tady... vždycky jsem si totiž přála jet na podzim do Kanady a vidět ty překrásně barevný stromy a tady je to skoro stejný nebo bych si popojela do New England... už to pomaličku začíná a taky už je všude výzdoba na Halloween... ale upřímně, už jak se cítím teď ty tři dny bez Pavlíny, tak vím, že úplně sama bych to tady nezvládla... to bych musela k jiné rodině do jinýho státu (mít zase štěstí a mít auto pro sebe) a znova objevovat.
Co je ale překvapení pro mě - stihnu ještě NYC Fashion Week (9/8-15) Spring 2012!!! tak aspoň něco... bude to příjemné rozloučení s NYC :)
už je to jenom pár dnů, to přece zvládnu! no... a když mi napíšete něco pěknýho, tak budu moc ráda :) nemyslím zrovna komentář... klidně i něco delšího :)
želvy
Dneska trochu z veselejšího soudku. Pamatujete, jak jsem psala, že jsem viděla tu želvu na mostě, tak pak jsem viděla ještě jednu u cesty, ta byla větší, ale to už jsem vám nepsala a na tohle hurikánové pondělí jsme se s Pav probudily, proud pořád nešel, říkáme si... sluníčko? no, dneska asi hurikán zase nebude a vyrazily jsme ven na snídani, protože už jsem v tom roztomilém domě s tím roztomilým pánem nemohla být dýl. Hurikánovej víkend byl tak náročnej, že jsem se o tom ještě s nikým nedokázala bavit, pořád se vzpamatovávám :)
Tak jsem vyrazily a jedu a na cestě cosi velkýho, černýho, tak jsem se akorát soustředila na to, abych to objela a Pavlína - to byla obrovská želva! Ostatní auta byly celkem daleko, tak jsem zrovna u-turnovala a jely jsme želvu zachránit. Ještě se k nám přidala jedna paní, moc milá a říkala, že na želvu nemáme sahat, že má hrozně dlouhej krk a mohla by nás kousnout. Paní byla dost vtipná mluvila na tu želvu: Okay, honey, go ahead, you can do it :D a pak nám vysvětlila, že pracuje v Bronx ZOO v oddělení plazů, takže ví, jak se na ně musí :D A tolik lidí (vlastně to byli samí hot guys, že jsme si říkali, kde byli celou tu dobu :D) a všichni nás varovali, ať na ni nesaháme, že kouše :)
Tak teda do třetice všeho dobrého - obrovská želva, obrovské štěstí! :)
A co bylo ten den taky vtipný.. sedím u nás na plaze na lavičce a čekám na Pav a najednou tam zastaví takovej starší pán a jde rovnou za mnou, jestli se prej nevyznám v bateriích do mobilů a chrlí na mě nějaký čísla a jestli nevím, kde to koupit :D když si všiml, jak se tvářím, tak mu to pořád nedošlo a začal hledat sms, ve které měl pokyny, co koupit a začal mi to číst. Prostě mi nechtěl věřit, když jsem mu říkala, že o tom nic nevím :D asi jsem se tady změnila a teď vypadám jako technickej typ :D
Opičky teď poslední dva dny žijou, jak to pojmenovat česky, říkají tomu science project. Je to prostě plastová krabice, do které dají trávu, listí, větvičky, bazének a plastové ještěrky a dokonce s tím i spí (amerika :) Lucas si do toho dneska ráno nalil galon vody, takže to úplně zničil, tak jsem mu řekla, že to musí vyhodit, ale že si může udělat novej project. Celej ten bordel vylil doprostřed decku a když jsem se ho zeptala, proč to nevylil do trávy, tak mi odpověděl, že se bál, aby ho nenapadli mravenci... holt, děti, co žijou u lesa :D
Včera jsem si - jako vrchol sebeobětování - nechala od Meghan nalakovat, ani se nedá říct nehty, takže nalakovat prsty na nohách. Trvalo jí to asi hodinu (mezitím jsem si pořídila 50 knížek do nooku) a teď mám křiklavě růžové nehty plné třpytek :) fotka nebude :D nejlepší je to, jak si dokáže pochválit svou práci - perfect! Kromě lakování se taky soustředila na češtinu a všechno, co ode mě slyší, se snaží opakovat, aby pak rozumněla v mým městě, ona si totiž myslí, že jede se mnou a taky si pořád myslí, že bydlím na Bouzově a těší se tam na bike trail (???)
