Brooklyn Bridge etc.

Krásnou neděli přeju a taky první máj, lásky čas :)

Já mám ještě sobotu, už je dost pozdě, zítra brzo vstávám a jsem unavená, ale dnešní den stál rozhodně zato :)

Pěkně jsem si ráno přivstala a vyrazila s Josy a s Milenou do NYC. Josy je prostě moje krevní skupina - chceme všude být a všechno vidět, zkusit :) jsme na stejné vlně... Josy na mě zamrká: watch the body! zbystřím a je to jasný. Někteří pouliční umělci mají něco do sebe :D pokocháme se a je sranda. Příště chceme mávnout na yellow cab, vyzkoušet si, jaký to je a jít do Chinatownu a Little Italy (dneska nám to neprošlo)...

Milena je moc milá, ale... no, říkám jí panenka. Ona je prostě ten typ, co bez tekuté linky nevyjde na ulici a na dnešní newyorskou túru si vzala boty na podpatku - au au AU! Ale musím říct, že když jsem viděla ty puchýře, nechápu, jak toho mohla tolik ujít, než si koupila ty žabky :)) byla hodně statečná... nicméně jsem ráda, že jsem jí rozmluvila, aby se mnou jela do New Orleans... O:)

Grand Central je nejkrásnější (a údajně i největší) železniční stanice na světě. Amen! Klidně bych tam mohla strávit celej den a pozorovat. Konají se tam výstavy a minule tam byla i nějaká párty, prostě to není jen obyčejná stanice, ale má naprosto jedinečnou atmosféru... a vůni! Už se těším na příště :)

Tento týden jsem rozšířila svou "sbírku" karet nejen o tu kreditní, ale dneska jsem si pořídila ještě kartu na vlak na cesty do NYC a NYC MetroCard. Ninja mi nabídl, že můžu do NYC jezdit autem (to nikdy) nebo jet na nějakou bližší stanici, abych ušetřila. To bylo dilema... ale jak jsem to spočítala, tak, aby se to vyplatilo, musela bych jet 65 km do Chappaquy - a na to se můžu, víte co? :)

Dneska jsme měly v plánu Brooklyn Bridge a povím vám - krááááása! :) Fakt kouzelný místo!

me & BB

Mám hrozně moc fotek a slibuju, že se pokusím co nejdřív vytrořit nějakou fotogalerii... :) pracuju na tom usilovně!

Pak jsme pokračovaly směr City Hall, Ground Zero (to roste jako z vody), Tribeca, Central Park a hrozně jsme chtěly na vyhlídku na Empire State Building, protože bylo exkluzivní počasí a nebe bez mráčku, ale byla tam čekací doba dvě hodiny, tak jsme to vzdaly. Holky pak šly nakupovat a já, protože jsem hrozně zodpovědná a šetrná, jsme si nic nekoupila (nelži, Evo :)) a radši jsem vyrazila na procházku po 5. Avenue směrem k takové té úzké trojúhelníkové budově, které se říká Flatiron Building... a hrozně jsem si užívala ten pocit, že se sama procházím po nůůů jorku... v jedné ruce foťák, v druhé ruce chocolate smoothie ze Starbucksu... a byla jsem spokojená jak blecha v psím kožichu :)

ale teď už dobrou noc a ať vás blešky štípou celou noc :P
E.

PS: Z výletu se dochovala ještě tato vzácná fotka - já a mapa :D to se jen tak nevidí! a taky kousek Mileny :)

Bank of America

Na začátek - moje aktuální podoba:

Nechci moc machrovat, ale kolik z vás může říct, že o něm byla napsána kniha?! Já jo! Dneska Meg dokončila už třetí knihu o mně, včetně ilustrací :D Ale radši k tématu...


Tak už mám svůj účet! :)
A je to skvělej pocit... mít doma peníze schovaný v ponožce, mi přišlo dooost divný :D
Ráno jsem vypravila děti a vydala jsem se na cestu do nejbližší pobočky Bank of America, která je ve Wappingers Falls... asi 35 km odtud. Řekla jsem si, no stress, vždycky jsem dojela, kam jsem potřebovala a nespěchám :) Dneska jsem rozhodně nebyla jediná, kdo měl pochůzky! Už cestou do školky jsem viděla kolem desítky těch, kterým to nevyšlo... někdy to jsou drasťáky... krev u tlamičky a očiček... potrhaný tělíčka... střívka na silnici. Fuj... budiž jim země lehká.

Tak jedu, jedu a dneska mi skočil do cesty první srnec a on tak barevně splýval s tou silnicí... ale zastavila jsem a ani auto za mnou to do mě nenapálilo, tak jsem byla ráda. Vyhlížela jsem dalšího a nic, tak jsem jela dál, ale zničeho nic vyskočil z lesa další - úplnej mimoň, vůbec nevěděl která bije a nějak se mu pletly nohy. Bůhví co v tom lese dělal...

