NYC a 1. sraz aupairek

Ahoj... no tak dneska je to přesně měsíc, co jsem v USA. To znamená 4 z 8. A co to znamená? Už jsem čtyři týdny ve Státech a po osmi týdnech přijede údajně zlom... so I am waiting and killing time. Na srazu aupairek jsme probraly ledaco a shodly jsme se, že tady můžeme kamarádit jenom mezi s sebou, protože Američani rozhodně nejsou přátelští! Ó, jak mi chybí Indonésie! a abyste měli kompletní informace, já nemám v okolí žádnou aupairku... tady potkám maximálně mývala nebo srnce - s oběma už jsem měla tu čest :) ale nevadí, máme víkendy.

Minulou sobotu jsem měla v plánu NYC, vůbec se mi tam nechtělo, protože mělo být hnusně... a jako to tak už většinou bývá, vzbudím se, odtáhnu stínidlo a - je hnusně. Nicméně neprší, tak vyrážím na cestu. Hned po ránu mám dva geniální nápady (ale to ještě netuším, jak geniální jsou): 1. musím natankovat a za 2. musím zaparkovat co nejblíž nádraží

Automat na lístky nebere stodolarovky, to se mi vůbec nelíbí... ale protože vypadám, že mám problém, dá se se mnou do řeči paní, které budu říkat old lady. Nakonec jsem si nekoupila 10-trip ticket, ale jenom round trip a old lady už se mě nezbavila, pěkně jsem si ji zaháčkovala a nepustila ji. Aby ne, po dlouhé době jsem mluvila s homo sapiens sapiens starším než 6 let! Pro mě skoro neznámý druh. V zápětí jsem se i dovtípala, čím to je, že je paní přátelská - nebyla totiž Američanka, i když v USA žije od 10 let, narodila se v Estonsku! Cestou na nádraží jsem si nadávala, že jsem zapomněla mapu, průvodce, knížku, a dokonce i iPod - ale díky této milé old lady jsem měla o zábavu postaráno :) Ve stanici Grand Central jsme se rozloučily a už se nikdy neuvidíme. Tyhle setkání mám ráda a díky za ně.

Na Grand Central na mě čekala moje spolubydlící Josy! To bylo panečku vítání :) vzala s sebou ještě další dvě aupairky (protože tam, kde ona bydlí je asi 60 aupair) - Miru z Ukrajiny (ta byla bezvadná a celou dobu jsem si myslela, že je Švédka) a debilní Emmu ze Švédska (o které jsem si celou dobu myslela, že je Ukrajinka).

Neprší. Ale víme, že to je otázka minut, než začne.
Jdeme na Times Square a fotíme se, fotíme se a zase se fotíme!

Josy a já

Prší. Je zima. Fouká vítr. Tímto se z poznávacího výletu stává nákupní opruz-výlet.

M&M´s World - tolik lentilek jste ještě neviděli!

Na dementku Emmu čekáme 50 minut a pak kvůli ní čekáme dalších 40 minut v line-upu do Hard Rock Café - sice to má na americký poměry aspoň nějakou atmosféru, ale celou dobu mám pocit, že jím v muzeu.

bar se mi ale líbil moc

jídlo za 23 dolarů! :-/ ó, jak mi chybí Indonésie

Po menším konfliktu s Emmou (která údajně studuje matematiku a informatiku, ale neumí vypočítat 20 % - ani s pomocí kalkulačky!!!) jdeme na vlak.

Prší, mám mokro v botách, fouká, je mi hrozná zima, a všechno je kluzký, mokrý, špinavý a starý - ale I ♥ NY! Láska na první pohled to nebyla, ale po třech týdnech v lese, už jsem mu přišla na chuť :)

Šupky dupky na vlak a už si to fičím Harlemskou linkou zpátky do lesa. Prší jak sviňa... dalo by se i napsat chčije a chčije a chčije, ale já už nemluvím sprostě :( (a jak mi to chybí, v angličtině to není ono) a první ranní nápad, kterej jsem ocenila - běžím v lijáku jako o život a nemám to k autu daleko! Jupíí. A druhej ranní nápad - tankování... se taky vyplatil, protože teď bych to řešit nechtěla... Startuju, zapínám světla.. no nic moc, zapnu rovnou dálkový (tímto se omlouvám, všem které jsem oslňovala, ale nešlo to jinak) a vyjíždím domů.

