the last of the mohicans

Nazdar hoši,

rozhodla jsem se, že zase něco napíšu na blog. Zejména pak pro ty, které sice zajímá, jak se tady mám, ale usnou dřív, než stihnu odpovědět, a taky pro ty, které sice zajímá, jak se tady mám, ale už nenajdou chviličku svého drahocenného času, aby se mě zeptali nebo odpověděli na mou zprávu. A pak se nabízí otázka, proč se tedy chci vůbec vracet...

Takže...

Co mi udělalo v poslední době největší radost?
Dostala jsem Tatranku!!!!!!!!!!
Opravdickou, čokoládovou a putovala jsem měsíc a je v perfektním stavu. Dostala jsem ji ve čtvrtek a ještě jsem ji nesnědla. Přijde mi to škoda. Zatím se jenom kochám a raduju :)

Jak je na tom moje hormonální bouře?
Chuť být těhotná mě úspěšně přešla. Tak zase za 6 let.

Ovlivnilo to nějak moje plány do budoucna?
Ano, nakonec přece jenom pojedu za dva roky na dovolenou do Japonska za Sayakou :D už jsem si koupila i knihu "Very Simple Japanese" a taky "Simple Etiquette in Japan"

Jak to vypadá s mou dovolenou v Mexiku?
No, už mi zbývá najít a zabookovat hostel na poslední noc někde a je to zařízené. První tři noci mám - ty strávím v Cancunu a poslední tři noci taky mám, ty strávím v HOTELU v Playa del Carmen! V krásném hotelu a je to vůbec poprvé v životě, co jsem zabookovala hotel. Takže zbývá zařídit v pořadí 4. noc... jsem systematická jako nikdy :D
Ninjovi jsem neřekla, že jedu napůl sama, nepotřebuju zase poslouchat, jak je to nebezpečný, když mladá holka cestuje sama, zvlášť do Mexika... Nechám ho při tom, že jedu s kamarádkou :) vlastně ani nelžu, Alina přijede na poslední dva dny :)
Pořídila jsem si nové plavky pro tuto příležitost - roxy, 50 % sleva, barva spongebob
je to praktická barva... o průhlednosti budu informovat v dalším příspěvku :D

Největší hřích posledních dnů?
Co se týká nakupování knížek, mám nulou sebekontrolu a při zdejší cenách je jakákoliv snaha odolat prostě marná....
důkaz:

13 knih za 8 dolarů... O:)

Proč si nekoupím čtečku?
Vlastně na tom pracuju... pročítám recenze a hlavní je, aby byla bílá, na tom záleží nejvíc :D
Hodně se mi líbí nook, ale asi půjdu do kindlu...

Opravdu měla silnice, po které jsem jela do Atlantic City, 14 pruhů?
Ne, bylo jich asi ještě víc, nejsem moc dobrá počtářka, ale vy si to můžete spočítat...
důkaz:

1, 2, 3...

Jak se mi líbilo v americké nemocnici?
Byla jsem velice překvapená. Byla to moc krásná nemocnice, čistá a moderní. Aby taky ne, lékařská péče tady je neuvěřitelně drahá a pokud nemáte dobré pojištění a navíc máte "přízvuk", doporučuju umřít na ulici :)
důkaz:
ER - vyšetření v emergency roomu (ER = pohotovost) - 3000 dolarů
MRI - magnetická rezonance neboli tunel - 7000 dolarů
to máme cca 170 000 Kč za hodinku, enjoy :)

Nějaké zázraky v USA?
Ano, dneska tady byla po 4 měsících uklízečka!

Proč se tenhle příspěvek jmenuje Last of the Mohicans?
Mohicans jsou původní obyvatelé údolí řeky Hudson, kde teď jsem... konkrétně to byli Východní Algonquianésové... a ještě tady žili Mohawkové... indiánská tradice a kultura mě teď hodně zajímá a čtu skvělou knížku Native New Yorkers a příští víkend tady budu úplně sama, tak se chystám na svoje první Pow Wow na Bear Mountain, to je indiánský festival. Moc se těším a budu tam hodně fotit, tak se můžete taky těšit :)

Taky nás aupairek tady už moc nezbylo, všichni jedou v srpnu domů :(
Anita do JARu
Jade na Nový Zéland
Marie do Belgie
(Sayaka do Pennsylvanie)
Sabrina do Francie
Chelle do Brazílie
Julia do Brazílie
Claudia do Mexika
australská aupair, která vypije flašku whiskey za odpoledne, jede taky domů (asi na rehab)

Kdy se vracím domů já?
Nejlepší doba je podle mě konec září, protože budu mít pěkné opálení :D

Kdo se na mě těší?

rihanna

Další bulvární příspěvek je tady :) určitě jste se už těšili :D


Na seznamu byl článek, že Rihanna chodí po NYC v pyžamu:

A náš místní aupairák Dylan se s ní zrovna potkal :) ještě stihl napsat status na facebook: Sedím na lavičce a dívám se, jak Rihanna jí oběd a k tomu pije šampaňské...

Mimochodem pěkný boty, že? :D Doslechla jsem se, že bačkory jsou teď nové balerínky... no... nechte se překvapit - chi chi :D

american guys

Dobré ráno :)

doufám, že jste se stejně jako já vyspali do dobré nálady a máte hezkej den. Já jsem se hned po ránu pobavila statusem mojí kamarádky Markéty, co se přestěhovala do Kansasu, ve kterém popisuje americké muže:

‎1. malej, 2. tlustej, 3. starej, 4. tupej?


líp bych to nevystihla :D

Tak jo, musím běžet
Hezké úterý přeju :)

lw

ps: našla jsem tu nabíječku!

monkey-trail

Ahoj :)
jak se máte?

Já mám za sebou polopracovní víkend, ale jak už mám zase stáledobrou náladu, tak děti zvládám úplně s přehledem, ne že by snad byly hodný, to se nebojte, ale beru to jinak, takže ani nemám pocit, že tady pracuju :) ale popořádku...