Už jsem si říkala, jak tak jedu dál, že to by po ránu mohlo stačit a o pár mil dál... vrána? krkavec? nejsem žádnej ornitolog, prostě nějakej kulhavej černej pták, co se vydal na procházku po cestě. U srnce je to jasný, ale co s tímhle - přejet, nepřejet? :D Měl štěstí, situace mi to dovolila, tak jsem zastavila a počkala až si všimne, že to místo, kde stojí, není úplně nejlepší volba... dneska ty zvířata byly nějaký bláznivý... jedu dál a na silnici mršina (pěkně krvavá), kterou ožírá nějakej pták. F U J! Přejet, nepřejet? ... co myslíte? já takovej lidumil... brzdím a čekám, až se ptáček nasvačí. F U J! Ale tohle je otázka, kterou ještě nemám vyřešenou... co byste dělali vy? U velkých zvířat je to jasný, ale co ti malí? Jako jasně, že když jde bezpečně zastavit, tak zastavím... ale například ta veverka, jak už jsem ji tady jednou zmiňovala... to jsem jela po silnici, kde se jezdí kolem 80 km/h a byl fakt velkej provoz, navíc to bylo z kopce... sice jsem dost přibrzdila (až za mnou začal někdo troubit), ale nejsem si jistá, jestli ještě běhá po světě...

Ale i do té banky jsem nakonec dojela :) A musím říct, že i přes tyhle překážky na trati jsem si to dneska pěkně dala, ani jednou jsem špatně neodbočila!!! V bance byli moooc milí (přesně jak píšou v příručce! to mi připomíná, že vám někdy musím napsat o příručce - to už pak ani nemusíte jezdit do Ameriky), a dokonce tak milí, že jsem se s paní tak zapovídala, že jsme v automatu venku - uprostřed bouřky - zapomněly mou novou kartu :D Byla v Mexiku - na svatební cestě, tak jsem to probraly (myslím Mexiko, ne pikantní detaily z líbánek :)) a chystají se s manželem do Prahy, znala Jágra a byla překvapená, když jsem jí říkala, že tady nechci zůstat ... prej se nemám bát, jsem tak hezká a milá, že budu mít brzo určitě hodně přátel... LOL Jasně, svěřuju jim svoje prachy, tak musí být hodní :)

A ten vítr a ty bouře dneska, myslela jsem, že je konec světa!

Proč jsem tak nerozhodná? Je toho teď zase nějak moc na rozhodování a já prostě nevím a potřebuju se s někým poradit... ten net v mobilu jsem nedomyslela :(

God Save McQueen!

Děkuju, děkuju, děkuju!!!

Někdy se v životě stanou podivný věci a vy přemýšlíte, proč se vám to či ono přihodilo a až po čase zjistíte, jakej to mělo smysl. Říkala jsem si... nikdy jsem do Ameriky nechtěla a jsem tady, proč? A teď už to vím! Všechno do sebe krásně zapadlo :D

Měla jsem sem jet, abych mohla na výstavu!!! Alexander McQueen: Savage Beauty v Metropolitním muzeu umění!!! Již od 4. 5. 2011!!! Stříhám metr a nemůžu dospat! :D



Je mi jasný, že všichni chápete moje nadšení a radujete se se mnou :D jestli tady ten rok zvládnu, tak si za odměnu.. pořídím... ten... dokonalej.... šátek s lebkama.... ok, tak nepořídím, zpátky na zem :D

chewing gums

Pět pravidelných čtenářů??? pomalu začínám být nervózní... on to fakt někdo čte :D

Kde jsem to posledně přestala? Jo! Nutella... světlo mého života... Můj hřích, má duše. En-ú-té-é-el-á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem a... to by stačilo :D (doufám, že se Nabokov nebude zlobit, někdo má Lolitu, někdo nutellu :D Velikonoční zajíček to asi myslel dobře... ale je středa a nutella už není! :( všechno jsem sežrala... stydím se... příští rok už Velikonoce neslavím!

Děti mají jinou úchylku... Žvýkačky... to je velké téma...

Dneska bych vám chtěla napsat, jak jsem elegantně vyřešila kázeň v autě, aniž bych potřebovala roubíky. Opičky mají zakázané žvýkačky! Proč? Protože jsou prý nebezpečné. No, tak si je obstarávají po svým... Luc občas něco donese a je záhada, kde to vzal. Obvyklá odpověď je, že ji našel v kapse (haha), nebo že mu ji dala paní učitelka (to těžko).

No, pokud mě paměť neklame, tak já a moje sestra jsme asi byly výjimečné děti, protože jsme dostávaly žvýkačky od mala a přežily jsme. Když Luc s Mag zjistili, že mám žvýkačky, udělali by první poslední, aby nějakou dostali. A toho se musí využít! :)

Máme dvě pravidla - 1. daddy se to nesmí dozvědět a 2. když máš žvýkačku, nesmíš mluvit! A to je panečku najednou klid, krásně to funguje, pochvalovala jsem si... jenže, ouha... má to háček.

Žvýkačky jsou pro ně taková vzácnost, že je přece nevyhodí do koše, naopak si je schovávají - do kapsy, pod polštář, do krabice s hračkama :D a dokonce si je navzájem kradou! tak se to totiž provalilo... Meghan začala brečet, že jí zmizela žvýkačka. Nejdřív jsem nechápala, jak jí mohla zmizet žvýkačka, když žádnou neměla, a pak mi to bylo jasný :) To jsou ty zákazy, kdyby normálně dostávaly žvýkačky, tak tohle dělat nebudou... Ale nebojte, má to šťastný konec - všechno vyřešilo pravidlo třetí - musí žvýkačku přede mnou vyplivnout do koše... to je najednou radost s něma někam jet :D

Ale teď mi do smíchu moc není, dozvěděla jsem se jednu celkem nemilou zprávu... jeep bude muset na výměnu oleje a já budu muset pár dní jezdit brankem! nééééééééééééé! pomóóóóc!

Easter shopping spree!

