100 %

Ahooooooj!
dneska mám hroznou radost! stal se zázrak! po skoro 4 měsících mám normální internet a signál 100 %!!!! skoro brečím radostí :D cha cháááá, ju cha cháááá... ani tomu nemůžu věřit, děkuju děkuju děkuju! ninja mou radost opět překroutil k nepoznání, ale tím si nenechám kazit náladu :D mám net!!! juchůůůů

Zítra ve vašich rozumných hodinách tady ale nebudu, protože jdu výjimečně v týdnu ven, ale budu na skypu taky výjimečně v sobotu (jinak v zájmu zachování zdravého rozumu, trávím volné víkendy co nejdál od "domova")... ale tahle sobota nebude volná, takže si můžeme zavolat a dokonce se se i vidět!!! taky tomu nevěříte, co? :D

začalo to tak, že si ninja koupil ipad a nefungoval mu net a tak díky jeho synovci vyplynulo na povrch (konečně), že on sice celou dobu platí připojení, ale já tady chystám net od sousedů, proto mi to neustále padá a nadávám. Jestli se pláte, jak to, že mu to nevadilo, tak on do teď nepoužíval internet, ani neměl emailovou adresu... prostě tady nemám pocit, že jsem se vrátila do minulosti, nadarmo (dává ta věta smysl?) :))

Na tenhle víkend, co včera skončil, jsem neměla žádné plány a to bývá špatné znamení... čekala jsem tedy nudný víkend... a když mi Pav řekla, že jede zase na víkend pryč, bylo jasný, že tenhle víkend nebude jen nudný, ale i osamnělý... ale vše se v dobré obrátilo!

V sobotu jsem hned po snídani (cca 11 am :D) vyrazila do Connecticatu do mallu, protože jsem měla nutkání nakupovat a to se mi stává jenom párkrát za rok... no víte a ty slevy tam :)) kdo by odolal! Nakonec se to zvrhlo v docela slušnou nákupní horečku - obzvlášť v GAPu a ve Victoria´s Secret :D ani jsem netušila, že vzápětí se mi ty plný tašky budou hodit, protože jsem jela navštívit Milenu na druhou stranu Hudsonu a netušila jsem, že ona počítá s tím, že půjdeme na párty do clubu a pak u ní přespím... naštěstí jsem ale koupila všechno :D od spodního prádla až po pyžámko (obvykle teda věci před nošením peru, ale musela jsem udělat výjimku a naštěstí jsem se neosypala vyrážkou, takže dobrý :))

Začnu fotkou...

můj druhej malinovej ice tea

Milena chtěla jet do klubu Torches v Newburghu a protože nemůže jezdit autem dál než asi 5 mil od domu, tak jsem opět musela řídit já... dobrý překvápko bylo na parkovišti - měli tam cedulku "valet parking", tak jsem si lámala hlavu, co to asi znamená... ti z vás, co mají lepší slovní zásobu než já, asi tuší... "valet" je komorník... no, mě by to asi nedošlo, ani kdybych věděla, že valet je komorník :D Takže jak jsme tam zahlídla dobrej flek, tak jsem dvakrát neváhala a už jsem byla zaparkovaná :D vůbec mi nevadilo, že tam na mě nějakej osmnáctiletej "komorník" mává, protože mi bylo jasný, že mává na to auto za mnou :D když za mnou začal utíkat a ukazovat mi, ať zase vyjedu, což se mi vůbec nelíbilo, tak už jsem dostala jisté podezření.. pak už jsem musela stáhnout okýnko, protože už ho nešlo ignorovat a vysvětloval mi, že mám nechat klíče v zapalovaná a užít si hezkej večer!!! Cožééé? :D to přece nemůžu... ani to není moje auto... co když se "ztratí"... a nechávat někomu klíče od auta a jít pryč... jak by se vám to líbilo? :D neměla jsem na výběr, tak jsem to riskla... ve filmech to tak přece dělají... :D mimochodem, já bych si takovou brigádou moc nevydělala :D spíš bych se zadlužila na několik let O:)

