Tak je to tady... 90. příspěvek - poslední příspěvek
Pokusím se to nějak zhodnotit a uzavřít. Dnešek byl celkem mazec den - plnej zvratů. Ráno potoky slz (poděkování putuje do ČR), večer vnitřní klid (poděkování putuje do ČR a do Argentiny)
tak jo....
1. lituju, že jsem psala tenhle blog... slibuju, že byl druhej a poslední
2. ani trošičku nelituju, že jsem sem jela
nevím, jak ten blog celkově vyznívá, ale jestli to vypadá, že jsem se tady měla špatně a trápila jsem se, tak buďte rádi, že jsem nepsala blog v lednu nebo v únoru, to byste teprve viděli, jak jsem se trápila a byla na dně... tohle byla celkem pohoda, fakt :)
3. byla to skvělá zkušenost,
která mi pomohla uvědomit si některé důležité věci a hlavně jsem poznala, kdo jsou mí opravdoví přátelé - a těm moc děkuju
4. potkala jsem "tady" nové přátele,
za které jsem vděčná
tím "tady" nemyslím zrovna Stormville a okolí, ale USA.. a nejsou to Američani... už na orientation v New Jersey, a pak tady například Pav, aupairky z kurzu o DC... kdybych se s nima ještě někdy viděla, budu šťastná, ale díkybohu za facebook
5. udělala jsem velkej pokrok v angličtině
6. navštívila jsem spoustu zajímavých míst a hlavně jsem si užila New York City
7. zjistila jsem, že nemá cenu vysvětlovat, proč se vracím ani proč se vracím v září... protože si to každej stejně překroutí podle svýho, zjednoduší, a nakonec z toho vyplyne, že se vracím, protože jsem tady byla "smutná"... takže... myslete si, co chcete, mě je to jedno :)
Netěším se na ty jedovatý poznámky od vševědů, co nemají zábrany vypustit z huby tu největší špínu. Vím, měla bych to hodit za hlavu a kašlat na to, ale na to jsem asi ještě pořád dost citlivá. Ale jak se říká - co tě nezabije, to tě posílí, tak do toho :) Ale hlavně se těším na ty, co tohle moje dobrodružství ocenili a uznají, že jsem prostě dobrá :D a těch budou davy :D
sbohem Ameriko, sbohem čtenáři blogu...
♥ My Journey Continues... ♥
pátek 9. září 2011
pondělí 5. září 2011
country club
Hello hello!
Dnešek byl moc zajímavej den a málem nebyl, protože jsem se MÁLEM nechala odradit :) ale nedala jsme se a dobře jsem udělala... řekla jsem si, že když mě pozvali, tak se prostě vetřu, stejně už je nikdy neuvidím :D tuhle taktiku bych měla používat častěji...
Asi před týdnem volala ninjova sestra, že zve Lucase a Meghan na Labour Day (to je dneska) do jejich country clubu. To jsem si říkala super, super, děti se mají a zanedlouho přišlo pozvání i pro mě :) věděla jsem, že musím říct jasně ANO, chci jít, jinak se to zase smete pod koberec a nikam se nedostanu. Ninju ten můj souhlas dost překvapil a začal mi povídat, jak on není ten typ do country clubu (no to teda není :D) a jak se mu to nelíbí a nikdy by tam nešel a pak se mě ptal asi 7x znova, jestli tam chci jít, že tam jako chodit nemusím, jestli nechci, že se nikdo zlobit nebude... pak začal s dress codem (tj. povolené oblečení, co si tam můžete vzít) a jestli tam chci jít, tak že je to složitý a že bych si měla vzít dvoje boty atd. ... nevím, co byste si o tom mysleli vy, ale já jsem z toho nabyla dojmu, že mě pozvali jakoby ze slušnosti a doufali, že odmítnu a pak byli v šoku, že chci jít a snažili se mě odradit :D
Když jsem se dozvěděla, že to je golfovej club Donalda Trumpa, tak jsem si řekla, že mě jenom tak něco neodradí :D
tady je odkaz: http://www.trumpnationalwestchester.com
Ráno jsem si pak říkala, že tam má být nějak program pro děti, takže děcka si tam budu hrát a já jsem tam nejela pracovat, ale užít si labour day v clubu... a oni (Zina a Andy) tam budou se svýma známýma a co já? Nakonec jsem to vyřešila lišácky, řekla jsem, že pojedu svým autem a když se mi tam nebude líbit, tak odjedu, kdy budu chtít :)
Normálně ninja už by mě málem "zapomněl" doma... musela jsem se připomenout, že jdu taky :D a to už jsem se fakt cítila, že tam nejsem zvaná, i když jsem zvaná... ale neměli mě zvát, když nechtěli. To už je jejich problém, prostě si to tam projdu, podívám se a když se na mě budou dívat škaredě a budou nepříjemní, tak se na ně hezky usměju a stejně jedu za chvilku domů a už je nikdy neuvidím :D ale pozvání do takovýho clubu asi hned tak nedostanu... jejich smůla :D
Nejdřív jsme jeli do domu ninjovi sestry Ziny. Už jsem ji jednou viděla a moc sympatická mi nebyla i to uvítání bylo takový divný a její manžel se na mě sotva podívat a místo toho, aby mi podal ruku, tak na mě tak jakoby zamával nebo co.. no, já jsem se v duchu smála :D Nedalo jim to a hrozně mi chtěli ukázat jejich luxusní dům. Hm, ani se jim nedivím, byl to opravdu luxus... i jejich sklep byl luxusní - pool table, poker table, kompletní posilovna (asi tak 15 strojů, činky, threadmill.. prostě všechno). Já jsem zavřela pusu a dělala jsem, že to máme doma taky :D dům to byl krásnej, já takovej luxusní dům teda nepotřebuju, ani o něm nesním, ale myslím, že kdyby nebylo zbytí, tak bych si rychle zvykla :D ale ty hadry od Chanelu bych unosila, tím jsem si jistá :D prostě wow!
Pak jsme jeli do clubu a tak nějak se prolomily ledy a Zina mě vzala na další tour po clubu a tam to bylo taky moc krásný. Vzala mě úplně všude, i do místnosti, kde se chystají nevěsty, když tam pořádají svatbu, ukázala mi i posilovnu, tenisové kruty, tenisovej obchod, byli jsme v bazénu, v hot tubu.. bylo tam dost lidí v mým věku, ale ehm, jako obsluha, takže jsem zase nezapadla :D všichni se tam o vás krásně starají a jídlo a pití je tam neomezený... protože Lucas miluje oblečení, výlet se neobešel ani bez nákupů v golfovým obchodě - Lucas si samozřejmě vybral boty a ještě k tomu tričko, Meghan dostala růžovou mikinu a šortky a já jsem taky dostala dárek, jako bránila jsem se, protože mi to bylo blbý, ale nedalo se to :)) prodavačka Mary mi vybrala parádní mikinu TRUMP GOLF, ale já už jsem si tady koupila 3 mikiny a mikina je dost těžká a velká, tak jsem ji nechtěla, protože bych to už asi neuvezla a když jsem se podívala na cenovku 99 dolarů, tak jsem se zhrozila. 99 dolarů za obyč mikinu s kapucí??? Nakonec jsme teda vybrali tričko s límečkem, na kterým je logo Trump National Golf Club, který je lehoučký a stálo "jenom" 67 dolarů :D Ještě teda nevím, kam ho budu nosit...
Po bazénu jsem si dala sprchu, umyla vlasy... vzala jsem si s sebou jenom plavky a jinak tam všechno je... nejvíc mě zaujala taková krabička, asi nějaká odstředivka, do které dáte plavky, zavřete víko a za 5 - 10 vteřin je máte suchý... je tam i sáček s logem clubu, ve kterém si je můžete vzít domů... prostě všechno, včetně spreje proti elektrizování oblečení :)
Od 5 hodin byla nachystaná večeře a měli jsme stůl přímo vedle Mr. Trump, ale po tu dobu, co jsme tam byli, tak on tam nebyl... ale prý tam tráví hodně času, protože z NYC to má autem 35 minut nebo lítá helikoptérou.
Zinin manžel Andy byl nakonec úplně skvělej, hezky jsme si popovídali. Žádný falešný úsměvy, trochu mi připomínal Snapa. Pracuje na Wall Street. Říkala jsem mu, že včera jsem tam zrovna byla a že jsem nenašla toho býka, že mě to naštvalo... a pak jsme se taky bavili o Evropě a byl ve Frankfurtu, v Londýně a v Moskvě kvůli byznysu, a pak v Paříži... soukromě. Prý se Ziny, ještě než se vzali, zeptal, kam na světě by se chtěla nejvíc podívat a ona řekla Paříž a tak koupil tajně letenky a za týden jí řekl, ať změní plány na nadcházející týden, že letí do Paříže :) není to sladký... je na nich vidět, že se mají moc rádi i dnes :) prostě někdo má život fakt jako z pohádky :) říkám si, kam se v dnešním světě poděla romantika?
No, co bych ještě napsala... zase se moc nemůžu soustředit, protože jsem unavená... jo, ti kluci, co tam parkujou auta, protože tam je taky samozřejmě valet parking, mají fakt pestrou práci :D na normální, obyčejný auto tam nenarazíte, takže mají možnost projet si hodně pestrou škálu luxusních aut, ale je to náročný na paměť, protože si musí pamatovat, který auto je čí, což já bych si teda nikdy nezapamatovala... a taky musí asi pořád sledovat, co dělají majitelé těch aut, protože Zina mi říkala, že když tam jdou na večeři, tak sotva dojí a začnou se zvedat od stolu, tak už mají nachystaný auto, aniž by si o něho museli říkat :) Budu na to vzpomínat, až půjdu z nějaké zakouřené hospody domů a budu si říkat, sakra, zase mi dneska zapomněli nachystat auto :D
Než nahraju nějaký fotky, tak večer volala Zina a ptala se, jak jsem dojela (protože jsem jim tak trochu ujela...) a vzkazovala mi, že mám perfektní angličtinu... :)... na což jsem zareagovala svým vytříbeným "Eh" :D Trochu jsem se bála, že na mě bude třeba naštvaná, protože opouštím předčasně tuhle rodinu, ale sama uznala, že to chápe, protože jsem tady dost izolovaná, jak od ostatních aupair, tak vůbec od lidí... a říkala, že jestli budu mít možnost vrátit se do USA, že mám jet určitě na Floridu nebo do Colorada na hory, že je tady toho hodně k vidění, ale že chápe, že jet tam sama není moc fun.
No, byl to príma den na rozloučenou s USA :)
Zítra je první den školy... a teď slíbené fotky... a dobrou noc :)
Lucas a Meghan s trenérem
Zina, Andy, Meghan
Ještě jsem si vzpomněla, že skoro všechny ženský v clubu (včetně Ziny) měly silikonový prsa... jako nevím, nic proti tomu nenamítám, ale v tom určitým věku to vypadá teda fest nepřirozeně.
autíčka
Mr. Trump´s table
hajzlíky ala Trump
PS: Včera v NYC se mě ptala kamarádka Iva, jestli už se Lucas přestal obnažovat. Řekla jsem, že přestal a asi jsem to zakřikla, protože dneska v clubu ukazoval bradavky :))
Dnešek byl moc zajímavej den a málem nebyl, protože jsem se MÁLEM nechala odradit :) ale nedala jsme se a dobře jsem udělala... řekla jsem si, že když mě pozvali, tak se prostě vetřu, stejně už je nikdy neuvidím :D tuhle taktiku bych měla používat častěji...
Asi před týdnem volala ninjova sestra, že zve Lucase a Meghan na Labour Day (to je dneska) do jejich country clubu. To jsem si říkala super, super, děti se mají a zanedlouho přišlo pozvání i pro mě :) věděla jsem, že musím říct jasně ANO, chci jít, jinak se to zase smete pod koberec a nikam se nedostanu. Ninju ten můj souhlas dost překvapil a začal mi povídat, jak on není ten typ do country clubu (no to teda není :D) a jak se mu to nelíbí a nikdy by tam nešel a pak se mě ptal asi 7x znova, jestli tam chci jít, že tam jako chodit nemusím, jestli nechci, že se nikdo zlobit nebude... pak začal s dress codem (tj. povolené oblečení, co si tam můžete vzít) a jestli tam chci jít, tak že je to složitý a že bych si měla vzít dvoje boty atd. ... nevím, co byste si o tom mysleli vy, ale já jsem z toho nabyla dojmu, že mě pozvali jakoby ze slušnosti a doufali, že odmítnu a pak byli v šoku, že chci jít a snažili se mě odradit :D
Když jsem se dozvěděla, že to je golfovej club Donalda Trumpa, tak jsem si řekla, že mě jenom tak něco neodradí :D
tady je odkaz: http://www.trumpnationalwestchester.com
Ráno jsem si pak říkala, že tam má být nějak program pro děti, takže děcka si tam budu hrát a já jsem tam nejela pracovat, ale užít si labour day v clubu... a oni (Zina a Andy) tam budou se svýma známýma a co já? Nakonec jsem to vyřešila lišácky, řekla jsem, že pojedu svým autem a když se mi tam nebude líbit, tak odjedu, kdy budu chtít :)
Normálně ninja už by mě málem "zapomněl" doma... musela jsem se připomenout, že jdu taky :D a to už jsem se fakt cítila, že tam nejsem zvaná, i když jsem zvaná... ale neměli mě zvát, když nechtěli. To už je jejich problém, prostě si to tam projdu, podívám se a když se na mě budou dívat škaredě a budou nepříjemní, tak se na ně hezky usměju a stejně jedu za chvilku domů a už je nikdy neuvidím :D ale pozvání do takovýho clubu asi hned tak nedostanu... jejich smůla :D
Nejdřív jsme jeli do domu ninjovi sestry Ziny. Už jsem ji jednou viděla a moc sympatická mi nebyla i to uvítání bylo takový divný a její manžel se na mě sotva podívat a místo toho, aby mi podal ruku, tak na mě tak jakoby zamával nebo co.. no, já jsem se v duchu smála :D Nedalo jim to a hrozně mi chtěli ukázat jejich luxusní dům. Hm, ani se jim nedivím, byl to opravdu luxus... i jejich sklep byl luxusní - pool table, poker table, kompletní posilovna (asi tak 15 strojů, činky, threadmill.. prostě všechno). Já jsem zavřela pusu a dělala jsem, že to máme doma taky :D dům to byl krásnej, já takovej luxusní dům teda nepotřebuju, ani o něm nesním, ale myslím, že kdyby nebylo zbytí, tak bych si rychle zvykla :D ale ty hadry od Chanelu bych unosila, tím jsem si jistá :D prostě wow!