První problém - po tmě vypadá všechno tak jinak... je to jasný - doleva, rovně, na křižovatce doprava a najedu na dálnici (east nebo west? babo raď)... no tak se pomalu rozhoduju jestli East nebo West a najednou je přede mnou další světelná křižovatka (přísahám, že ta tady předtím nebyla)... než jsem si stihla rozmyslet, jestli doprava nebo doleva, jedu pro jistotu rovně, i když jediná jistota je to, že rovně to teda určitě není. No, otáčím se... a rozhoduju se pro North - a je to dobře :) Fouká jak sviňa, stěrače nestíhají, vyhlížím zvěř. Sjezd z dálnice naštěstí nejde minout a pak už směr NY a jsem "skoro doma", tedy v lese... pěkně rozbitá silnice a nějak nám to tady klouže. Takhle soustředěná jsem snad nikdy nebyla a asi za odměnu mi pod kola vbíhá liška! Řvu a nadávám... naštěstí (na rozdíl od veverky, která měla hodně namále) byla rychlá. Daddy mi nechal svítit, ten je hodnej, jinak bych odbočku k domu asi netrefila.
Sláva nazdar výletu, jsem doma i se svýma krásnýma novým botičkama a rýmou :)


V neděli jsem měla jet na sraz aupairek a S T R A Š N Ě jsem nechtěla nikoho vidět, rozhodně ne bandu nových lidí a nechtěla jsem nikam jezdit, leč musela jsem, protože se Renee zdá, že jsem nějaká smutná (jak na to proboha přišla?)... takže po sobotní hororové cestě domů, mě čeká nejdelší samostatná jízda a ještě k tomu do města, kde budu muset hledat restauraci a cestou platit mýto - z toho mám hrůzu, určitě najedu do blbé fronty, cítím to v kostech... ale co bylo pozitivní? Počasí - bylo nádherně... chtěla jsem udělat tolik fotek Hudson Valley, ale bohužel pořád neumím fotit a řídit, takže nemám fotku žádnou.

Cesta nebyla bez problémů... podařilo se mi pěkně naštvat policajta na dálnici a už jsem se bála, že jsem mrtvej homolka a pořád jsem sledovala zpětný zrcátko, kdy mě dostihne, naštěstí nic nebylo, ale strach jsem měla pořádnej. Další překvapení bylo, že jsem projela most a nezaplatila jsem mýto! Něco je špatně???

Na srazu jsem zjistila, že:
- žádná jsme se sešly jen čtyři (Saya-Japonsko, Milena-Makedonie, Renee a já), to bylo fajn
- jsem aupairka, která to měla na sraz nejdál
- jsem aupairka, co nejvíc řídí
- jsem aupairka, která jako jediná nemá poblíž jinou aupairku
- by se mnou Milena chtěla jet do New Orleans (trochu pozdě)
- by se mnou Milena chtěla jet do Bostonu (tento víkend)
- Makedonie si opět našla cestu do mýho života!
- Asiati jsou nejmilejší
- je poblíž vojenská základna a klub, kde to žije ;-)
- hodně holek má military family
- Sayina rodina se stěhuje do Japonska, ona s nima, ale nemůže, Markétina do Kansasu a host rodiče od Chloe jsou převeleni do Iráku a o jejich miminko se bude starat babička (nevypadá to, že by se Američani chystali stahovat svoje jednotky...)
- co se týká Taconic Hwy, nejsem paranoidní, když mě tam pokaždé mrazí v zádech. Renee říkala, že tam občas musí jet a že to je šílenej a nebezpečnej úsek - úzká silnice, skály, svodila hned na čáře... a když jsem jí řekla, že tam jezdím 2x až 4x denně, tak to jste měli vidět její výraz :)
- jsem na dálnici neudělala nic nezákonnýho - uf, a že
- mýto se platí až na zpáteční cestě, takže to mě teprve čekalo, ale zvládla jsem to i po tmě.

