driving in USA

Už se chystám spát, protože mě zítra čeká první pracovní den, ale řekla jsem si, že vám nejdřív ještě něco napíšu :) to máte určitě radost...

Tak, jestli se mi tady něco fakt líbí, tak je to řízení!

Řídím opatrně, nebojte... a užívám si to. Dostala jsem auto Jeep Grand Cherokee a věčně-plnou-nádrž (děkuju, děkuju), tak jsem toho dneska využila a vyrazila jsem na výlet do nejbližšího nákupáku, protože si potřebuju koupit spoustu věcí, jak jistě chápete :)) a tak jsem vyrazila do Danbury v Connecticutu. Znamená to vyjet odtud na hlavní, pak na něco jako státní a pak na dálnici. Tady se stejně pořád jezdí po dálnici. Už jsem se začala orientovat v tom značení, tak jsem ani nepotřebovala GPSku. Všude jsou tady stopky, aby bylo jasný, kdo má přednost, ale co mě pořád znervózňuje je to, že když se najíždí na dálnici, tak tam prostě není ani žádná značka, že bych měla dávat přednost autům na dálnici... asi mě musí pustit oni? nevím, jsem z toho vždycky trochu nesvá, ale funguje to...

Stejnej nápad mělo hoooodně dalších lidí, takže skoro nebylo kde zaparkovat a tolik lidí a aut jsem v životě neviděla.

První jsem našla knihkupectví... host daddy mě ještě moc nezná a dostala jsem nějaký peníze na knížky a prej si knížek můžu koupit kolik chci! Bezva! strávila jsem tam snad dvě hodiny, protože jsem nerozhodná, to není nic novýho, a taky proto, že nevím, jak bych to pak odvezla, takže jsem se ovládla a koupila si jenom tři kousky O:) a radši si udělám průkazku do knihovny.

Pak jsem přejela do další části (všechno je tady hrozně daleko od sebe), kdy byly hadry a kosmetika a to bylo taky na dlouho, co vám budu povídat :)) oblečení a elektronika jsou tady o dost levnější než v ČR, ale jídlo mi přijde pořád nehorázně drahý. Holky na školení mi doporučily obchod 21 Forever, ten je super a pak jsem si udělala radost v Sephoře..Benefit má tak krásný obaly... :)

a co v ČR taky nemáme - napojování na dálnici zleva. Nevím, jestli někdo tuší, o čem mluvím.. prostě, že vás na napojovací pruh navede přímo do levýho pruhu a po pravé straně máte další dva pruhy plný aut... měla jsem divnej pocit, protože jsem zvyklá jezdit jenom v pravým, ale postupně jsem se tam "probojovala". V autě poslouchám svá nová CD Mastering the American Accent a co to nevidím - skoro prázdná nádrž (no, prázdná... je tam míň než půlka)

takže bojovej úkol, z kterýho jsem měla hrůzu, ale nešlo se mu vyhnout... občas se prostě musí natankovat :( ještě teď mám spocený dlaně... takže dneska jsem poprvé sama tankovala:

krok 1 - dojet na benzinku (to se mi podařilo)
krok 2 - zaparkovat tak, aby ta hadice dosáhla k nádrži (to se mi nepodařilo)
krok 3 - přeparkovat (to se mi podařilo)
krok 4 - kreditka (tu jsem tam dala před přeparkováním, takže jsem trnula, aby mi ji to třeba nesežralo :))
krok 5 - otevřít nádrž (to se mi podařilo)
krok 6 - tankovat? (nene, někde je chyba)
krok 7 - znova kreditka, sleduju instrukce... (asi se mi to daří)
krok 8 - tankovat? (ne, zase něco špatně)
krok 9 - chci účet? jo, ale ještě jsem nic nenatankovala!!! (panika) :))
krok 10 - klid, já na to přijdu
krok 11 - píše to, že si mám vybrat, co chci tankovat a něco zvednout (co asi celou dobu dělám?)
Huráááá! teče to - za 3O dolarů... to by mohlo stačit
krok 12 - vrátit hadici do stojanu (samozřejmě, že jsem to tam pokapala - oopsy)
krok 13 - vzít si kreditku a účet (uf, je na 30 dolarů, neplatila jsem i za toho přede mnou)
krok 14 - co takhle zavřít nádrž?
krok 15 - rychle pryč než to tady bouchne :D

dobrou noc :)