V sobotu jsem trávila čas s Pavlínou. Plán byl jasnej: v deset ji vyzvednu, pojedeme si koupit snídani, pak zajedeme na pláž, nasnídáme se, pokecáme si, půjčíme si kayak, projedeme se po jezeře a pak se uvidí :) ehm... ale jsou prostě dny, kdy nic nevychází, já jak jsem teď tak výjimečně vyrovnaná, tak mi to bylo celkem jedno a měla jsem z toho spíš srandu, ale Pav je dost smutná a tak ji to spíš unavilo...
už od té "snídaně" bylo všechno jinak, v italským supermarketu jsme se rozhodly, že místo snídaně si dáme rovnou oběd a prodavač nemá řekl nepravdivou cenu, což jsme zjistily až u pokladny a už jsme to neřešily... bylo to o dost dražší než mělo a pro Pav, která splácí zub za 1200 dolarů, to nebylo moc přijemný zjištění, navíc to jídlo bylo dost hnusný :)) taky jsem zjistila, že už nemůžu normálně jíst, protože na to nejsem vůbec zvyklá. To taky vysvětluje, proč se občas v noci budím bolestí žaludku. Musím si to hlídat nebo mě máte za chvilku zase na krku se zánětem žaludku... pak jsem přijely na pláž, kde se platí vstup, ale nikdo tam nebyl, tak jsem to prostě projela (jsem tady taková přidrzlejší, no :) když došlo na kayaky, tak jsme taky zjistily, že mi řekly špatnou cenu, ale to nebylo tak hrozný, jak to, že tady prostě nic nefunguje normálně, tak bylo i dost těžký najít někoho, u koho se ty kayaky půjčujou... když jsme uviděly ty kayaky a pan navíc v jakým stavu tam mají vesty, tak jsme se rozhodly, že na téhle "pláži" končíme a jedeme o dům dál. Takové vesty jste neviděli :D plesnivý nebo co :D a to si dát za krk, tak mi do večera odhňije hlava - fůůůůůj :D pak jsem se bála, že mě někdo bude kontrolovat u výjezdu, ale naštěstí nic, tak jsem to rychle projela a pláchly jsme... ještě jsme z toho měly srandu, jak nevydařený kayaky to byly, plus hnusný a drahý jídlo :D ale pozitivní je, že jsme ušetřily na parkovným :)

Pak mě hned napadl náhradní plán kam jet. Je to tam nádherný a když jsem to tam poprvé uviděla, tak jsem hned psala Pav, že pro ni mám překvapení, že jsem taky v tom bulšitu objevila fakt něco extra. Akorát jsme si koupily čerstvé zásoby v marketu a pak jsem teda ještě zastavila v Mahopacu ve snaze najít nějaké místečko u jejich jezera, protože ten den už jsem toho najela fakt hodně a nechci zbytečně projíždět benzín, ale marná snaha :D Mají tam taky ceduli, na které je cosi o ochraně přírodního fonu a no picnic a to jsem dostala záchvat smíchu, protože jsem si musela sundat brýle, abych se ještě jednou podívala na tu stoku, protože jsem nevěřila svým očím.... v Americe fakt umí udělat z každýho hovna něco extra :D Mahopac je dost hispánskej a někteří ti hispánci se na nás divně dívali... asi, že se tam smějeme jejich přírodní rezervaci, a tak jsem radši vyrazily na Lake Carmel - záruka krásného picnicu :) Pav byla taky nadšená, fakt krásný to tam kolem Lake Carmel je, ale na první problém jsme narazily už, když jsem marně hledala místečko na parkování - všude cedule - zákaz parkování, parkování pouze s povolením... kolem jezera vede krásná pěšinka jako stvořená na procházku... a co to nevidíme: Zákaz vstupu, pouze pro rezidenty Lake Carmel!!! to si dělají prdel??? nedělají... zaparkovala jsem teda opět nadrzo přímo u cedule "parkování pouze s povolením" :D a šly jsme si sednout na (hrozně komickou) lavku u jezera a co myslíte? všichni tam na nás divně hleděli... asi se tam všichni znají a my prostě nezapadáme a nejsme rezidentky... brzo jsme to vzdaly a jely pryč k dalšímu jezeru, kde jsme posledně potkaly úchylného rybáře, který nám neodbytně nabízel, jestli mu nechceme podržet červa... to jsme teda fakt nechtěly :D ale tentokrát to tam bylo teda o dost lepší (i když na nás všichni stejně čuměli :D) a Pav tam dostala geniální nápad, že tenhle nevydařenej den zakončíme v oblíbené italské restauraci, kam chodí ráda její snobská host family :D a co myslíte? vypadalo to tam (dle mého skromného názoru) jako v hodně nuzné hospodě, kam by u nás někdo leda tak zabloudil... zima jak sviňa (ještěže jsem si vzala sarong, do kterýho jsem se zabalila) a jídlo mě teda chutnalo, protože těstoviny jsem neměla hoooodně dlouho, ale Pavlína řekla tak naštvaně: No, to jídlo teda není nejlepší. Tobě to chutná? a to už jsem vybouchla smíchy a chlámaly jsme se spolu, jak to tady v tom Hudson Valley stojí za hovno :D pak jsme se rozhlídla kolem, s kým to tam vlastně sedíme a musely jsme se chlámat ještě víc, protože takovou sešlost podivínů jste neviděli - to garantuju! :D

Mimochodem, doporučuju oprášit mou fotku v rámečku... ztratila jsem totiž nabíječku na foťák, tak nový fotky asi dlouho nebudou.

Večer mi ale bylo hodně hrozně moc smutno, protože celá rodina tráví víkend společně na té chatě, o které tady pořád básním, a já jsem mimo... čekala jsem na někoho na netu, ale nikdo nikde... no, a tak mám pořád silnější pocit, že ztrácím víc a víc kontakt a jak tak přemýšlím, co dál... je to těžký rozhodování, těžší než třeba před měsícem... ale 28. narozeniny mám slavit v Berlíně, tak se asi vrátím.. ale já nemůžu slavit 28. narozeniny...možná, asi.. v ČR už budu oficiálně stará, ale co se mi líbí na USA, tak tady jsem např. na děti extrémně mladá :D tady se do 30 let kalí, pak se začne studovat a kolem 38 mají děti, pak aupairky, protože na ně nemají energii a nechcou se starat... tak to sice nechci, ale co nadělám... doufám, že moje hormonální bouře brzo pomine, je to náročný :D na děti mám ještě spoustu času, na děti mám ještě spoustu času... musím si to opakovat :D hlavně klid a žádný neuvážený akce :D