P R Š Í! zase... je tma a čeká mě dlouhá cesta domů. Nakonec to bylo docela příjemné setkání a byla jsem ráda, že jsem tam šla, teda jela.

Tento týden jsou jarní prázdniny, tak je veselo... v NYC začal Tribeca Film Festival a už jsem měla skoro koupený lístky, ale pak mě tak naštvali, že jsem se na to vykašla a radši jsem vzala do kina opičky. Doufám, že sedíte.. teď se radši něčeho přidržte a zhluboka nadechněte - byly v kině poprvé v životě!

the Manhattan of the desert

spring break mlha déšť zima chuť na cigarety (to nechápu) prázdnota

Už jsem prý dlouho nic nenapsala... co je nového? objevila jsem další místo, kam bych se chtěla podívat než umřu. Objevila jsem ho úplně náhodou, když jsem si prohlížela web fotoreportéra, co byl dneska zabit v Lybii, určitě jste to všichni taky četli... jo, a nechtěla bych tam jet sama.

nejkrásnější krajina... poušť

night isolated fighters man attack mortal RIP





a písnička na závěr....


jejda... vy ale asi chcete veselejší příspěvky, že? tak to radši rychle napravím

one day of my (american) life

Začnu od .... začátku..

nebo ne... budík a ranní hygienu vynechám :) Radši popíšu den, kdy děti vezu ráno do školy, většinou totiž pracuju až od dvou odpoledne, a to radši nechtějte vědět v kolik vstávám... ranní ptáče nikdy nebudu O:)
A přeskočím k tomu důležitému - káva! Ano, to je základ, kdeže jsou časy špaldové kávy s cikorkou! :)) Začala jsem tady pít kávu - hodně kávy, abych byla přesná. Takže poté, co vypravím děti a jsme konečně ready to go, připravím si další kávu - samozřejmě do termohrnku ze Starbucks, abych si ji mohla vychutnat i tam, kde trávím nejvíc času, tedy v autě :))

Jako správná Američanka chodím z domu ZÁSADNĚ přes garáž! a každé ráno mě vyděsí tato obluda, jen teď už tak neřvu ... daddy je holt ninja. (Na obrázku můžete názorně vidět, že i v Americe mají v garáži bordel)

A venku na mě čeká auto. Moc se mi líbí místní espézetky :) je to pěknej žrout... minulej týden jsem tankovala v úterý (za 40 dolarů) a v pátek (za 60 dolarů) a o víkendu jsem radši nikam nejela... Když jedu s dětma, tak je nejdůležitější, aby byly připoutaný, protože za to jsou pěkně mastný pokuty. Nevíte, jestli se dá koupit sedačka, ke které se dají dětem připoutat ručičky? Ta by byla pro Lucase jak dělaná :) a úplně nejlepší by bylo zalepit jim i pusinky :))

A můžeme vyrazit! Focení a řízení zatím nemám moc pod kontrolou, takže aspoň nejpoužívanější značka - STOP! Doteď mě fascinujou křižovatky, které mají stopky ve všech směrech, takže se tam sjedeme, všichni zastavíme a díváme se na sebe, máváme si, kdo koho pouští, je to celkem milé, aspoň mám nějakej sociální kontakt mimo rodinu :)

Další sociální kontakt mě čeká ve školce - Hello, how are you doing? ptá se "milá" učitelka (nenechte se zmást, je to řečnická otázka)