Klub se mi líbil mooooc, byl přímo u řeky Hudson, takže tam byla moc příjemná atmosféra a navíc jsem měla to správnou náladu, takže bych tam klidně do 4 do rána vydržela, ale to bych tam nesměla být s Milenou. Sice ji mám ráda, ale ona je taková zvláštní a moc se neumí bavit, takže ten večer byl spíš dřina než zábava a za hodinu (cca v 23:30) mi řekla, že je ospalá a že chce jet domů!!! ještě to ani nezačalo a už jsem musela zase jít :( ... tak mám aspoň ponaučení pro příště... a k té fotce, pak mi nějaký aupair psaly, že to vypadá, že jsme měly skvělej večer, ale aspoň vidíte, že fotky jsou dost zavádějící :) nebylo to špatný, ale dovedu se to představit i 100x lepší...

Ráno mě pak vzala ven na snídani, což mi vynahradilo večer - mňam :) a navíc jsme tam jely jejím autem... má vw jetta a bylo hrozně srandovní po tak dlouhé době sedět v "normálním" autě. Úplně jsem měla pocit, že sedím na zemi a měla jsem strach, že jsem byla tak nízko... co to je? :))

Odpoledne se k nám připojila ještě Mary a jen tak nám řekla, že v srpnu, po dovolené v Las Vegas, Grand Canyonu a San Franciscu, poletí přímo do Bruselu! Měla tady být až do listopadu, ale rozhodla se, že pojede dřív... takže další aupair, co jede domů... :( a zjistila jsem, že stačí jenom 2 týdny dopředu oznámit, že jedete a můžete jet... jak jednoduché ;-)

Vyrazily jsme společně na Bear Mountain, což je oblíbená hiking oblast a taky picnic area... s Milenou se na hiking počítat nedá, takže druhá volba byla ta naše. Nakoupily jsme spoustu jídla a pití a uvelebily jsme se u jednoho z jezer. Bear Mountain je v oblasti Seven Lakes a bylo to tam náááádherný, úplně jsem si rvala vlasy, že jsem si nevzala foťák (a plavky), ale příště to napravím. Prostě idylka u vody... jak báječně jsem si tam odpočinula.

A Mary začala plánovat, že za 3 roky se všechny sejdeme v Japonsku a navštívíme Sayaku :D moc pěkný, ale radši bych si přála, abych měla za 3 roky úplně jiný starosti O:)... nicméně po výletu jsem se ještě stavila ve Woodbury (to jsou ty outlety) a objevila jsem tam moc krásnej carry on kufřík a tak jsem přemýšlela, jestli si ho mám koupit nebo ne a nakonec jsem ho nekoupila, protože mám pocit, že už ho nebudu potřebovat - konec cestování...?

myslím, že jsem našla, co jsem hledala :)

lw

onen pátek

Ahojky!!

ještě se teda vrátím k minulému pátku, kdy pomalu začínaly oslavy Dne nezávislosti a Pav slavila narozeniny. Její rodina jezdí každej rok do Danbury, CT, kde je největší ohňostroj této oblasti a pozvali mě, jestli se nechci přidat. Jít v pátek večer ven? no, to se v USA neodmítá :D

Protože bych se nevešla do auta, musela jsem jet svým a vyzvedla jsem i Pavlínu... pořád jsem ale nevěděla, kde v Danbury se ten ohňostroj koná a trochu mě překvapilo, že na Danbury Mallu. Nedovedla jsem si to představit....

Když to přenesu do olomouckých měřítek, je to jako když se sjede půlka Olomouce na obrovský parkoviště (největší je asi u Olympie?)... jediný parkovací místečko nezůstane prázdný! Lidi se tam pomalu nastěhujou už v 6 večer, z kufrů vytáhnou skládací křesla, stoly, grily, hromadu jídla, pití... a čekají na 9 pm, kdy se setmí... pokud máte děti, mohu vám po této zkušenosti doporučit, abyste se tam vypravili velkým autem se sunroof, to je jako to okýnko ve střeše, aby si na ni děti mohly vylízt... jo, a taky je dobrý, když máte ty postranní lišty (třeba na kola), tím trochu minimalizujete riziko, že vám děti sklouznou dolů :D ale to myslím vážně, je to lepší, než je nechat běhat mezi autama, osvědčilo se to :D

zapomněla jsem si svůj foťák, ale jako správná reportérka jsem si ho musela obstarat v terénu - malý vzorek osazenstva :D