Pak jsme jeli do clubu a tak nějak se prolomily ledy a Zina mě vzala na další tour po clubu a tam to bylo taky moc krásný. Vzala mě úplně všude, i do místnosti, kde se chystají nevěsty, když tam pořádají svatbu, ukázala mi i posilovnu, tenisové kruty, tenisovej obchod, byli jsme v bazénu, v hot tubu.. bylo tam dost lidí v mým věku, ale ehm, jako obsluha, takže jsem zase nezapadla :D všichni se tam o vás krásně starají a jídlo a pití je tam neomezený... protože Lucas miluje oblečení, výlet se neobešel ani bez nákupů v golfovým obchodě - Lucas si samozřejmě vybral boty a ještě k tomu tričko, Meghan dostala růžovou mikinu a šortky a já jsem taky dostala dárek, jako bránila jsem se, protože mi to bylo blbý, ale nedalo se to :)) prodavačka Mary mi vybrala parádní mikinu TRUMP GOLF, ale já už jsem si tady koupila 3 mikiny a mikina je dost těžká a velká, tak jsem ji nechtěla, protože bych to už asi neuvezla a když jsem se podívala na cenovku 99 dolarů, tak jsem se zhrozila. 99 dolarů za obyč mikinu s kapucí??? Nakonec jsme teda vybrali tričko s límečkem, na kterým je logo Trump National Golf Club, který je lehoučký a stálo "jenom" 67 dolarů :D Ještě teda nevím, kam ho budu nosit...
Po bazénu jsem si dala sprchu, umyla vlasy... vzala jsem si s sebou jenom plavky a jinak tam všechno je... nejvíc mě zaujala taková krabička, asi nějaká odstředivka, do které dáte plavky, zavřete víko a za 5 - 10 vteřin je máte suchý... je tam i sáček s logem clubu, ve kterém si je můžete vzít domů... prostě všechno, včetně spreje proti elektrizování oblečení :)
Od 5 hodin byla nachystaná večeře a měli jsme stůl přímo vedle Mr. Trump, ale po tu dobu, co jsme tam byli, tak on tam nebyl... ale prý tam tráví hodně času, protože z NYC to má autem 35 minut nebo lítá helikoptérou.
Zinin manžel Andy byl nakonec úplně skvělej, hezky jsme si popovídali. Žádný falešný úsměvy, trochu mi připomínal Snapa. Pracuje na Wall Street. Říkala jsem mu, že včera jsem tam zrovna byla a že jsem nenašla toho býka, že mě to naštvalo... a pak jsme se taky bavili o Evropě a byl ve Frankfurtu, v Londýně a v Moskvě kvůli byznysu, a pak v Paříži... soukromě. Prý se Ziny, ještě než se vzali, zeptal, kam na světě by se chtěla nejvíc podívat a ona řekla Paříž a tak koupil tajně letenky a za týden jí řekl, ať změní plány na nadcházející týden, že letí do Paříže :) není to sladký... je na nich vidět, že se mají moc rádi i dnes :) prostě někdo má život fakt jako z pohádky :) říkám si, kam se v dnešním světě poděla romantika?
No, co bych ještě napsala... zase se moc nemůžu soustředit, protože jsem unavená... jo, ti kluci, co tam parkujou auta, protože tam je taky samozřejmě valet parking, mají fakt pestrou práci :D na normální, obyčejný auto tam nenarazíte, takže mají možnost projet si hodně pestrou škálu luxusních aut, ale je to náročný na paměť, protože si musí pamatovat, který auto je čí, což já bych si teda nikdy nezapamatovala... a taky musí asi pořád sledovat, co dělají majitelé těch aut, protože Zina mi říkala, že když tam jdou na večeři, tak sotva dojí a začnou se zvedat od stolu, tak už mají nachystaný auto, aniž by si o něho museli říkat :) Budu na to vzpomínat, až půjdu z nějaké zakouřené hospody domů a budu si říkat, sakra, zase mi dneska zapomněli nachystat auto :D
Než nahraju nějaký fotky, tak večer volala Zina a ptala se, jak jsem dojela (protože jsem jim tak trochu ujela...) a vzkazovala mi, že mám perfektní angličtinu... :)... na což jsem zareagovala svým vytříbeným "Eh" :D Trochu jsem se bála, že na mě bude třeba naštvaná, protože opouštím předčasně tuhle rodinu, ale sama uznala, že to chápe, protože jsem tady dost izolovaná, jak od ostatních aupair, tak vůbec od lidí... a říkala, že jestli budu mít možnost vrátit se do USA, že mám jet určitě na Floridu nebo do Colorada na hory, že je tady toho hodně k vidění, ale že chápe, že jet tam sama není moc fun.
No, byl to príma den na rozloučenou s USA :)
Zítra je první den školy... a teď slíbené fotky... a dobrou noc :)
Ještě jsem si vzpomněla, že skoro všechny ženský v clubu (včetně Ziny) měly silikonový prsa... jako nevím, nic proti tomu nenamítám, ale v tom určitým věku to vypadá teda fest nepřirozeně.
PS: Včera v NYC se mě ptala kamarádka Iva, jestli už se Lucas přestal obnažovat. Řekla jsem, že přestal a asi jsem to zakřikla, protože dneska v clubu ukazoval bradavky :))
neděle 4. září 2011
bronx zoo
Ahojky,
tak jsem vám slibovala, jak budu psát, ale vypadá to, že čtvrtým dnem bez Pav krize přešla a už jsem si zvykla na úplnou samotu a nepotřebuju ani nic moc ventilovat :))
Hrozně ráda bych vám napsala, jak jsem se měla včera v Bronx ZOO, ale jsem tak unavená po dnešním loučení s NYC, že už se asi na moc nezmůžu :-/ ale bylo to vydařený, moc :)
Povím vám, že rodinný výlet do ZOO v NYC není levná záležitost... pro mě to byl i částečně adrenalin, protože na mě zase padl los (jako vždycky) a musela jsem řídit.
Bylo to celkem vtipný, ráno za mnou ninja přišel, aby se mě zeptal, jak se píše slovo tomorrow (zítra), že si není jistej, pak mi nahlas přečetl e-maily, co píše potenciálním aupairkám, abych mu je schválila a když už byl čas jet do ZOO, tak se mě zeptal, jestli by mi vadilo, kdybych řídila, to jsem řekla, že ne (aspoň můžu teď říkat, že jsem řídila v NYC :D) a než jsme vyjížděli, tak se mě zeptal, jestli náhodou nevím, jak se tam jede, že tam nikdy nebyl... už ho trochu znám, tak jsem byla připravená i s mnou GPSkou :D Mimochodem GPSka mi bude hrozně chybět, mám k ní moc hezkej vztah, i když to není člověk, hodně jsme toho spolu prožily! Asi napíšu Ježíškovi, aby mi nějakou přinesl... je to geniálně věc pro lidi, jako jsem já :)
Jak jsme se blížili k NYC tak předpisy nepředpisy rychlost narůstala... a musela jsem splynout s davem... málem mě kleplo, když na jednom úseku byla omezená rychlost na 45 a já jsem jela něco přes 70 a byla tam hlídka... ale ostatní tak taky jeli, takže jsem nijak nevybočovala, jak mi radila Pavlína víc podezřelá bych byla, kdybych jela těch 45 :D tak to tady chodí, možná i u nás, ale tam s tím nemám zkušenost.
Takže rozpočet výletu:
vstup dospělí 60 dolarů
vstup děti 30 dolarů
parkování 13 dolarů
extra vstup 20 dolarů (na gorily!!)
jídlo 40 dolarů
suvenýry 40 dolarů
total: 203 dolarů...
ZOO je to ale krásná, opičky se chovali strašně, obzvlášť Meghan... bylo tam hooooodně dětí, ale 95 % se chovalo relativně normálně, ale tihle dva byli fakt hrozní.. prostě jsou poznamenaní a je mi jich fakt líto, ale pomoct jim nemůžu :( chápu, že s nima nikam moc nechce chodit...
Byla jsem moc ráda, že jsem mohla jít na to Congo Gorilla Forest. Mají to moc krásně udělaný a do Konga se asi hned tak nepodívám, ale s "krmením" orangutanů v Indonésii se to nedá srovnat :)
Když ninja kupoval suvenýry dětem, tak mi taky chtěl nějakej koupit, ale jediný co se mi tam fakt moc líbilo bylo jedno tričko pro miminko a už jsem ho málem koupila :D ale pak jsem se zarazila, kvůli jednomu detailu - nemám přece žádný dítě :D
ještě přidám jednu fotku Lucase :)
Chtěla jsem toho napsat víc, ale už jsem fakt mrtvá... zítra napíšu o dnešku a pozítří o tom, jak jsem se měla v country clubu Donalda Trumpa, kam jdu zítra. Mám skluz :(
A taky dneska jsem se konečně smířila s tím, že fakt jedu pryč... a přestala jsem litovat, že jsem byla zase "tak hodná", ale má to tak prostě být :)
tak zatím pa a dobrou noc
tak jsem vám slibovala, jak budu psát, ale vypadá to, že čtvrtým dnem bez Pav krize přešla a už jsem si zvykla na úplnou samotu a nepotřebuju ani nic moc ventilovat :))
Hrozně ráda bych vám napsala, jak jsem se měla včera v Bronx ZOO, ale jsem tak unavená po dnešním loučení s NYC, že už se asi na moc nezmůžu :-/ ale bylo to vydařený, moc :)
Povím vám, že rodinný výlet do ZOO v NYC není levná záležitost... pro mě to byl i částečně adrenalin, protože na mě zase padl los (jako vždycky) a musela jsem řídit.
Bylo to celkem vtipný, ráno za mnou ninja přišel, aby se mě zeptal, jak se píše slovo tomorrow (zítra), že si není jistej, pak mi nahlas přečetl e-maily, co píše potenciálním aupairkám, abych mu je schválila a když už byl čas jet do ZOO, tak se mě zeptal, jestli by mi vadilo, kdybych řídila, to jsem řekla, že ne (aspoň můžu teď říkat, že jsem řídila v NYC :D) a než jsme vyjížděli, tak se mě zeptal, jestli náhodou nevím, jak se tam jede, že tam nikdy nebyl... už ho trochu znám, tak jsem byla připravená i s mnou GPSkou :D Mimochodem GPSka mi bude hrozně chybět, mám k ní moc hezkej vztah, i když to není člověk, hodně jsme toho spolu prožily! Asi napíšu Ježíškovi, aby mi nějakou přinesl... je to geniálně věc pro lidi, jako jsem já :)
Jak jsme se blížili k NYC tak předpisy nepředpisy rychlost narůstala... a musela jsem splynout s davem... málem mě kleplo, když na jednom úseku byla omezená rychlost na 45 a já jsem jela něco přes 70 a byla tam hlídka... ale ostatní tak taky jeli, takže jsem nijak nevybočovala, jak mi radila Pavlína víc podezřelá bych byla, kdybych jela těch 45 :D tak to tady chodí, možná i u nás, ale tam s tím nemám zkušenost.
Takže rozpočet výletu:
vstup dospělí 60 dolarů
vstup děti 30 dolarů
parkování 13 dolarů
extra vstup 20 dolarů (na gorily!!)
jídlo 40 dolarů
suvenýry 40 dolarů
total: 203 dolarů...
ZOO je to ale krásná, opičky se chovali strašně, obzvlášť Meghan... bylo tam hooooodně dětí, ale 95 % se chovalo relativně normálně, ale tihle dva byli fakt hrozní.. prostě jsou poznamenaní a je mi jich fakt líto, ale pomoct jim nemůžu :( chápu, že s nima nikam moc nechce chodit...
Byla jsem moc ráda, že jsem mohla jít na to Congo Gorilla Forest. Mají to moc krásně udělaný a do Konga se asi hned tak nepodívám, ale s "krmením" orangutanů v Indonésii se to nedá srovnat :)
Když ninja kupoval suvenýry dětem, tak mi taky chtěl nějakej koupit, ale jediný co se mi tam fakt moc líbilo bylo jedno tričko pro miminko a už jsem ho málem koupila :D ale pak jsem se zarazila, kvůli jednomu detailu - nemám přece žádný dítě :D
ještě přidám jednu fotku Lucase :)
Chtěla jsem toho napsat víc, ale už jsem fakt mrtvá... zítra napíšu o dnešku a pozítří o tom, jak jsem se měla v country clubu Donalda Trumpa, kam jdu zítra. Mám skluz :(
A taky dneska jsem se konečně smířila s tím, že fakt jedu pryč... a přestala jsem litovat, že jsem byla zase "tak hodná", ale má to tak prostě být :)
tak zatím pa a dobrou noc
pátek 2. září 2011
grandma Geri
Babička Džeri, no, nevím, jak se to hláskuje, takže to je jenom orientační... ale začnu od začátku...
Dneska jsem měla pracovat až od dvou, ale trochu se to zvrtlo, protože ninja potřebuje volat aupairkám a když jsem ráno odjížděla, tak mě poprosil, jestli bych mohla přijet už kolem 12, aby mohl použít můj mobil. Moc jsem z toho nadšená nebyla - jak z toho, že mám přijet dřív, tak z toho, že chce telefonovat z mýho mobilu. Byla jsem ale hodná a přijela jsem teda, protože se můj výlet do knihovny stejně moc nepodařil. Proč? Protože jsem nenapravitelná!!!!