Když rozvezu děti, tak někdy jedu nakupovat, tzv. grocery shopping! To je tady celkem zajímavé.
S daddyho kreditkou se nakupuje dobře, ale bez ní? To bych asi hladověla, protože jídlo mi tady připadá hrozně drahý! Nakupuju hodně bio a bezlepkové věci, takže ta (moje) strava tady není tak hrozná, jak jsem čekala. Dětem hlavně musím koupit dost mražené pizzy, chicken nuggets a hranolků. Nebojte, nejím to co oni :)

U pokladny mě čeká "milá" paní pokladní s pozdravem Hello, how are you doing? (ani tohle není vhodná doba svěřovat se se svým zdravotním stavem :)) Za pokladnou pak čeká balič/ka nebo vám pokladní dá nákup do tašek sama. Když jsem tam byla poprvé, tak jsem do toho pořád zasahovala a vlastně to dělám pořád :), protože mi to nedá, a nákup přeskládávám a poloprázdné tašky doplňuju. Rozdělují totiž nákup podle kategorií, takže když si koupíte např. v zelenině mrkev, dá vám ji do igelitky - extra. Pomeranč? Extra igelitka! Pečivo? Extra igelitka (i jeden chleba), chlazené, mražené, cereálie, sýry, ubrousky, zubní pasta atd. Když je něco těžší, např. mlíko - zabalí to aspoň do tří igelitek. Myslela jsem, že doplňováním na to aspoň trochu vyzraju, ale kdepak. Když si balička všimla, že jsem něco někam doplnila, tak už se jí to zdálo moc těžké a "pro jistotu" mi to dala do dvou dalších tašek! Takže po průměrném nákupu máte doma asi 50 igelitek!!!

tohle je zlomek nákupu, fotila jsem to narychlo, aby si toho nikdo nevšiml, takže daddy šel pro auta pro další várku/y...

Nejsou tady žádní troškaři - když mlíko, tak galon, když šampon, tak litr a když steak, tak pořádná flákota :)

Pak mám volno a ve dvě (to ale většinou začínám) jedu druhý kolo - 100 km do školky vyzvednout Meg, pak JDEME pro Luca na zastávku, a pak různě předávám děti daddymu, podle toho, kdy přijede, většinou v 5 pm... pokud má do 11 pm, tak musím zajistit celej proces (zatím to bylo jen dvakrát, ale nevadí mi to, zvládám to líp než on - někdy mi ho je líto, možná mu někdy prozradím, kde dělá chybu a už nebude muset říkat "These kids are killing me" :))

Takže odpoledne je na programu:

- hraní (to zvládají sami),

- úkoly (někdy je to psycho, ale už jsem Luca celkem zkrotila a dostala jsem titul "Královna domácích úkolů" a zvláštní odměny :))

- večeře (chicken nuggets 90 vteřin v mikrovlnce, chicken nuggets gluten-free 30 vteřin),

Nejdůležitější pomocník v kuchyni? M I K R O V L N K A! definitely!
...a jak už jsem zmiňovala: mražené rybí prsty (fuj) nebo chicken nuggets (fuj), mražená zelenina a hranolky - servírované nejlépe na papírových talířích :D

- sprcha (to je někdy taky proces)
- nanuk (nebudeš poslouchat-nedostaneš nanuk! jsem hodně přísná a většinou je nechám dost podusit :))
- zuby (na to musím dohlídnout osobně)
- zalehnout (nejpozději v osm, takže dýl než do osmi nikdy nepracuju :)


A pamatujete, jak jsem tady psala něco o tom, že je odnaučím chodit doma v botech? Ehm... :D tak to se mi trochu vymklo :D chození doma v botech je nejlepší! :D

Ale slibte mi, prosím, že až začnu chodit ven v teplákách, tak mě deportujete :D

narozeniny

Tak dneska mám narozeniny.

