bad day

Dneska byl opravdu, ale opravdu špatnej den. Řekla bych dokonce kurva špatnej den, tak špatnej, že jsem řekla ninjovi, že chci pryč.

Nejen, že opičky jsou natolik poznamenaný návštěvou čarodějnice, teda pardon, jejich matky, že jsou nezvladatelný (příliš vyčerpávající... můžete se na mě zlobit, když víte, že za to vlastně nemůžou a je to důsledek toho, že mají v sobě tolik bolesti? Můžete! A jak!), ale taky já jsem idiot (příliš střepů a řezných ran a nakonec i peněz, ale za ty krásný růžový a modrý maskáčový náplasti to teda nestojí) a potkávám nějak moc dalších idiotů (příliš nervů) :(

A nejsmutnější je to, že večer (jak se to všechno nakumulovalo) už pak ani není komu napsat nebo zavolat ... můžu hypnotizovat skype, icq i facebook a k ničemu to není :(

spěte sladce, zlatíčka moje

já přemýšlím, copak se asi stane příště...

the chipmunk monument (update)

Maminko, tatínku

dneska byl poslední den školy a prezentovaly jsme svoje monumenty a představte si - mám první místo!!!! juchůůůů! Moje první první školní cena :D doufám, že ze mě máte radost :)

Konkurence byla veliká. Nejdřív jsme všechny prezentovaly a bylo tam celkem 18 monumentů! Měla jsem číslo 11, už to bylo dobré znamení :)) a na konec se na papír napsalo číslo monumentu, kterej se komu líbil nejvíc, a já jsem dostala drtivou většinu hlasů! Nějak tomu pořád nemůžu uvěřit :D monument nebyl nic moc (bych řekla), ale prej jsem měla nejlepší prezentaci... rozhodla jsem se totiž věnovat svůj památník všem chipmunkům, kteří zahynou na silnicích, na počest toho drobečka, kterého jsem rozmašírovala... a jak zaujal!
Na druhém místě skončily Švédky z pomníkem ABBA a třetí byly Jihoafričanky s Mandelou...

Czech Republic rules! :)

a tady už oslavujeme :)
zleva: Ellen z Nizozemska, Patricia z Německa, já a Kjeke (?) z Norska

a teď už dobrou noc, zítra začíná summer camp... snad to ráno trefím :)

tak pá pá
______________________________________________________
ok, přidávám ještě foto monumentu :) nejsem si jistá, jestli už je ČR připravená docenit toto dílo, to víte v Americe jsou vždycky trochu napřed ;-))
pracovala jsem na tom asi hodinu (i s cestou do obchodu) a konstruovala na místě...
neváhejte a kochejte se :D

too much

Hello there... začíná toho tady být nějak too much (příliš)...

Vyrojilo se tady pár problémů, které je potřeba řešit... například to, že jsem se už 5 nocí za sebou nevyspala... a pak taky moje pracovní doba za poslední dny! Asi budeme mít řeč s ninjou... Například včera jsem pracovala 12 hodin:

Můj pracovní den zahrnoval návštěvu lékaře, protože má Lucas horečky, s oběma dětma, obnášelo to i parkování monstra na přeplněným parkovišti, pak vyzvednutí léků, což mi trochu zkomplikovala pomatená doktorka, takže jsem musela zpátky k ní (a znova parkovat), pak zase do lékárny, pak jsem musela koupit dětem plavky... jít s nima do obchodu, to je jako noční můra... Chcou prostě všechno a nešetří pro to slzičkama - ale zvládla jsem to, nevím, kde se ty nápady ve mě berou, ale včera jsem se překonala... do toho má jeden hlad, druhej zimnici, třetí chce čůrat... jejich otci musím vysvětlovat, že dítě s horečkou nemůže jít do školy, kam ho vehementně posílal... prostě jedna radost...

Dneska pracuju od 6 ráno, kdy mi Lucas zabušil na dveře s tím jeho Eva, I want to show you something! a ještě teď pracuju, a to máme 9 pm!!! non-stop... ani pauzu na oběd jsem neměla, zato několik mikrospánků (tzn. Luky, musím na záchod... a jdu si tajně lehnout na pět minut :D )

To je taky další problém, kterej už jsem jednou řešila - jídlo, prostě tady nemám co jíst... nic mi nechutná... jejich styl - hot dogs, hot dogs and even more hot dogs (párky, párky a ještě víc párků) a k tomu hranolky nebo chipsy! úúúúúú, John, co mě vezl z letiště, se mě ptal, jaký mi tady nejvíc chutná jídlo, tak jsem řekla, že cheerios (cereálie). Hrozně se tomu smál a že prej mám zkusit kukuřici, tomu jsem se zase smála já, že to teda nikdy... a vida, možná si ji dám, abych měla aspoň nějakou změnu. Zítra koupím kuře - to jsem nejedla ani nepamatuju.