Dnešní pracovní neděle byla tragikomická :) ráno slyším hluk, podívám se na mobil - 6:38 (peklooooo), žádné nové zprávy (kdo by ti taky psal)... ignoruju celej svět, nevstanu před sedmou, nevstanu, i kdyby trakaře padaly! Za chvilku bušení na dveře, Lucas... Ívááá, potřebuju ti něco ukázat. Zařvu na něho, ať jde spát a neštve mě. Mám klid :) malé vítězství. Ale vstát prostě musím, pracuju... sotva si vyčistím zuby, Lucas už je u koupelny s batohem a nadšeně mi ukazuje, co si sbalil na dnešní bike trip (výlet na cyklostezku). Říkám mu: Je sedm ráno, jedeme po obědě... proč nejedeme hned? říkám: je sedm ráno!!! sbalil i jahody, vodu na umytí jahod a papírové utěrky na utření :D jsem zvědavá, jak se mu s tím vším pojede. Meghan není pozadu. Sbalila si: velkého plyšového medvěda, plyšového psa, plyšového motýla, stavebnici, nejnutnější šperky, "mobil s GPSkou" a kilo kiwi :D

Pořád se mě ptají, kdy už pojedeme... a jestli jsem na to nezapomněla... a že bysme tam na tom biketrailu mohli i posnídat - cha chá děti, to si počkáte :D Už v 7 Lucas zmiňuje, že chce tenisky, co jsou na půdě a jiný ne. Tenisky jsou na půdě z jednoho prostého důvodu - jsou mu malé a nemůže je už nosit. Nechce to pochopit. Říkám si, OK, bude se teď dívat na televizi a zapomene na to... ale ...o tři hodiny později: Lucas brečí a chce svoje tenisky, co jsou na půdě. Už se tomu fakt směju :) navíc jsem zjistila, že nemá cenu na něho zvyšovat hlas, taktika: ty můj chlapečku, copak tě trápí, pojď ke mě... je mnohem účinnější, i když málokdo na to má v těchto situacích nervy :D já naštěstí jo :D Lucas už nebrečí jenom se tváří ukřivděně. Říkám mu, ať zavolá tatínkovi a když ten mu to dovolí, tak mu ty boty donesu. S tím nesouhlasí, protože moc dobře ví, že daddy mu to nedovolí. Volám ninjovi. Lucas opět hystericky řve, že chce svoje tenisky a rozhodně nechce mluvit s ninjou. Ninja se omlouvá a omlouvá. O hodinu později: Lucas prosí a prosí, abych mu přinesla ty tenisky, že jiný tenisky nebude nosit. Smůla, tak to asi nemůže jet na biketrail. To je slz pro jedny tenisky. To je řevu. Rezignuju. Máme dohodu, že ty tenisky může chvilku nosit, ale pak se na biketrail přezuje do normálních. Uf. Aspoň chvilku je klid. Do odjezdu zbývá hodina. Připravím jim obědy... a jdu se podívat na net, jestli tam přece jenom někdo není. Ne, není... Zavírám dveře. A! OUHA! Zamkla jsme si tam klíče! Vydařenou sobotu následuje vydařená neděle!? Nestalo se mi to samozřejmě poprvé, ale dneska je to hodně špatný načasování. Náhradní klíč má ninja zamčenej v pokoji, takže vždycky čekám, až přijde domů... a to už bude na biketrail pozdě. Krucipísek!

Mám úplně strach říct opičkám, že se nikam nejede, protože mám klíče od auta zabouchnutý v pokoji. Píšu ninjovi, jestli neví, co s tím. Neodepisuje a neodepisuje. Tak jsem se Lucasovi zmínila, že klíče jsou v pokoji... zamčený! Popadá ho amok! jako správnej agent s teplou vodou je hned v pohotovosti a převrátí celej playroom vzhůru nohama a hledá náhradní klíč (kterej tam samozřejmě není). Meghan brečí, že nepojedeme na biketrail. Životní tragédie, těšily se na to hodně dlouho. Ninja píše zpátky: vím o jedné možnosti, ale teď nemůžu, zavolám zachvilku. OK. Je tady možnost. Super. Říkám opičkám, ať se začnou chystat a hlavně, ať se jdou vyčurat, než pojedeme. Ninja volá: musím to udělat tajně, aby to Lucas neviděl, a musím si vzít tajně z kuchyně velkej nůž. Opičky zrovna cosi důležitýho dělají, tak to není problém a plížím se s nožem nahoru a hrozně se tomu šeptem směju. Čekala jsem nějakou jednodušší možnost. Popsat dveře česky je docela oříšek, natož anglicky. Ninja vysvětluje a vysvětluje a vůbec nevím, co se mi snaží říct, pořád říká cosi, že tam není žádnej úhel :D já tam teda úhel mám :D ptám se, jestli to má vydávat nějaký zvuky a prej nemá, ale "moje" dveře záhadně praskají :D V tom za mnou s brekem běží Meghan, že krvácí (další skoro smrtelné zranění je tady), tak musím končit. Říkám si, že na to musím přijít... ale jako kriminální živel bych se neuživila. Zkouším to znova a hrooozně se potím :D Je tady šílený vedro a vlhkost. Potřebuju ručník a druhej nůž! To je nápad :D jedním nožem udělám škvírku a druhým zamáčknu západku!!! Juchůůůů! takovou radost jsem hooodně dlouho neměla! Dokázala jsem to! Posílám opičky, ať se chystají a volám Pavlíně, že za chvilku vyjíždíme... a jdu do sprchy... to je radosti :) já jsem tak šikovná :)

Chystat dětičky někam na výlet mě hrozně baví. To balení a skládání kufru :)) pěkně narovnat kola, helmy, chrániče, zásoby pití, svačiny, batohy a tradá na výlet. Výjezd jsem měla naplánovanej na 13:00 a jsme připraveni 12:55... něco je špatně :) kontroluju zběžně, co jsem tak mohla přehlídnout a!... mám to! Lucas mám boty z půdy! To je podvodník! Posílám ho přezout :D a ani neprotestuje, naopak se směje. Pěknej pokus chlapečku!

Abych upřesnila ty kola: Meghan má velice starou tříkolku, má sice i normální nový kolo, ale na tom nechce jezdit. Podle mých předpokladů, ji přestalo brzo bavit ježdění a brzo se unavila, tak už nechtěla šlapat, ale chtěla jenom se mnou jít a mě zase nebavilo vést tu piditříkolku vedle sebe, tak jsem ji schovala do křoví a Pavlína se mě ptala, jestli se nebojím ji tam nechat. Ten dotaz jsem nejdřív moc nechápala, kdo by chtěl takovou strašlivou rezavou tříkolku a ona prej, že by to někdo mohl brát jako starožitnost :D a má pravdu, asi mohl :D Lucas vyrazil na svém novém kole s novou helmou, ale z toho kola je teď taky tříkolka, protože co já si pamatuju, tak jsem ty pomocný kolečka měla tak jako našikmo, abych se musela snažit vyvažovat, ale Lucas ne, má prostě regulérní tříkolku taky. Jezdí na ní jako šílenej, ale hlavně, že ho to baví...

