New Orleans

Heeeeeey! Tak jsem zase zpátky v New Yorku. Z New Orleans jsem nadšená a určitě se tam ještě vrátím (snad na Mardi Gras), z některých lidí jsem až tak nadšená nebyla, ale nic není dokonalý, že? :)

New Orleans je prostě jedinečné město v každém směru a vládne tam neuvěřitelně uvolněná a příjemná atmosféra. Živá hudba na ulicích, spousta muzikantů, spousta lidí, barů, restaurací, krásných historických domů a Mississippi, na ní parníky a další lodě, impozantní Mississippi River Bridge a velice přátelští lidé - ve French Quarter (abych byla přesná). Jinde je třeba opatrnost, protože černoši jsou něco jako cikáni u nás (není v tom nic rasistickýho, prostě jen mají větší podíl na kriminalitě v USA, stejně jako hispánci)...

Na letiště jsem odjížděla stylově - přijelo pro mě obrovský auto a osobní řidič v obleku, tak jsem si to užívala už od začátku :D

Na JFK airport (který jsem si zamilovala, mohla bych tam trávit celý dny) se z lesa jede přes Bronx a Queens, takže jsem zase viděla další části NYC! A v letadle jsem měla parádní výhled, protože jsem seděla u okýnka a letěli jsme krásně nad Manhattanem, ale fotit se mohlo až celkem pozdě... fotka nic moc (nutně potřebuju už novej foťák), ale přece jenom ji nahraju :)

Vedle mě v letadle seděla paní s Birkinkou od Hermés!!! Takže jsem strávila dvě hodiny čtyřicet minut v těsné blízkosti této ikonické kabelky - ano, i to mi dokáže udělat radost :D Na letišti na mě čekal Matt z NOLA shuttle a zavezl mě do hostelu. Tam přišlo první rozčarování... nejenom, že okolí nebylo moc bezpečný, protože hostel byl uprostřed černošské čtvrti, ale i ten majitel Adam byl nepříjemnej a ty lidi se mi tam nepozdávali... ale zase kdo se mi pozdává, že? :D

Celej výlet asi zachránil můj anděl - Angela - důchodkyně z Virginie, která byla v NO jako dobrovolník spravovat opuštěné domy, aby se do nich mohli nastěhovat lidi. Měla auto, což byla fakt výhra, protože mě vozila do French Quarter i do Walmartu. V NO navíc dva roky žila, takže jsem měla dobrou průvodkyni! Sobotu jsme strávili spolu a v neděli odjížděla. Díky ní jsem už 40 minut po přistání měla v ruce dobře vychlazenou plzničku :D

Byla fakt v pohodě a byla s ní sranda a hodně toho zažila, byla např. půl roku v Bagdádu. V sobotu ještě před obědem jsme si daly první Bloody Mary :D a musím říct, že na mě měla velkej efekt v tom horku a musela jsem to jít zajíst :D chtěla jsem vyzkoušet gumbo (luisianskou specialitu), nebylo to špatný, ale jak jsem ucítila tu rybinu, myslela jsem, že půjdu throwupovat :D

Dobře to dopadlo :D prošly jsme v tom horku celou Francouzskou čtvrť a zbytek projely. Příště bych se chtěla podívat do Muzea World War II a do ZOO a taky bych chtěla na večeři na parník... chudáček lonely wolf :(

Dorazily jsme do hostelu celkem pozdě a hrozně jsem chtěla vidět noční život v Big Easy..., ale sama bych do toho fakt nešla, plný město podnapilých, rozjařených lidí... a jít sama do baru? a pak se v noci vracet od tramvaje? ale zase jít za někým cizím a zeptat se ho, jestli se můžu připojit? E-e... Napadl mě jeden kluk, kterej ráno kolem osmé vběhl do kuchyňky (to se vracel po noci v NO), kde jsem čekala na snídani, a začal mi vyprávět neuvěřitelnou historku, jak kalil na Bourbon St. a seznámil se tam s nějakým týpkem, kterej mu nad ránem nabídl sleepover a při té přiležitosti se s ním pokusil mít proti jeho vůli sex, ale ten kluk mu utekl a běžel tři míle do hostelu :D ale po tom nebylo památky, asi se někde zotavoval...

No, ale měla jsem opět štěstí a moje spolubydlící z Tchaj-wanu mi asi za 10 vteřin zařídila doprovod! Lauren z Kalifornie a J... z Wisconsinu, kterej žil rok v Holandsku, a vyrazili jsme do ulic. Ti dva se fakt vyznali :D začali jsme v Julia St., kde je hrooozně moc galerií a chodí se z jedné do druhé, všude je spousta zajímavých obrazů, soch a dalších objektů a taky lidí, víno zadara a úžasná atmosféra (jako v Berlíně), pak jsme se přemístili do vyhlášené Bourbon St., kterou bych ve stručnosti popsala jako - tits & whiskey... prostě prostitutky a bary... hrozně moc lidí a korálků... taková dekadentní pařížská atmosféra :) Skončili jsme ve Frenchman St., kde je největší koncentrace jazzových klubů, vstup je zdarma, ale podmínka je minimálně jeden drink za session, naštěstí to nikdo nehlídal, protože bylo všude plno, jinak nevím, jak bych vypadala :D V jednom z nich se mi podařilo udělat hroznou blbost, ale nemůžu sem psát všechno.. tak třeba někdy jindy

V neděli Angela odjížděla, takže jsem zase osiřela. Ráno mě ještě hodila do French Quarteru a posnídaly jsme slavné beignets v Café du Monde, pak jsem si prošla další místa, přejela jsem na trajektu na druhej břeh Mississippi, prošla se po celém Riverwalk (to je taková "promenáda" kolem řeky) a v New Orleans mají asi nejgalantnější bezdomovce, co jsem kdy potkala. To jsem si tak šla podél řeky a nikde nikdo, protože trochu pršelo, a najednou u chodníku asi deset bezdomovců, vzpomněla jsem si na ty olomoucký se psama a nebylo mi moc do smíchu... ale tihle na mě začali "pořvávat" takový pěkný věci, že mi vylepšili den :) pak jsem vyzkoušela koktej Hurricane, kterej byl taky dost síla - jednak nejsem zvyklá a navíc to horko, jak jinak, musela jsem to zajíst :D pak už mě tak bolely nožky, že jsem zašla na 2011 Oyster Festival New Orleans, kde místní restaurace soutěžili o to, kdo připraví nejlepší ústřice, a taky tam byla spousta piva a hudby (jazz, funky i zaydeco)... a o jednom nedorozumění, jazykové bariéře, anglickém gentlemanovi, guinessovi, margaritě a mimozemšťanech už se mi psát nechce, třeba jindy...

tak na závěr - já a můj hurikán-to-go

doufám, že jste taky měli vydařenej víkend... i když ain´t no city like New Orleans ;-)