Koupila jsem si onehdy papriky - červenou, žlutou a zelenou a opičky z toho měly Vánoce, myslely si, že jsem jim koupila nový hračky. Vůbec mi nevěřili, že se TO jí :D jsou prostě roztomilí :))

Ta další věc mi pěkně pije krev, ale patří do kategorie problémů, o kterých nejsem schopná mluvit, takže budu tiše trpět a až mi dojde trpělivost, tak si sbalím kufřík a pláchnu... a nikdo nebude chápat proč :) je to dětinské, vím, ale tak už to tak asi zůstane :D

Co mě těší je moje angličtina (američtina)... už jsem se osmělila a všem (i panim v knihovně) teď říkám hey, guys :D takže konečně zapadám :D začala jsem používat to jejich gonna, gotta a wanna a od soboty už budu mít televizi, kde si odposlouchám další fráze a bude to dokonalý :D dokonce už je to tak daleko, že ninjovi občas tlumočím, co mu říkají jeho děti, protože jim nerozumí a dneska mě chválil, že jsem mu poslala včera dokonalou sms, ze které by vůbec nepoznal, že nejsem odtud :) taky máte ze mě radost? :) uvidíme, jakou radost ze mě budou mít v Cambridgi, až se budu pokoušet o FCE :D

A další novinka? Koupila jsem jim nové nádobí! Byla to ode mě vlastně taková léčka, která zafungovala! :) Chtěla jsem je totiž nenápadně odnaučit používat papírové talíře a plastové kelímky na jedno použití a podařilo se :D nádobí se jim tak líbí, že už nechcou jíst (pít) z ničeho jinýho! No, jo, teď se tady poklepávám na rameno :D

Co bylo dneska taky extrémní - počasí... to jsem ještě nezažila... přívalovej déšť, kterej trval asi 40 minut, prostě zrovna tu dobu, kdy jsem musela jet odpoledne do školky. Stěrače nestíhaly vůbec, voda na silnici ještě stříkala na okno, aby toho nebylo málo a Lucasovi to připadalo awesome (znamená to děsivý nebo taky hrozně dobrý, s důrazem na to hrozně :D) a jednu chvilku jsem se už viděla na kamenné zdi, co ohraničuje Taconic Pwy, když auto nepředvídatelně najelo do hodně hluboké louže a plavalo si někam... fuj, s tímhle moc zkušeností nemám, ale přežila jsem :) asi mám fakt nějakýho anděla...

A taky jsem dneska poprvé viděla chlapa, jak se chystá na rande... bylo to dojemný a pěkný :) ninja je asi zamilovanej, úplně šťastnej.. nový džíny si koupil a musela jsem mu schvalovat košili :D jak roztomilé... a ještě mi děkoval, že jsem do jejich života vrátila radost... to mě skoro rozbrečelo... bez toho skoro... no a taky se mě ptal, jestli si může půjčit moje auto, jak to tak vypadá, už jsou tady všechny auta "moje", snad mi nezačne dávat faktury ze servisu k proplacení :D

jejda, je 9:30, už jsem měla 30 minut spát... snad už jsem natolik vyčerpaná, že budu spát celou noc... a zítra si pojedu pro to "moje" malinkatý autíčko...

mějte se krásně a hlavně mi nepište!
pa pa

PS: omlouvám se za chyby a překlepy, ale číst to po sobě dneska fakt nebudu...

sex included?

Ahojky!!!
dneska je to přesně 3 měsíce od odjezdu, 9 měsíců zbývá... ninja říkal, že doufá, že to bude rok a 9 měsíců! ha ha ha

nějak jsem ztratila tempo a bylo mi vyčiněno, že to tady flákám... ani nevím, kde mám navázat :))

ehm ehm

Dobře, začnu sobotou... to jsem pracovala a odpoledne bylo moje první americké barbecue, které pořádala jedna hostitelská rodina. Reneé se mi pokaždé omlouvá, že na všechny aupair akce musím jezdit tak daleko, protože jsou většinou v Orange County a tak teď (aby to bylo fér), uspořádala akci v Dutchess County (to je můj okres)... no, ale je dost velkej, takže i cesta na tuhle akci mi měla podle předpisů trvat 1 hodinu a 9 minut! Ta rodina se toho zhostila, protože paní je Italka a ví, jaké to je přijet do cizí země a začínat tam, takže nás chtěla touto cestou podpořit a povzbudit. To byla verze Reneé :)) ta paní ale byla dost divná, vůbec se s náma nebavila a tvářila se jako nějakej tajnej agent. Ale budiž, hamburgery byly dobrý :D

Akce začínala ve čtyři, ale já jsem do čtyř pracovala... o třičtvrtě na čtyři už jsem netrpělivě vyhlížela ninju a převlíkala jsem se. Přijel přesně. Zeptala jsem se ho, jestli můžu ven. Ano, ani v 27 letech mi to nedá a ptám se, jestli můžu ven :D Řekl, že se ho přece nemusím ptát, že to je samozřejmý, a jestli jsem si nezapomněla boty :D nějak jsem přehlídla, že odcházím naboso :D je všímavej, že? :D

No, a pak už jsem naťukala adresu do GPSky a cestou se stavila pro Pav a vyrazily jsme po mezistátní dálnici č. 84 směr Poughkeepsie. GPSka mě začala navádět na sjezd, kterej se nám nezdál... tak jsem jela dál, protože přece nebudu poslouchat nějakou GPSku :D ale v zápětí jsem si uvědomila, že já taky bydlím jakoby ve Stormville, ale ve skutečnosti je to úplně jinde, takže GPSka může mít pravdu a začala jsem to napravovat... asi si umíte představit americkou dálnici, nejdřív jsem tam kroužila na jedné straně, pak na druhé straně, a vypadalo to už, jako že si z nás dělá srandu :D Pavlína říkala, že příště vytiskne mapu, ale jak už jsem se několikrát přesvědčila, stačí tu GPSku prostě poslouchat a dovede mě, kam potřebuju, jenom musím být hodná a poslouchat! Taky ji pobavilo, jak je snadný se otáčet s jeepem... ona se chudák prej musí držet na silnici :D já tomu říkám "pocuchat někomu trávníček" :D