Čas jsme si šly ještě zkrátit do Mallu, kde jsme se nechaly pánem z Japonska vyfotit... ten nákupák je celkem hezkej a tento kolotoč se tam vůůůůbec nehodí, ale je to aspoň takové fotogenické místečko :D

Pavlína vypadá jako anděl (a taky je můj anděl), řídí tady bílého nissana a ten ještě podtrhává její andělskou auru :D ovšem je to pirátka silnic a dostávám od ní cenné lekce driving in USA pro pokročilé :D na dálnici je v NY nejvyšší povolenná rychlost 65 MPH, v Connecticutu je to jenom 55 MPH, ale všichni (kromě mě) tam jezdí tak 80 MPH, pokud tam zrovna nestojí policajti... tak mě vždycky popohání :D prý, když jedu podle předpisů, tak jsem nebezpečná překážka pro ostatní... něco na tom je, ale na pokuty nemám :D je pravda, že tady na mě dost troubí, třeba na silnici, kde jsou dvě plný čáry a nesmí se tam tudíž předjíždět a je tam speed limit 30 MPH, já jedu 40 MPH a ještě mě někdo vytroubí a předjede... no, nezavděčíte se :D pomalu jsem se tady taky zžila (po několika troubeních) s tím, že se tady odbočuje doprava na červenou, pokud to situace umožňuje - mě to umožňuje málokdy, protože radši čekám na zelenou, jsem holt stará škola a taky si to vždycky schytám :D

žrádlo na parkovišti - zkuste to taky :D

Dopravní situace po ohňostroji byla náročná, všichni sbalí svoje švestky a všichni chcou jet domů...najednou. Pavlína mě koučovala, že musím mít ostrý lokty, jinak nikdy neodjedeme :D stála jsem zaparkovaná zadkem ven, a to byla strategická chyba, protože tahle ostrý lokty nemám, zvlášť když tam stojí kolona aut :D nebyla jsem si ani trochu jistá, jestli to trefím, spíš jsem si byla 100% jistá, že ne :D tak jsem se rozhodla, že radši počkám, až si vycouvá auto přede mnou a elegantně to projedu :)) a naštěstí tam stál někdo s hodně ostrýma loktama, tak jsme ani nečekaly dlouho :D a pak už to jelo, ani bych do sebe neřekla, že umím být tak drzá :D

Ohňostroj byl ale opravdu krásnej, teď když srovnám všechny tři, co jsem během toho víkendu viděla, tak byl nejlepší, dokonce lepší než ten ve Washingtonu! jak je to možný? Barack dělá ohňostroje všude možně, např. v Afghánistánu, Iráku a Lybii a v DC asi šetří :D

Po ohňostroji jsem ještě byla pozvaná k nim do domu na dort... a to mi bylo ouzko... Pavlína dostala krásnej dort se svíčkama... když to srovnám s mou "oslavou", tak mi bylo smutno, tady jasně vidíte, jak důležité je mít host mom, protože chlapi nic neřeší :( taky ten barák!!! to mi bylo úplně líto, že já bydlím v takovým holobytě, ale co už :( děti úplně hodný, to jsem už byla v šoku - holky seděly u stolu, jedly dort příborem! a použily i ubrousky!!! tady u nás jsem snob a náročná Evropanka, když tohle vyžaduju! prostě no comment... a její host parents byli úplně super... no prostě šok! Pav říkala, že to takhle zažila poprvé, že se přede mnou všichni "předváděli"... no ale i tak... :-/