Po hodině to Pav, která tam se mnou byla jenom jako doprovod ve svým volnu, vzdala, protože jí to hrozně připomínalo ty její nevychovaný a hyperaktivní děti, a musela si od toho jet odpočinout, a prej nechápe, jak já můžu být tak nad věcí, že to taky musí zkusit :D musím, musím, naučila jsem se to tady, protože jinak mě to vyčerpává :)

Když to zhodnotím, tak zatím mi tenhle pobyt hodně moc dal. Život s rodinou (jakoukoliv, i vlastní :D) je hodně náročnej... Musela jsem se tady toho tolik naučit, v jiné kultuře a jiné řeči, řešit nepříjemný situace a bojovat za svoje práva a všechno jsem zatím zvládla a doufám, že můžu říct, že dobře. A navíc sama, bez pomoci. Yop, jsem na sebe hrdá :)

A dovolte mi, abych vám na závěr oznámila, že dne 31. 7. 2011 v 10.00 skočím z letadla s chlapem (snad) na zádech a s padákem. Je možný, že to taky bude moje poslední zkušenost v životě :D tak neváhejte a ještě si mě užijte, třeba už nemáme moc času :)

tak carpe deim, mám vás ráda... a máte můj obdiv, jestli jste to dočetli až sem :D



ps: za video chcou 100 dolarů... to je tolik peněz, moc se mi to dávat nechce, ale bude mě asi mrzet, když z toho nebudu mít žádný fotky ... musím to promyslet.. nabíječko, kde jseš?

summer camp

Jééé, mě se tak strašně ulevilo a je mi tak dobře. Myslím, že už bylo na čase a hlavně doufám, že mi to dlouho vydrží :)

Dneska vám chci napsat, jakej režim mám teď přes léto. Žiju v divné rodině, proto mám i jako jediná aupair neobvyklej letní režim. Ninja z nějakýho důvodu (i když to tak nevypadá, asi neví co s penězma) platí opičkám přes léto summer day camp, takže já jsem teď taxikářka a pracuju 20 hodin týdně. Ráno je na 9 zavezu do kempu a do 4, kdy je vyzvedávám, mám volno. U nás by člověk zajásal a užíval si léto, ovšem tady v tomto zapadákově je to trochu něco jiného. Jak víte, mám ráda detektivky a tajný agenty, tak jsem si teď hrála na špiónku s tím, že tady nějakou zábavu přece najít musím :D

Měla jsem celkem i úspěch. Objevila jsem tady "pláž", tj. koupání u jezera. Není to žádná bomba, něco jako Poděbrady nebo Náklo, akorát tam musíte platit vstup 8 dolarů a celou dobu na vás čumí... teda pardon, hlídá vás plavčík, vlastně tři :D ale dobrá zpráva je, že se tam dá za 10 dolarů na hodinu půjčit kayak pro dva lidi, takže v sobotu budeme s Pav kayakovat na jezero :) což mi připomíná, že jsem se spletla a nepracuju v sobotu, ale v neděli, takže na skypu budu v neděli :)

Další "zábava", co jsem tady našla je golf - konkrétně tréninkové odpaliště. Hlavně mě to zaujalo proto, že je to blízko kempu a hlavně je to levný (!). Za 7 dolarů dostanete 100 míčků a za 11 dolarů asi 240 míčků a můžete pilovat techniku :D chystám se tam příští středu, protože na středy zatím nemám vymyšlenej plán, ale nejdřív musím obkoukat na youtube nebo v televizi, jak se to má správně dělat :))

Jinak mám ryze sportovní režim přizpůsobený mým vlasům (taky to tak děláte? :)) Nechci si totiž umývat vlasy každej den, protože je to podle mě hrozně zatěžuje, tak jsem to musela dobře promyslet :D
V pondělí běhám, tzn. potom si musím umýt vlasy, jak jistě chápete :D
V úterý mám jógu, to je mazec, teď nás vede jogín, kterýmu je tak 65 let a má esprit... je to nejzajímavější chlap, co jsem tady zatím potkala... a je fakt hodně dobrej :)) Minule jsme dělali i stoj na hlavně :D
Ve středu odpočívám po józe a ráda bych odpočívala u toho golfíku nebo na bazéně, ale tady bohužel nikde bazén není :(
Ve čtvrtek běhám, tzn. zase vlasy a
v pátek mám zase jógu :)

Jinak kemp je zajímavej a myslím, že pro děti, kterým se rodiče nevěnujou, je to super. Akorát mě jako rodiče by mě asi dost mrzelo, že moje děti zažijou všechno beze mě a že nejsem součástí jejich života, ale jsem v Americe a tady jim to naopak vyhovuje. Než jsou domů, že vždycky dostanou nálepku na tričko -

aby rodiče aspoň věděli, na co se dětí mají zeptat.. tady tuhle dostala Meg a je na ní napsáno - Zeptej se mě na... vodní skluzavku :)

Čím dýl žiju tady v tom bulšitu, tak tím jsem šťastnější, že jsem se narodila v České republice mojí mamince a tatínkovi a že jsem měla takové skvělé dětství a tolik svobody a že mě toho tolik a tak brzo naučili. Tady ty děti jsou tak zaostalý, to je hrůza, ale už jsem se s tím smířila a vím, že nemá cenu je nic učit a cokoliv se tady snažit měnit, protože to je prostě jejich svět a oni nic jinýho nepřijmou a nepochopí.

Co teda absolutně nechápu, je to, jak někdo může žít v domě u lesa a NIKDY nechodit ven! Dovedete si to představit? Asi ne :D Já si ráno otevřu dveře na ten deck, že tam na schodech posnídám, protože něco jako venkovní posezení tady neexistuje, a oni jsou úplně v šoku, že jdu ven a pak jsou překvapení, že venku je takovej čerstvej a osvěžující vzduch - i sráč! Oni jsou prostě pořád zavření v tom baráku, když já nejdu ven, tak je to nikdy nenapadne... Nemají klimatizaci, tak tady všude jedou ty větráky a jenom víří prach... a přitom stačí otevřít okno nebo dveře na deck a vyvětrat... nebo mají obrovskej gril, kterej už 2 roky nepoužili... áááá, kde to jsem???