Nakonec jsme šťastně dorazily do krásného domu in the middle of nowhere (uprostřed ničeho) - kdo by to byl řekl, ale já to mám ještě dobrý! :)) Aupairka Julie z Brazílie, která tam bydlí, je tam hodně nešťastná a chtěla změnit rodinu, ale protože jí tahle rodina nedovolila řídit (to je jeden z důvodů, proč chtěla pryč), Reneé jí do profilu napsala, že nikdy neřídila v USA a tak Julie nenašla rodinu a nakonec zůstala s touhle. Stará se o pětiletou holku a o skoro dvouletý dvojčata!!! To bych nedala, navíc ta host mom Italka a její host dad byl dost úlisnej... tři děcka, divný host parents, bez auta, uprostřed ničeho - prostě no no! Horor!

Milena (se kterou jsme se měsíc neviděly!) mě přivítala mou třetí nejoblíbenější větou - Wow, tys hrozně zhubla! nejradši na tom mám to slovo hrozně :D it made my day! tak jsem si dala ginger ale, hamburger a dort na oslavu :D yummy!

Taky jsem tam potkala další českou aupair Markétu z Ovy, která se stará o dvouletou holčičku Olivii a pobavila mě historkou své kamarádky, jak jinak než aupairky, která přijela do rodiny, kde se měla starat o infanta (novorozeně) a hned první týden za ní přišel její host dad někdy večer a začal to na ni tak jako zkoušet a osahávat ji... Tak ho prej poslala někam, ale rozhodla se, vzhledem k situaci a novorozené holčičce, že to nikomu neřekne, aby nějak nenarušila vztahy v rodině... no, a za pár dní na to, za ní přišla host mom... že prej jako co se děje, platíme ti 200 dolarů týdně and sex is not included? (a sex v tom není zahrnutej?) :D neuvěřitelný, co? :D

Markéta říkala, že má taky sex included každej den, že radši chodí domů po půlnoci :D jsem ráda, že tohle nemusím (zatím) řešit... Markétu jsem viděla poprvé a naposledy, protože se v červenci stěhuje se svou rodinou do Kansasu... ehm, se svou rodinou... její host mom je teď na šest týdnů na vojenském cvičení v Kalifonii, tak bude všechno stěhovat s tím otcem (kterého popsala jako 34 let a hodně sexy...) a po tom cvičení jede ta matka na rok do Iráku... a Markéta si to "s nima" prodloužila na další rok... no... to jsem zvědavá, jak to dopadne :) Co mi tady připadne hrozný, ale jak tak vidím, je to tady úplně normální, že prostě někoho odvelí do války, i když mají mimina nebo takhle malý děti...

Před cestou zpátky jsem se zase složitě rozhodovala, jestli mám chtít po GPSce nejkratší nebo nejrychlejší cestu domů, pořád si to pletu :D opět jsem dala nejkratší a místo dálnice mě to vedlo hroznýma prdelema a prdelkama, ale aspoň jsme poznaly místní farmy :D Cítila jsem v autě divný vlhko, mlžilo se okno, vůbec jsem nechápala, co se děje. Měla jsem podezření na ten coolant (chladicí kapalina), a tak sledovala jsem "teplotu motoru" - aspoň jsem si myslela, že to je teplota motoru, ale nebyla, dívala jsem se špatně :D A protože mi Pavlína něco slíbila, zastavily jsme tady u nás u deli a sedly si na lavku a asi 2 hodiny jsme to řešily, takže motor celkem schládl... ale auto pořád podivně "lupalo" a vytekla z něho obrovská louže... jak jsem vezla Pav domů, bylo mi divný, že auto nějak "topí"... dojeli jsme ještě k ní a jak jsem jí posvítila na cestu, najedou prostě hrozná pára všude a úplně byly slyšet ty zvuky, jak to uvnitře vře a bublá! Šel z toho strach. CO TEĎ? bylo kolem půlnoci a ráno jsem měla jet na nádraží... Pav šla vzbudit svýho host otce, ale samozřejmě byla u auta první holčička, kterou hlídá (děti musí být všude a první :)) - celej Lucas... zbytek už asi víte... odstavila jsem tam auto a zavezli mě domů.

Lepší místo na "ztroskotání" jsme si vybrat nemohla! Jednak jsem tam našla okamžitě pomoc a taky, když jsme tam jeli auto vyzvednout na druhej den - ninja viděl, jak žijou jiný lidi a omlouval se mi, že žiju v tomhle chlívku (tak to sám nazval) - doufám, že s tím začne něco dělat... chápu, že je na to (zatím) sám, ale... naposledy se tady uklízelo dva dny před tím, než jsem přijela, abych se nelekla a neutekla...

