Dnešní ráno bylo, jak už se pomalu stává tradicí - horor. Byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem nebyla schopná ani nic sníst a tohle taky dost souvisí s tím, proč mě poslední týdny dost bolí břicho. Pav radí, že si musím kolem sebe vytvořit bublinu.... na některý věci bublinu mám, na tohle ne...
Věděla jsem, že když agenty neuklidním před tím, než vyjedeme, bude horor pokračovat i v autě. Ale naštěstí na tohle mám svoje triky, ninja se teda tvářil dost nešťastně, ale ať už jde - bez prominutí- do prdele nebo ještě líp do práce, když už teda potřebuje tu aupair...
Pak byl konečně klid a Meghan začala mluvit o tom, že dneska se jí dokonce ani nezdál žádnej sen. Chudáček malá má obykle totiž noční můry, takže good for her. Za to Lucasovi se prej něco zdálo. Tak se ptám, co se mu zdálo. A on, že prej se mu zdálo, že ho hlídala Jennifer (ta jejich stará hlídačka). Zdálo se mu, že odjedu (děti jsou hodně vnímavý, co?) a Jennifer ho dostane zpět a zničí ho, zláme mu ruce a on nebude moc psát, malovat ani si hrát na monkey baru (to je takovej žebřík na ručkování... říkám to pořád, že jsou to opičky)... Tak jsem ho uklidňovala, že až odjedu, tak že se Jennifer nevrátí, že se nemá bát a že přijede jiná holka a ta bude taky na něho hodná (doufám)... a on zase jak to vím atd. Tak jsem ho uklidňovala, že se nemá čeho bát a on, se mě zeptal: Víš, co bych si přál? Aby nás hlídala maminka. Když půjde tatínek do práce tak, aby s náma byla maminka. ...
Ani vám nebudu říkat, jak mi z toho bylo smutno... děti prostě potřebujou maminku, tatínka, jejich lásku a pozornost ... to ani nejlepší babysitter na světě nevynahradí.
A co potřebuje nejlepší babysitter na světě ... ? velkou bublinu :D
Žádné komentáře:
Okomentovat