Když Pav přijela, zakázali jí, aby u ní kdokoliv přespával... ona nepije a už dlouho žije mimo ČR, tak jí její host parents připadají jako alkoholici, večer si otevřou víno, nebo si dají pivo a ona je tím pohoršená, protože je v tomhle dost zdrženlivá :D zato mě to přijde oproti tomu puritánovi, u kterýho bydlím já, celkem sympatický a normální :) Můj kladný vztah k alkoholu jim udělal takovou radost, že prej příště až přijedu, tak její host mom nebude pít, aby mě pak mohla zavézt domů :D nebo prej můžu přespat :D :D :D Pavlínu hodně dopálilo, že kdybych tam chtěla přespat jenom tak, tak nemůžu, ale když jde o chlast, tak to tam spát můžu a hrozně jí to rozčílilo :D a taky mě pozvali na jejich (údajně) legendární helloweenskou párty, a to tam prej přespat musím, protože alkohol poteče proudem :D tak tak, Keith (její host dad, kterému říkáme zdrobněle Keithy) dělá parádní koktejly - měla jsem dva sipy! :))

Když to uzavřu, tak sice mají krásnej dům a jsou pro párty a zábavu, ale taky mají svoje mouchy a dost podstatný... prostě všude je něco.

Rozhodla jsem se, že to tady vydržím co nejdýl, přecejenom jsou to zkušenosti k nezaplacení ;-) Něco tady přece MUSÍ být, aby se člověk zabavil... myslím, že jsem na dobré stopě, ale o tom zase příště :)

stay in touch!

washington, d.c.

Čauky!!! tak jsem zpátky z výletu!
jak jste si víkend užili vy? no?

já jsem se měla naprosto úžasně :) vůbec nepřeháním - tolik srandy jsem si tady dlouho neužila :)

Výlet začal celkem krutě - v neděli - vstáváním ve 4 ráno! pak bylo trocha adrenalinu - měla jsem vycouvat příjezdovou cestu potmě :D ale jo, u mě to je jedno, jestli je světlo nebo tma :D ninja se mě ptal, jestli by se mi líp couvalo malým autem, tak jsem mu odpověděla, že autem to není :D a bohužel fakt není :D

Pak jsem vláčkem dojela do White Plains, sice to má v názvu "white" (bílé), ale je to rozhodně "černé" město, což mě trochu překvapilo... nemile... musela jsem tam totiž čekat hodinu na tour bus a měla jsem z toho celkem strach, protože se tam toulalo dost individuí a já jsem tam ani trošku nezapadala :)) pak jsme vyrazili směr NYC - byla to parádní výhlídková jízda - viděla jsem stadion Yankees, Metropolitní muzeum, Guggenheimovo muzeu a nevím co ještě, bylo toho hodně. Hezký bylo, jak mě na Penn Station vyhlížela Alina, se kterou jedu do Mexika, už si chudák myslela, že jsem to nestihla a že nejedu, ale pěkně jsem ji překvapila tím, že už jsem byla v autobuse :) pak už cesta hezky utíkala, jeli jsme přes New Jersey, Maryland, Delaware a Virginii tradááá do Washingtonu DC. Když nám naše paní vedoucí zájezdu Jane říkala program, tak mě pěkně šokovala - podotýkám, že jsme ji nikdy v životě neviděla, ani jsem s ní nemluvila... no prostě zmínila, že se taky pojedeme podívat na Chipmunk Monument :D to mi teda spadla brada... začíná to být proslulej projekt, tak bacha, třeba tady rozjedu novou kariéru :D

Pak nás převzal průvodce Damy a začali jsme na Union Station. Washington byl pěkně rozpálenej - kolem 34 stupňů a byla tam dost nepřjemná vlhkost, takže se z autobusu moc nikomu nechtělo... neminul nás ale ani Capitol, White House, Washington Monument, Lincoln Monument, World War II Monument, Vietnam Monument, Korean War Monument, Jefferson Monument a pak jsme projížděli přes překrásný Georgetown - oblíbené centrum zábavy a nákupů v DC a přes Key Bridge do Virginie, kde jsme měly v Arlingtonu v Hiltonu ubytování. Washington je krásné, uměle navržené město plné rádoby historických budov a zažili jsme tam atmosféru příprav na oslavy Dne nezávislosti, a to bylo moc příjemný. Jak nejsem Američanka ani nějaká fanynka Ameriky, tak tenhle svátek na mě udělal velkej dojem a je úžasný, jak jsou Američani hrdí na svou zemi. A taky bylo příjemný zjistit, že se ještě na světě vyskytujou mladí a hezcí (nejen)američtí muži, protože u nás v lese to nehrozí :D