Ráno mě teda vezl na nádraží ninja a opičky... nechápu, jak někdo může být tak nepraktickej, úplně z toho šílím... chtěla jsem vám napsat, o Meghanině jesličkové promoci - to taky stálo za to... málem jsem se cestou pozvracela a myslela jsem, že umřeme... ale nestíhám, je tady těch zážitků nějak moc :) V neděli jsme jeli na posledních chvíli, tak říkám, že když to ujede, pojedu dalším vlakem a on, že to ale přijdu pozdě, tak říkám, že se nic hroznýho nestane a on na mě zírá, jestli by mi nevadilo, že přijdu pozdě (proč by mělo????) a prej, že jsem really bad student (opravdu špatná studentka) a že pokud mi to ujede, tak mě zavezou až ke škole... musel být asi hroznej šprt! takový blbosti :D Korunu tomu nasadil, když na poslední křižovatce (to zbývaly asi tři minuty do dojezdu vlaku) začal odbočovat!! Tak jsem mu řekla, že nádraží je rovně!!! Začal se chlámat, že nejdřív mi on říkal, kam mám jet, a já jsem tady takovou chvilku a nakonec opravuju ho... a taky začal o tom, že asi bude muset koupit nový auto a jaký auto se mi líbí :D Tak jsem neváhala a řekla jsem mu, že se mi nejvíc líbí Nissan Murano nebo Mercedes ML 350 a že se skvěle hodí k dětem :D

Ještě někdo čte? :D

Protože má ninja ve čtvrtek rande!!! (hurááá, snad budu mít brzo host maminku, kterou si tak přeju :D předbíhám moc? :D ) a cítí se špatně, že ve čtvrtek budu pracovat dlouho - dýl než 10 hodin... konkrétně to bude 11 hodin - dostala jsem dva dny volna navíc - děkuju, to beru, příště zas :D

V pondělí byl první den volna - to jsem ale musela zavézt auto do servisu a nechtíc jsem se připletla k nákupu kola pro Lucase... podle původního plánu jsem jenom měla přijet k tomu obchodu a měli jsme pokračovat do servisu, kde jsem měla nechat auto a přesednout si k nim a vyzkoušet si řízení toho monstrkřápu (:(((( ). Ale přijela jsem k obchodu a oni oba dva venku naštvaní, Lucas brečí, kolo nikde... tak jsem si říkala - a sakra... ninja mi řekl, že v tom obchodě mají jenom dvě kola pro Lucase - jedno bílý, hodně plastový, takže se brzo rozbije a že už vlastně rozbitý je, ale že by to do týdne opravili, a druhý, který je super, ale Luc chce to bílý a on mu ho nechce koupit.

To je teda situace... vyslal mě, ať se tam jdu sama podívat a posoudím to jako odbornice na kola (ano, tady mám takovou reputaci :D). Sama, tzn. Lucas tam byl první :D děti musí být všude a první... :D, jsem se vydala do obchodu:
Říkám: To je ale krásný zeleno-bílý kolo! To je moje oblíbená zelená! a
Lucas: To chci! Daddy, chci tohle!!! a
ninja: To si ze mě děláš srandu? Hodinu se tady se mnou hádáš, že chceš to bílý a brečíš tady! (:D)
Lucas: Já jsem si ho předtím nevšiml... (:D)

Pak mi ninja děkoval, že jsem zachránila celej den... jsem prostě nejlepší nanny na světě :D

Pak mě čekala velká zkouška - manévrování s obřím (a starým) autem... je to Ford Bronco, truck, co se přestal vyrábět v roce 1996! Nemohla jsem si odpustit dotaz, jestli se v tom autě někdy uklízelo. Neuklízelo... tak se mi zase omlouval, že musím řídit popelnici na čtyřech kolech... abyste věděli, jeep jsem tak uklidila, že všichni žasnou, jaká je to neuvěřitelná proměna! Ninja vtipkoval (doufám), že si vyměníme auta - tím mi chtěl naznačit, že bych mohla uklidit i tohle! To si dám radši masku proti prachu na obličej, ale nesáhnu na to, musím se ovládnout :D

Jak můžete vidět, začala jsem zostra - zeď a úzká ulička aut v servisu za zatáčkou :D ale dneska jsme se skamarádili. Řadí se nad volantem, světla se zapínají dost divně, brzdy jsou hodně citlivý, když jsem poprvé brzdila, tak nebýt připoutaná, asi bych byla nalepená na skle, i plynovej pedál je dost divnej, ale když už na něho šlápnete, tak to krásně zrychlí (to se mi hodně líbí) a navíc má opěrku, takže si můžete podepřít hlavu, když jste unavení :D, a krásně "drží" na silnici, takže když si svazuju vlasy a nedržím volant, tak jede pořád stejným směrem :D samá pozitiva :D

No... a co bych vám ještě pověděla? O:)

ještě se 82x vyspinkám a najdete mě na téhle pláži... kdybyste neměli lepší plány, můžete se přidat :))

mějte se krásně, snad se brzo potkáme :)

vařila jsem

A jsem taková kuchařka, že jsem uvařila auto...

děkuju všem svým andělům strážným, že to nezačalo vařit o 3 minuty později, protože sama, o půlnoci, uprostřed lesů, s bublajícím a kouřícím autem, bych asi zešílela!

Ponaučení? Když vám car computer 14 dní hlásí coolant low, je třeba něco dělat (v mém případě přimět někoho, aby s tím něco udělal)... a dneska jsem jela tak daleko. To jsem zase měla štěstí! Děkuju, děkuju, děkuju...