Krásné velikonoční pondělí přeju! :)

Vítám třetího pravidelného čtenáře - Kláru! Děkuju. Mám radost.

Měl to být poklidný víkend v posteli s knihou... ale pak ninja zaklepal na dveře a poprosil mě, jestli bych nejela do servisu pro auto. UŽ ZASE! Poslední dobou jsem tam vařená pečená nebo pečená vařená? Obzvlášť si tam užívám to jejich mikroparkoviště plný aut, kde se musím otáčet. V plánu to nebylo, ale závažnej důvod pro odmítnutí jsem neměla. Pršelo jak z konve, v autě opičky... a ninja si všiml, že mám skoro prázdnou nádrž.. dobrej postřeh! :) asi jsem se netvářila, že s tím hodlám něco dělat, tak se nabídl, že se obětuje a vyběhne do té zimy a deště a natankuje. Není zlatej? :) Když všechno vyřídil v servisu, tak jsme se měli rozdělit, ale děti prostestovaly, že chcou zůstat se mnou.. asi deset minut jim domlouval. Bylo mi ho líto :)

Tak jsem tam zůstala stát na parkovišti, sama... v dešti... s plnou nádrží... tak co teď? ;-) Connecticut? proč ne! ale ještě předtím jsem se zastavila v Brewsteru a objevila nákupní ráj - Marshalls!!! neuvěřitelný ceny! žabky Havaianas za 9.90! i na Bali jsem je koupila dráž! Co vám budu říkat, koupila jsem tam toho dost O:) DKNY, welcome to the family :))

A pak jsem se konečně vydala na cestu do Connecticatu. Už je to nějaká doba, co jsem tam byla poprvé, a to zas bylo veselo. Myslela jsem, že to je exit 3 - Danbury, jenže ouha... tenhle exit se jmenuje jinak, co teď? Rozhodná moc nejsem, tak jsem ho přejela a co to nevidím - nákupák. A sakra. Než jsem se vynadávala, tak se znenadání objevil exit 4, kde jsem mohla sjet, ale bylo to všechno tak rychlý, že jsem minula i tenhle exit. Jsem prostě ztracenej případ :D Nevím, jestli víte, že bych v Connecticatu neměla moc řídit, protože tady nestačí mezinárodní řidičák a Renee mi říkala, ať radši nejezdím moc daleko za hranice... no tak teď směřuju rovnou do středu Connecticatu - do Hardfordu :))

Konečně exit 5... v pohodě sjedu a snažím se najít cestu zpátky. Jenže po značce 84 West ani vidu ani slechu... tak to otáčím a jsem úplně nasraná na to jejich značení! To fakt nemá obdoby a nakonec najedu zpátky na dálnici směr Hardford. A co to nevidím - Exit 3! Samý překvapení dneska. Nějak mi to nevychází... 3, 4, 5, 3? To bude určitě další cesta k tomu nákupáku!!! To byla ta dobrá zpráva, doufám, ta špatná byla: Je to levej sjezd, od kterého mě oddělují dva pruhy plné aut. Hlavně ale radši nechci vědět, co následuje po tomhle exitu 3, a protože mám ráda dobrodružství a už tady mám ledasco za sebou, tak neváhám a jdu se tam probojovat :D

Prší, je zima mám hlad a žízeň, tak se jdu podívat po něčem k snědku a s plným bříškem je hned líp na světě. A pak se to stalo... ZLOM? Vlezu do outdoorovýho obchodu, kterej je jako jeden z mála poloprázdnej, a hned se mi jde věnovat jeden z prodavačů. To mám radost, zase to jejich How are you doing? Jo, mám se skvěle, odpovídám a ze zvědavosti se ptám, jestli mají lezečky a za kolik. 140 dolarů??? to si dělá srandu? ale dali jsme se do řeči a zjistili jsme, že jsme v podstatě sousedi, bydlí asi 10 mil od Stormville a pořád shání lidi na nějaký akce! Juchůů, možná mám prvního kamaráda! Pak letmo zkontroluju mobil a tam tolik zpráv! Jééé, někdo mi píše, někdo mě má rád... tak přece jenom :) Josy, Milena, Mirta!

Nakonec ani v neděli na knížku nedojde. Vyrážím na zatím nejdelší cestu - vím, píšu to každej víkend, ale pořád je co objevovat a jezdím dál a dál. Tentokrát nabírám směr Woodbury Common Premium Outlets, a protože nechci platit na dálnici, zpestřím si to tím, že pojedu "po staré", ale po včerejšku bylo dobrodružství dost, tak jedu podle GPS... nuda, ale jistota. Sluníčko, teplo ... parádní den se Sayou a Milenou ve Woodbury! Konečně jsem se pořádně zasmála, ale co se týká nakupování, držela jsem se zkrátka, protože bych taky ráda do toho Mexika :)

Velikonoce v této rodině neslaví vůbec, protože děti nemůžou sladkosti... ale mražený smažený chicken nuggets jsou OK! chápete to?!

A to nejlepší nakonec! byla jsem hodná, tak mi Easter bunny přinesl Nutellu!!! :)

1. měsíc za mnou...

Hello, hello, dneska ještě nekončím! :)

Řekla jsem si, tento významný den si zaslouží trochu víc pozornosti... nejlíp malou oslavu.
Tak jsem se poprvé, co jsem tady, vydala do McDonald´s a dala jsem si cheeseburger, ehm, rovnou double O:) Když jsem si ho objednávala, tak jsem se u toho tak lišácky usmívala, že prodavač byl očividně v rozpacích :D

a to není všechno, bylo to pěkně divoký - M&M McFlurry k tomu!