Poprvé daleko od svých nejbližších... Nikdy jsem to naštěstí nějak moc neřešila, tak mě ani moc nemrzí, že jsem "sama". Někdo by z toho byl nešťastnej, ale já jsem sama se sebou ráda :)) Fakt že jo, není lehký najít takovou milou a veselou společnost jako jsem já :)) popovídám si sama se sebou (to je prý nemoc Anagu), zasměju se ... dárek si nadělím, klidně můžu dělat i překvapenou :)) no, prostě se nikdy nenudím!

tady je důkaz, že jsem naživu... a mám se dobře :)

Moc vám děkuju za přání a taky za dárky... chtěla jsem napsat, že za rok to už zase oslavíme spolu... ale vlastně ne, je to zvláštní, co?

Mějte se krásně, užívejte jaro ... and stay tuned! ;-)

Poughkeepsie

Měla bych už spát, protože mě zítra čeká náročnej den - běhání po úřadech, ale znáte mě...

Ano, je to tak, zítra je to můj 15. pracovní den na území Spojených států amerických, tak můžu zažádat o Social Security Number (SSN), které budu potřebovat ve škole, v bance, kvůli daním atd. Nejbližší sociálka je ve městě, podle kterého se jmenuje tento příspěvek. Napsat ho umím, vyslovovat se ho zatím učím :)) Vůbec ty názvy tady jsou vtipný, takový indiánský :)
Je to hlavní město našeho okresu (Dutchess County), leží na řece Hudson a má asi 30 000 obyvatel. Jak vidíte jsem připravená, adresu jsem zadala do GPSky a snad to bude hračka najít a snad mám všechny potřebné dokumenty a překlady...

Dneska jsem taky dostala požehnání od daddyho a v jarních akcích jsem si koupila letenku a už se těším na svůj první "výlet"... Takže pokud jste se mě někdo (určitě všichni :)) chystal navštívit první víkend v červnu, tak smůla, jsem busy :) moc se mi to nechce prozrazovat, abych vás trochu napínala :) chcete hádat?

nápověda č. 1
Autem bych tam jela 21 hodin, takže to není "poblíž" ani podle místních měřítek :D

dobrou noc...


Ještě musím něco dopsat (speciálně pro Libušku): právě se dívám na Sex ve městě - The Movie a Charlotta tam v Mexiku jí pudink vyrobený v Poughkeepsie a pak je ta tam slavná scéna... and Charlotte "Poughkeepsied" to her pants :D

steak!

Dneska jsem poprvé sama dělala steaky a myslím, že se mi povedly, protože děti všechno snědly - zázrak! Pěkně well done (propečené), krvavý mi přijdou poněkud morbidní :)

a tady je malá ukázka

weekend

Ahoooj :) kdo se těšil na další příspěvek, se už těšit nemusí - protože je tady!

tak kde jsem to skončila posledně? jo, dětský lékař... to se omlouvám, to už vám asi nenapíšu, protože od té doby se stalo milion dalších věcí a už je to passé. Tak jen ve zkratce. Takového doktora jsem teda ještě neviděla, byl skvělej.. jak se jí věnoval a hrál si s ní, vtipnej byl, že jsem se smála i já. Např. měl v kapse pískací míček a znáte to, jak doktoři prohlíží bříška, tak se jí jednou rukou dotkl a zapískal, a pak dělal překvapenýho. Meghan, ty pískáš! a ona se smála, že nepíská, tak to zkusil znova atd. Bylo toho hodně a bylo to moc milé :)


Dneska bych vám chtěla napsat radši něco o mém "společenském" víkendu.

V pátek jsem se od Josy (spolubydlící z akademie) dozvěděla, že v sobotu odpoledne je v NYC dobrá akce - Pillow Fight (polštářová bitva), tak jsme se domluvily, že se tam vydáme. Už jsem se na to těšila jak malá, ale pak jsem si vzpomněla, že už něco mám. Už i tady nevím co dřív :)) V sobotu jsem totiž měla svou první návštěvu a první osobní kontakt s někým mimo rodinu! Přijela mě navštívit moje místní koordinátorka Reneé. Byla úplně úúúúúžasná a hrozně mi psychicky pomohla a poradila mi, jak to zvládnout. Pomalu začínám věřit, že to tady asi fakt nebude tak špatný, jak jsem se bála a začíná se mi tady líbit.