já a Bílý dům


V Hiltonu bylo celkem vtipný, že jim nefungoval jeden ze dvou výtahů a nemohli najít klíče od schodiště.... vznikaly tak zajímavé situace, zejména když člověk spěchá :D do hotelu jsme měly dojet v 6, ale díky uzavírkám a objížďkám, jsme se tam dostaly až v 6.40, a to mi trochu zkomplikovalo život, protože jsem v 7.30 měla být na stanici King Street, Alexandria, Virginia :D na tomhle metru se mí líbí, že během chvilky můžete navštívit různé americké státy :)

Sice jsem byla od rána velice soustředěná a ostražitá, protože ráno ve White Plains to situace vyžadovala, ale v tom spěchu jsem polevila a zeptala jsem se na cestu prvního člověka, co jsem poblíž v metru zaznamenala a nějak jsem přehlídla, že je černej jako bota :D jsem prostě velice vnímavá :D když třetí otázka toho Etiopana byla, jestli jsem vdaná, bylo mi jasný, že to bude veselá jízda :D u Pentagonu ze mě páčil moje telefonní číslo a já jsem si přála, aby to metro jelo rychleji :D ale naštěstí mě na zastávce King Street zachránil.... tradá tradá tradá - Tomík!!! :) to bylo panečku vítání! už tak dlouho jsme se neviděli, ten čas tak letí! Nevím, kdo z vás Toma zná, ale nejenže je úplně k sežrání, ale je navíc zábavnej, chytrej, spolehlivej a postará se - vzácný to úkaz :D na zastávce mě čekal s děštníkem, protože pršelo, vzal mě na projížďku historickou "tramvají", na procházku do překrásného přístavu a nakonec do hospody, kde točí plzeň (ve velkém) - víc už asi není třeba dodávat :D

Tomík a já (pěna se jim pravda moc nepovedla :D)

Když se s někým dlouho nevidíte, tak se vám celkem lehce stane, že nestihnete poslední metro :D ale co už, Hilton je pořád stejnej, tak je lepší vidět, jak žijí obyčejní lidé :) a byla jsem hodně překvapená - 4 "chudí" plavčíci a plavčice mají hezčí byt než je "náš" dům :( mají od sousedky dokonce takový křesla jako měl Joey a Chandler v Přátelích, tak jsem si musela užít tu "ameriku" :D

Ráno mě pak Tom doprovodil na metro a měla jsem stihnout tour bus, kterej od hotelu vyjížděl v 10.30 a měl nás zavézt k Air Force Memorialu, kterej jsem si moc přála vidět, a pak k Pentagonu a nakonec do centra, kde se konal July 4th průvod... no, ale to bych nebyla já, kdybych si to nezpestřila :D po chvilce v metru mě přepadl velmi dobře známý pocit - jejda, tady jsem ale nikdy nebyla :D a taky nebyla, měla jsem přestoupit ze žluté linky na modrou a pak na oranžovou, ale to jsem si všimla celkem pozdě a už jsem byla přesvědčená, že ten autobus nestihnu. Povinný to sice nebylo, mohli jsme si udělat vlastní program, ale fakt moc jsem chtěla vidět ten Air Force Memorial... nakonec se mi to podařilo, ale to už všichni scházeli k autobusu, když já jsem se vracela z night out a měly ze mě dobrou srandu (jako v dobrým :D) a kupodivu jsem měla ještě celých 7 minut na převlečení a nachystání :D