NYC a 1. sraz aupairek

Ahoj... no tak dneska je to přesně měsíc, co jsem v USA. To znamená 4 z 8. A co to znamená? Už jsem čtyři týdny ve Státech a po osmi týdnech přijede údajně zlom... so I am waiting and killing time. Na srazu aupairek jsme probraly ledaco a shodly jsme se, že tady můžeme kamarádit jenom mezi s sebou, protože Američani rozhodně nejsou přátelští! Ó, jak mi chybí Indonésie! a abyste měli kompletní informace, já nemám v okolí žádnou aupairku... tady potkám maximálně mývala nebo srnce - s oběma už jsem měla tu čest :) ale nevadí, máme víkendy.

Minulou sobotu jsem měla v plánu NYC, vůbec se mi tam nechtělo, protože mělo být hnusně... a jako to tak už většinou bývá, vzbudím se, odtáhnu stínidlo a - je hnusně. Nicméně neprší, tak vyrážím na cestu. Hned po ránu mám dva geniální nápady (ale to ještě netuším, jak geniální jsou): 1. musím natankovat a za 2. musím zaparkovat co nejblíž nádraží

Automat na lístky nebere stodolarovky, to se mi vůbec nelíbí... ale protože vypadám, že mám problém, dá se se mnou do řeči paní, které budu říkat old lady. Nakonec jsem si nekoupila 10-trip ticket, ale jenom round trip a old lady už se mě nezbavila, pěkně jsem si ji zaháčkovala a nepustila ji. Aby ne, po dlouhé době jsem mluvila s homo sapiens sapiens starším než 6 let! Pro mě skoro neznámý druh. V zápětí jsem se i dovtípala, čím to je, že je paní přátelská - nebyla totiž Američanka, i když v USA žije od 10 let, narodila se v Estonsku! Cestou na nádraží jsem si nadávala, že jsem zapomněla mapu, průvodce, knížku, a dokonce i iPod - ale díky této milé old lady jsem měla o zábavu postaráno :) Ve stanici Grand Central jsme se rozloučily a už se nikdy neuvidíme. Tyhle setkání mám ráda a díky za ně.

Na Grand Central na mě čekala moje spolubydlící Josy! To bylo panečku vítání :) vzala s sebou ještě další dvě aupairky (protože tam, kde ona bydlí je asi 60 aupair) - Miru z Ukrajiny (ta byla bezvadná a celou dobu jsem si myslela, že je Švédka) a debilní Emmu ze Švédska (o které jsem si celou dobu myslela, že je Ukrajinka).

Neprší. Ale víme, že to je otázka minut, než začne.
Jdeme na Times Square a fotíme se, fotíme se a zase se fotíme!

Josy a já

Prší. Je zima. Fouká vítr. Tímto se z poznávacího výletu stává nákupní opruz-výlet.

M&M´s World - tolik lentilek jste ještě neviděli!

Na dementku Emmu čekáme 50 minut a pak kvůli ní čekáme dalších 40 minut v line-upu do Hard Rock Café - sice to má na americký poměry aspoň nějakou atmosféru, ale celou dobu mám pocit, že jím v muzeu.

bar se mi ale líbil moc

jídlo za 23 dolarů! :-/ ó, jak mi chybí Indonésie

Po menším konfliktu s Emmou (která údajně studuje matematiku a informatiku, ale neumí vypočítat 20 % - ani s pomocí kalkulačky!!!) jdeme na vlak.

Prší, mám mokro v botách, fouká, je mi hrozná zima, a všechno je kluzký, mokrý, špinavý a starý - ale I ♥ NY! Láska na první pohled to nebyla, ale po třech týdnech v lese, už jsem mu přišla na chuť :)

Šupky dupky na vlak a už si to fičím Harlemskou linkou zpátky do lesa. Prší jak sviňa... dalo by se i napsat chčije a chčije a chčije, ale já už nemluvím sprostě :( (a jak mi to chybí, v angličtině to není ono) a první ranní nápad, kterej jsem ocenila - běžím v lijáku jako o život a nemám to k autu daleko! Jupíí. A druhej ranní nápad - tankování... se taky vyplatil, protože teď bych to řešit nechtěla... Startuju, zapínám světla.. no nic moc, zapnu rovnou dálkový (tímto se omlouvám, všem které jsem oslňovala, ale nešlo to jinak) a vyjíždím domů.

První problém - po tmě vypadá všechno tak jinak... je to jasný - doleva, rovně, na křižovatce doprava a najedu na dálnici (east nebo west? babo raď)... no tak se pomalu rozhoduju jestli East nebo West a najednou je přede mnou další světelná křižovatka (přísahám, že ta tady předtím nebyla)... než jsem si stihla rozmyslet, jestli doprava nebo doleva, jedu pro jistotu rovně, i když jediná jistota je to, že rovně to teda určitě není. No, otáčím se... a rozhoduju se pro North - a je to dobře :) Fouká jak sviňa, stěrače nestíhají, vyhlížím zvěř. Sjezd z dálnice naštěstí nejde minout a pak už směr NY a jsem "skoro doma", tedy v lese... pěkně rozbitá silnice a nějak nám to tady klouže. Takhle soustředěná jsem snad nikdy nebyla a asi za odměnu mi pod kola vbíhá liška! Řvu a nadávám... naštěstí (na rozdíl od veverky, která měla hodně namále) byla rychlá. Daddy mi nechal svítit, ten je hodnej, jinak bych odbočku k domu asi netrefila.
Sláva nazdar výletu, jsem doma i se svýma krásnýma novým botičkama a rýmou :)