V Lake Carmel je, jak už název napovídá, krásné jezírko a už dlouho jsem se chystala, že si ho vyfotím a navíc teď se začaly barvit listy a sluníčko krásně svítí a odjíždím, tak je nejvyšší čas! Jedinej zádrhel, a taky důvod, proč jsem s tím tak dlouho otálela, je to, že je kolem něho velkej provoz a špatně se tam sjíždí z cesty (snad víte, jak to myslím). Takže dneska za mnou zrovna nikdo nejel, šup, sjedu na parkoviště k chiropraktikovi, popadnu foťák, vylezu z auta, čekám až přejedou všechna auta, čekám, čekám, čekám, jo, už jsou pryč, tak šupky dupky ke svodidlům na druhé straně... zapnu foťák a "Není paměťová karta"!!! Zanadávám si, ještě na mě zatroubí nějakej blbec, zanadávám znovu a jedu do Mahopacu a nadávám :D Toť můj dnešní výlet...
Sotva přijedu, Ethan už je v obýváku, Elijah má domácí vězení, tak nepřišel. Jaká škoda! Děti slyší, že jsem přišla a hned ječí Íva, Íva a mají hroznou radost. Kéž by to bylo vzájemné :D Lucas mi hned hlásí... víš, kdo je tady? Říkám... kdo? Ethan!!!! Fakt? nevšimla jsem si... A hned mě přemlouvají, ať s nima jdu ven (rozumějte, ninja zvádá činky ve sklepě, tak je venku hlídat nebude)... no, pak už se k tomu přidal i ninja a zjistila jsem, že z mýho mobilu si do ČR nezavolám... fakt ne, netuším, čím to je. Ale koupila jsem mu v obchodě prepaid card pro international calls a on to se tomu pořád nějak bránil, nesmyslně. Ale to už je taky jeho problém. Nakonec, když už jsem ho tak nenápadně poslala někam, tak šel zkusit tu kartu a hnedle se dovolal jedné aupairce Zuzaně.. ale moc se mu nezdála. No comment... A pak zase začaly ty řeči, že jsem jeho jediný štěstí atd.
Pak konečně odjel do práce a děcka byly strašný... tak jsem je poslala, ať si jdou hrát teda zase po dvou dnech k sousedům a užije si jich taky jejich matka. A tím se dostávám k babičce Geri! Fantomas si možná vzpomene, jak jsem mu ukazovala tu mapu s domem, kde budu v USA bydlet a taky dům sousedů a říkala jsem, že se s nima musím rychle skamarádit a budu k nim chodit na bazén, že Fantomasi? To se mi taky povedlo, ale nápad s bazénem jsem pak přehodnotila :D
Babička Geri is my hero, ona je generál celého domu a momentálně tam žije 8 lidí a o všechny se stará. Když jsem jí řekla, že jedu domů, že jsem tady nepotkala žádný kamarády a že tady už mluvím skoro víc česky než anglicky, tak byla hrozně překvapená a prej jsem jí to měla říct, že zná spoustu lidí v mým věku a že by mě s nima seznámila. Ale to už je tak trochu pozdě... ale ani to ji neodradilo a začala zrovna :D seznámila mě se svým synem Tonym, kterej má 23 let... když jsem se podívala na ni - běloška, modré oči, dlouhé bílé vlasy a na Tonyho - černoch... říkala jsem si, že její manžel musí být asi hodně černej černoch :D pak mi představila svou dceru Angelic (nejmenuje se tak nějakej lak na nehty?), která byla moc milá a říkala mi, že hraje softball a teď se chystá na college, takže musí pracovat jako dobrovolnice v knihovně, aby její žádost vypadala líp... a guess what? taky černoška... zato matka od Ethana a Elijahi je bílá, řekla bych skoro blonďatá a je jí 32... kluci jsou taky bílí. Vysvětlení přišlo hned v zápětí - Geri nemohla mít děti, tak s manželem adoptovali - podržte se - 7 dětí!!! Mazec!
Říkala mi, že to bylo hodně těžký, protože adoptovaný děti mají hodně problémů, zvlášť když znají svoje rodiče a ti se k nim třeba chovali hnusně. Říkala, že i některý z těch dětí k ní byly hnusný a že jak jim bylo 21 let, tak spolu přestali komunikovat. A taky jak jsem si myslela, že v Americe je rodina hodně důležitá a lidi drží spolu, tak to není pravda, je to jako u nás. Všichni se rozvádějí a najít hezkej a vyrovnanej vztah je těžký. To je taky příčina toho, že se její dcera v únoru vrátila "k mamince" i se třema dětma a nechává se od ní živit. Ethana a Elijahu měla s jedním boyfriendem, který pak odešel, a Evana s dalším, kterej taky odešel :( ani jeden na ně neplatí :( její dcera vydělává 1 800 dolarů měsíčně, což mě šokovalo, protože to není o moc víc než já! A to je Američanka! Proto si nemůže dovolit byt, protože jednopokojovej apartmán v téhle oblasti stojí 1 200 dolarů měsíčně.
Geri mi taky říkala, že má ještě další 4 domy, kromě tohodle a že příští rok bude mít splacený všechny hypotéky a koupí si další dům na Floridě. Moje přání - chtěla bych být americká důchodkyně! :D Ale tenhle dům prý chce prodat, protože si ho už nebude moct dovolit. Platí totiž jenom na daních 13 000 dolarů ročně!!! a pak k tomu další náklady na provoz! Je to krásnej a hodně velkej dům, ale bosou nohou bych do něho nevkročila, taky k němu patří několik menších staveb, bazén, rybník a hřiště pro děti. Mají asi 8 aut, 6 garáží a dokonce náklaďák! A dětem koupila elektroauťíčko Cadillac :D je pro dva, dá se s ním i couvat a má i rádio! american style!
Jo, a taky jako bych o tom minule nemluvila, Geri se smála Meghan, že je s tím jejím hlasem jako cartoon (kreslená postavička), taky si toho všimla. Snad se mi to podaří natočit, musím tajně, protože ona je hodně stydlivá...
Jestli se potvrdí, že Angel (ten pes) má blechy, tak mám taky blechy... pořád se drbe, je mu 15 let a má rakovinu. Hrozně si mě oblíbil a pořád se ke mě lísal a pak mě chtěl kousnout. Kousnul už prej kde koho, pošťáka i pizzaře (toho do rozkroku, ups)...
Doslala jsem taky skládací křesílko s držákem na pití a se stříškou. To je další důležitá informace :D a hráli jsme kickball, což je jakoby baseball, akorát se kope místo odpalování. Kdybych věděla, že umím tak dobře kopat, dala bych se na fotbal :D ale mít v týmu Meghan je prokletí, tak jsme prohrály. Říkám jí: musíš kopnout a běžet na první metu, pak na druhou, na třetí a pak domů - a tím domů jsem nemyslela úplně domů :D ale ona stejně kopne, běží na první metu, to je ještě ok, a pak běží na třetí metu... mezitím ji vyoutujou, tak pak celá zmetaná brečí, ale vysvětlete jí to. Ale i tak byla dneska celkem legrace a na neděli jsem dostala pozvání jet do nějakýho malýho městečka na Fair... ale ten náš fair mi bohatě stačil. Což mi připomíná... nahrála jsem vám sem fotky, jak řídím hasičský auto? :D
A jak už to tak bývá, když se rozhodnete odněkud odjet, věci se začnou zlepšovat. Např. přišel za mnou
ninja: Íva? chceš jít zítra do Bronx ZOO?
já: sure, to zní skvěle!
ninja: výborně, tak zítra v 10
tak jdeme zítra do ZOO... ehm, neměla bych tak moc lhát, pravidelní čtenáři tomuto scénáři těžko uvěří :D přiznávám, bylo to trochu jinak, ale tahle oficiální verze se mi líbí víc :D
Pak jsem dostala ještě jedno pozvání, které se nedalo odmítnout - na pondělí... ale to vám zatím neprozradím, ať se máte na co těšit :) bude to taková sonda to života americké high society...
Beru si foťák, kartu, nabité baterky a náhradní nabité baterky a vše zdokumentuju! slibuju!
užijte si víkend!
Dneska jsem měla pracovat až od dvou, ale trochu se to zvrtlo, protože ninja potřebuje volat aupairkám a když jsem ráno odjížděla, tak mě poprosil, jestli bych mohla přijet už kolem 12, aby mohl použít můj mobil. Moc jsem z toho nadšená nebyla - jak z toho, že mám přijet dřív, tak z toho, že chce telefonovat z mýho mobilu. Byla jsem ale hodná a přijela jsem teda, protože se můj výlet do knihovny stejně moc nepodařil. Proč? Protože jsem nenapravitelná!!!!
V Lake Carmel je, jak už název napovídá, krásné jezírko a už dlouho jsem se chystala, že si ho vyfotím a navíc teď se začaly barvit listy a sluníčko krásně svítí a odjíždím, tak je nejvyšší čas! Jedinej zádrhel, a taky důvod, proč jsem s tím tak dlouho otálela, je to, že je kolem něho velkej provoz a špatně se tam sjíždí z cesty (snad víte, jak to myslím). Takže dneska za mnou zrovna nikdo nejel, šup, sjedu na parkoviště k chiropraktikovi, popadnu foťák, vylezu z auta, čekám až přejedou všechna auta, čekám, čekám, čekám, jo, už jsou pryč, tak šupky dupky ke svodidlům na druhé straně... zapnu foťák a "Není paměťová karta"!!! Zanadávám si, ještě na mě zatroubí nějakej blbec, zanadávám znovu a jedu do Mahopacu a nadávám :D Toť můj dnešní výlet...
Sotva přijedu, Ethan už je v obýváku, Elijah má domácí vězení, tak nepřišel. Jaká škoda! Děti slyší, že jsem přišla a hned ječí Íva, Íva a mají hroznou radost. Kéž by to bylo vzájemné :D Lucas mi hned hlásí... víš, kdo je tady? Říkám... kdo? Ethan!!!! Fakt? nevšimla jsem si... A hned mě přemlouvají, ať s nima jdu ven (rozumějte, ninja zvádá činky ve sklepě, tak je venku hlídat nebude)... no, pak už se k tomu přidal i ninja a zjistila jsem, že z mýho mobilu si do ČR nezavolám... fakt ne, netuším, čím to je. Ale koupila jsem mu v obchodě prepaid card pro international calls a on to se tomu pořád nějak bránil, nesmyslně. Ale to už je taky jeho problém. Nakonec, když už jsem ho tak nenápadně poslala někam, tak šel zkusit tu kartu a hnedle se dovolal jedné aupairce Zuzaně.. ale moc se mu nezdála. No comment... A pak zase začaly ty řeči, že jsem jeho jediný štěstí atd.
Pak konečně odjel do práce a děcka byly strašný... tak jsem je poslala, ať si jdou hrát teda zase po dvou dnech k sousedům a užije si jich taky jejich matka. A tím se dostávám k babičce Geri! Fantomas si možná vzpomene, jak jsem mu ukazovala tu mapu s domem, kde budu v USA bydlet a taky dům sousedů a říkala jsem, že se s nima musím rychle skamarádit a budu k nim chodit na bazén, že Fantomasi? To se mi taky povedlo, ale nápad s bazénem jsem pak přehodnotila :D
Babička Geri is my hero, ona je generál celého domu a momentálně tam žije 8 lidí a o všechny se stará. Když jsem jí řekla, že jedu domů, že jsem tady nepotkala žádný kamarády a že tady už mluvím skoro víc česky než anglicky, tak byla hrozně překvapená a prej jsem jí to měla říct, že zná spoustu lidí v mým věku a že by mě s nima seznámila. Ale to už je tak trochu pozdě... ale ani to ji neodradilo a začala zrovna :D seznámila mě se svým synem Tonym, kterej má 23 let... když jsem se podívala na ni - běloška, modré oči, dlouhé bílé vlasy a na Tonyho - černoch... říkala jsem si, že její manžel musí být asi hodně černej černoch :D pak mi představila svou dceru Angelic (nejmenuje se tak nějakej lak na nehty?), která byla moc milá a říkala mi, že hraje softball a teď se chystá na college, takže musí pracovat jako dobrovolnice v knihovně, aby její žádost vypadala líp... a guess what? taky černoška... zato matka od Ethana a Elijahi je bílá, řekla bych skoro blonďatá a je jí 32... kluci jsou taky bílí. Vysvětlení přišlo hned v zápětí - Geri nemohla mít děti, tak s manželem adoptovali - podržte se - 7 dětí!!! Mazec!
Říkala mi, že to bylo hodně těžký, protože adoptovaný děti mají hodně problémů, zvlášť když znají svoje rodiče a ti se k nim třeba chovali hnusně. Říkala, že i některý z těch dětí k ní byly hnusný a že jak jim bylo 21 let, tak spolu přestali komunikovat. A taky jak jsem si myslela, že v Americe je rodina hodně důležitá a lidi drží spolu, tak to není pravda, je to jako u nás. Všichni se rozvádějí a najít hezkej a vyrovnanej vztah je těžký. To je taky příčina toho, že se její dcera v únoru vrátila "k mamince" i se třema dětma a nechává se od ní živit. Ethana a Elijahu měla s jedním boyfriendem, který pak odešel, a Evana s dalším, kterej taky odešel :( ani jeden na ně neplatí :( její dcera vydělává 1 800 dolarů měsíčně, což mě šokovalo, protože to není o moc víc než já! A to je Američanka! Proto si nemůže dovolit byt, protože jednopokojovej apartmán v téhle oblasti stojí 1 200 dolarů měsíčně.