O Air Force Memorial jsem tedy nepřišla, Pentagon vypadá jako každá jiná budova, to bysme ho museli leda vidět ze vzduchu, a průvod byl - jak už tak průvody bývají - pěkná nuda :) Neměla jsem ten den zrovna velkou trpělivost a nechtělo se mi přizpůsobovat, tak jsem se vymluvila, že mám hroznej hlad a odpojila jsem O:) a stala se mi taková příhoda, že jsem si na lavečce u Washington Monumentu (to je ten sloup), na které jsem obědvala, zapomněla svoji oblíbenou softshellku a zjistila jsem to až po bezpečností kontrole v Air and Space Museu. Abyste byli v obraze, tak zaprvé - v DC jsou muzea zadarmo, za druhé - jsou klimatizovaná a je tam WC, za třetí - Den nezávislosti v DC slavilo 500 000 lidí, za čtvrté - všude jsou kvůli bezpečnosti kontroly = fronty! dlouhé fronty! a za páté - od Washington Monumentu je to v tom HORKU do Air and Space Musea stráááášně daleko. Takže jsem si tak vystála tu frontu do muzea a najednou mi došlo, že mi něco chybí. Kdyby tam bunda nebyla tak drahá, tak se pro ni asi ani nebudu zkoušet vracet, ale protože ji mám navíc ráda, tak mi za to utrpení stála a fakt tam byla (bylo to od oběda pár hodin) a nikdo ji neukradl - to je skoro zázrak, když si představíte, kolik tam bylo lidí... a i když nemám ráda muzea a tohle vesmírný jsem si nechtěla nechat ujít, tak jsem si tu strastiplnou cestu a následnou frontu vychutnala podruhé :) ale mám bundu :)

stage u Capitolu


Program na Mallu byl botahej, bylo tam asi 10 stagí, hrozně moc koncertů a doprovodnýho programu a tak to do večera rychle uteklo. Nechtěla jsem se pak sama vracet, tak jsem se připojila k holkám a čekaly jsme na ohňostroj! :) tenhle víkend jsem viděla 3 ohňostroje - to mi připomíná, že jsem vám toho chtěla tolik napsat a vím, že tohle už je šíleně dlouhý :D, ale to je tak asi pětina :D v pátek jsme byla s Pav v Danbury (o tom vám asi ještě napíšu - to byl zajímavej večer), v sobotu s ninjou a opičkama na Lake Carmel ohňostroji a čekala jsem, že největší bomba bude ohňostroj ve Washingtonu, ale nebyl... ten ohňostroj v Danbury byl hezčí, o dost...

my a dalších 500 000 lidí na Mallu

Když ten ohňostroj skončil, tak jsem si myslela, že to je jenom taková ta dramatická pauza, že to přece nemůže být konec, na to jsem tady přece celej den nečekala :D ale byl to konec :D a pak si s trochou fantazie představte, jak to vypadá, když se najedou půl milionu lidí zvedne a chce jet domů... abysme se vyhly špičce, tak jsme si řekly, že si ještě poslední noc trochu užijeme a šly jsme hledat vhodnej pub! A pak následovala asi úplně nejvtipnější část výletu - cesta do hotelu metrem - Klaudia a Justyna jsou nejvtipnější aupair, co jsem tady potkala a válely jsme se smíchy, ale to je nutno zažít, to se vyprávět nedá :D

ohňostroj

tak abych to zkrátila - poslední den:

na hřbitově v Arlingtonu jsem si připadala jako v Řecku... :) moc pěkný to tam mají...

mějte se moc hezky, pěknej pracovní týden přeju! :)
někdy o sobě dejte taky vědět!

typická Francouzka se pro dnešek loučí :D
au revoir :-*

exploring

...lost is just another word for exploring...

Než odjedu na prodlouženej víkend do Washingtonu DC, tak jsem se s váma chtěla ještě rozloučit trochu veseleji, abyste se pokaždé nelekli, když načtete tuhle stránku :)

Včera sice bylo všechno ještě horší než v pondělí a byla jsem úplně ztracená (lost), ale bojuju! Musím si najít svou cestičku, jak to tady přežít a trochu si to i užít...

a co je zaručená pomoc v těžkých chvílích? no? B.... A... Baryn White přece! a pěkně nahlas! :D



prostě mě vždycky rozesměje... díky Barry :)

Užijte si July 4th weekend - Amerika a Pav slaví narozeniny, tak budu slavit s nima :)

Mějte se krásně a ve středu podám hlášení, jak bylo

love you

PS: důležitá informace! dneska jsem u silnice viděla bobra!!! :D

bad day

Dneska byl opravdu, ale opravdu špatnej den. Řekla bych dokonce kurva špatnej den, tak špatnej, že jsem řekla ninjovi, že chci pryč.