V neděli jsem měla jet na sraz aupairek a S T R A Š N Ě jsem nechtěla nikoho vidět, rozhodně ne bandu nových lidí a nechtěla jsem nikam jezdit, leč musela jsem, protože se Renee zdá, že jsem nějaká smutná (jak na to proboha přišla?)... takže po sobotní hororové cestě domů, mě čeká nejdelší samostatná jízda a ještě k tomu do města, kde budu muset hledat restauraci a cestou platit mýto - z toho mám hrůzu, určitě najedu do blbé fronty, cítím to v kostech... ale co bylo pozitivní? Počasí - bylo nádherně... chtěla jsem udělat tolik fotek Hudson Valley, ale bohužel pořád neumím fotit a řídit, takže nemám fotku žádnou.

Cesta nebyla bez problémů... podařilo se mi pěkně naštvat policajta na dálnici a už jsem se bála, že jsem mrtvej homolka a pořád jsem sledovala zpětný zrcátko, kdy mě dostihne, naštěstí nic nebylo, ale strach jsem měla pořádnej. Další překvapení bylo, že jsem projela most a nezaplatila jsem mýto! Něco je špatně???

Na srazu jsem zjistila, že:
- žádná jsme se sešly jen čtyři (Saya-Japonsko, Milena-Makedonie, Renee a já), to bylo fajn
- jsem aupairka, která to měla na sraz nejdál
- jsem aupairka, co nejvíc řídí
- jsem aupairka, která jako jediná nemá poblíž jinou aupairku
- by se mnou Milena chtěla jet do New Orleans (trochu pozdě)
- by se mnou Milena chtěla jet do Bostonu (tento víkend)
- Makedonie si opět našla cestu do mýho života!
- Asiati jsou nejmilejší
- je poblíž vojenská základna a klub, kde to žije ;-)
- hodně holek má military family
- Sayina rodina se stěhuje do Japonska, ona s nima, ale nemůže, Markétina do Kansasu a host rodiče od Chloe jsou převeleni do Iráku a o jejich miminko se bude starat babička (nevypadá to, že by se Američani chystali stahovat svoje jednotky...)
- co se týká Taconic Hwy, nejsem paranoidní, když mě tam pokaždé mrazí v zádech. Renee říkala, že tam občas musí jet a že to je šílenej a nebezpečnej úsek - úzká silnice, skály, svodila hned na čáře... a když jsem jí řekla, že tam jezdím 2x až 4x denně, tak to jste měli vidět její výraz :)
- jsem na dálnici neudělala nic nezákonnýho - uf, a že
- mýto se platí až na zpáteční cestě, takže to mě teprve čekalo, ale zvládla jsem to i po tmě.

P R Š Í! zase... je tma a čeká mě dlouhá cesta domů. Nakonec to bylo docela příjemné setkání a byla jsem ráda, že jsem tam šla, teda jela.

Tento týden jsou jarní prázdniny, tak je veselo... v NYC začal Tribeca Film Festival a už jsem měla skoro koupený lístky, ale pak mě tak naštvali, že jsem se na to vykašla a radši jsem vzala do kina opičky. Doufám, že sedíte.. teď se radši něčeho přidržte a zhluboka nadechněte - byly v kině poprvé v životě!

the Manhattan of the desert

spring break mlha déšť zima chuť na cigarety (to nechápu) prázdnota

Už jsem prý dlouho nic nenapsala... co je nového? objevila jsem další místo, kam bych se chtěla podívat než umřu. Objevila jsem ho úplně náhodou, když jsem si prohlížela web fotoreportéra, co byl dneska zabit v Lybii, určitě jste to všichni taky četli... jo, a nechtěla bych tam jet sama.

nejkrásnější krajina... poušť

night isolated fighters man attack mortal RIP





a písnička na závěr....


jejda... vy ale asi chcete veselejší příspěvky, že? tak to radši rychle napravím

one day of my (american) life

Začnu od .... začátku..

nebo ne... budík a ranní hygienu vynechám :) Radši popíšu den, kdy děti vezu ráno do školy, většinou totiž pracuju až od dvou odpoledne, a to radši nechtějte vědět v kolik vstávám... ranní ptáče nikdy nebudu O:)
A přeskočím k tomu důležitému - káva! Ano, to je základ, kdeže jsou časy špaldové kávy s cikorkou! :)) Začala jsem tady pít kávu - hodně kávy, abych byla přesná. Takže poté, co vypravím děti a jsme konečně ready to go, připravím si další kávu - samozřejmě do termohrnku ze Starbucks, abych si ji mohla vychutnat i tam, kde trávím nejvíc času, tedy v autě :))

Jako správná Američanka chodím z domu ZÁSADNĚ přes garáž! a každé ráno mě vyděsí tato obluda, jen teď už tak neřvu ... daddy je holt ninja. (Na obrázku můžete názorně vidět, že i v Americe mají v garáži bordel)

A venku na mě čeká auto. Moc se mi líbí místní espézetky :) je to pěknej žrout... minulej týden jsem tankovala v úterý (za 40 dolarů) a v pátek (za 60 dolarů) a o víkendu jsem radši nikam nejela... Když jedu s dětma, tak je nejdůležitější, aby byly připoutaný, protože za to jsou pěkně mastný pokuty. Nevíte, jestli se dá koupit sedačka, ke které se dají dětem připoutat ručičky? Ta by byla pro Lucase jak dělaná :) a úplně nejlepší by bylo zalepit jim i pusinky :))