Geri mi taky říkala, že má ještě další 4 domy, kromě tohodle a že příští rok bude mít splacený všechny hypotéky a koupí si další dům na Floridě. Moje přání - chtěla bych být americká důchodkyně! :D Ale tenhle dům prý chce prodat, protože si ho už nebude moct dovolit. Platí totiž jenom na daních 13 000 dolarů ročně!!! a pak k tomu další náklady na provoz! Je to krásnej a hodně velkej dům, ale bosou nohou bych do něho nevkročila, taky k němu patří několik menších staveb, bazén, rybník a hřiště pro děti. Mají asi 8 aut, 6 garáží a dokonce náklaďák! A dětem koupila elektroauťíčko Cadillac :D je pro dva, dá se s ním i couvat a má i rádio! american style!
Jo, a taky jako bych o tom minule nemluvila, Geri se smála Meghan, že je s tím jejím hlasem jako cartoon (kreslená postavička), taky si toho všimla. Snad se mi to podaří natočit, musím tajně, protože ona je hodně stydlivá...
Jestli se potvrdí, že Angel (ten pes) má blechy, tak mám taky blechy... pořád se drbe, je mu 15 let a má rakovinu. Hrozně si mě oblíbil a pořád se ke mě lísal a pak mě chtěl kousnout. Kousnul už prej kde koho, pošťáka i pizzaře (toho do rozkroku, ups)...
Doslala jsem taky skládací křesílko s držákem na pití a se stříškou. To je další důležitá informace :D a hráli jsme kickball, což je jakoby baseball, akorát se kope místo odpalování. Kdybych věděla, že umím tak dobře kopat, dala bych se na fotbal :D ale mít v týmu Meghan je prokletí, tak jsme prohrály. Říkám jí: musíš kopnout a běžet na první metu, pak na druhou, na třetí a pak domů - a tím domů jsem nemyslela úplně domů :D ale ona stejně kopne, běží na první metu, to je ještě ok, a pak běží na třetí metu... mezitím ji vyoutujou, tak pak celá zmetaná brečí, ale vysvětlete jí to. Ale i tak byla dneska celkem legrace a na neděli jsem dostala pozvání jet do nějakýho malýho městečka na Fair... ale ten náš fair mi bohatě stačil. Což mi připomíná... nahrála jsem vám sem fotky, jak řídím hasičský auto? :D
A jak už to tak bývá, když se rozhodnete odněkud odjet, věci se začnou zlepšovat. Např. přišel za mnou
ninja: Íva? chceš jít zítra do Bronx ZOO?
já: sure, to zní skvěle!
ninja: výborně, tak zítra v 10
tak jdeme zítra do ZOO... ehm, neměla bych tak moc lhát, pravidelní čtenáři tomuto scénáři těžko uvěří :D přiznávám, bylo to trochu jinak, ale tahle oficiální verze se mi líbí víc :D
Pak jsem dostala ještě jedno pozvání, které se nedalo odmítnout - na pondělí... ale to vám zatím neprozradím, ať se máte na co těšit :) bude to taková sonda to života americké high society...
Beru si foťák, kartu, nabité baterky a náhradní nabité baterky a vše zdokumentuju! slibuju!
užijte si víkend!
čtvrtek 1. září 2011
hardcore babysitting
Milovníci mého blogu si teď zřejmě přijdou na své, protože teď prožívám svoje nejtěžší chvilky, jsem tady úplně sama a musím to někde ventilovat :)
Dneska jsem třetí den bez Pavlíny :((( sice jsem si za tu dobu vyměnily 18 e-mailů a může se to zdát hodně, ale je to žalostně málo... ach jo, jak já to tady přežiju :( prostě jsem věděla, že když jí kdykoliv zavolám, tak jí nikdy nebudu otravovat a bylo to vzájemný.
Taky poslední dva dny (a nečekám, že zítřek bude jinej) mám opravdu pestrou práci! Kromě toho, že hlídám příšerky, hlídám taky děti našich sousedů Ethana a Elijahu, kteří přijdou jakoby "na návštěvu" - bez dozoru a většinou je ještě následuje jejich pes Angel a zůstanou celej den. Ehm ehm, trochu mě to už sere. Takže teď hlídám 4 americký děti a psa. Celkem jsem to zvládla, ale k večeru už nemůžu mluvit :D když to převedu, tak je to jako bych hlídala 20 indonéských dětí nebo 8 českých :)
Sousedovic kluci poslouchají teda o fous líp než Lucas, ale hlavně za ně nemám zodpovědnost, tak je mi to vcelku jedno, ale mají úplně hrozný nápady. Zjišťuju, že i když jsem v dětství trávila hodně času se svými bratranci, tak toho o klucích moc nevím. Oni si hrajou s vojákama... to by mě nepřekvapilo, ale že je svlíkají z uniform a bůhvíco tam s nima dělají a pak jim lámou ruce a nohy! Taky dost týrají zvířata - to je nejhorší, dneska odchytili žábu a myslím, že je po ní.
Tahle fotka svědčí o ledasčem:
Lucas týrá žábu, ten napravo (Ethan) je stejně starej jako on, akorát já dvakrát tak větší. Ale musím říct, že jsem ráda, že se starám o tak malý děti, na větší bych už asi nestačila :D Meghan nejen vypadá jako ožralá, ona se tak i chová. To mi připomíná, že si na památku musím natočit její hlásek - kdo ji nešlyšel... ona, i když vypadá, jako sladká holčička, tak má hrozně hlubokej hlas jako starej chlap :) působí to hrozně srandovně. Ethan tam vypadá dost nepřátelsky :D ale právě on za mnou na rozdíl od bratra přijde a začne si se mnou povídat, jinak jsou teda dost stydlivý... teda včera byli... dneska už se otrkali a zítra bude peklo. Myslím, že je brzo vykážu! :) Lucas je poslední dobou dost bossy, tak musím být hodně přísná, dneska to hodně špatně nesl a řval na mě, že jsem ještě horší než Jennifer (to je ta paní, co on nenávidí), a to jenom proto, že jsem chtěla, aby snědl oběd... vtipálek malej :))
Největší muka jsou ale s ninjou... on mi říká takový věci (jako samá chvála, ale až extrémní), že mě to přivádí hrozně do rozpaků. Bohužel je asi jedinej na světě, kdo má o mně takový mínění, škoda, víc takových :D A pak se mnou taky konzultuje všechny aupair, jejichž profily mu každej den pošlou z agentury... to je nejhorší, všechno to čtu a všechno je to stejný a pořád dokola a nechápu, co on pořád vybírá. Teď se tam objevila jedna další Češka a napsala tam jméno asi Hana "Yahoodka" Jahodová... Ptal se mě, co to znamená, tak jsem mu řekla, že je to jako malá jahoda a on, ale ona je dost při těle na to, aby byla jahůdka. On to asi bere jako seznamku nebo co. Booože, ještěže jedu :D a prej mu jeho sestra říkala, že má přestat všechny srovnávat se mnou, jinak nikoho nevybere... no comment nebo tam jedna Francouzka napsala - vyberte si mě, jsem motivovaná a připravená být vaší aupair (ehm) a ninja to okomentoval... hm, ale to ještě nepotkala Lucase :))
Co mě mrzí je, že přijdu o ten nádhernej podzim tady... vždycky jsem si totiž přála jet na podzim do Kanady a vidět ty překrásně barevný stromy a tady je to skoro stejný nebo bych si popojela do New England... už to pomaličku začíná a taky už je všude výzdoba na Halloween... ale upřímně, už jak se cítím teď ty tři dny bez Pavlíny, tak vím, že úplně sama bych to tady nezvládla... to bych musela k jiné rodině do jinýho státu (mít zase štěstí a mít auto pro sebe) a znova objevovat.
Co je ale překvapení pro mě - stihnu ještě NYC Fashion Week (9/8-15) Spring 2012!!! tak aspoň něco... bude to příjemné rozloučení s NYC :)
už je to jenom pár dnů, to přece zvládnu! no... a když mi napíšete něco pěknýho, tak budu moc ráda :) nemyslím zrovna komentář... klidně i něco delšího :)
Dneska jsem třetí den bez Pavlíny :((( sice jsem si za tu dobu vyměnily 18 e-mailů a může se to zdát hodně, ale je to žalostně málo... ach jo, jak já to tady přežiju :( prostě jsem věděla, že když jí kdykoliv zavolám, tak jí nikdy nebudu otravovat a bylo to vzájemný.
Taky poslední dva dny (a nečekám, že zítřek bude jinej) mám opravdu pestrou práci! Kromě toho, že hlídám příšerky, hlídám taky děti našich sousedů Ethana a Elijahu, kteří přijdou jakoby "na návštěvu" - bez dozoru a většinou je ještě následuje jejich pes Angel a zůstanou celej den. Ehm ehm, trochu mě to už sere. Takže teď hlídám 4 americký děti a psa. Celkem jsem to zvládla, ale k večeru už nemůžu mluvit :D když to převedu, tak je to jako bych hlídala 20 indonéských dětí nebo 8 českých :)
Sousedovic kluci poslouchají teda o fous líp než Lucas, ale hlavně za ně nemám zodpovědnost, tak je mi to vcelku jedno, ale mají úplně hrozný nápady. Zjišťuju, že i když jsem v dětství trávila hodně času se svými bratranci, tak toho o klucích moc nevím. Oni si hrajou s vojákama... to by mě nepřekvapilo, ale že je svlíkají z uniform a bůhvíco tam s nima dělají a pak jim lámou ruce a nohy! Taky dost týrají zvířata - to je nejhorší, dneska odchytili žábu a myslím, že je po ní.
Tahle fotka svědčí o ledasčem:
Lucas týrá žábu, ten napravo (Ethan) je stejně starej jako on, akorát já dvakrát tak větší. Ale musím říct, že jsem ráda, že se starám o tak malý děti, na větší bych už asi nestačila :D Meghan nejen vypadá jako ožralá, ona se tak i chová. To mi připomíná, že si na památku musím natočit její hlásek - kdo ji nešlyšel... ona, i když vypadá, jako sladká holčička, tak má hrozně hlubokej hlas jako starej chlap :) působí to hrozně srandovně. Ethan tam vypadá dost nepřátelsky :D ale právě on za mnou na rozdíl od bratra přijde a začne si se mnou povídat, jinak jsou teda dost stydlivý... teda včera byli... dneska už se otrkali a zítra bude peklo. Myslím, že je brzo vykážu! :) Lucas je poslední dobou dost bossy, tak musím být hodně přísná, dneska to hodně špatně nesl a řval na mě, že jsem ještě horší než Jennifer (to je ta paní, co on nenávidí), a to jenom proto, že jsem chtěla, aby snědl oběd... vtipálek malej :))
Největší muka jsou ale s ninjou... on mi říká takový věci (jako samá chvála, ale až extrémní), že mě to přivádí hrozně do rozpaků. Bohužel je asi jedinej na světě, kdo má o mně takový mínění, škoda, víc takových :D A pak se mnou taky konzultuje všechny aupair, jejichž profily mu každej den pošlou z agentury... to je nejhorší, všechno to čtu a všechno je to stejný a pořád dokola a nechápu, co on pořád vybírá. Teď se tam objevila jedna další Češka a napsala tam jméno asi Hana "Yahoodka" Jahodová... Ptal se mě, co to znamená, tak jsem mu řekla, že je to jako malá jahoda a on, ale ona je dost při těle na to, aby byla jahůdka. On to asi bere jako seznamku nebo co. Booože, ještěže jedu :D a prej mu jeho sestra říkala, že má přestat všechny srovnávat se mnou, jinak nikoho nevybere... no comment nebo tam jedna Francouzka napsala - vyberte si mě, jsem motivovaná a připravená být vaší aupair (ehm) a ninja to okomentoval... hm, ale to ještě nepotkala Lucase :))
Co mě mrzí je, že přijdu o ten nádhernej podzim tady... vždycky jsem si totiž přála jet na podzim do Kanady a vidět ty překrásně barevný stromy a tady je to skoro stejný nebo bych si popojela do New England... už to pomaličku začíná a taky už je všude výzdoba na Halloween... ale upřímně, už jak se cítím teď ty tři dny bez Pavlíny, tak vím, že úplně sama bych to tady nezvládla... to bych musela k jiné rodině do jinýho státu (mít zase štěstí a mít auto pro sebe) a znova objevovat.