Když si vzpomenu, jak jsem si, když mi byly 4 roky, sbalila kufřík a vyzvedl mě děda s babičkou a vyjeli jsme na chatu a později, když mi bylo 5, tak jsem ještě sbalila křečka a sestřičku a jeli jsme všichni. A pak na chatě se sestřenicí a bratrancem jsme strávili celý léto venku - snídali venku, obědvali venku, večer si opíkali na ohni a pořád jsme byli v lese, na kolech a u potoka a stavěli tam hráze a bazény pro barbíny :D domky a úkryty a nikdo nám nestál za zadkem... nebo když byly hrozný deště, tak jsem dědovi v pláštěnce a v gumákách s motykou nebo krumpáčem pomáhala kopat odvodňovací kanály, abysme neměli zatopenou příjezdovou cestu :D jak na to ráda vzpomínám :)

A prostě tyhle děti... Meg má pět a ani si neumí obout boty, natož zavázat tkaničky, a její jediná starost je, aby měla nalakovaný nehty (to nevím, kdo jí teď bude lakovat, když už nebude chodit do té školky) a abych jí udělala make-up (od maminky dostala první rtěnku už ve 3 letech) a Lucas má 7 a neumí jezdit na kole! Zato si rád obuje její růžový balerínky s mašličkou a nahej tancuje a zpívá na chodbě... A co jejich otec? Ten když nečumí na mě, tak čumí z okna nebo na vyplou televizi... to je jejich život! :D

Jo, tak ještě 8 měsíců a 7 dní :D

100 %

Ahooooooj!
dneska mám hroznou radost! stal se zázrak! po skoro 4 měsících mám normální internet a signál 100 %!!!! skoro brečím radostí :D cha cháááá, ju cha cháááá... ani tomu nemůžu věřit, děkuju děkuju děkuju! ninja mou radost opět překroutil k nepoznání, ale tím si nenechám kazit náladu :D mám net!!! juchůůůů

Zítra ve vašich rozumných hodinách tady ale nebudu, protože jdu výjimečně v týdnu ven, ale budu na skypu taky výjimečně v sobotu (jinak v zájmu zachování zdravého rozumu, trávím volné víkendy co nejdál od "domova")... ale tahle sobota nebude volná, takže si můžeme zavolat a dokonce se se i vidět!!! taky tomu nevěříte, co? :D

začalo to tak, že si ninja koupil ipad a nefungoval mu net a tak díky jeho synovci vyplynulo na povrch (konečně), že on sice celou dobu platí připojení, ale já tady chystám net od sousedů, proto mi to neustále padá a nadávám. Jestli se pláte, jak to, že mu to nevadilo, tak on do teď nepoužíval internet, ani neměl emailovou adresu... prostě tady nemám pocit, že jsem se vrátila do minulosti, nadarmo (dává ta věta smysl?) :))

Na tenhle víkend, co včera skončil, jsem neměla žádné plány a to bývá špatné znamení... čekala jsem tedy nudný víkend... a když mi Pav řekla, že jede zase na víkend pryč, bylo jasný, že tenhle víkend nebude jen nudný, ale i osamnělý... ale vše se v dobré obrátilo!

V sobotu jsem hned po snídani (cca 11 am :D) vyrazila do Connecticatu do mallu, protože jsem měla nutkání nakupovat a to se mi stává jenom párkrát za rok... no víte a ty slevy tam :)) kdo by odolal! Nakonec se to zvrhlo v docela slušnou nákupní horečku - obzvlášť v GAPu a ve Victoria´s Secret :D ani jsem netušila, že vzápětí se mi ty plný tašky budou hodit, protože jsem jela navštívit Milenu na druhou stranu Hudsonu a netušila jsem, že ona počítá s tím, že půjdeme na párty do clubu a pak u ní přespím... naštěstí jsem ale koupila všechno :D od spodního prádla až po pyžámko (obvykle teda věci před nošením peru, ale musela jsem udělat výjimku a naštěstí jsem se neosypala vyrážkou, takže dobrý :))

Začnu fotkou...

můj druhej malinovej ice tea

Milena chtěla jet do klubu Torches v Newburghu a protože nemůže jezdit autem dál než asi 5 mil od domu, tak jsem opět musela řídit já... dobrý překvápko bylo na parkovišti - měli tam cedulku "valet parking", tak jsem si lámala hlavu, co to asi znamená... ti z vás, co mají lepší slovní zásobu než já, asi tuší... "valet" je komorník... no, mě by to asi nedošlo, ani kdybych věděla, že valet je komorník :D Takže jak jsme tam zahlídla dobrej flek, tak jsem dvakrát neváhala a už jsem byla zaparkovaná :D vůbec mi nevadilo, že tam na mě nějakej osmnáctiletej "komorník" mává, protože mi bylo jasný, že mává na to auto za mnou :D když za mnou začal utíkat a ukazovat mi, ať zase vyjedu, což se mi vůbec nelíbilo, tak už jsem dostala jisté podezření.. pak už jsem musela stáhnout okýnko, protože už ho nešlo ignorovat a vysvětloval mi, že mám nechat klíče v zapalovaná a užít si hezkej večer!!! Cožééé? :D to přece nemůžu... ani to není moje auto... co když se "ztratí"... a nechávat někomu klíče od auta a jít pryč... jak by se vám to líbilo? :D neměla jsem na výběr, tak jsem to riskla... ve filmech to tak přece dělají... :D mimochodem, já bych si takovou brigádou moc nevydělala :D spíš bych se zadlužila na několik let O:)

Klub se mi líbil mooooc, byl přímo u řeky Hudson, takže tam byla moc příjemná atmosféra a navíc jsem měla to správnou náladu, takže bych tam klidně do 4 do rána vydržela, ale to bych tam nesměla být s Milenou. Sice ji mám ráda, ale ona je taková zvláštní a moc se neumí bavit, takže ten večer byl spíš dřina než zábava a za hodinu (cca v 23:30) mi řekla, že je ospalá a že chce jet domů!!! ještě to ani nezačalo a už jsem musela zase jít :( ... tak mám aspoň ponaučení pro příště... a k té fotce, pak mi nějaký aupair psaly, že to vypadá, že jsme měly skvělej večer, ale aspoň vidíte, že fotky jsou dost zavádějící :) nebylo to špatný, ale dovedu se to představit i 100x lepší...