Čeká mě poslední víkend v NY... a protože tady už nikdo nezbyl, tak budu sama :(
Díkybohu, dneska už je čtvrtek... je 1. září. Ten den mám ráda (od té doby, co nechodím do školy), je to novej začátek... :)
Tak jsem vyrazily a jedu a na cestě cosi velkýho, černýho, tak jsem se akorát soustředila na to, abych to objela a Pavlína - to byla obrovská želva! Ostatní auta byly celkem daleko, tak jsem zrovna u-turnovala a jely jsme želvu zachránit. Ještě se k nám přidala jedna paní, moc milá a říkala, že na želvu nemáme sahat, že má hrozně dlouhej krk a mohla by nás kousnout. Paní byla dost vtipná mluvila na tu želvu: Okay, honey, go ahead, you can do it :D a pak nám vysvětlila, že pracuje v Bronx ZOO v oddělení plazů, takže ví, jak se na ně musí :D A tolik lidí (vlastně to byli samí hot guys, že jsme si říkali, kde byli celou tu dobu :D) a všichni nás varovali, ať na ni nesaháme, že kouše :)
Tak teda do třetice všeho dobrého - obrovská želva, obrovské štěstí! :)
A co bylo ten den taky vtipný.. sedím u nás na plaze na lavičce a čekám na Pav a najednou tam zastaví takovej starší pán a jde rovnou za mnou, jestli se prej nevyznám v bateriích do mobilů a chrlí na mě nějaký čísla a jestli nevím, kde to koupit :D když si všiml, jak se tvářím, tak mu to pořád nedošlo a začal hledat sms, ve které měl pokyny, co koupit a začal mi to číst. Prostě mi nechtěl věřit, když jsem mu říkala, že o tom nic nevím :D asi jsem se tady změnila a teď vypadám jako technickej typ :D
Opičky teď poslední dva dny žijou, jak to pojmenovat česky, říkají tomu science project. Je to prostě plastová krabice, do které dají trávu, listí, větvičky, bazének a plastové ještěrky a dokonce s tím i spí (amerika :) Lucas si do toho dneska ráno nalil galon vody, takže to úplně zničil, tak jsem mu řekla, že to musí vyhodit, ale že si může udělat novej project. Celej ten bordel vylil doprostřed decku a když jsem se ho zeptala, proč to nevylil do trávy, tak mi odpověděl, že se bál, aby ho nenapadli mravenci... holt, děti, co žijou u lesa :D
Včera jsem si - jako vrchol sebeobětování - nechala od Meghan nalakovat, ani se nedá říct nehty, takže nalakovat prsty na nohách. Trvalo jí to asi hodinu (mezitím jsem si pořídila 50 knížek do nooku) a teď mám křiklavě růžové nehty plné třpytek :) fotka nebude :D nejlepší je to, jak si dokáže pochválit svou práci - perfect! Kromě lakování se taky soustředila na češtinu a všechno, co ode mě slyší, se snaží opakovat, aby pak rozumněla v mým městě, ona si totiž myslí, že jede se mnou a taky si pořád myslí, že bydlím na Bouzově a těší se tam na bike trail (???)
Čeká mě poslední víkend v NY... a protože tady už nikdo nezbyl, tak budu sama :(
Díkybohu, dneska už je čtvrtek... je 1. září. Ten den mám ráda (od té doby, co nechodím do školy), je to novej začátek... :)
středa 31. srpna 2011
miss you Pav
Pomalu se blíží konec příběhu...
Asi bych měla být veselá a těšit se domů, ale momentálně je opak pravdou. Včera jsem přišla o hrozně důležitou osobu v mým životě a bude trvat, než se bez ní naučím žít... hodně jsme si na sebe zvykly. Doufám, že to nebude na moc dlouho a brzo se zase setkáme. Je děsivý, jak se život rychle mění a nikdy nevíte, kdy o někoho přijdete :( jestli vám můžu něco poradit, tak pokud máte někoho rádi, tak na nic nečekejte a nic neodkládejte, protože všechno může být během okamžiku úplně jinak a my to jen málokdy můžeme ovlivnit.
Hodně jsem přemýšlela, že tady zůstanu, ale už by to nemělo smysl, už by to nebylo stejný.
Vím, musím se vzmužit a moc se neohlížet zpátky. Hlavu vzhůru, úsměv na tvář... zítra je nový den.
Asi bych měla být veselá a těšit se domů, ale momentálně je opak pravdou. Včera jsem přišla o hrozně důležitou osobu v mým životě a bude trvat, než se bez ní naučím žít... hodně jsme si na sebe zvykly. Doufám, že to nebude na moc dlouho a brzo se zase setkáme. Je děsivý, jak se život rychle mění a nikdy nevíte, kdy o někoho přijdete :( jestli vám můžu něco poradit, tak pokud máte někoho rádi, tak na nic nečekejte a nic neodkládejte, protože všechno může být během okamžiku úplně jinak a my to jen málokdy můžeme ovlivnit.
Hodně jsem přemýšlela, že tady zůstanu, ale už by to nemělo smysl, už by to nebylo stejný.
Vím, musím se vzmužit a moc se neohlížet zpátky. Hlavu vzhůru, úsměv na tvář... zítra je nový den.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)