Co je ale překvapení pro mě - stihnu ještě NYC Fashion Week (9/8-15) Spring 2012!!! tak aspoň něco... bude to příjemné rozloučení s NYC :)
už je to jenom pár dnů, to přece zvládnu! no... a když mi napíšete něco pěknýho, tak budu moc ráda :) nemyslím zrovna komentář... klidně i něco delšího :)
želvy
Dneska trochu z veselejšího soudku. Pamatujete, jak jsem psala, že jsem viděla tu želvu na mostě, tak pak jsem viděla ještě jednu u cesty, ta byla větší, ale to už jsem vám nepsala a na tohle hurikánové pondělí jsme se s Pav probudily, proud pořád nešel, říkáme si... sluníčko? no, dneska asi hurikán zase nebude a vyrazily jsme ven na snídani, protože už jsem v tom roztomilém domě s tím roztomilým pánem nemohla být dýl. Hurikánovej víkend byl tak náročnej, že jsem se o tom ještě s nikým nedokázala bavit, pořád se vzpamatovávám :)
Tak jsem vyrazily a jedu a na cestě cosi velkýho, černýho, tak jsem se akorát soustředila na to, abych to objela a Pavlína - to byla obrovská želva! Ostatní auta byly celkem daleko, tak jsem zrovna u-turnovala a jely jsme želvu zachránit. Ještě se k nám přidala jedna paní, moc milá a říkala, že na želvu nemáme sahat, že má hrozně dlouhej krk a mohla by nás kousnout. Paní byla dost vtipná mluvila na tu želvu: Okay, honey, go ahead, you can do it :D a pak nám vysvětlila, že pracuje v Bronx ZOO v oddělení plazů, takže ví, jak se na ně musí :D A tolik lidí (vlastně to byli samí hot guys, že jsme si říkali, kde byli celou tu dobu :D) a všichni nás varovali, ať na ni nesaháme, že kouše :)
Tak teda do třetice všeho dobrého - obrovská želva, obrovské štěstí! :)
A co bylo ten den taky vtipný.. sedím u nás na plaze na lavičce a čekám na Pav a najednou tam zastaví takovej starší pán a jde rovnou za mnou, jestli se prej nevyznám v bateriích do mobilů a chrlí na mě nějaký čísla a jestli nevím, kde to koupit :D když si všiml, jak se tvářím, tak mu to pořád nedošlo a začal hledat sms, ve které měl pokyny, co koupit a začal mi to číst. Prostě mi nechtěl věřit, když jsem mu říkala, že o tom nic nevím :D asi jsem se tady změnila a teď vypadám jako technickej typ :D
Opičky teď poslední dva dny žijou, jak to pojmenovat česky, říkají tomu science project. Je to prostě plastová krabice, do které dají trávu, listí, větvičky, bazének a plastové ještěrky a dokonce s tím i spí (amerika :) Lucas si do toho dneska ráno nalil galon vody, takže to úplně zničil, tak jsem mu řekla, že to musí vyhodit, ale že si může udělat novej project. Celej ten bordel vylil doprostřed decku a když jsem se ho zeptala, proč to nevylil do trávy, tak mi odpověděl, že se bál, aby ho nenapadli mravenci... holt, děti, co žijou u lesa :D
Včera jsem si - jako vrchol sebeobětování - nechala od Meghan nalakovat, ani se nedá říct nehty, takže nalakovat prsty na nohách. Trvalo jí to asi hodinu (mezitím jsem si pořídila 50 knížek do nooku) a teď mám křiklavě růžové nehty plné třpytek :) fotka nebude :D nejlepší je to, jak si dokáže pochválit svou práci - perfect! Kromě lakování se taky soustředila na češtinu a všechno, co ode mě slyší, se snaží opakovat, aby pak rozumněla v mým městě, ona si totiž myslí, že jede se mnou a taky si pořád myslí, že bydlím na Bouzově a těší se tam na bike trail (???)
Čeká mě poslední víkend v NY... a protože tady už nikdo nezbyl, tak budu sama :(
Díkybohu, dneska už je čtvrtek... je 1. září. Ten den mám ráda (od té doby, co nechodím do školy), je to novej začátek... :)
Tak jsem vyrazily a jedu a na cestě cosi velkýho, černýho, tak jsem se akorát soustředila na to, abych to objela a Pavlína - to byla obrovská želva! Ostatní auta byly celkem daleko, tak jsem zrovna u-turnovala a jely jsme želvu zachránit. Ještě se k nám přidala jedna paní, moc milá a říkala, že na želvu nemáme sahat, že má hrozně dlouhej krk a mohla by nás kousnout. Paní byla dost vtipná mluvila na tu želvu: Okay, honey, go ahead, you can do it :D a pak nám vysvětlila, že pracuje v Bronx ZOO v oddělení plazů, takže ví, jak se na ně musí :D A tolik lidí (vlastně to byli samí hot guys, že jsme si říkali, kde byli celou tu dobu :D) a všichni nás varovali, ať na ni nesaháme, že kouše :)
Tak teda do třetice všeho dobrého - obrovská želva, obrovské štěstí! :)
A co bylo ten den taky vtipný.. sedím u nás na plaze na lavičce a čekám na Pav a najednou tam zastaví takovej starší pán a jde rovnou za mnou, jestli se prej nevyznám v bateriích do mobilů a chrlí na mě nějaký čísla a jestli nevím, kde to koupit :D když si všiml, jak se tvářím, tak mu to pořád nedošlo a začal hledat sms, ve které měl pokyny, co koupit a začal mi to číst. Prostě mi nechtěl věřit, když jsem mu říkala, že o tom nic nevím :D asi jsem se tady změnila a teď vypadám jako technickej typ :D
Opičky teď poslední dva dny žijou, jak to pojmenovat česky, říkají tomu science project. Je to prostě plastová krabice, do které dají trávu, listí, větvičky, bazének a plastové ještěrky a dokonce s tím i spí (amerika :) Lucas si do toho dneska ráno nalil galon vody, takže to úplně zničil, tak jsem mu řekla, že to musí vyhodit, ale že si může udělat novej project. Celej ten bordel vylil doprostřed decku a když jsem se ho zeptala, proč to nevylil do trávy, tak mi odpověděl, že se bál, aby ho nenapadli mravenci... holt, děti, co žijou u lesa :D
Včera jsem si - jako vrchol sebeobětování - nechala od Meghan nalakovat, ani se nedá říct nehty, takže nalakovat prsty na nohách. Trvalo jí to asi hodinu (mezitím jsem si pořídila 50 knížek do nooku) a teď mám křiklavě růžové nehty plné třpytek :) fotka nebude :D nejlepší je to, jak si dokáže pochválit svou práci - perfect! Kromě lakování se taky soustředila na češtinu a všechno, co ode mě slyší, se snaží opakovat, aby pak rozumněla v mým městě, ona si totiž myslí, že jede se mnou a taky si pořád myslí, že bydlím na Bouzově a těší se tam na bike trail (???)
Čeká mě poslední víkend v NY... a protože tady už nikdo nezbyl, tak budu sama :(
Díkybohu, dneska už je čtvrtek... je 1. září. Ten den mám ráda (od té doby, co nechodím do školy), je to novej začátek... :)
středa 31. srpna 2011
miss you Pav
Pomalu se blíží konec příběhu...
Asi bych měla být veselá a těšit se domů, ale momentálně je opak pravdou. Včera jsem přišla o hrozně důležitou osobu v mým životě a bude trvat, než se bez ní naučím žít... hodně jsme si na sebe zvykly. Doufám, že to nebude na moc dlouho a brzo se zase setkáme. Je děsivý, jak se život rychle mění a nikdy nevíte, kdy o někoho přijdete :( jestli vám můžu něco poradit, tak pokud máte někoho rádi, tak na nic nečekejte a nic neodkládejte, protože všechno může být během okamžiku úplně jinak a my to jen málokdy můžeme ovlivnit.
Hodně jsem přemýšlela, že tady zůstanu, ale už by to nemělo smysl, už by to nebylo stejný.
Vím, musím se vzmužit a moc se neohlížet zpátky. Hlavu vzhůru, úsměv na tvář... zítra je nový den.
Asi bych měla být veselá a těšit se domů, ale momentálně je opak pravdou. Včera jsem přišla o hrozně důležitou osobu v mým životě a bude trvat, než se bez ní naučím žít... hodně jsme si na sebe zvykly. Doufám, že to nebude na moc dlouho a brzo se zase setkáme. Je děsivý, jak se život rychle mění a nikdy nevíte, kdy o někoho přijdete :( jestli vám můžu něco poradit, tak pokud máte někoho rádi, tak na nic nečekejte a nic neodkládejte, protože všechno může být během okamžiku úplně jinak a my to jen málokdy můžeme ovlivnit.
Hodně jsem přemýšlela, že tady zůstanu, ale už by to nemělo smysl, už by to nebylo stejný.
Vím, musím se vzmužit a moc se neohlížet zpátky. Hlavu vzhůru, úsměv na tvář... zítra je nový den.
sobota 27. srpna 2011
trapas
Nemusíte mít o mě vůbec strach, já už ho taky nemám.
Hurikán teď UDEŘIL na Severní Karolínu a reportér stojí v tom oceánu a mele, jak tam fouká... ehm... ze 4 je 1... a tady asi ani hurikán nebude, jenom tropical storm... ale ještě se z toho snaží něco vymáčknout, ve smyslu, že když se teď nic neděje a je to jenom kategorie 1, tak to neznamená, že to bude easy... bla bla
Surfaři před těma "obrovskýma" třímetrovýma vlnama ujeli radši do Chile, kde teď mají sedmimetrové vlny :))
Z růžovo-fialových mapek jsou najednou zelené - to znamená déšť... takže v neděli bude pršet a možná bude i bouřka.
americká fraška pokračuje...
Hurikán teď UDEŘIL na Severní Karolínu a reportér stojí v tom oceánu a mele, jak tam fouká... ehm... ze 4 je 1... a tady asi ani hurikán nebude, jenom tropical storm... ale ještě se z toho snaží něco vymáčknout, ve smyslu, že když se teď nic neděje a je to jenom kategorie 1, tak to neznamená, že to bude easy... bla bla
Surfaři před těma "obrovskýma" třímetrovýma vlnama ujeli radši do Chile, kde teď mají sedmimetrové vlny :))
Z růžovo-fialových mapek jsou najednou zelené - to znamená déšť... takže v neděli bude pršet a možná bude i bouřka.
americká fraška pokračuje...
pátek 26. srpna 2011
update
Dneska byl teda den!
Řekla bych, že to byla asi nejnáročnější den, co jsem tady. Jednak je to taky tím, že mi není moc dobře a jsem nachlazená a taky veškeré přípravy na hurikán jsou na mně. Vždycky když vidím někoho zodpovědnýho, jak si stěhuje loď nebo plní kanystry benzínem, tak si říkám - vemte si mě domů, prosím :)
Dobrovolně jsem vyčistila celej barák, abych teda pak netrávila víkend v zasviněné chodbičce, protože to je jediný místo, kde nejsou okna. U toho už jsem se taky pořádně zapotila, protože jak jsem nemocná, tak se prostě potím a taky bylo přes 30 stupňů. fuj.
Na cestě do marketu se mi úplně padala víčka, to se mi taky nestalo a hasiči se chystali, dlouhý fronty u benzinek, pak u marketu ani nebylo kde zaparkovat a nejhorší bylo, že jsem dneska byla poprvé (teda vlastně podruhé, poprvé jsem to vzdala) s opičkama nakupovat. No, já jsem se tam taaaaaak vytočila, myslela jsem, že je tam seřežu oba dva. Meghan se pak naštěstí trochu vzpamatovala, ale Lucas prostě ne. To byl boj. Nakonec jsem mu pak skoro vypáčila tu žvýkačku z huby, protože si ji vůbec nezasloužil a prostě všude bylo milion lidí a voda skoro vykoupená.. galony a galony. Já jsem dneska utratila asi 200 dolarů za zásoby a vzala jsem 6 galonů vody a protože je z nějakýho důvodu rozbitej kufr, tak ho musím držet rukou a druhou vyskládávat nákup, což je teda dost náročný (ještě když jste tak hrozně nemocinkaní jako já :D) a tak jsem musela zapřáhnout i opičky, to už byly naštěstí zase pod kontrolou :) A Lucas samozřejmě velkej silák, že vezme dva galony té vody, tak jsem mu to dovolila a on ani ne za pět vteřin oba dva rozbil a vylilo se to!! prostě sranda s nima...
Meghan taky vůbec nechápala, proč kupujeme tolik vody a baterek a všeho, tak jsme jí řekla, co se na nás žene a ona tak: A to nám odfoukne dům? a já: nene, to bude dobrý, neboj :)
Tak snad to fakt bude dobrý... dneska zase mám varování "jenom" na tropical storm, to zní mnohem líp, ne? :)
Večer jsem ještě vzala Pav na nákupy, protože byla celej den uvězněná v baráku její rodiny :( a to jste měli vidět ty regály večer - prázdno! i zelenina vykoupená!!! u benzínek pořád fronty, ta sunoco dokonce zavřená!
Taky jsem dala ninjovi pokyny, co musí zítra udělat. Doporučujou mít peníze v hotovosti, protože nepůjdou bankomaty, zajistit zahradní nábytek a všechny neupevněný věci kolem domu, vyztužit garážový dveře, taky zásobu benzínu do generátoru, napustit vany, aby se dalo třeba splachovat a taky musí koupit zapalovač, protože tady ty výbušný sirky se mi moc nezdají... takže zítra budou finální přípravy... hrozně bych si přála zatlouct okno do mýho pokoje, asi si zajedu do Home Depot pro desku a hřebíky :D
Jsem ráda, že s náma bude Pavlína až do pondělí a nebudu sama má to trvat asi 15 hodin a snažím se nemyslet na ten polom na Slovensku... jak tam popadaly skoro všechny stromy, tady to jsou americký stromy, to určitě vydrží :D přestane pršet, vyleze slunko a všechno uschne a bude po hurikánu... jako každej rok... až na to, že tohle je prý nejhorší bouře za posledních 200 let :)
tak jo... jsem mrtvá, musím se jít na to vyspat...
a málem bych zapomněla... dneska je to rok, co jsem našla tu příšerku, co vždycky vstávala ve 4 ráno a shodila na mě květináč :))
Johánku (Kapitáne Fousku), doufám, že si mě ještě aspoň trošililinku pamatuješ :)
tak to je pro dnešek vše
hezkej víkend přeju
Eva, velitelka hurikánového krizového štábu, with love :)
PS: jestli to nedávám smysl a je to samá chyba, tak mějte na vědomí, že už se ten monitor skoro nedá číst a jsem taky fakt unavená... páá
Řekla bych, že to byla asi nejnáročnější den, co jsem tady. Jednak je to taky tím, že mi není moc dobře a jsem nachlazená a taky veškeré přípravy na hurikán jsou na mně. Vždycky když vidím někoho zodpovědnýho, jak si stěhuje loď nebo plní kanystry benzínem, tak si říkám - vemte si mě domů, prosím :)
Dobrovolně jsem vyčistila celej barák, abych teda pak netrávila víkend v zasviněné chodbičce, protože to je jediný místo, kde nejsou okna. U toho už jsem se taky pořádně zapotila, protože jak jsem nemocná, tak se prostě potím a taky bylo přes 30 stupňů. fuj.