A to jsem ještě říkala Pav, když jsem viděla tu obrovskou louži, to všechno vyteklo z toho auta? a pak Nezdá se ti, že to nějak "topí"? a Proč se najednou mlží okno? Prostě zkušenosti k nezaplacení... a teď jsem si vygooglovala "co se stane, když se přehřeje motor"... Vybouchne???

omg

dno

DEFEND NEW ORLEANS

Dedicated to celebrating, preserving, and promoting New Orleans culture.
The Defend New Orleans logo was created to represent the local pride and independent spirit of our unique city.
Money from the sale of Defend merchandise has aided Bridge House, Tipitinas Foundation, NORF, New Orleans Musicians Fund, Sweet Home New Orleans, and The Gulf Restoration Network among others.

Mám radost a ještě jsem udělala radost někomu, tím že jsem přispěla na dobrou věc... tahle organizace má opravdu osobní přístup a poslali krásné poděkování a spoustu nálepek navíc :)

Defend New Orleans... & lonely wolf

(to je moje autentická včerejší radost)

chipmunk

Děcka, přejela jsem chipmunka a hrozně moc mě to mrzí :((((

pořád mám tu placičku před očima :( chudáček :(

hodně jsem mu přibrzdila, ale on se proti očekávání otočil a začal se vracet :(

achjooooooo :((((


toto je chipmunk :( takový krásný zviřátko :((

kromě toho se mi asi podařil zázrak a sehnala jsem 2 až 3 lidi na výlet od Kanady, ale když jsem zjistila, na kolik mě přijde vízum, tak mě přešla chuť tam jet!

harlem

Dřív jsem bývala mnohem zodpovědnější a pečlivější turistka... když jsem se někam chystala, tak jsem si poctivě zjišťovala informace, dívala se na google maps (ne že by to v mým případě mělo nějakej velkej efekt, ale přece jenom), ale teď jsem nějak zlenivěla :)

Daddy se mě včera asi v 10 pm ptal, jak jedu ráno do školy a řekla jsem mu, že jsem se ještě nedívala :)) pak se mě zeptal, jestli chci ráno vzbudit, že prej vždycky když mám někam jet, tak zaspím!!! to se mě teda dotklo, protože to vůůůůůbec, ale vůůůůbec není pravda :D

Nakonec jsem se teda dokopala a podívala se v kolik mi jede vlak, abych to stihla a taky jsem si aspoň napsala adresu do diáře, prej 10 minutes walking ze stanice - směr W (jako West neboli západ) To najdu, ne? :D

Tož vylezu z vlaku - 125th Harlem Station... a ty vole, samej černoch! :D Už v New Orleans jsem se poučila, že zásadní je tvářit se, že přesně vím, kde jsem a kam jdu (to mi moc nejde, musím víc trénovat). Tak West, jo? říkám si... škoda, že jsem si zapomněla kompas :D a vzpomněla jsem si na opičku M., jak se podívala na kompas a suverénně mi řekla: Jsou tři hodiny :D - máme hodně společného :)

Tak jdu, jdu a pořád E (jako East - východ). Hm, to se mi moc nehodí, protože mám asi 10 minut. Nenápadně se otáčím a jdu na druhou stranu. A pořád E. To si dělají srandu? No nic, jdu se kamarádit s panem černochem, co prodává noviny, vypadá trochu podezřele, ale to tady všichni. Nejdřív mám pocit, že mu nerozumím, ale když se pořádně soustředím, tak mu rozumím krásně. Chce si povídat, ale nemám čas, tak mu děkuju a utíkám na opačnou stranu, odkud jsem přišla... Tolik moje ranní bloudění - a zase jsem to našla! :) Bezpečnostní kontrolu jsem si trochu urychlila tím, že jsem zavtipkovala, že dneska nemám žádné zbraně, jenom velkou svačinu a ten sekuriťák se (naštěstí) začal smát a pustil mě :)

Škola byla o dost míň nudná, než jsem čekala. To je ta dobrá zpráva. A mám nejvíc ridikulózní úkoly. To je ta špatná zpráva. Do příští neděle mám nakreslit politickou karikaturu a do přespříští neděle mám vyrobit doopravdickej památník! Kdo to kdy viděl! Jestli máte prosím nějaký nápady, sem s nima! Budu vám vděčná.

Byla jsem v česko-německo-švédsko-jihoafrické skupině, pak v česko-francouzsko-holandské skupině a pak v česko-německo-kanadsko-jihoafrické skupině a byly tam samozřejmě samý aupairky, ale celkem fajn holky. Bude to určitě super výlet do Washingtonu, D.C. Některý už DC znají, Patricia z Německa tam žila a jak to tak vypadá, tak je to překvapivě party city, tak se aspoň po večerech nebudeme nudit :)

Po škole jsem vyrazila objevovat krásy Harlemu. A konečně to tady zase nebylo nudný, ale bylo co sledovat :) ty černoušci-dětičky v oblecích nebo s hrozně moc korálkovýma copánkama - moc roztomilý, spousta zajímavých lidí, spousta divných lidí, žebráků, policajtů a hudby na ulici. Fotky nemám žádný, protože jsem si do budovy, kde je ten kurz nemohla vzít foťák :( Pak jsem se dostala do takové ne tolik frekventované oblasti, a potom co jsem s jedním černochem v rychlosti probrala, jak mám hezkej zadek (?), jsem radši utekla na hlavní ulici!