Hned jak odjela, tak jsem se vydala do terénu a vyřídila jsem si kartičku v knihovně. Bylo to trochu složitější, než jsem čekala, protože po mě (překvapivě) chtěli nějakej doklad, na kterým je moje fotka a adresa, kde bydlím ve Státech, a já žádnej takovej doklad zatím nemám. A další problém byl, že chtěli moje telefonní číslo a myslíte, že si ho pamatuju? :D tak jsem zase zaperlila, rychle jsem napsala Josy, aby mi napsala moje číslo, ta se smála, že prý je na tom stějně a co se týká toho dokladu, tak jsem nahodila andělskej úsměv a udělala jsem ze sebe neviňátko a paní mi tu kartičku vydala. Well done! Hned jsem si odnesla tři knížky, ale dají se tam zadarmo půjčovat i filmy na DVD.
A tady máte fotku.. druhou část průkazky můžete mít jako přívěsek na klíčích - jednoduché a geniální! asi to pošlu jako návrh Městské knihovně Olomouc, protože tu jejich kartičku nemůžu nikdy najít.

Jako další jsem měla v plánu konečně koupit konvici na čaj (protože host daddy ještě nestihl žádnou koupit a doteď jsem vařila čaj v hrnci). Dostala jsem popis cesty (ty náčrtky, podle kterých tady jezdím, musím taky vyfotit) a cestou jsem se stavila ve zdravé výživě, kde se se mnou dal do řeči prodavač (takže hned druhý kontakt mimo rodinu za jeden den!). Hrozně ho zaujalo, kolik bezlepkových věcí kupuju a jak se mi žije s bezlepkovou dietou :)) a nakonec mi řekl, že má kamaráda v Carmelu, taky z ČR! Svět je fakt malej. Pak jsem jela do K-martu a konečně dobře nakoupila! ve výprodeji jsem si koupila tři trička "na lítání" s dětma (každé za 1.99 dolarů) a moc hezkou konvici. Bylo nádherně a mrzelo mě, že mě s sebou nemám foťák, protože byly tak krásný mraky.
Den jsem zakončila úklidem auta. Trochu jsem vám lhala, když jsem říkala, že tady jezdím autem - ve skutečnosti to byla popelnice na čtyřech kolech! Tolik hranolků a bordelu jste ještě neviděli, to vám garantuju! Mohla jsem si to teda nechat uklidit, ale ještě nejsem natolik "amerikanizovaná", tak jsem se do toho pustila sama. Teď je jako nové, a protože mi host daddy řekl, že tohle je na rok moje auto a budu ho používat jenom já, tak je na mě, jaký tam budou platit pravidla a co dětem dovolím - takže děti, žádný hranolky si tady pěkně dlouho nedáte :D

V sobotu jsem po cestě objevila začátek cyklostezky!!! A protože jsem měla volno i v neděli, tak jsem hned věděla, co podniknu :) Nedělní ráno bylo nejkrásnější, co jsem tady zažila! Poprvé bylo fakt teplo a poprvé jsem snídala venku a kdo mě trochu zná, tak ví, že to miluju! Zavzpomínala jsem na ty léta na chatě, rozšířila jsem si slovní zásobu (v tom lese za domem žijou dokonce kojoti, na jaře se občas mláďata zatoulají až k domu a taky je tady hodně klíšťat, tak jsem se zhrozila, ale host daddy mě uklidnil, že jsou neškodná a nejhorší, co mě může potkat, je lymská borelioza - NO PRÁVĚ! ale to je jedno) a už ať je teplo a můžu tam snídat pořád.