Na cestě do marketu se mi úplně padala víčka, to se mi taky nestalo a hasiči se chystali, dlouhý fronty u benzinek, pak u marketu ani nebylo kde zaparkovat a nejhorší bylo, že jsem dneska byla poprvé (teda vlastně podruhé, poprvé jsem to vzdala) s opičkama nakupovat. No, já jsem se tam taaaaaak vytočila, myslela jsem, že je tam seřežu oba dva. Meghan se pak naštěstí trochu vzpamatovala, ale Lucas prostě ne. To byl boj. Nakonec jsem mu pak skoro vypáčila tu žvýkačku z huby, protože si ji vůbec nezasloužil a prostě všude bylo milion lidí a voda skoro vykoupená.. galony a galony. Já jsem dneska utratila asi 200 dolarů za zásoby a vzala jsem 6 galonů vody a protože je z nějakýho důvodu rozbitej kufr, tak ho musím držet rukou a druhou vyskládávat nákup, což je teda dost náročný (ještě když jste tak hrozně nemocinkaní jako já :D) a tak jsem musela zapřáhnout i opičky, to už byly naštěstí zase pod kontrolou :) A Lucas samozřejmě velkej silák, že vezme dva galony té vody, tak jsem mu to dovolila a on ani ne za pět vteřin oba dva rozbil a vylilo se to!! prostě sranda s nima...
Meghan taky vůbec nechápala, proč kupujeme tolik vody a baterek a všeho, tak jsme jí řekla, co se na nás žene a ona tak: A to nám odfoukne dům? a já: nene, to bude dobrý, neboj :)
Tak snad to fakt bude dobrý... dneska zase mám varování "jenom" na tropical storm, to zní mnohem líp, ne? :)
Večer jsem ještě vzala Pav na nákupy, protože byla celej den uvězněná v baráku její rodiny :( a to jste měli vidět ty regály večer - prázdno! i zelenina vykoupená!!! u benzínek pořád fronty, ta sunoco dokonce zavřená!
Taky jsem dala ninjovi pokyny, co musí zítra udělat. Doporučujou mít peníze v hotovosti, protože nepůjdou bankomaty, zajistit zahradní nábytek a všechny neupevněný věci kolem domu, vyztužit garážový dveře, taky zásobu benzínu do generátoru, napustit vany, aby se dalo třeba splachovat a taky musí koupit zapalovač, protože tady ty výbušný sirky se mi moc nezdají... takže zítra budou finální přípravy... hrozně bych si přála zatlouct okno do mýho pokoje, asi si zajedu do Home Depot pro desku a hřebíky :D
Jsem ráda, že s náma bude Pavlína až do pondělí a nebudu sama má to trvat asi 15 hodin a snažím se nemyslet na ten polom na Slovensku... jak tam popadaly skoro všechny stromy, tady to jsou americký stromy, to určitě vydrží :D přestane pršet, vyleze slunko a všechno uschne a bude po hurikánu... jako každej rok... až na to, že tohle je prý nejhorší bouře za posledních 200 let :)
tak jo... jsem mrtvá, musím se jít na to vyspat...
a málem bych zapomněla... dneska je to rok, co jsem našla tu příšerku, co vždycky vstávala ve 4 ráno a shodila na mě květináč :))
Johánku (Kapitáne Fousku), doufám, že si mě ještě aspoň trošililinku pamatuješ :)
tak to je pro dnešek vše
hezkej víkend přeju
Eva, velitelka hurikánového krizového štábu, with love :)
PS: jestli to nedávám smysl a je to samá chyba, tak mějte na vědomí, že už se ten monitor skoro nedá číst a jsem taky fakt unavená... páá
čtvrtek 25. srpna 2011
safety 'not guaranteed'
Ahoj ahoj,
tak nechci vás strašit, ale teď jsem viděla poslední simulaci na weather channelu a Lower Hudson Valley, kde jsem, má být podle toho zasažený nejvíc z celýho státu NY, stejně jako Severní Karolína. Obrátky to teď nabírá nad oceánem kousek od Floridy, pak ta Karolína, pak to má zeslábnout a přes Washington DC a Philly to má projít jako tropical storm a pak to má razantně zesílit zase tady, pak to má pokračovat na New England, tj. Boston a dál až do Kanady. Doufám, že se to nepotvrdí a nebude to tak hrozný.
Zítra mám za úkol zajistit hurricane kit a nakoupit s opičkama zásoby vody, jídla, svíčky, baterky a všechno možný a taky se už dozvíme, jestli nás budou evakuovat. ´
V Severní Karolíně jsou evakuovány statisíce lidí a pokračuje to dál na sever. Ruší se lety, vlakové spoje, všechno. V NYC bude kompletně zrušená veškerá hromadná doprava, nepojede metro, autobusy, nic... evakuujou se nemocnice... a zítra se začnou evakuuovat i lidi. Asi nejhorší je, že tady s tím lidi vůbec nemají zkušenosti, protože to tady nikdy nebylo. Mají popadat statísíce stromů a milióny lidí budou bez proudu... a prej to může trvat i týdny, než se to všechno obnoví. Snad letiště JFK zprovozní brzo... a nějak často slyším o hurikánu kategorie 4 (ta stupnice je od 1 do 5)...
tady je českej článek... asi se o tom začne brzo mluvit víc...
Hurikán Irene způsobil škody na Bahamách, míří k americké pevnině - ČeskéNoviny.cz
Zítra se určitě ještě ozvu.
papa, myslete na mě. Mám vás ráda :)
tak nechci vás strašit, ale teď jsem viděla poslední simulaci na weather channelu a Lower Hudson Valley, kde jsem, má být podle toho zasažený nejvíc z celýho státu NY, stejně jako Severní Karolína. Obrátky to teď nabírá nad oceánem kousek od Floridy, pak ta Karolína, pak to má zeslábnout a přes Washington DC a Philly to má projít jako tropical storm a pak to má razantně zesílit zase tady, pak to má pokračovat na New England, tj. Boston a dál až do Kanady. Doufám, že se to nepotvrdí a nebude to tak hrozný.
Zítra mám za úkol zajistit hurricane kit a nakoupit s opičkama zásoby vody, jídla, svíčky, baterky a všechno možný a taky se už dozvíme, jestli nás budou evakuovat. ´
V Severní Karolíně jsou evakuovány statisíce lidí a pokračuje to dál na sever. Ruší se lety, vlakové spoje, všechno. V NYC bude kompletně zrušená veškerá hromadná doprava, nepojede metro, autobusy, nic... evakuujou se nemocnice... a zítra se začnou evakuuovat i lidi. Asi nejhorší je, že tady s tím lidi vůbec nemají zkušenosti, protože to tady nikdy nebylo. Mají popadat statísíce stromů a milióny lidí budou bez proudu... a prej to může trvat i týdny, než se to všechno obnoví. Snad letiště JFK zprovozní brzo... a nějak často slyším o hurikánu kategorie 4 (ta stupnice je od 1 do 5)...
tady je českej článek... asi se o tom začne brzo mluvit víc...
Hurikán Irene způsobil škody na Bahamách, míří k americké pevnině - ČeskéNoviny.cz
Zítra se určitě ještě ozvu.
papa, myslete na mě. Mám vás ráda :)
středa 24. srpna 2011
sounds of the storm
AHooooj
tak dneska jsem byla v kině!!! bomba! :D s dětma, ale bylo to fajn, film teda měl svoje mouchy (spykids), ale byl 4D, tak jsme dostali čichací papírek... no, prostě velkej čichací zážitek :D
Když ninja organizuje nějakej odjezd, tak je to vždycky katastrofa. Nechápu, jak to dělá. Odjížděli jsme za 10 minut začátek filmu, a protože on nesnáší řízení, tak mě poprosil, jestli můžeme jet jeepem. Mě je to jedno, pořád mě to baví a už dva dny jsem neřídila (!!!), to je neuvěřitelný. Musela jsem to ale trochu urychlit (situace to vyžadovala), abysme to vůbec stihli, protože tady kupodivu moc reklam nedávají... a ninja měl srandu z toho, jak se změnilo moje řízení od doby, co jsem přijela (to jsem tehdy totiž jezdila velice ukázněně, pěkně podle předpisů) a říkal, že teď už řídím jako skutečná Newyorčanka (na 40 jedu 55 a víc atd.) a na zpáteční cestě jsem to ještě zpečetila tím, že jsem projela křižovatku na už-ani-ne-moc-oranžovou... no prostě, když jedu, tak jedu :D
Ale o čem se teď nejvíc mluví, je hurikán Irene... máme novou předpověď a mapku a zhoršuje se to, jak můžete vidět a srovnat se včerejškem. Z kategorie 1 je kategorie 2 a mělo to tady končit a místo toho se to protáhne podél celého pobřeží až do Kanady.... Navíc teďka na weather channelu říkali, že tady nebude v neděli ve dvě odpoledne, ale už v sobotu večer :( Mají z toho velkej strach, protože v NYC by to mohlo způsobit velké škody na těch vysokých budovách... a až tady popadají všechny ty stromy...
Jak teď píšu, tak sleduju přímo ten Weather Channel a z těch záběrů jde teda strach. Bojím, bojím... Severní Karolína už se chystá :( evakuace, pořizování zásob... ale třeba se odkloní nad oceán, což teda není moc pravděpodobný.
držte palce... a mějte se hezky
pá pá
tak dneska jsem byla v kině!!! bomba! :D s dětma, ale bylo to fajn, film teda měl svoje mouchy (spykids), ale byl 4D, tak jsme dostali čichací papírek... no, prostě velkej čichací zážitek :D
Když ninja organizuje nějakej odjezd, tak je to vždycky katastrofa. Nechápu, jak to dělá. Odjížděli jsme za 10 minut začátek filmu, a protože on nesnáší řízení, tak mě poprosil, jestli můžeme jet jeepem. Mě je to jedno, pořád mě to baví a už dva dny jsem neřídila (!!!), to je neuvěřitelný. Musela jsem to ale trochu urychlit (situace to vyžadovala), abysme to vůbec stihli, protože tady kupodivu moc reklam nedávají... a ninja měl srandu z toho, jak se změnilo moje řízení od doby, co jsem přijela (to jsem tehdy totiž jezdila velice ukázněně, pěkně podle předpisů) a říkal, že teď už řídím jako skutečná Newyorčanka (na 40 jedu 55 a víc atd.) a na zpáteční cestě jsem to ještě zpečetila tím, že jsem projela křižovatku na už-ani-ne-moc-oranžovou... no prostě, když jedu, tak jedu :D
Ale o čem se teď nejvíc mluví, je hurikán Irene... máme novou předpověď a mapku a zhoršuje se to, jak můžete vidět a srovnat se včerejškem. Z kategorie 1 je kategorie 2 a mělo to tady končit a místo toho se to protáhne podél celého pobřeží až do Kanady.... Navíc teďka na weather channelu říkali, že tady nebude v neděli ve dvě odpoledne, ale už v sobotu večer :( Mají z toho velkej strach, protože v NYC by to mohlo způsobit velké škody na těch vysokých budovách... a až tady popadají všechny ty stromy...
Jak teď píšu, tak sleduju přímo ten Weather Channel a z těch záběrů jde teda strach. Bojím, bojím... Severní Karolína už se chystá :( evakuace, pořizování zásob... ale třeba se odkloní nad oceán, což teda není moc pravděpodobný.
držte palce... a mějte se hezky
pá pá
úterý 23. srpna 2011
zemětřesení
Tak dneska bylo zemětřesení, novináři to samozřejmě nezapomněli pořádně zdramatizovat. Epicentrum bylo ve Virginii, tak mi můj kamarád Tomík hned referoval, že to byl adrenalinovej zážitek a že to trvalo 30 vteřin! Cítily to taky aupairky v New Jersey, ale Ellen na Manhattanu vůbec nic neví a ninja byl dneska taky v NYC a ničeho si nevšiml, akorát, že evakuovali pár budov...
já jsem taky nic necítila, možná to taky bylo tím, že už jsem sama o sobě byla otřesená z toho, co se tady za posledních pár dnů děje... ne, přímo u mé host family, ale u Pavlíny.. je mi z toho špatně a už sepisuju dopis do Student Agency (a předpokládám, že v novém katalogu ho neotisknou :D)
Jinak opičky chcou být pořád se mnou - čím blíž, tím líp... a nejlíp tak na metru čtverečním :D
asi takhle:
No, je to sranda... budou mi chybět...
Jako by toho ale nebylo málo, v neděli ve 2 odpoledne má dorazit hurikán Irene!
Podle předpovědí má Irene zasáhnout i jižní část státu NY... ano, tady jsem. Tak uvidím, budu průběžně informovat!
take care!
já jsem taky nic necítila, možná to taky bylo tím, že už jsem sama o sobě byla otřesená z toho, co se tady za posledních pár dnů děje... ne, přímo u mé host family, ale u Pavlíny.. je mi z toho špatně a už sepisuju dopis do Student Agency (a předpokládám, že v novém katalogu ho neotisknou :D)
Jinak opičky chcou být pořád se mnou - čím blíž, tím líp... a nejlíp tak na metru čtverečním :D
asi takhle:
No, je to sranda... budou mi chybět...
Jako by toho ale nebylo málo, v neděli ve 2 odpoledne má dorazit hurikán Irene!
Podle předpovědí má Irene zasáhnout i jižní část státu NY... ano, tady jsem. Tak uvidím, budu průběžně informovat!
take care!
neděle 21. srpna 2011
tornado
Ahoooooj :)
jak jste se měli o víkendu?
