driving in USA II

Předem upozorňuji, že tento článek by neměli číst mí rodiče - zejména tatínek :)

Dneska jsem měla hodně hodně psycho den, stalo se to, čeho jsem se nejvíc bála - ztratila jsem se!

Ale od začátku... ráno jsem sice nemusela vstávat a mohla jsem začít pracovat až od tří odpoledne, ale chtěla jsem si cvičně projet trasu do školky, která má snad 100 km!!!!! A tak jsem si přivstala a jela jsem s host daddym a Meg do školky, samozřejmě jsem řídila, jinak by to moc nemělo smysl :) a všechno bylo v pohodě, v klídku... tady odbočím do prava, jedu dlouho na větší cestu, pak odbočím doleva, jedu dlouho a dlouho, pak před mostem odbočím znova doleva a jedu dlouho a dlouho a ještě dýl, dojedu ke kolu (to je taková "historická" potvora u silnice), odbočím doleva a jedu podél jezera (je to moc pěkná trasa kolem několika jezer), u cedule odbočím doprava a jedu dloooooouho a dlooooho a (ještě vás to baví číst?) - jupííí - konečně jsem na dálnici! po ní jedu nějakou chvíli a exit něco Pond, pak stopka, na které jedu rovně a na světelné doprava a pak posledních pár mil a jsem ve školce. Jak prosté! :) ale ne pro mě!

Když jsem se pak vrátila domů, tak jsem měla asi 4 hodiny volno, než jsem ji měla jet poprvé sama vyzvednout, tak jsem si přečetla maily (děkuju vám všem, co mi píšete, moc mi to pomáhá) a vydala jsem se na nakoupit jídlo, protože jsem se dneska poprvé chystala vařit, pak se zastavila ve Starbucks (ten je tady levnější než u nás - aspoň něco), trochu jsem experimentovala (už mi otrnulo) a poznávala nové cesty a koukám, že by to chtělo natankovat, takže jsem podruhé tankovala a až na jeden detail už to bylo v pohodě a vrátila se domů a ještě mi zbyla chvilka. Takovej fajn den, sluníčko svítí, barák prázdnej, sedla jsem si na verandu a opalovala se - a pak to začlo!!!

Sedám do auta. Pásy. Svítit se tady nemusí, ale je zajímavý, že tady si na to vždycky vzpomenu a doma mě to nenapadne :) Otáčím klíčkem v zapalování. A... NIC! Zkouším to znova. Nic. Nic. A zase nic. Bezva. Co dělat? Utíkám - jak jinak než - pro slovník, abych si přeložila, co mi to píše :)) Moc jsem z toho nepochopila. Zkouším to pro jistotu znova. A zase nic. Volám host daddymu. Neví, čím to může být. Nikdy předtím se to nestalo. Jede z práce domů, aby se na to podíval. Bezva. Zkouším to znova. Tentokrát jsem dala N a jede to! Super. Volám host daddymu, že už je to ó ká. Jo, jsem šikovná, já vím :))

Vyrážím. I přes tyto peripetie s předstihem. Asi jsem měla tušení! První odbočka. Hlavní cesta. Tady je speed limit asi 50. Zúženej most. Skály. Svodidla - z těch jsem vždycky nervózní. Most odbočím doleva. Jedu, jedu. Kolo. Odbočím doleva. Jezero. Mám ještě 40 minut, asi tam budu brzo. Nevadí, chvilku počkám, říkám si. Sjedu z cesty. Jedu do kopce. (tady je to samej kopec, serpentýna a spousta zatáček, takže usnoutí za volantem nehrozí.. a vůbec myslela jsem si, že tady mají o dooost širší cesty - ale NEMAJÍ)... jedu, jedu. A? Dálnice - jedu směr North... jedu, jedu a najednou to nepoznávám... byla jsem tady někdy?

Míjím dost podezřelej exit... ne, tady jsem nikdy nebyla... jak se sakra mám dostat přes ty svodila do opačnýho směru? škoda, že to auto neumí skákat. Další exit! Míjím ho!!! FAKT! Jedu, jedu, zoufám si. Musím sjet. Musím sjet. Exit nikde. Dlouho, dlouho nic. Konečně jeden přede mnou. Uf! Ale kam dál? Já idiot!!! Najela jsem zpátky (FAKT! já jsem případ!). Sprostý slova začínají lítat jedno za druhým. Mám asi dvacet minut. Zpátky to samozřejmě nejde :( Díra mezi svodidlama... To se nesmí. Jedu, jedu, žádnej exit v dohledu... ani za další zatáčkou. Zoufalství. Ááááá, vidím exit. Super! Snad to zase nepo... Musím se rozhodout, kam pokračovat (stojí za mnou auto, tak jsem nervní). Super!!! Jedu zpátky (asi nemusím zdůrazňovat, že rychlostní limity pro mě přestávají platit, protože čas LETÍ a mám zpoždění jak sviňa a nestihnu se vrátit dřív, než přijede školní autobus!)

Jedu. Kterej exit to měl být? Třeba tenhle? Sjedu... Ne. Tady to nepoznávám :( Zpátky na dálnici! Jo. Konečně vidím něco Pond. Super. Sjíždím. Mám asi 3 minuty. V manuálu je "na stopce rovně" No. Ale teď jsem přijela z jinýho směru, tak kam mám jako jet? Zkouším první odbočku. Jedu, jedu. Ne, tady jsem nikdy nebyla. Otáčím se. Vracím se. Další směr. Taky špatně :( Otáčím to. Tak teď jedině doleva. Nééééé, tady jsem 100% nikdy nebyla. Chci se otočit, nikdo mě nechce pustit. Už nejsou další možnosti. Nestíhám. Chce se mi brečet. Jdu se zeptat na benzinku, jestli neví, kde je tady školka. Jméno? Pf, nevím. Oni taky neví. Až jedna holčička! Joooo, venku jsou zvířata. To je přesně ona. Snad. Tak na stopce rovně a pak na světelné doprava! Jak prosté :) Mám 20 minut zpoždění. Učitelka mi říká, že mám zpoždění. Fakt? :) Ještě, že mi to řekla, jinak bych si nevšimla! S Meg doslova utíkáme zpátky k autu. Teď nesmím udělat chybu!

U kostela doleva. Stopka rovně. Dálnice. Speed limity? Na to nemám čas, jindy. Jedu, jedu a jedu. Jako Fittipaldi po ideální stopě :)) Poslední odbočku jsem zas minula. Zase. Ale jenom o pár metrů. Všimla jsem si toho hned, protože se mi to stalo už ráno. Mají tady tak blbý značení (FAKT, musím to vyfotit). Otáčím se - na to už jsem po dnešku odborník...

No, autobus jsem nestihla o pár minut. Luca vzala sousedka a jezdili kolečka kolem bloku, dokud nedojedu, jinak bych pro něho musela jet do školy, ale to už by mi bylo asi jedno, těch několik dalších mil. Jeho škola je totiž mnohem blíž než školka.

Za poslední týden jsem toho najezdila víc než za celej život a baví mě to, hlavně když vím, kudy mám jet :) Tuhle cestu ale nikdy nezapomenu! Vím, říká se - Nikdy neříkej nikdy! O:)

Jdu spát a ráno zase vyrážím, nejdřív hodím Luca na zastávku a pak směr školka, tak mi držte palce ;-)

dobrou noc děti



bonus pro ty, co to dočetli až sem :)) Enjoy and drive safely!