A můžeme vyrazit! Focení a řízení zatím nemám moc pod kontrolou, takže aspoň nejpoužívanější značka - STOP! Doteď mě fascinujou křižovatky, které mají stopky ve všech směrech, takže se tam sjedeme, všichni zastavíme a díváme se na sebe, máváme si, kdo koho pouští, je to celkem milé, aspoň mám nějakej sociální kontakt mimo rodinu :)

Další sociální kontakt mě čeká ve školce - Hello, how are you doing? ptá se "milá" učitelka (nenechte se zmást, je to řečnická otázka)

Když rozvezu děti, tak někdy jedu nakupovat, tzv. grocery shopping! To je tady celkem zajímavé.
S daddyho kreditkou se nakupuje dobře, ale bez ní? To bych asi hladověla, protože jídlo mi tady připadá hrozně drahý! Nakupuju hodně bio a bezlepkové věci, takže ta (moje) strava tady není tak hrozná, jak jsem čekala. Dětem hlavně musím koupit dost mražené pizzy, chicken nuggets a hranolků. Nebojte, nejím to co oni :)

U pokladny mě čeká "milá" paní pokladní s pozdravem Hello, how are you doing? (ani tohle není vhodná doba svěřovat se se svým zdravotním stavem :)) Za pokladnou pak čeká balič/ka nebo vám pokladní dá nákup do tašek sama. Když jsem tam byla poprvé, tak jsem do toho pořád zasahovala a vlastně to dělám pořád :), protože mi to nedá, a nákup přeskládávám a poloprázdné tašky doplňuju. Rozdělují totiž nákup podle kategorií, takže když si koupíte např. v zelenině mrkev, dá vám ji do igelitky - extra. Pomeranč? Extra igelitka! Pečivo? Extra igelitka (i jeden chleba), chlazené, mražené, cereálie, sýry, ubrousky, zubní pasta atd. Když je něco těžší, např. mlíko - zabalí to aspoň do tří igelitek. Myslela jsem, že doplňováním na to aspoň trochu vyzraju, ale kdepak. Když si balička všimla, že jsem něco někam doplnila, tak už se jí to zdálo moc těžké a "pro jistotu" mi to dala do dvou dalších tašek! Takže po průměrném nákupu máte doma asi 50 igelitek!!!

tohle je zlomek nákupu, fotila jsem to narychlo, aby si toho nikdo nevšiml, takže daddy šel pro auta pro další várku/y...

Nejsou tady žádní troškaři - když mlíko, tak galon, když šampon, tak litr a když steak, tak pořádná flákota :)

Pak mám volno a ve dvě (to ale většinou začínám) jedu druhý kolo - 100 km do školky vyzvednout Meg, pak JDEME pro Luca na zastávku, a pak různě předávám děti daddymu, podle toho, kdy přijede, většinou v 5 pm... pokud má do 11 pm, tak musím zajistit celej proces (zatím to bylo jen dvakrát, ale nevadí mi to, zvládám to líp než on - někdy mi ho je líto, možná mu někdy prozradím, kde dělá chybu a už nebude muset říkat "These kids are killing me" :))

Takže odpoledne je na programu:

- hraní (to zvládají sami),

- úkoly (někdy je to psycho, ale už jsem Luca celkem zkrotila a dostala jsem titul "Královna domácích úkolů" a zvláštní odměny :))

- večeře (chicken nuggets 90 vteřin v mikrovlnce, chicken nuggets gluten-free 30 vteřin),

Nejdůležitější pomocník v kuchyni? M I K R O V L N K A! definitely!
...a jak už jsem zmiňovala: mražené rybí prsty (fuj) nebo chicken nuggets (fuj), mražená zelenina a hranolky - servírované nejlépe na papírových talířích :D

- sprcha (to je někdy taky proces)
- nanuk (nebudeš poslouchat-nedostaneš nanuk! jsem hodně přísná a většinou je nechám dost podusit :))
- zuby (na to musím dohlídnout osobně)
- zalehnout (nejpozději v osm, takže dýl než do osmi nikdy nepracuju :)


A pamatujete, jak jsem tady psala něco o tom, že je odnaučím chodit doma v botech? Ehm... :D tak to se mi trochu vymklo :D chození doma v botech je nejlepší! :D

Ale slibte mi, prosím, že až začnu chodit ven v teplákách, tak mě deportujete :D

narozeniny

Tak dneska mám narozeniny.

Poprvé daleko od svých nejbližších... Nikdy jsem to naštěstí nějak moc neřešila, tak mě ani moc nemrzí, že jsem "sama". Někdo by z toho byl nešťastnej, ale já jsem sama se sebou ráda :)) Fakt že jo, není lehký najít takovou milou a veselou společnost jako jsem já :)) popovídám si sama se sebou (to je prý nemoc Anagu), zasměju se ... dárek si nadělím, klidně můžu dělat i překvapenou :)) no, prostě se nikdy nenudím!

tady je důkaz, že jsem naživu... a mám se dobře :)

Moc vám děkuju za přání a taky za dárky... chtěla jsem napsat, že za rok to už zase oslavíme spolu... ale vlastně ne, je to zvláštní, co?

Mějte se krásně, užívejte jaro ... and stay tuned! ;-)

Poughkeepsie

Měla bych už spát, protože mě zítra čeká náročnej den - běhání po úřadech, ale znáte mě...