Já dobře! Opět jsem byla v mém milovaném NYC a šla jsem konečně na The Top of the Rock. To byla jediná věc, na které jsem trvala, že musím udělat, než odjedu :) skoro žádná fronta a počasí taky pěkně vyšlo, takže jsem byla spokojená a napráskala jsem tam hrozně moc fotek :)
NYC je prostě úplně nejlepší :)
Ráno před odjezdem jsem měla motivační rozhovor s kamarádem, který je velký fanoušek Applu (to jsem o něm ovšem netušila) a radil mi, jakej novej notebook si mám pořídit a samozřejmě jako první návrh byl MacBook Air... musela jsem tedy opět, jako každý týden, navštívit svoje oblíbené hračkářství - Apple Store :D tentokrát jsem se vydala do toho na 5th Avenue... z moderní skleněné krychle je teď na čas papírová krabice, protože se tam něco opravuje, a bylo tam taky milion lidí, ale hraček tam mají dost pro všechny, tak jsem si vyzkoušela jak MacBook Air, tak iPad i překrásný bílý iPhone a iPod touch... takže teď mám zase o čem přemýšlet :D
Dneska jsem se vydala po Hudson Valley... první zástávka byla u Pavlíny, druhá pak ve Fishkillu, kam jsem šla vrátit kurf, kterej jsem si koupila na cestu zpátky, pak jsme vyrazily do Newburghu do Orange County Choppers a v tom! - rádio přerušilo vysílání a opět varovná zpráva. Tentokrát ale nevarovili před silnýma bouřkama jako obvykle, ale před tornádem v severní části Dutchess County!!!!!!! tam bydlím!!!! a tak jsem se taky zrovna nacházela, i když vlastně na cestě do Orange County.. ale úplně mě mrazilo a měla jsem fakt strach. Hlásili ho za 20 až 40 minut! A hledejte někde na dálnici úkryt. Naštěstí jsem ale za tu dobu stihla přejet Hudson, takže tam jsme teoreticky měly být v bezpečí... jako správné lovkyně tornád jsem si řekly, že zaparkujeme na parkovišti s výhledem na druhej břeh a budeme sledovat, co se bude dít. No, vypadalo to tam fakt děsivě, ale tornádo jako takové jsme (naštěstí) neviděly...
Další zastávka teda byla v Newburghu... což bylo vtipný hledání, protože GPS byla opět neposlušná a dělala, že tu adresu nezná.. ale dneska jsem měla asi šestej smysl a nějak jsem to našla ani nevím, jak se mi to povedlo a pak jsem si uvědomila, že náš první aupair meeting byl v podstatě přes ulici... takže to tam vlastně znám už dávno :)
Na motorce jsem naposledy jela s dědou v Hradečné a bylo mi asi 4 nebo 5 let... no, když vlastně nepočítám skútry, těch jsem si užila hodně loni v Indonésii, ale přece jenom chopper s skútr se nedá srovnávat a zvlášť ne chopper z Orange County :)
měli tam dost bláznivý věci...
zelenou pavučinku
dřevo...
a taky kolo... je to kolo ne?
taky něco pro vozíčkáře...
a nezapomněli ani na Santu
Omlouvám se za všechny chyby a překlepy, ale můj počítač má závadu a každé 3 vteřiny mi bliká obraz (lítá nahoru a dolů)... říkám tomu epileptlickej záchvat a pěkně z toho bolí hlava :(
tak dobrou noc a ozvěte se taky, neubude vás :P
jak jste se měli o víkendu?
Já dobře! Opět jsem byla v mém milovaném NYC a šla jsem konečně na The Top of the Rock. To byla jediná věc, na které jsem trvala, že musím udělat, než odjedu :) skoro žádná fronta a počasí taky pěkně vyšlo, takže jsem byla spokojená a napráskala jsem tam hrozně moc fotek :)
NYC je prostě úplně nejlepší :)
Ráno před odjezdem jsem měla motivační rozhovor s kamarádem, který je velký fanoušek Applu (to jsem o něm ovšem netušila) a radil mi, jakej novej notebook si mám pořídit a samozřejmě jako první návrh byl MacBook Air... musela jsem tedy opět, jako každý týden, navštívit svoje oblíbené hračkářství - Apple Store :D tentokrát jsem se vydala do toho na 5th Avenue... z moderní skleněné krychle je teď na čas papírová krabice, protože se tam něco opravuje, a bylo tam taky milion lidí, ale hraček tam mají dost pro všechny, tak jsem si vyzkoušela jak MacBook Air, tak iPad i překrásný bílý iPhone a iPod touch... takže teď mám zase o čem přemýšlet :D
Dneska jsem se vydala po Hudson Valley... první zástávka byla u Pavlíny, druhá pak ve Fishkillu, kam jsem šla vrátit kurf, kterej jsem si koupila na cestu zpátky, pak jsme vyrazily do Newburghu do Orange County Choppers a v tom! - rádio přerušilo vysílání a opět varovná zpráva. Tentokrát ale nevarovili před silnýma bouřkama jako obvykle, ale před tornádem v severní části Dutchess County!!!!!!! tam bydlím!!!! a tak jsem se taky zrovna nacházela, i když vlastně na cestě do Orange County.. ale úplně mě mrazilo a měla jsem fakt strach. Hlásili ho za 20 až 40 minut! A hledejte někde na dálnici úkryt. Naštěstí jsem ale za tu dobu stihla přejet Hudson, takže tam jsme teoreticky měly být v bezpečí... jako správné lovkyně tornád jsem si řekly, že zaparkujeme na parkovišti s výhledem na druhej břeh a budeme sledovat, co se bude dít. No, vypadalo to tam fakt děsivě, ale tornádo jako takové jsme (naštěstí) neviděly...
Další zastávka teda byla v Newburghu... což bylo vtipný hledání, protože GPS byla opět neposlušná a dělala, že tu adresu nezná.. ale dneska jsem měla asi šestej smysl a nějak jsem to našla ani nevím, jak se mi to povedlo a pak jsem si uvědomila, že náš první aupair meeting byl v podstatě přes ulici... takže to tam vlastně znám už dávno :)
Na motorce jsem naposledy jela s dědou v Hradečné a bylo mi asi 4 nebo 5 let... no, když vlastně nepočítám skútry, těch jsem si užila hodně loni v Indonésii, ale přece jenom chopper s skútr se nedá srovnávat a zvlášť ne chopper z Orange County :)
měli tam dost bláznivý věci...
zelenou pavučinku
dřevo...
a taky kolo... je to kolo ne?
taky něco pro vozíčkáře...
a nezapomněli ani na Santu
Omlouvám se za všechny chyby a překlepy, ale můj počítač má závadu a každé 3 vteřiny mi bliká obraz (lítá nahoru a dolů)... říkám tomu epileptlickej záchvat a pěkně z toho bolí hlava :(
tak dobrou noc a ozvěte se taky, neubude vás :P
pátek 19. srpna 2011
camp is over
Ahoj ahoj!!
tak včera nám skončil kemp... protože se tady s tím pomalu loučím, jsem, jak už to tak se mnou bývá, dost sentimentální a všechno mě dojímá :D děti jsou najednou hodnější, ninja přestal funět, tráva je zelenější, stromy se začínají obarvovat ... obrečela jsem i pana policajta, kterej každej den řídí dopravu před kempem. Nikdy jsme spolu sice nemluvili, ale měla jsem ho hodně ráda a už ho nikdy neuvidím. Ach, to jeho mávnutí, že můžu jet, nebo naopak mávání, že jet nemůžu. Blikající policejní auto a, ach, ta uniforma. Nesmějte se mi :D
Tak teď mám agenty na další 3 týdny doma, hned je tady "veseleji" i veseleji. Včera jsem je vzala poprvé do lesa za domem a vydrželi tam asi 5 minut, pak se báli a chtěli domů. Není to roztomilé? Na hřišti pak vůbec neposlouchali a nakonec to skončilo tak, že agentka hodila záda do bahna a bouchla se do hlavy. No, ještěže to bahno je měkký :D jo, jo, slaďoušci, budou mi chybět...
Jinak vybíráme teď s ninjou novou aupair, musela jsem ho trochu zorganizovat, jinak by nikoho nenašel. Tomu je těžko věřit... ale je opravdu těžké najít náhradu za nejlepší hlídačku dětí na světě, zvlášť když ji NECHCETE najít... Vybrala jsem mu jednu Němku, myslím, že bude dobrá, dělala jsem s ní i pohovor... ale je to složité, i to proč vlastně jedu tak celkem rychle, ale to případným zájemcům vysvětlím až osobně :D
Jinak jsem tady kdykoliv vítaná a až příště přijedu, tak prej musím jet do Bostonu (to je taky kapitola :D) a taky s Mexikem to dopadlo úplně jinak (moje maminka je nejšťastnější, protože se bála, že mě tam samotnou někdo zabije), ale všechno "zlé" je k něčemu dobré a tak mám zpáteční letenku Londýn - NYC na příští rok :D
že by tohle byl poslední příspěvek na blog? asi ne, chtěla jsem vám ještě napsat, jak jsem trávila hezké chvíle s třema hispáncema ve sklepě a vůbec, ještě tady přece jenom nějakou chvíli budu, takže určitě bude co psát...
tak zatím pááá
tak včera nám skončil kemp... protože se tady s tím pomalu loučím, jsem, jak už to tak se mnou bývá, dost sentimentální a všechno mě dojímá :D děti jsou najednou hodnější, ninja přestal funět, tráva je zelenější, stromy se začínají obarvovat ... obrečela jsem i pana policajta, kterej každej den řídí dopravu před kempem. Nikdy jsme spolu sice nemluvili, ale měla jsem ho hodně ráda a už ho nikdy neuvidím. Ach, to jeho mávnutí, že můžu jet, nebo naopak mávání, že jet nemůžu. Blikající policejní auto a, ach, ta uniforma. Nesmějte se mi :D
Tak teď mám agenty na další 3 týdny doma, hned je tady "veseleji" i veseleji. Včera jsem je vzala poprvé do lesa za domem a vydrželi tam asi 5 minut, pak se báli a chtěli domů. Není to roztomilé? Na hřišti pak vůbec neposlouchali a nakonec to skončilo tak, že agentka hodila záda do bahna a bouchla se do hlavy. No, ještěže to bahno je měkký :D jo, jo, slaďoušci, budou mi chybět...
Jinak vybíráme teď s ninjou novou aupair, musela jsem ho trochu zorganizovat, jinak by nikoho nenašel. Tomu je těžko věřit... ale je opravdu těžké najít náhradu za nejlepší hlídačku dětí na světě, zvlášť když ji NECHCETE najít... Vybrala jsem mu jednu Němku, myslím, že bude dobrá, dělala jsem s ní i pohovor... ale je to složité, i to proč vlastně jedu tak celkem rychle, ale to případným zájemcům vysvětlím až osobně :D
Jinak jsem tady kdykoliv vítaná a až příště přijedu, tak prej musím jet do Bostonu (to je taky kapitola :D) a taky s Mexikem to dopadlo úplně jinak (moje maminka je nejšťastnější, protože se bála, že mě tam samotnou někdo zabije), ale všechno "zlé" je k něčemu dobré a tak mám zpáteční letenku Londýn - NYC na příští rok :D
že by tohle byl poslední příspěvek na blog? asi ne, chtěla jsem vám ještě napsat, jak jsem trávila hezké chvíle s třema hispáncema ve sklepě a vůbec, ještě tady přece jenom nějakou chvíli budu, takže určitě bude co psát...
tak zatím pááá
neděle 14. srpna 2011
NYC and Cheesecake Factory
Ahoy!
to je tady velice oblíbený pozdrav u dětí... vliv Pirátů z Karibiku a Spongeboba. Prej piráti říkají ahoy, takže jsme asi všichni piráti (bez moře) :)
Už jsem tady asi nějak otupěla. Úplně jsem vám zapomněla říct, že do mě nabourala jedna ženská. Takovej tiny detail :D jako nic moc se nestalo, spíš mě ale překvapilo, jak hned všechno zapomenu... Jak tady tak pořád řídím, tak už to nějak nevnímám. Třeba si říkám... přejížděla jsem tu hráz nebo ne? Už jsem v Carmelu, takže asi jo. A přitom je to takovej dost komplikovanej, úzkej úsek, kde se musí brzdit na 2O a já už ani nevím, že jsem tam byla... tomu stavu říkám autopilot... a stává se mi to, i když jedu někam, kde jsem nikdy nebyla. Občas mrknu na GPS, jen tak mezi řečí, a prostě jedu. Ale parkování je pořád moje doména :D
Jakej jsem měla víkend?
Co se týká aktivity a událostí, tak asi dobrej. Musím totiž vymýšlet, plánovat a poznávat, co to jde. Je to těžký, Pav mi to celkem ztěžuje, ale to tady psát nebudu. To jsou takový interní věci, když k tomu přidám svoje problémy... musím být prostě trpělivá, trpělivá, trpělivá, trpělivá, trpělivá a klidná a časem se to všechno poddá a vyřeší. Že jo? :)
V sobotu jsme se vypravily opět do NYC! Původně byla v plánu neděle, ale předpověď počasí nás odradila a dobře jsme udělaly!
Měla jsem velký plány a ani trochu jsem nevěřila, že to všechno vyjde a nakonec jsme toho stihly ještě víc! Takže sem byla ščasná :) Už jenom dýchat ten newyorskej vzduch je úžasný, pozorovat ty lidi a všechno kolem. Prostě to tam miluju!
Půjčila jsem si v knihovně knížku o NYC - The Big City and Its Little Neighborhoods a vzaly jsme metro na Brooklyn Bridge a pak postupně Chinatown, Little Italy a pak SoHo, TriBeCa a Little Britain. V Greenwich Village začíná nový NY park High Line, který vznikl tak, že ze staré nepoužívané železnice udělali jakoby takovou lávku, kde je tráva a lavičky a stromy. Je to teda moc pěkný :) Pak jsme prošly pěkně napříč čtvrť Chelsea a napojily jsme se na 5th Avenue... jestli to někdo sledujete na mapě, tak vidíte, že jsme ušly velkej kus cesty.
Příště bych chtěla vidět trochu exotiky - Little Beirut, Little Egypt a Little Sri Lanka - v NYC je celej svět :)
Fungovala jsem jako hlavní navigátorka, a tak jsme měly i milé přiležitosti ke konverzaci s kolemjdoucími :D sami se nás ptali, jestli něco nehledáme... nevím teda, jak je napadlo, že nevíme, kde jsme, měla jsem to úplně pod kontrolou :D
Dneska jsme si vyjely na takovou rozlučkovou dinner do The Cheesecake Factory do White Plains. Bylo to tam jako pěkný, ale hrozně hlučný a naňahňaný a hrozitánská zima. Klepala jsem se jak ratlík. Pav říkala, že tam zima není, že to je tím, že mám málo energie. Dneska jsem neměla moc happy náladu, tak na tom něco asi bude. Přestože je White Plains město, tak tam byli ještě divnější lidi než tady na Plaze... jednou jsem se zase pořádně najedla, ale celkovej dojem...