Ráno mě pak vzala ven na snídani, což mi vynahradilo večer - mňam :) a navíc jsme tam jely jejím autem... má vw jetta a bylo hrozně srandovní po tak dlouhé době sedět v "normálním" autě. Úplně jsem měla pocit, že sedím na zemi a měla jsem strach, že jsem byla tak nízko... co to je? :))

Odpoledne se k nám připojila ještě Mary a jen tak nám řekla, že v srpnu, po dovolené v Las Vegas, Grand Canyonu a San Franciscu, poletí přímo do Bruselu! Měla tady být až do listopadu, ale rozhodla se, že pojede dřív... takže další aupair, co jede domů... :( a zjistila jsem, že stačí jenom 2 týdny dopředu oznámit, že jedete a můžete jet... jak jednoduché ;-)

Vyrazily jsme společně na Bear Mountain, což je oblíbená hiking oblast a taky picnic area... s Milenou se na hiking počítat nedá, takže druhá volba byla ta naše. Nakoupily jsme spoustu jídla a pití a uvelebily jsme se u jednoho z jezer. Bear Mountain je v oblasti Seven Lakes a bylo to tam náááádherný, úplně jsem si rvala vlasy, že jsem si nevzala foťák (a plavky), ale příště to napravím. Prostě idylka u vody... jak báječně jsem si tam odpočinula.

A Mary začala plánovat, že za 3 roky se všechny sejdeme v Japonsku a navštívíme Sayaku :D moc pěkný, ale radši bych si přála, abych měla za 3 roky úplně jiný starosti O:)... nicméně po výletu jsem se ještě stavila ve Woodbury (to jsou ty outlety) a objevila jsem tam moc krásnej carry on kufřík a tak jsem přemýšlela, jestli si ho mám koupit nebo ne a nakonec jsem ho nekoupila, protože mám pocit, že už ho nebudu potřebovat - konec cestování...?

myslím, že jsem našla, co jsem hledala :)

lw

onen pátek

Ahojky!!

ještě se teda vrátím k minulému pátku, kdy pomalu začínaly oslavy Dne nezávislosti a Pav slavila narozeniny. Její rodina jezdí každej rok do Danbury, CT, kde je největší ohňostroj této oblasti a pozvali mě, jestli se nechci přidat. Jít v pátek večer ven? no, to se v USA neodmítá :D

Protože bych se nevešla do auta, musela jsem jet svým a vyzvedla jsem i Pavlínu... pořád jsem ale nevěděla, kde v Danbury se ten ohňostroj koná a trochu mě překvapilo, že na Danbury Mallu. Nedovedla jsem si to představit....

Když to přenesu do olomouckých měřítek, je to jako když se sjede půlka Olomouce na obrovský parkoviště (největší je asi u Olympie?)... jediný parkovací místečko nezůstane prázdný! Lidi se tam pomalu nastěhujou už v 6 večer, z kufrů vytáhnou skládací křesla, stoly, grily, hromadu jídla, pití... a čekají na 9 pm, kdy se setmí... pokud máte děti, mohu vám po této zkušenosti doporučit, abyste se tam vypravili velkým autem se sunroof, to je jako to okýnko ve střeše, aby si na ni děti mohly vylízt... jo, a taky je dobrý, když máte ty postranní lišty (třeba na kola), tím trochu minimalizujete riziko, že vám děti sklouznou dolů :D ale to myslím vážně, je to lepší, než je nechat běhat mezi autama, osvědčilo se to :D

zapomněla jsem si svůj foťák, ale jako správná reportérka jsem si ho musela obstarat v terénu - malý vzorek osazenstva :D

Čas jsme si šly ještě zkrátit do Mallu, kde jsme se nechaly pánem z Japonska vyfotit... ten nákupák je celkem hezkej a tento kolotoč se tam vůůůůbec nehodí, ale je to aspoň takové fotogenické místečko :D

Pavlína vypadá jako anděl (a taky je můj anděl), řídí tady bílého nissana a ten ještě podtrhává její andělskou auru :D ovšem je to pirátka silnic a dostávám od ní cenné lekce driving in USA pro pokročilé :D na dálnici je v NY nejvyšší povolenná rychlost 65 MPH, v Connecticutu je to jenom 55 MPH, ale všichni (kromě mě) tam jezdí tak 80 MPH, pokud tam zrovna nestojí policajti... tak mě vždycky popohání :D prý, když jedu podle předpisů, tak jsem nebezpečná překážka pro ostatní... něco na tom je, ale na pokuty nemám :D je pravda, že tady na mě dost troubí, třeba na silnici, kde jsou dvě plný čáry a nesmí se tam tudíž předjíždět a je tam speed limit 30 MPH, já jedu 40 MPH a ještě mě někdo vytroubí a předjede... no, nezavděčíte se :D pomalu jsem se tady taky zžila (po několika troubeních) s tím, že se tady odbočuje doprava na červenou, pokud to situace umožňuje - mě to umožňuje málokdy, protože radši čekám na zelenou, jsem holt stará škola a taky si to vždycky schytám :D

žrádlo na parkovišti - zkuste to taky :D

Dopravní situace po ohňostroji byla náročná, všichni sbalí svoje švestky a všichni chcou jet domů...najednou. Pavlína mě koučovala, že musím mít ostrý lokty, jinak nikdy neodjedeme :D stála jsem zaparkovaná zadkem ven, a to byla strategická chyba, protože tahle ostrý lokty nemám, zvlášť když tam stojí kolona aut :D nebyla jsem si ani trochu jistá, jestli to trefím, spíš jsem si byla 100% jistá, že ne :D tak jsem se rozhodla, že radši počkám, až si vycouvá auto přede mnou a elegantně to projedu :)) a naštěstí tam stál někdo s hodně ostrýma loktama, tak jsme ani nečekaly dlouho :D a pak už to jelo, ani bych do sebe neřekla, že umím být tak drzá :D

Ohňostroj byl ale opravdu krásnej, teď když srovnám všechny tři, co jsem během toho víkendu viděla, tak byl nejlepší, dokonce lepší než ten ve Washingtonu! jak je to možný? Barack dělá ohňostroje všude možně, např. v Afghánistánu, Iráku a Lybii a v DC asi šetří :D

Po ohňostroji jsem ještě byla pozvaná k nim do domu na dort... a to mi bylo ouzko... Pavlína dostala krásnej dort se svíčkama... když to srovnám s mou "oslavou", tak mi bylo smutno, tady jasně vidíte, jak důležité je mít host mom, protože chlapi nic neřeší :( taky ten barák!!! to mi bylo úplně líto, že já bydlím v takovým holobytě, ale co už :( děti úplně hodný, to jsem už byla v šoku - holky seděly u stolu, jedly dort příborem! a použily i ubrousky!!! tady u nás jsem snob a náročná Evropanka, když tohle vyžaduju! prostě no comment... a její host parents byli úplně super... no prostě šok! Pav říkala, že to takhle zažila poprvé, že se přede mnou všichni "předváděli"... no ale i tak... :-/