Taky jsem trochu nakupovala - v tom duchu, že když jsem v Harlemu, chce to něco special :) Vlezla jsem do takovýho obchodu, kterej byl celkem zajímavej, ale nejzajímavější asi bylo, že tam nebyly kabinky, ale jenom zrcadlo na zdi. Má to svoje výhody a nevýhody :D Výhoda je, že to, co si zkoušíte, můžete rovnou probrat s ostatníma a poradit se (neboj, mami, zkoušela jsem si jenom takovej "topík" - to je debilní slovo - na tílko). A zeptala jsem se černošky vedle, co na to říká :D prej super a mám si k tomu pořídit bílé šortky a na noze mi naznačila, jak "dlouhé" :D tak to jsem se hned zamítla, ale ona se nedala a ptala se proč jako ne? :D tak jsem jí řekla, že takový šortky prostě nosit nemůžu :D no, tak ta se úplně rozčertila, jestli tím chci jako říct, že jsem tlustá :D tak jsem jenom přikývla a ona se začala hrozně rozčilovat a dokonce mi řekla - shut up! (jako drž hubu?! :D) že prej jsem sexy, štíhlá a můžu nosit cokoliv :D

Dobře jsem se pobavila, ale ani kdyby mě zbila, tak si ty šortky na sebe nevemu :D ale aspoň už vím, kam budu jezdit nakupovat, HM je nuda :D

eat pray love

Bude skoro půlnoc a já ještě nespím, takže kdo se vsadil, že usnu v osm, prohrál, a kdo se vsadil, že usnu o půl deváté, prohrál taky.

Měla jsem totiž intuici znovu si pustit Eat Pray Love a zase jsem u toho asi 12krát brečela. Tudíž se toho moc nezměnilo, od doby co jsem to viděla poprvé.
Asi budu přece jenom muset do té Indie...

A bylo hezký zavzpomínat na Indonésii - ti usměvaví lidičci, co z vás chcou vytáhnout prachy, rambutany, duriany, obkládačky, čaj v sáčku... prostě ta nádhera :)

a moc děkuju za pohled z Londýna! Miss you guys :)

t-storm

Podle manuálu pro rodiny, co mají aupair, se první dva až tři měsíce u rodiny nazývají honeymoon (období líbánek), údajně to má být doba, kdy je aupair okouzlená, všechno je pro ni nové a žasne nad tou "Amerikou" tady. Asi jste si všimli, že mě tato fáze minula velkým obloukem :) Po líbánkách následuje "realita", kdy aupair může být smutná, znuděná, unavená, může se jí stýskat po domově a přátelích, mít toho plné zuby atd. No, tak uvidíme, jak se to projeví u mě.

Po včerejší bouři, kdy popadala spousta stromů, nešla snad v půlce státu elektřina (voda taky) a ráno mi ninja oznámil, že mu volali ze školy, že dneska je výuka zrušená, protože nemají proud. SUPER. Bye bye, jógo. Bylo na mě, jestli zůstanou doma oba nebo jenom L. A protože je určitě lehčí hlídat dvě děti než jedno, zůstali doma oba.

Neprobudila jsem se s dobrou náladou, to vůbec ne, ta skvělá zpráva mi moc nepřidala, a pak začal ještě L. prudit, že chce nějakej french toast. Říkala jsem mu, že nevím, co to je a že si má vybrat něco jinýho. Začal brečet. Pak vytáhl cosi z mrazáku. OK, chlapečku, rozmrazím ti to :) ale prej to ještě není hotový a začal lovit pánev! Si dělá prdel? Mám jít googlovat recept nebo být kreativní? Rozhodla jsem se pro tu druhou možnost :D A protože mě to natolik psychicky vyčerpalo, tak jsem mu schválně neokrájela kůrky, i když vím, že je nemá rád. V sedmi letech by to mohl zvládnout sám. Moje french tousty měly překvapivě velký úspěch a dokonce si to i sám okrájel a chtěl další. Měla bych si dohledat co se pod pojmem french toast skrývá :)

asi to chutnalo líp, než vypadalo :D
mimochodem výborná pánev, na které se přichytí úplně všechno a ještě se vždycky popálím :D

Volala mi Pavlína, obě máme Verizon wireless, takže si můžeme neomezeně volat zadarmo a hodně toho využíváme. Nešla jim voda ani elektřina a v tom vedru se každej rád osprchuje, její host mom se jela osprchovat do fitka a ostatní ji nezajímaly. Tak jsem Pavlíně nabídla, ať se přijede osprchovat sem. Vypadá to, že to tam brzo zabalí :((( ani jí to nemůžu rozmlouvat, protože pro arogantní zbohatlickou Kubánku, která chodí k psychologovi kvůli tomu, že nezvládá svoje děti a utrácí horentní sumy za hadry a plastické operace, ale už nemá peníze na to, aby zaplatila aupair, bych taky nechtěla pracovat. Pořád doufám, že to dobře dopadne.

Taky jsem se musela potýkat s týráním zvířat. Děti si ulovily motýlka a úplně ho zmrzačily, než jsem jim v tom stihla zabránit :( hrozně by chtěly mazlíčka, tak to ninja z nějakýho důvodu nechal na mě a řekla jsem NE! Oni by to zvířátko utrápily, co myslíte? Když si vzpomenu na svoje dětství, tak nevím? Byli jsme lepší? Asi ne. Děti jsou tak krutý... a navíc bych se nestarala o tři děti, ale ještě o smradlavé zviřátko. To v žádným případě.