Nejen, že opičky jsou natolik poznamenaný návštěvou čarodějnice, teda pardon, jejich matky, že jsou nezvladatelný (příliš vyčerpávající... můžete se na mě zlobit, když víte, že za to vlastně nemůžou a je to důsledek toho, že mají v sobě tolik bolesti? Můžete! A jak!), ale taky já jsem idiot (příliš střepů a řezných ran a nakonec i peněz, ale za ty krásný růžový a modrý maskáčový náplasti to teda nestojí) a potkávám nějak moc dalších idiotů (příliš nervů) :(

A nejsmutnější je to, že večer (jak se to všechno nakumulovalo) už pak ani není komu napsat nebo zavolat ... můžu hypnotizovat skype, icq i facebook a k ničemu to není :(

spěte sladce, zlatíčka moje

já přemýšlím, copak se asi stane příště...

the chipmunk monument (update)

Maminko, tatínku

dneska byl poslední den školy a prezentovaly jsme svoje monumenty a představte si - mám první místo!!!! juchůůůů! Moje první první školní cena :D doufám, že ze mě máte radost :)

Konkurence byla veliká. Nejdřív jsme všechny prezentovaly a bylo tam celkem 18 monumentů! Měla jsem číslo 11, už to bylo dobré znamení :)) a na konec se na papír napsalo číslo monumentu, kterej se komu líbil nejvíc, a já jsem dostala drtivou většinu hlasů! Nějak tomu pořád nemůžu uvěřit :D monument nebyl nic moc (bych řekla), ale prej jsem měla nejlepší prezentaci... rozhodla jsem se totiž věnovat svůj památník všem chipmunkům, kteří zahynou na silnicích, na počest toho drobečka, kterého jsem rozmašírovala... a jak zaujal!
Na druhém místě skončily Švédky z pomníkem ABBA a třetí byly Jihoafričanky s Mandelou...

Czech Republic rules! :)

a tady už oslavujeme :)
zleva: Ellen z Nizozemska, Patricia z Německa, já a Kjeke (?) z Norska

a teď už dobrou noc, zítra začíná summer camp... snad to ráno trefím :)

tak pá pá
______________________________________________________
ok, přidávám ještě foto monumentu :) nejsem si jistá, jestli už je ČR připravená docenit toto dílo, to víte v Americe jsou vždycky trochu napřed ;-))
pracovala jsem na tom asi hodinu (i s cestou do obchodu) a konstruovala na místě...
neváhejte a kochejte se :D

too much

Hello there... začíná toho tady být nějak too much (příliš)...

Vyrojilo se tady pár problémů, které je potřeba řešit... například to, že jsem se už 5 nocí za sebou nevyspala... a pak taky moje pracovní doba za poslední dny! Asi budeme mít řeč s ninjou... Například včera jsem pracovala 12 hodin:

Můj pracovní den zahrnoval návštěvu lékaře, protože má Lucas horečky, s oběma dětma, obnášelo to i parkování monstra na přeplněným parkovišti, pak vyzvednutí léků, což mi trochu zkomplikovala pomatená doktorka, takže jsem musela zpátky k ní (a znova parkovat), pak zase do lékárny, pak jsem musela koupit dětem plavky... jít s nima do obchodu, to je jako noční můra... Chcou prostě všechno a nešetří pro to slzičkama - ale zvládla jsem to, nevím, kde se ty nápady ve mě berou, ale včera jsem se překonala... do toho má jeden hlad, druhej zimnici, třetí chce čůrat... jejich otci musím vysvětlovat, že dítě s horečkou nemůže jít do školy, kam ho vehementně posílal... prostě jedna radost...

