okies

Ptáte se, jak to dneska dopadlo? určitě jste mi všichni drželi palce, co? :)

Ale - ooops, I did it again! :))

FAKT! ne v takové míře a netlačil mě čas, ale zase jsem najela, tak jak jsem byla přesvědčená, že je to správně a zjistila jsem, že včera jsem žádnej exit neminula z jednoho prostého důvodu - žádnej tam totiž není! Prostě vždycky jedu na sever místo na jih... tak jsem to velmi elegantně (mám natrénováno) hned u Carmelu otočila, a pak už šlo všechno jako po másle :) a počítala jsem to a je to asi 30 mil (bez zajížděk), tj. 48 km - jeden směr, takže kolem stovky tam a zpátky. Dneska jsem to jela dvakrát, když chci jet někam nepracovně, a to je nutnost, tak jsou to další a další míle, takže tady najezdím za ten rok hodně.

No, a tohle je ta nejjednodušší cesta, prej jsou ještě další dvě :) takže se mám ještě hodně co učit.. ale díky té ranní zajížďce jsem objevila vchod do národního parku, všechno zlý je pro něco dobrý :)

A co na to host daddy? Ten se mi ještě omlouval, že mě tom nechal, že je to pro mě všechno nový a že jsme to měli projet víckrát a chválil mě, že jsem to zvládla skvěle a že řídím výborně. Taky mě podporuje v tom, abych co nejvíc jezdila všude možně, i ve volným čase a poznala to tady. Oni jsou prostě jiní a i ty vzdálenosti vnímají jinak. Takže až se vrátím, tak budu Olomouc považovat za předměstí Brna :)

A příště se můžete těšit na vyprávění, jak jsme v pondělí (to byl můj první pracovní den) s Meg zvládly kontrolu u lékaře. A už jsem zjistila, co je to za divný zvuky, který mě občas ráno budí... ale o tom zase jindy ;-)

A děkuju za komentáře, polepšili jste se :)