Ano, je to tak, zítra je to můj 15. pracovní den na území Spojených států amerických, tak můžu zažádat o Social Security Number (SSN), které budu potřebovat ve škole, v bance, kvůli daním atd. Nejbližší sociálka je ve městě, podle kterého se jmenuje tento příspěvek. Napsat ho umím, vyslovovat se ho zatím učím :)) Vůbec ty názvy tady jsou vtipný, takový indiánský :)
Je to hlavní město našeho okresu (Dutchess County), leží na řece Hudson a má asi 30 000 obyvatel. Jak vidíte jsem připravená, adresu jsem zadala do GPSky a snad to bude hračka najít a snad mám všechny potřebné dokumenty a překlady...

Dneska jsem taky dostala požehnání od daddyho a v jarních akcích jsem si koupila letenku a už se těším na svůj první "výlet"... Takže pokud jste se mě někdo (určitě všichni :)) chystal navštívit první víkend v červnu, tak smůla, jsem busy :) moc se mi to nechce prozrazovat, abych vás trochu napínala :) chcete hádat?

nápověda č. 1
Autem bych tam jela 21 hodin, takže to není "poblíž" ani podle místních měřítek :D

dobrou noc...


Ještě musím něco dopsat (speciálně pro Libušku): právě se dívám na Sex ve městě - The Movie a Charlotta tam v Mexiku jí pudink vyrobený v Poughkeepsie a pak je ta tam slavná scéna... and Charlotte "Poughkeepsied" to her pants :D

steak!

Dneska jsem poprvé sama dělala steaky a myslím, že se mi povedly, protože děti všechno snědly - zázrak! Pěkně well done (propečené), krvavý mi přijdou poněkud morbidní :)

a tady je malá ukázka

weekend

Ahoooj :) kdo se těšil na další příspěvek, se už těšit nemusí - protože je tady!

tak kde jsem to skončila posledně? jo, dětský lékař... to se omlouvám, to už vám asi nenapíšu, protože od té doby se stalo milion dalších věcí a už je to passé. Tak jen ve zkratce. Takového doktora jsem teda ještě neviděla, byl skvělej.. jak se jí věnoval a hrál si s ní, vtipnej byl, že jsem se smála i já. Např. měl v kapse pískací míček a znáte to, jak doktoři prohlíží bříška, tak se jí jednou rukou dotkl a zapískal, a pak dělal překvapenýho. Meghan, ty pískáš! a ona se smála, že nepíská, tak to zkusil znova atd. Bylo toho hodně a bylo to moc milé :)


Dneska bych vám chtěla napsat radši něco o mém "společenském" víkendu.

V pátek jsem se od Josy (spolubydlící z akademie) dozvěděla, že v sobotu odpoledne je v NYC dobrá akce - Pillow Fight (polštářová bitva), tak jsme se domluvily, že se tam vydáme. Už jsem se na to těšila jak malá, ale pak jsem si vzpomněla, že už něco mám. Už i tady nevím co dřív :)) V sobotu jsem totiž měla svou první návštěvu a první osobní kontakt s někým mimo rodinu! Přijela mě navštívit moje místní koordinátorka Reneé. Byla úplně úúúúúžasná a hrozně mi psychicky pomohla a poradila mi, jak to zvládnout. Pomalu začínám věřit, že to tady asi fakt nebude tak špatný, jak jsem se bála a začíná se mi tady líbit.

Hned jak odjela, tak jsem se vydala do terénu a vyřídila jsem si kartičku v knihovně. Bylo to trochu složitější, než jsem čekala, protože po mě (překvapivě) chtěli nějakej doklad, na kterým je moje fotka a adresa, kde bydlím ve Státech, a já žádnej takovej doklad zatím nemám. A další problém byl, že chtěli moje telefonní číslo a myslíte, že si ho pamatuju? :D tak jsem zase zaperlila, rychle jsem napsala Josy, aby mi napsala moje číslo, ta se smála, že prý je na tom stějně a co se týká toho dokladu, tak jsem nahodila andělskej úsměv a udělala jsem ze sebe neviňátko a paní mi tu kartičku vydala. Well done! Hned jsem si odnesla tři knížky, ale dají se tam zadarmo půjčovat i filmy na DVD.
A tady máte fotku.. druhou část průkazky můžete mít jako přívěsek na klíčích - jednoduché a geniální! asi to pošlu jako návrh Městské knihovně Olomouc, protože tu jejich kartičku nemůžu nikdy najít.

Jako další jsem měla v plánu konečně koupit konvici na čaj (protože host daddy ještě nestihl žádnou koupit a doteď jsem vařila čaj v hrnci). Dostala jsem popis cesty (ty náčrtky, podle kterých tady jezdím, musím taky vyfotit) a cestou jsem se stavila ve zdravé výživě, kde se se mnou dal do řeči prodavač (takže hned druhý kontakt mimo rodinu za jeden den!). Hrozně ho zaujalo, kolik bezlepkových věcí kupuju a jak se mi žije s bezlepkovou dietou :)) a nakonec mi řekl, že má kamaráda v Carmelu, taky z ČR! Svět je fakt malej. Pak jsem jela do K-martu a konečně dobře nakoupila! ve výprodeji jsem si koupila tři trička "na lítání" s dětma (každé za 1.99 dolarů) a moc hezkou konvici. Bylo nádherně a mrzelo mě, že mě s sebou nemám foťák, protože byly tak krásný mraky.
Den jsem zakončila úklidem auta. Trochu jsem vám lhala, když jsem říkala, že tady jezdím autem - ve skutečnosti to byla popelnice na čtyřech kolech! Tolik hranolků a bordelu jste ještě neviděli, to vám garantuju! Mohla jsem si to teda nechat uklidit, ale ještě nejsem natolik "amerikanizovaná", tak jsem se do toho pustila sama. Teď je jako nové, a protože mi host daddy řekl, že tohle je na rok moje auto a budu ho používat jenom já, tak je na mě, jaký tam budou platit pravidla a co dětem dovolím - takže děti, žádný hranolky si tady pěkně dlouho nedáte :D