Dneska pracuju od 6 ráno, kdy mi Lucas zabušil na dveře s tím jeho Eva, I want to show you something! a ještě teď pracuju, a to máme 9 pm!!! non-stop... ani pauzu na oběd jsem neměla, zato několik mikrospánků (tzn. Luky, musím na záchod... a jdu si tajně lehnout na pět minut :D )

To je taky další problém, kterej už jsem jednou řešila - jídlo, prostě tady nemám co jíst... nic mi nechutná... jejich styl - hot dogs, hot dogs and even more hot dogs (párky, párky a ještě víc párků) a k tomu hranolky nebo chipsy! úúúúúú, John, co mě vezl z letiště, se mě ptal, jaký mi tady nejvíc chutná jídlo, tak jsem řekla, že cheerios (cereálie). Hrozně se tomu smál a že prej mám zkusit kukuřici, tomu jsem se zase smála já, že to teda nikdy... a vida, možná si ji dám, abych měla aspoň nějakou změnu. Zítra koupím kuře - to jsem nejedla ani nepamatuju.

Koupila jsem si onehdy papriky - červenou, žlutou a zelenou a opičky z toho měly Vánoce, myslely si, že jsem jim koupila nový hračky. Vůbec mi nevěřili, že se TO jí :D jsou prostě roztomilí :))

Ta další věc mi pěkně pije krev, ale patří do kategorie problémů, o kterých nejsem schopná mluvit, takže budu tiše trpět a až mi dojde trpělivost, tak si sbalím kufřík a pláchnu... a nikdo nebude chápat proč :) je to dětinské, vím, ale tak už to tak asi zůstane :D

Co mě těší je moje angličtina (američtina)... už jsem se osmělila a všem (i panim v knihovně) teď říkám hey, guys :D takže konečně zapadám :D začala jsem používat to jejich gonna, gotta a wanna a od soboty už budu mít televizi, kde si odposlouchám další fráze a bude to dokonalý :D dokonce už je to tak daleko, že ninjovi občas tlumočím, co mu říkají jeho děti, protože jim nerozumí a dneska mě chválil, že jsem mu poslala včera dokonalou sms, ze které by vůbec nepoznal, že nejsem odtud :) taky máte ze mě radost? :) uvidíme, jakou radost ze mě budou mít v Cambridgi, až se budu pokoušet o FCE :D

A další novinka? Koupila jsem jim nové nádobí! Byla to ode mě vlastně taková léčka, která zafungovala! :) Chtěla jsem je totiž nenápadně odnaučit používat papírové talíře a plastové kelímky na jedno použití a podařilo se :D nádobí se jim tak líbí, že už nechcou jíst (pít) z ničeho jinýho! No, jo, teď se tady poklepávám na rameno :D

Co bylo dneska taky extrémní - počasí... to jsem ještě nezažila... přívalovej déšť, kterej trval asi 40 minut, prostě zrovna tu dobu, kdy jsem musela jet odpoledne do školky. Stěrače nestíhaly vůbec, voda na silnici ještě stříkala na okno, aby toho nebylo málo a Lucasovi to připadalo awesome (znamená to děsivý nebo taky hrozně dobrý, s důrazem na to hrozně :D) a jednu chvilku jsem se už viděla na kamenné zdi, co ohraničuje Taconic Pwy, když auto nepředvídatelně najelo do hodně hluboké louže a plavalo si někam... fuj, s tímhle moc zkušeností nemám, ale přežila jsem :) asi mám fakt nějakýho anděla...

A taky jsem dneska poprvé viděla chlapa, jak se chystá na rande... bylo to dojemný a pěkný :) ninja je asi zamilovanej, úplně šťastnej.. nový džíny si koupil a musela jsem mu schvalovat košili :D jak roztomilé... a ještě mi děkoval, že jsem do jejich života vrátila radost... to mě skoro rozbrečelo... bez toho skoro... no a taky se mě ptal, jestli si může půjčit moje auto, jak to tak vypadá, už jsou tady všechny auta "moje", snad mi nezačne dávat faktury ze servisu k proplacení :D

jejda, je 9:30, už jsem měla 30 minut spát... snad už jsem natolik vyčerpaná, že budu spát celou noc... a zítra si pojedu pro to "moje" malinkatý autíčko...

mějte se krásně a hlavně mi nepište!
pa pa

PS: omlouvám se za chyby a překlepy, ale číst to po sobě dneska fakt nebudu...