Večer jsem se měla ještě účastnit "rodinné" aktivity a jít s nima na kolotoče, ale po těch deseti hodinách to po mě nemůžou chtít :) tak si můžete tipnout, jestli usnu v osm, nebo o půl deváté :))

Jade, aupair z Novýho Zélandu, co bydlí kousek, na facebooku odpočítává, kdy pojede domů: ‎
59 days 23 hours & 59 minutes to go :) být aupair je rozhodně zajímavá zkušenost :D

100 °F

Tak i do New Yorku dorazilo léto!

Hlásím slunečno, 100 °F, to odpovídá 38 ℃... ninja tady lítá s větrákama, už když je tak 20 ℃, tak si asi umíte představit, co se děje teď :D

Nesnáším větráky a mám ráda teploučko :D Radši umřu vedrem, než by na mě měla foukat ta věc, která akorát tak víří prach... ninja se s tím pořád nějak nemůže srovnat, včera se mě asi po tisící ptal, jestli už chci konečně do pokoje větrák, zase jsem mu řekla ne... a ještě jsem dodala, že si jdu vařit čaj a jestli chce taky :D to jste měli vidět ten jeho vyděšenej pohled :D

Právě dělám domácí úkoly (fuj, fuj, fuj... a to mi ještě nezačala škola) a jsem zvědavá na rozpálenej Harlem v neděli.

Mějte se krásně and stay cool ;-)

New Orleans

Heeeeeey! Tak jsem zase zpátky v New Yorku. Z New Orleans jsem nadšená a určitě se tam ještě vrátím (snad na Mardi Gras), z některých lidí jsem až tak nadšená nebyla, ale nic není dokonalý, že? :)

New Orleans je prostě jedinečné město v každém směru a vládne tam neuvěřitelně uvolněná a příjemná atmosféra. Živá hudba na ulicích, spousta muzikantů, spousta lidí, barů, restaurací, krásných historických domů a Mississippi, na ní parníky a další lodě, impozantní Mississippi River Bridge a velice přátelští lidé - ve French Quarter (abych byla přesná). Jinde je třeba opatrnost, protože černoši jsou něco jako cikáni u nás (není v tom nic rasistickýho, prostě jen mají větší podíl na kriminalitě v USA, stejně jako hispánci)...

Na letiště jsem odjížděla stylově - přijelo pro mě obrovský auto a osobní řidič v obleku, tak jsem si to užívala už od začátku :D

Na JFK airport (který jsem si zamilovala, mohla bych tam trávit celý dny) se z lesa jede přes Bronx a Queens, takže jsem zase viděla další části NYC! A v letadle jsem měla parádní výhled, protože jsem seděla u okýnka a letěli jsme krásně nad Manhattanem, ale fotit se mohlo až celkem pozdě... fotka nic moc (nutně potřebuju už novej foťák), ale přece jenom ji nahraju :)

Vedle mě v letadle seděla paní s Birkinkou od Hermés!!! Takže jsem strávila dvě hodiny čtyřicet minut v těsné blízkosti této ikonické kabelky - ano, i to mi dokáže udělat radost :D Na letišti na mě čekal Matt z NOLA shuttle a zavezl mě do hostelu. Tam přišlo první rozčarování... nejenom, že okolí nebylo moc bezpečný, protože hostel byl uprostřed černošské čtvrti, ale i ten majitel Adam byl nepříjemnej a ty lidi se mi tam nepozdávali... ale zase kdo se mi pozdává, že? :D

Celej výlet asi zachránil můj anděl - Angela - důchodkyně z Virginie, která byla v NO jako dobrovolník spravovat opuštěné domy, aby se do nich mohli nastěhovat lidi. Měla auto, což byla fakt výhra, protože mě vozila do French Quarter i do Walmartu. V NO navíc dva roky žila, takže jsem měla dobrou průvodkyni! Sobotu jsme strávili spolu a v neděli odjížděla. Díky ní jsem už 40 minut po přistání měla v ruce dobře vychlazenou plzničku :D

Byla fakt v pohodě a byla s ní sranda a hodně toho zažila, byla např. půl roku v Bagdádu. V sobotu ještě před obědem jsme si daly první Bloody Mary :D a musím říct, že na mě měla velkej efekt v tom horku a musela jsem to jít zajíst :D chtěla jsem vyzkoušet gumbo (luisianskou specialitu), nebylo to špatný, ale jak jsem ucítila tu rybinu, myslela jsem, že půjdu throwupovat :D

Dobře to dopadlo :D prošly jsme v tom horku celou Francouzskou čtvrť a zbytek projely. Příště bych se chtěla podívat do Muzea World War II a do ZOO a taky bych chtěla na večeři na parník... chudáček lonely wolf :(

Dorazily jsme do hostelu celkem pozdě a hrozně jsem chtěla vidět noční život v Big Easy..., ale sama bych do toho fakt nešla, plný město podnapilých, rozjařených lidí... a jít sama do baru? a pak se v noci vracet od tramvaje? ale zase jít za někým cizím a zeptat se ho, jestli se můžu připojit? E-e... Napadl mě jeden kluk, kterej ráno kolem osmé vběhl do kuchyňky (to se vracel po noci v NO), kde jsem čekala na snídani, a začal mi vyprávět neuvěřitelnou historku, jak kalil na Bourbon St. a seznámil se tam s nějakým týpkem, kterej mu nad ránem nabídl sleepover a při té přiležitosti se s ním pokusil mít proti jeho vůli sex, ale ten kluk mu utekl a běžel tři míle do hostelu :D ale po tom nebylo památky, asi se někde zotavoval...