Když Pav přijela, zakázali jí, aby u ní kdokoliv přespával... ona nepije a už dlouho žije mimo ČR, tak jí její host parents připadají jako alkoholici, večer si otevřou víno, nebo si dají pivo a ona je tím pohoršená, protože je v tomhle dost zdrženlivá :D zato mě to přijde oproti tomu puritánovi, u kterýho bydlím já, celkem sympatický a normální :) Můj kladný vztah k alkoholu jim udělal takovou radost, že prej příště až přijedu, tak její host mom nebude pít, aby mě pak mohla zavézt domů :D nebo prej můžu přespat :D :D :D Pavlínu hodně dopálilo, že kdybych tam chtěla přespat jenom tak, tak nemůžu, ale když jde o chlast, tak to tam spát můžu a hrozně jí to rozčílilo :D a taky mě pozvali na jejich (údajně) legendární helloweenskou párty, a to tam prej přespat musím, protože alkohol poteče proudem :D tak tak, Keith (její host dad, kterému říkáme zdrobněle Keithy) dělá parádní koktejly - měla jsem dva sipy! :))

Když to uzavřu, tak sice mají krásnej dům a jsou pro párty a zábavu, ale taky mají svoje mouchy a dost podstatný... prostě všude je něco.

Rozhodla jsem se, že to tady vydržím co nejdýl, přecejenom jsou to zkušenosti k nezaplacení ;-) Něco tady přece MUSÍ být, aby se člověk zabavil... myslím, že jsem na dobré stopě, ale o tom zase příště :)

stay in touch!

washington, d.c.

Čauky!!! tak jsem zpátky z výletu!
jak jste si víkend užili vy? no?

já jsem se měla naprosto úžasně :) vůbec nepřeháním - tolik srandy jsem si tady dlouho neužila :)

Výlet začal celkem krutě - v neděli - vstáváním ve 4 ráno! pak bylo trocha adrenalinu - měla jsem vycouvat příjezdovou cestu potmě :D ale jo, u mě to je jedno, jestli je světlo nebo tma :D ninja se mě ptal, jestli by se mi líp couvalo malým autem, tak jsem mu odpověděla, že autem to není :D a bohužel fakt není :D

Pak jsem vláčkem dojela do White Plains, sice to má v názvu "white" (bílé), ale je to rozhodně "černé" město, což mě trochu překvapilo... nemile... musela jsem tam totiž čekat hodinu na tour bus a měla jsem z toho celkem strach, protože se tam toulalo dost individuí a já jsem tam ani trošku nezapadala :)) pak jsme vyrazili směr NYC - byla to parádní výhlídková jízda - viděla jsem stadion Yankees, Metropolitní muzeum, Guggenheimovo muzeu a nevím co ještě, bylo toho hodně. Hezký bylo, jak mě na Penn Station vyhlížela Alina, se kterou jedu do Mexika, už si chudák myslela, že jsem to nestihla a že nejedu, ale pěkně jsem ji překvapila tím, že už jsem byla v autobuse :) pak už cesta hezky utíkala, jeli jsme přes New Jersey, Maryland, Delaware a Virginii tradááá do Washingtonu DC. Když nám naše paní vedoucí zájezdu Jane říkala program, tak mě pěkně šokovala - podotýkám, že jsme ji nikdy v životě neviděla, ani jsem s ní nemluvila... no prostě zmínila, že se taky pojedeme podívat na Chipmunk Monument :D to mi teda spadla brada... začíná to být proslulej projekt, tak bacha, třeba tady rozjedu novou kariéru :D

Pak nás převzal průvodce Damy a začali jsme na Union Station. Washington byl pěkně rozpálenej - kolem 34 stupňů a byla tam dost nepřjemná vlhkost, takže se z autobusu moc nikomu nechtělo... neminul nás ale ani Capitol, White House, Washington Monument, Lincoln Monument, World War II Monument, Vietnam Monument, Korean War Monument, Jefferson Monument a pak jsme projížděli přes překrásný Georgetown - oblíbené centrum zábavy a nákupů v DC a přes Key Bridge do Virginie, kde jsme měly v Arlingtonu v Hiltonu ubytování. Washington je krásné, uměle navržené město plné rádoby historických budov a zažili jsme tam atmosféru příprav na oslavy Dne nezávislosti, a to bylo moc příjemný. Jak nejsem Američanka ani nějaká fanynka Ameriky, tak tenhle svátek na mě udělal velkej dojem a je úžasný, jak jsou Američani hrdí na svou zemi. A taky bylo příjemný zjistit, že se ještě na světě vyskytujou mladí a hezcí (nejen)američtí muži, protože u nás v lese to nehrozí :D

já a Bílý dům


V Hiltonu bylo celkem vtipný, že jim nefungoval jeden ze dvou výtahů a nemohli najít klíče od schodiště.... vznikaly tak zajímavé situace, zejména když člověk spěchá :D do hotelu jsme měly dojet v 6, ale díky uzavírkám a objížďkám, jsme se tam dostaly až v 6.40, a to mi trochu zkomplikovalo život, protože jsem v 7.30 měla být na stanici King Street, Alexandria, Virginia :D na tomhle metru se mí líbí, že během chvilky můžete navštívit různé americké státy :)

Sice jsem byla od rána velice soustředěná a ostražitá, protože ráno ve White Plains to situace vyžadovala, ale v tom spěchu jsem polevila a zeptala jsem se na cestu prvního člověka, co jsem poblíž v metru zaznamenala a nějak jsem přehlídla, že je černej jako bota :D jsem prostě velice vnímavá :D když třetí otázka toho Etiopana byla, jestli jsem vdaná, bylo mi jasný, že to bude veselá jízda :D u Pentagonu ze mě páčil moje telefonní číslo a já jsem si přála, aby to metro jelo rychleji :D ale naštěstí mě na zastávce King Street zachránil.... tradá tradá tradá - Tomík!!! :) to bylo panečku vítání! už tak dlouho jsme se neviděli, ten čas tak letí! Nevím, kdo z vás Toma zná, ale nejenže je úplně k sežrání, ale je navíc zábavnej, chytrej, spolehlivej a postará se - vzácný to úkaz :D na zastávce mě čekal s děštníkem, protože pršelo, vzal mě na projížďku historickou "tramvají", na procházku do překrásného přístavu a nakonec do hospody, kde točí plzeň (ve velkém) - víc už asi není třeba dodávat :D