V sobotu jsem po cestě objevila začátek cyklostezky!!! A protože jsem měla volno i v neděli, tak jsem hned věděla, co podniknu :) Nedělní ráno bylo nejkrásnější, co jsem tady zažila! Poprvé bylo fakt teplo a poprvé jsem snídala venku a kdo mě trochu zná, tak ví, že to miluju! Zavzpomínala jsem na ty léta na chatě, rozšířila jsem si slovní zásobu (v tom lese za domem žijou dokonce kojoti, na jaře se občas mláďata zatoulají až k domu a taky je tady hodně klíšťat, tak jsem se zhrozila, ale host daddy mě uklidnil, že jsou neškodná a nejhorší, co mě může potkat, je lymská borelioza - NO PRÁVĚ! ale to je jedno) a už ať je teplo a můžu tam snídat pořád.

Po obědě jsem vyrazila na stezku. Host daddy mi radil, ať naložím do auta kolo, ale na kolo se mi zdálo být ještě zima, a to byla trochu chyba, protože ta stezka je krásná (vede kolem přehrady a lesem), myslela jsem si, že je to jenom kousek, aby se neřeklo, ale je hoooodně dlouhá, vede až skoro do NYC :) a sjíždí se tam sportovci z širokého okolí :) Příště určitě beru kolo nebo tam budu chodit běhat.
Jediná vada na kráse je - podélné parkování! navíc tam bylo skoro plno, takže když jsem to uviděla, myslela jsem si, že to otočím... ale nějakým zázrakem (a rozhodně to nebylo hned) se mi podařilo nasoukat se na poslední volné místo, aniž by někomu vznikla škoda na majetku :)) a mohla jsem vyrazit poznávat, ušla jsem několik mil, ale fotek moc nemám, protože jaro ještě nezačalo a všechno je takové holé, tak tady je aspoň fotka svačinky a mé nové lahve na vodu ze Starbucks, která nahradila můj oblíbený hrníček :)

Na zpáteční cestě jsem zaparkovala u kostela a vydala jsem se na pěší prohlídku Carmelu a byla jsem tam jedinej chodec - vyvolalo to podobnej údiv jako v Asii :D a pak jsem potkala další dva chodce a dokonce jsme se představili a dali se do řeči! Takže to byl opravdu společenskej víkend jak se patří a příští bude ještě lepší.

Další novinkou je škola! Ano, konečně (díky Reneé) vím něco víc a vybrala jsem si školu. Budu chodit na Manhattan a už v červnu! Jupííí, těším se na to! Je to "cestovní" kurz, kterej se jmenuje Learning Across America. Budeme se tam učit o historii, kultuře, geografii... USA. Trvá celkem 6 nedělí a je zakončenej výletem "se třídou" po významných městech a místech na východním pobřeží, takže Boston, Washington DC, Phipadelphia atd. a už jsem zapsaná, dokonce i když ještě nemám Social Security Number (jak já to dělám?) a dost se teď věnuju své největší zálibě - hledání výhodných letenek a myslím, že se brzo někam podívám, už jsem dlouho nikam neletěla, ale víc zatím neprozradím O:)

Na závěr vám ještě povím, že jsem občas překvapená, do jaké rodiny jsem se to dostala. Nemůžu si na nic stěžovat, to ne, ale dneska jsem se ptala host daddyho, jestli chodívají na baseball nebo basketbal... mají tady Knicks a Yankees a bůhví co všechno a on mi řekl, že vlastně ještě nikdy na baseballu nebyl!!! Já jsem byla v šoku, vždyť to je přece součást "americké kultury", tak mi slíbil, že někdy určitě vyrazíme - a tak je to pokaždé, když se na něco zeptám, oni snad ještě nikde nebyli a nic neviděli, musím jim trochu rozšířit obzory :) i tak jsem toho za tu krátkou dobu docela dost stihla - děti díky mě poprvé jedly ředkvičky, pažitku, Meghan se mnou šla poprvé (!) pěšky vyzvednou Luca ze zastávky školního autobusu (je to celých 300 metrů od domu) a dneska Luc poprvé snědl salát, to byl host daddy v šoku, protože se ještě nikdy nikomu nepodařilo ...a voilá byl to salát k lososovi (ano, připravila jsem jim lososa - JÁ sama :) a byli tak nadšení, že mi řekli, že je to jako z restaurace :D jaká jsem?

Dneska tady prší tak, že stěrače nestíhají, ale určitě bude zase brzo hezky.

Mějte se krásně
E.

PS: Fantomasi, pokusila jsem se otevřít motor, a to jsem neměla dělat! Nějak se to kouslo a nešlo to ani otevřít, ani zavřít, to byla zas situace :D nakonec jsem musela za daddym, že se mi to nějak nezdá, že SE TO ASI SAMO otevřelo :D