No, ale měla jsem opět štěstí a moje spolubydlící z Tchaj-wanu mi asi za 10 vteřin zařídila doprovod! Lauren z Kalifornie a J... z Wisconsinu, kterej žil rok v Holandsku, a vyrazili jsme do ulic. Ti dva se fakt vyznali :D začali jsme v Julia St., kde je hrooozně moc galerií a chodí se z jedné do druhé, všude je spousta zajímavých obrazů, soch a dalších objektů a taky lidí, víno zadara a úžasná atmosféra (jako v Berlíně), pak jsme se přemístili do vyhlášené Bourbon St., kterou bych ve stručnosti popsala jako - tits & whiskey... prostě prostitutky a bary... hrozně moc lidí a korálků... taková dekadentní pařížská atmosféra :) Skončili jsme ve Frenchman St., kde je největší koncentrace jazzových klubů, vstup je zdarma, ale podmínka je minimálně jeden drink za session, naštěstí to nikdo nehlídal, protože bylo všude plno, jinak nevím, jak bych vypadala :D V jednom z nich se mi podařilo udělat hroznou blbost, ale nemůžu sem psát všechno.. tak třeba někdy jindy

V neděli Angela odjížděla, takže jsem zase osiřela. Ráno mě ještě hodila do French Quarteru a posnídaly jsme slavné beignets v Café du Monde, pak jsem si prošla další místa, přejela jsem na trajektu na druhej břeh Mississippi, prošla se po celém Riverwalk (to je taková "promenáda" kolem řeky) a v New Orleans mají asi nejgalantnější bezdomovce, co jsem kdy potkala. To jsem si tak šla podél řeky a nikde nikdo, protože trochu pršelo, a najednou u chodníku asi deset bezdomovců, vzpomněla jsem si na ty olomoucký se psama a nebylo mi moc do smíchu... ale tihle na mě začali "pořvávat" takový pěkný věci, že mi vylepšili den :) pak jsem vyzkoušela koktej Hurricane, kterej byl taky dost síla - jednak nejsem zvyklá a navíc to horko, jak jinak, musela jsem to zajíst :D pak už mě tak bolely nožky, že jsem zašla na 2011 Oyster Festival New Orleans, kde místní restaurace soutěžili o to, kdo připraví nejlepší ústřice, a taky tam byla spousta piva a hudby (jazz, funky i zaydeco)... a o jednom nedorozumění, jazykové bariéře, anglickém gentlemanovi, guinessovi, margaritě a mimozemšťanech už se mi psát nechce, třeba jindy...

tak na závěr - já a můj hurikán-to-go

doufám, že jste taky měli vydařenej víkend... i když ain´t no city like New Orleans ;-)

show me your...

underwear! Tahle věta zní dost úchylně, ale tak nějak se stala každodenní součástí mého života :) Stejně jako: Co chceš k snídani? nebo Vyčistil sis zuby? Každej den se ptám Lucase, jestli má spodní prádlo. Každej den mi odpovídá, že má. Každej den to musím prověřovat. A každej den vidím něco úplně jinýho než jeho spoďáry... No prostě Lucas, já z něho někdy nemůžu. Snažím se ho už nějakou dobu přesvědčit, že musí nosit spodní prádlo, ale nějak to nezabírá, jde si svou cestou :D a asi mě brzo přesvědčí, že to je vlastně zbytečný :D

Jak jsem na to přišla, že chodí "naostro"? :D Jednoduše. Má za sebou už několik skandálů - odhalování ve školním autobuse i odhalování ve třídě.. no a tady v améru tady pro to nemají moc pochopení :D a taky když skládám prádlo (Meghan tam má většinou tak dvanáctery kalhotky, protože ta si pro změnu mění prádlo několikrát denně a Lucas nic)

Někdy tak přemýšlím, co z něho asi vyroste... rád tancuje, převlíká se 10x až 20x denně a rád se svlíká na veřejnosti. Že by striptér? Ale on chce být tlustej, až vyroste... to nejde moc dohromady... ale věřím, že i tak si tady najde svoje publikum :D Dělám si srandu, pořád mi nosí ty kytky a tak, no, má mě omotanou kolem prstu (teda pokud mě poslouchá :)

Dneska mě hrozně rozesmál. Vyprávěl ninjovi, že hráli s klukama ve škole tag (na honěnou - btw čeština je kouzelná... a jednomu kamarádovi spadly gatě (a došlo k dalšímu odhalení) a Lucas mu prý řekl, že má cute tushie :D já už jsem měla záchvat smíchu a ninja mu tak trpělivě vysvětloval, že nemá říkat svým kamarádům, že jejich tushie je cute :D

Pořád se tady něco děje... jsem ráda, že teď budu mít 4 dny volna far away :D ninja si to se mnou chtěl dneska vyměnit... To je hrůza, když máte trávit volnej čas se svýma dětma, co? Tenhle víkend pojmenoval slaving with kids... jsem tak šťastná, že jsem se narodila své mamince a tatínkovi (posílám vám kissy and huggy)... jo, a mimochodem, už nechci pět dětí, dvě jsou úplně dostačující :D

New Orleans hlásí 34 °C a slunečno... přezdívají mu nejsevernější město Karibiku + výborný jídlo a hudba (těším se)... a kriminalita (budu ostražitá)

tak hezkej víkend! :)