Tomík a já (pěna se jim pravda moc nepovedla :D)

Když se s někým dlouho nevidíte, tak se vám celkem lehce stane, že nestihnete poslední metro :D ale co už, Hilton je pořád stejnej, tak je lepší vidět, jak žijí obyčejní lidé :) a byla jsem hodně překvapená - 4 "chudí" plavčíci a plavčice mají hezčí byt než je "náš" dům :( mají od sousedky dokonce takový křesla jako měl Joey a Chandler v Přátelích, tak jsem si musela užít tu "ameriku" :D

Ráno mě pak Tom doprovodil na metro a měla jsem stihnout tour bus, kterej od hotelu vyjížděl v 10.30 a měl nás zavézt k Air Force Memorialu, kterej jsem si moc přála vidět, a pak k Pentagonu a nakonec do centra, kde se konal July 4th průvod... no, ale to bych nebyla já, kdybych si to nezpestřila :D po chvilce v metru mě přepadl velmi dobře známý pocit - jejda, tady jsem ale nikdy nebyla :D a taky nebyla, měla jsem přestoupit ze žluté linky na modrou a pak na oranžovou, ale to jsem si všimla celkem pozdě a už jsem byla přesvědčená, že ten autobus nestihnu. Povinný to sice nebylo, mohli jsme si udělat vlastní program, ale fakt moc jsem chtěla vidět ten Air Force Memorial... nakonec se mi to podařilo, ale to už všichni scházeli k autobusu, když já jsem se vracela z night out a měly ze mě dobrou srandu (jako v dobrým :D) a kupodivu jsem měla ještě celých 7 minut na převlečení a nachystání :D

O Air Force Memorial jsem tedy nepřišla, Pentagon vypadá jako každá jiná budova, to bysme ho museli leda vidět ze vzduchu, a průvod byl - jak už tak průvody bývají - pěkná nuda :) Neměla jsem ten den zrovna velkou trpělivost a nechtělo se mi přizpůsobovat, tak jsem se vymluvila, že mám hroznej hlad a odpojila jsem O:) a stala se mi taková příhoda, že jsem si na lavečce u Washington Monumentu (to je ten sloup), na které jsem obědvala, zapomněla svoji oblíbenou softshellku a zjistila jsem to až po bezpečností kontrole v Air and Space Museu. Abyste byli v obraze, tak zaprvé - v DC jsou muzea zadarmo, za druhé - jsou klimatizovaná a je tam WC, za třetí - Den nezávislosti v DC slavilo 500 000 lidí, za čtvrté - všude jsou kvůli bezpečnosti kontroly = fronty! dlouhé fronty! a za páté - od Washington Monumentu je to v tom HORKU do Air and Space Musea stráááášně daleko. Takže jsem si tak vystála tu frontu do muzea a najednou mi došlo, že mi něco chybí. Kdyby tam bunda nebyla tak drahá, tak se pro ni asi ani nebudu zkoušet vracet, ale protože ji mám navíc ráda, tak mi za to utrpení stála a fakt tam byla (bylo to od oběda pár hodin) a nikdo ji neukradl - to je skoro zázrak, když si představíte, kolik tam bylo lidí... a i když nemám ráda muzea a tohle vesmírný jsem si nechtěla nechat ujít, tak jsem si tu strastiplnou cestu a následnou frontu vychutnala podruhé :) ale mám bundu :)

stage u Capitolu


Program na Mallu byl botahej, bylo tam asi 10 stagí, hrozně moc koncertů a doprovodnýho programu a tak to do večera rychle uteklo. Nechtěla jsem se pak sama vracet, tak jsem se připojila k holkám a čekaly jsme na ohňostroj! :) tenhle víkend jsem viděla 3 ohňostroje - to mi připomíná, že jsem vám toho chtěla tolik napsat a vím, že tohle už je šíleně dlouhý :D, ale to je tak asi pětina :D v pátek jsme byla s Pav v Danbury (o tom vám asi ještě napíšu - to byl zajímavej večer), v sobotu s ninjou a opičkama na Lake Carmel ohňostroji a čekala jsem, že největší bomba bude ohňostroj ve Washingtonu, ale nebyl... ten ohňostroj v Danbury byl hezčí, o dost...

my a dalších 500 000 lidí na Mallu

Když ten ohňostroj skončil, tak jsem si myslela, že to je jenom taková ta dramatická pauza, že to přece nemůže být konec, na to jsem tady přece celej den nečekala :D ale byl to konec :D a pak si s trochou fantazie představte, jak to vypadá, když se najedou půl milionu lidí zvedne a chce jet domů... abysme se vyhly špičce, tak jsme si řekly, že si ještě poslední noc trochu užijeme a šly jsme hledat vhodnej pub! A pak následovala asi úplně nejvtipnější část výletu - cesta do hotelu metrem - Klaudia a Justyna jsou nejvtipnější aupair, co jsem tady potkala a válely jsme se smíchy, ale to je nutno zažít, to se vyprávět nedá :D

ohňostroj

tak abych to zkrátila - poslední den:

na hřbitově v Arlingtonu jsem si připadala jako v Řecku... :) moc pěkný to tam mají...

mějte se moc hezky, pěknej pracovní týden přeju! :)
někdy o sobě dejte taky vědět!

typická Francouzka se pro dnešek loučí :D
au revoir :-*

exploring

...lost is just another word for exploring...

Než odjedu na prodlouženej víkend do Washingtonu DC, tak jsem se s váma chtěla ještě rozloučit trochu veseleji, abyste se pokaždé nelekli, když načtete tuhle stránku :)

Včera sice bylo všechno ještě horší než v pondělí a byla jsem úplně ztracená (lost), ale bojuju! Musím si najít svou cestičku, jak to tady přežít a trochu si to i užít...

a co je zaručená pomoc v těžkých chvílích? no? B.... A... Baryn White přece! a pěkně nahlas! :D



prostě mě vždycky rozesměje... díky Barry :)

Užijte si July 4th weekend - Amerika a Pav slaví narozeniny, tak budu slavit s nima :)

Mějte se krásně a ve středu podám hlášení, jak bylo

love you

PS: důležitá informace! dneska jsem u silnice viděla bobra!!! :D