too much

Hello there... začíná toho tady být nějak too much (příliš)...

Vyrojilo se tady pár problémů, které je potřeba řešit... například to, že jsem se už 5 nocí za sebou nevyspala... a pak taky moje pracovní doba za poslední dny! Asi budeme mít řeč s ninjou... Například včera jsem pracovala 12 hodin:

Můj pracovní den zahrnoval návštěvu lékaře, protože má Lucas horečky, s oběma dětma, obnášelo to i parkování monstra na přeplněným parkovišti, pak vyzvednutí léků, což mi trochu zkomplikovala pomatená doktorka, takže jsem musela zpátky k ní (a znova parkovat), pak zase do lékárny, pak jsem musela koupit dětem plavky... jít s nima do obchodu, to je jako noční můra... Chcou prostě všechno a nešetří pro to slzičkama - ale zvládla jsem to, nevím, kde se ty nápady ve mě berou, ale včera jsem se překonala... do toho má jeden hlad, druhej zimnici, třetí chce čůrat... jejich otci musím vysvětlovat, že dítě s horečkou nemůže jít do školy, kam ho vehementně posílal... prostě jedna radost...

Dneska pracuju od 6 ráno, kdy mi Lucas zabušil na dveře s tím jeho Eva, I want to show you something! a ještě teď pracuju, a to máme 9 pm!!! non-stop... ani pauzu na oběd jsem neměla, zato několik mikrospánků (tzn. Luky, musím na záchod... a jdu si tajně lehnout na pět minut :D )

To je taky další problém, kterej už jsem jednou řešila - jídlo, prostě tady nemám co jíst... nic mi nechutná... jejich styl - hot dogs, hot dogs and even more hot dogs (párky, párky a ještě víc párků) a k tomu hranolky nebo chipsy! úúúúúú, John, co mě vezl z letiště, se mě ptal, jaký mi tady nejvíc chutná jídlo, tak jsem řekla, že cheerios (cereálie). Hrozně se tomu smál a že prej mám zkusit kukuřici, tomu jsem se zase smála já, že to teda nikdy... a vida, možná si ji dám, abych měla aspoň nějakou změnu. Zítra koupím kuře - to jsem nejedla ani nepamatuju.

Koupila jsem si onehdy papriky - červenou, žlutou a zelenou a opičky z toho měly Vánoce, myslely si, že jsem jim koupila nový hračky. Vůbec mi nevěřili, že se TO jí :D jsou prostě roztomilí :))

Ta další věc mi pěkně pije krev, ale patří do kategorie problémů, o kterých nejsem schopná mluvit, takže budu tiše trpět a až mi dojde trpělivost, tak si sbalím kufřík a pláchnu... a nikdo nebude chápat proč :) je to dětinské, vím, ale tak už to tak asi zůstane :D

Co mě těší je moje angličtina (američtina)... už jsem se osmělila a všem (i panim v knihovně) teď říkám hey, guys :D takže konečně zapadám :D začala jsem používat to jejich gonna, gotta a wanna a od soboty už budu mít televizi, kde si odposlouchám další fráze a bude to dokonalý :D dokonce už je to tak daleko, že ninjovi občas tlumočím, co mu říkají jeho děti, protože jim nerozumí a dneska mě chválil, že jsem mu poslala včera dokonalou sms, ze které by vůbec nepoznal, že nejsem odtud :) taky máte ze mě radost? :) uvidíme, jakou radost ze mě budou mít v Cambridgi, až se budu pokoušet o FCE :D

A další novinka? Koupila jsem jim nové nádobí! Byla to ode mě vlastně taková léčka, která zafungovala! :) Chtěla jsem je totiž nenápadně odnaučit používat papírové talíře a plastové kelímky na jedno použití a podařilo se :D nádobí se jim tak líbí, že už nechcou jíst (pít) z ničeho jinýho! No, jo, teď se tady poklepávám na rameno :D

Co bylo dneska taky extrémní - počasí... to jsem ještě nezažila... přívalovej déšť, kterej trval asi 40 minut, prostě zrovna tu dobu, kdy jsem musela jet odpoledne do školky. Stěrače nestíhaly vůbec, voda na silnici ještě stříkala na okno, aby toho nebylo málo a Lucasovi to připadalo awesome (znamená to děsivý nebo taky hrozně dobrý, s důrazem na to hrozně :D) a jednu chvilku jsem se už viděla na kamenné zdi, co ohraničuje Taconic Pwy, když auto nepředvídatelně najelo do hodně hluboké louže a plavalo si někam... fuj, s tímhle moc zkušeností nemám, ale přežila jsem :) asi mám fakt nějakýho anděla...

A taky jsem dneska poprvé viděla chlapa, jak se chystá na rande... bylo to dojemný a pěkný :) ninja je asi zamilovanej, úplně šťastnej.. nový džíny si koupil a musela jsem mu schvalovat košili :D jak roztomilé... a ještě mi děkoval, že jsem do jejich života vrátila radost... to mě skoro rozbrečelo... bez toho skoro... no a taky se mě ptal, jestli si může půjčit moje auto, jak to tak vypadá, už jsou tady všechny auta "moje", snad mi nezačne dávat faktury ze servisu k proplacení :D

jejda, je 9:30, už jsem měla 30 minut spát... snad už jsem natolik vyčerpaná, že budu spát celou noc... a zítra si pojedu pro to "moje" malinkatý autíčko...

mějte se krásně a hlavně mi nepište!
pa pa

PS: omlouvám se za chyby a překlepy, ale číst to po sobě dneska fakt nebudu...