Po obědě jsem vyrazila na stezku. Host daddy mi radil, ať naložím do auta kolo, ale na kolo se mi zdálo být ještě zima, a to byla trochu chyba, protože ta stezka je krásná (vede kolem přehrady a lesem), myslela jsem si, že je to jenom kousek, aby se neřeklo, ale je hoooodně dlouhá, vede až skoro do NYC :) a sjíždí se tam sportovci z širokého okolí :) Příště určitě beru kolo nebo tam budu chodit běhat.
Jediná vada na kráse je - podélné parkování! navíc tam bylo skoro plno, takže když jsem to uviděla, myslela jsem si, že to otočím... ale nějakým zázrakem (a rozhodně to nebylo hned) se mi podařilo nasoukat se na poslední volné místo, aniž by někomu vznikla škoda na majetku :)) a mohla jsem vyrazit poznávat, ušla jsem několik mil, ale fotek moc nemám, protože jaro ještě nezačalo a všechno je takové holé, tak tady je aspoň fotka svačinky a mé nové lahve na vodu ze Starbucks, která nahradila můj oblíbený hrníček :)

Na zpáteční cestě jsem zaparkovala u kostela a vydala jsem se na pěší prohlídku Carmelu a byla jsem tam jedinej chodec - vyvolalo to podobnej údiv jako v Asii :D a pak jsem potkala další dva chodce a dokonce jsme se představili a dali se do řeči! Takže to byl opravdu společenskej víkend jak se patří a příští bude ještě lepší.

Další novinkou je škola! Ano, konečně (díky Reneé) vím něco víc a vybrala jsem si školu. Budu chodit na Manhattan a už v červnu! Jupííí, těším se na to! Je to "cestovní" kurz, kterej se jmenuje Learning Across America. Budeme se tam učit o historii, kultuře, geografii... USA. Trvá celkem 6 nedělí a je zakončenej výletem "se třídou" po významných městech a místech na východním pobřeží, takže Boston, Washington DC, Phipadelphia atd. a už jsem zapsaná, dokonce i když ještě nemám Social Security Number (jak já to dělám?) a dost se teď věnuju své největší zálibě - hledání výhodných letenek a myslím, že se brzo někam podívám, už jsem dlouho nikam neletěla, ale víc zatím neprozradím O:)

Na závěr vám ještě povím, že jsem občas překvapená, do jaké rodiny jsem se to dostala. Nemůžu si na nic stěžovat, to ne, ale dneska jsem se ptala host daddyho, jestli chodívají na baseball nebo basketbal... mají tady Knicks a Yankees a bůhví co všechno a on mi řekl, že vlastně ještě nikdy na baseballu nebyl!!! Já jsem byla v šoku, vždyť to je přece součást "americké kultury", tak mi slíbil, že někdy určitě vyrazíme - a tak je to pokaždé, když se na něco zeptám, oni snad ještě nikde nebyli a nic neviděli, musím jim trochu rozšířit obzory :) i tak jsem toho za tu krátkou dobu docela dost stihla - děti díky mě poprvé jedly ředkvičky, pažitku, Meghan se mnou šla poprvé (!) pěšky vyzvednou Luca ze zastávky školního autobusu (je to celých 300 metrů od domu) a dneska Luc poprvé snědl salát, to byl host daddy v šoku, protože se ještě nikdy nikomu nepodařilo ...a voilá byl to salát k lososovi (ano, připravila jsem jim lososa - JÁ sama :) a byli tak nadšení, že mi řekli, že je to jako z restaurace :D jaká jsem?

Dneska tady prší tak, že stěrače nestíhají, ale určitě bude zase brzo hezky.

Mějte se krásně
E.

PS: Fantomasi, pokusila jsem se otevřít motor, a to jsem neměla dělat! Nějak se to kouslo a nešlo to ani otevřít, ani zavřít, to byla zas situace :D nakonec jsem musela za daddym, že se mi to nějak nezdá, že SE TO ASI SAMO otevřelo :D