Posílám Vám taky pár fotek :)
1. moje bříško, oblíbená popelnice, taxíky, Grand Central Terminal a menší část Chrysler Building :)
2. Public Library slaví 100 let!
3. Tohoto Itala jsem přepadla v McDonalds, neuměl anglicky a chudák vůbec nechápal, proč si ho fotím :D
4. dudák... nejdřív mi to přišlo zajímavý a vtipný, ale za 5 minut už bych ho hnala
5. ale benžistka byla famózní! Mimochodem tady ve Washington Square Parku začínal i Bob Dylan!
6. nechybělo moc a málem jsem byla Doma :) to mi připomnělo mou maminku, když jsem jí napsala sms: už jsem tady! myslela jsem tím na skypu, ale ona to pochopila, jako že už jsem za dveřma :D
7. tady to jsem já na High Line...
8. tady to je stromek na High Line :)
9. můj malinovo-citronovo-vanilkový cheesecake... zcela objektivně - umím lepší :D (přísahám)
10. a na závěr něco inteligentního :D hlavně si všiměte, jak umně schovávám tu igelitku, jakože jsem vůbec nenakupovala :D americký úsměv... a větrák dokončil své dílo :D
doufám, že se máte hezky a skoro už se na mě těšíte :)
my journey continues... see you soon :)
to je tady velice oblíbený pozdrav u dětí... vliv Pirátů z Karibiku a Spongeboba. Prej piráti říkají ahoy, takže jsme asi všichni piráti (bez moře) :)
Už jsem tady asi nějak otupěla. Úplně jsem vám zapomněla říct, že do mě nabourala jedna ženská. Takovej tiny detail :D jako nic moc se nestalo, spíš mě ale překvapilo, jak hned všechno zapomenu... Jak tady tak pořád řídím, tak už to nějak nevnímám. Třeba si říkám... přejížděla jsem tu hráz nebo ne? Už jsem v Carmelu, takže asi jo. A přitom je to takovej dost komplikovanej, úzkej úsek, kde se musí brzdit na 2O a já už ani nevím, že jsem tam byla... tomu stavu říkám autopilot... a stává se mi to, i když jedu někam, kde jsem nikdy nebyla. Občas mrknu na GPS, jen tak mezi řečí, a prostě jedu. Ale parkování je pořád moje doména :D
Jakej jsem měla víkend?
Co se týká aktivity a událostí, tak asi dobrej. Musím totiž vymýšlet, plánovat a poznávat, co to jde. Je to těžký, Pav mi to celkem ztěžuje, ale to tady psát nebudu. To jsou takový interní věci, když k tomu přidám svoje problémy... musím být prostě trpělivá, trpělivá, trpělivá, trpělivá, trpělivá a klidná a časem se to všechno poddá a vyřeší. Že jo? :)
V sobotu jsme se vypravily opět do NYC! Původně byla v plánu neděle, ale předpověď počasí nás odradila a dobře jsme udělaly!
Měla jsem velký plány a ani trochu jsem nevěřila, že to všechno vyjde a nakonec jsme toho stihly ještě víc! Takže sem byla ščasná :) Už jenom dýchat ten newyorskej vzduch je úžasný, pozorovat ty lidi a všechno kolem. Prostě to tam miluju!
Půjčila jsem si v knihovně knížku o NYC - The Big City and Its Little Neighborhoods a vzaly jsme metro na Brooklyn Bridge a pak postupně Chinatown, Little Italy a pak SoHo, TriBeCa a Little Britain. V Greenwich Village začíná nový NY park High Line, který vznikl tak, že ze staré nepoužívané železnice udělali jakoby takovou lávku, kde je tráva a lavičky a stromy. Je to teda moc pěkný :) Pak jsme prošly pěkně napříč čtvrť Chelsea a napojily jsme se na 5th Avenue... jestli to někdo sledujete na mapě, tak vidíte, že jsme ušly velkej kus cesty.
Příště bych chtěla vidět trochu exotiky - Little Beirut, Little Egypt a Little Sri Lanka - v NYC je celej svět :)
Fungovala jsem jako hlavní navigátorka, a tak jsme měly i milé přiležitosti ke konverzaci s kolemjdoucími :D sami se nás ptali, jestli něco nehledáme... nevím teda, jak je napadlo, že nevíme, kde jsme, měla jsem to úplně pod kontrolou :D
Dneska jsme si vyjely na takovou rozlučkovou dinner do The Cheesecake Factory do White Plains. Bylo to tam jako pěkný, ale hrozně hlučný a naňahňaný a hrozitánská zima. Klepala jsem se jak ratlík. Pav říkala, že tam zima není, že to je tím, že mám málo energie. Dneska jsem neměla moc happy náladu, tak na tom něco asi bude. Přestože je White Plains město, tak tam byli ještě divnější lidi než tady na Plaze... jednou jsem se zase pořádně najedla, ale celkovej dojem...
Posílám Vám taky pár fotek :)
1. moje bříško, oblíbená popelnice, taxíky, Grand Central Terminal a menší část Chrysler Building :)
2. Public Library slaví 100 let!
3. Tohoto Itala jsem přepadla v McDonalds, neuměl anglicky a chudák vůbec nechápal, proč si ho fotím :D
4. dudák... nejdřív mi to přišlo zajímavý a vtipný, ale za 5 minut už bych ho hnala
5. ale benžistka byla famózní! Mimochodem tady ve Washington Square Parku začínal i Bob Dylan!
6. nechybělo moc a málem jsem byla Doma :) to mi připomnělo mou maminku, když jsem jí napsala sms: už jsem tady! myslela jsem tím na skypu, ale ona to pochopila, jako že už jsem za dveřma :D
7. tady to jsem já na High Line...
8. tady to je stromek na High Line :)
9. můj malinovo-citronovo-vanilkový cheesecake... zcela objektivně - umím lepší :D (přísahám)
10. a na závěr něco inteligentního :D hlavně si všiměte, jak umně schovávám tu igelitku, jakože jsem vůbec nenakupovala :D americký úsměv... a větrák dokončil své dílo :D
doufám, že se máte hezky a skoro už se na mě těšíte :)
my journey continues... see you soon :)
pátek 12. srpna 2011
150 000
hey! hey!
chtěla bych vám toho tolik napsat, ale nějak buď nemám náladu, nebo spím :) slibuju, že se polepším!
Kromě toho, že mi opravili Taconic - za DVA dny!!! nevím, jak to udělali, asi tady umí čarovat, tak jeep měl včera kulatiny! Nechtěla jsem to prošvihnout a průběžně jsem to sledovala a naposledy jsem si říkala - ještě 18 mil!! no a pak jsem si všimla samozřejmě pozdě... a než jsem dneska dojela k foťáku, tak to zas naskočilo a není to ono :( ale přece se podělím:
ta dáááá - 150 000 mil! odteď budu asi do servisu jezdit častěji :D ba ne, má tuhej kořínek!
užijte si víkend, určitě brzo napíšu víc :)
papa
PS: tipne si někdo, kolik mám knížek v nooku k dnešnímu dni? :D
chtěla bych vám toho tolik napsat, ale nějak buď nemám náladu, nebo spím :) slibuju, že se polepším!
Kromě toho, že mi opravili Taconic - za DVA dny!!! nevím, jak to udělali, asi tady umí čarovat, tak jeep měl včera kulatiny! Nechtěla jsem to prošvihnout a průběžně jsem to sledovala a naposledy jsem si říkala - ještě 18 mil!! no a pak jsem si všimla samozřejmě pozdě... a než jsem dneska dojela k foťáku, tak to zas naskočilo a není to ono :( ale přece se podělím:
ta dáááá - 150 000 mil! odteď budu asi do servisu jezdit častěji :D ba ne, má tuhej kořínek!
užijte si víkend, určitě brzo napíšu víc :)
papa
PS: tipne si někdo, kolik mám knížek v nooku k dnešnímu dni? :D
pondělí 8. srpna 2011
jarda
Zrovna si čtu článek na seznamu, nebo kde to je....
Nenávist k Jágrovi. V Pittsburghu jeho dresy zapalují a močí na ně
Ano, ano, Amerika je země svobody a neomezených možností. Lidé se tady k sobě chovají velmi hezky, vše si navzájem přejou a vůbec neví, co je to závist nebo nenávist :)
Jeden z bývalých Jágrových příznivců na Youtube například zveřejnil video, na němž si nejdříve Jágrovým dresem vytřel pozadí, pak jej postříkal hořlavinou a podpálil a nakonec si na dohořívající dres ulevil. ... co na to říct, taky jsou vysoce inteligentní :D
Moje láska k USA dosahuje vrcholu... zvlášť po dnešním ránu...
Pokud to vypadá, že toho lituju, že jsem sem jela, tak to ani náhodou, jsem moc ráda, že jsem to tady viděla a zažila, hodně mě to obohatilo a dost jsem se tady toho naučila. To, že se vracím dřív akorát znamená, že už jsem tady toho viděla dost, stačí mi to a je čas jít dál. Life is too short :)
Nenávist k Jágrovi. V Pittsburghu jeho dresy zapalují a močí na ně
Ano, ano, Amerika je země svobody a neomezených možností. Lidé se tady k sobě chovají velmi hezky, vše si navzájem přejou a vůbec neví, co je to závist nebo nenávist :)
Jeden z bývalých Jágrových příznivců na Youtube například zveřejnil video, na němž si nejdříve Jágrovým dresem vytřel pozadí, pak jej postříkal hořlavinou a podpálil a nakonec si na dohořívající dres ulevil. ... co na to říct, taky jsou vysoce inteligentní :D
Moje láska k USA dosahuje vrcholu... zvlášť po dnešním ránu...
Pokud to vypadá, že toho lituju, že jsem sem jela, tak to ani náhodou, jsem moc ráda, že jsem to tady viděla a zažila, hodně mě to obohatilo a dost jsem se tady toho naučila. To, že se vracím dřív akorát znamená, že už jsem tady toho viděla dost, stačí mi to a je čas jít dál. Life is too short :)
nook
Dobrý den, milé děti,
jak se máte?
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o mou malinkou radůstku :)
Po poradě a skoro 3 hodinách v B&N a x hodinách nad recenzemi a diskusemi na internetu, jsem si konečně koupila čtečku elektronických knih!
Tak to je on, mého srdce šampion :)
Můžu si tam vybrat spořiče - buď přírodu nebo slavné autory a ti autoři jsou fakt vtipní :)) Tady můžete vidět Kurta Vonneguta... pokaždé se to mění, např. sestry Bronteovy jsou dost děsivé :)
Jako první knížku jsem si koupila The Arabian Nights... potřebuju trochu romantiky v tomhle plytkým a konzumním bulshitu
...Once upon a time, the name Baghdad conjured up visions of the most magical, romantic city on earth, where flying carpets carried noble thieves off on wonderful adventures, and vicious viziers and beautiful princesses mingled with wily peasants and powerful genies. This is the world of the Arabian Nights, a magnificent collection of ancient tales from Arabia, India, and Persia....
A od včerejška, kdy jsem si čtečku koupila, už v ní mám 19 knih O:)
Užívejte si ty občas protivné, ale aspoň upřímné Čechy a nezapomeňte: není nic děsivějšího než "american smile" :D
jak se máte?
Dneska bych se s vámi chtěla podělit o mou malinkou radůstku :)
Po poradě a skoro 3 hodinách v B&N a x hodinách nad recenzemi a diskusemi na internetu, jsem si konečně koupila čtečku elektronických knih!
Tak to je on, mého srdce šampion :)
Můžu si tam vybrat spořiče - buď přírodu nebo slavné autory a ti autoři jsou fakt vtipní :)) Tady můžete vidět Kurta Vonneguta... pokaždé se to mění, např. sestry Bronteovy jsou dost děsivé :)
Jako první knížku jsem si koupila The Arabian Nights... potřebuju trochu romantiky v tomhle plytkým a konzumním bulshitu
...Once upon a time, the name Baghdad conjured up visions of the most magical, romantic city on earth, where flying carpets carried noble thieves off on wonderful adventures, and vicious viziers and beautiful princesses mingled with wily peasants and powerful genies. This is the world of the Arabian Nights, a magnificent collection of ancient tales from Arabia, India, and Persia....
A od včerejška, kdy jsem si čtečku koupila, už v ní mám 19 knih O:)
Užívejte si ty občas protivné, ale aspoň upřímné Čechy a nezapomeňte: není nic děsivějšího než "american smile" :D
pátek 5. srpna 2011
education
Čauky!
Vy už máte víkend a já už skoro taky... byl to nááááročnej týden. Hodně náročnej díky tomu, že tady byl pořád narušitel. Příští týden by měl být o dost klidnější. Bude totiž pracovat od pondělí do pátku (jak neobvyklé :)), a to od 8 do 4, takže když vstanu, tak už tady nebude! Děkuju, děkuju, děkuju! :)
Taky přišel nový katalog Dutchess Community College, a protože je tento pobyt mimo jiné i studijní a musím se na podzim taky nějak zabavit - je nejvyšší čas vybrat si nějaký zajímavý kurz a vzdělávat se!
Nabídka je velice pestrá. Váhám mezi WEAPONS OF MASS DESTRUCTION (Zbraně hromadného ničení) a KNITTING ALL LEVELS (Pletení pro všechny)... Že bych předvedla své pletařské schopnosti v USA? :D plést mě babička naučila, když mi bylo asi devět nebo deset... je to pro mě ale dost psychicky náročná činnost, protože se u toho pořád vztekám... tak to radši nebudu pokoušet :D ale na druhou stranu, zase byste měli hezké ručně vyrobené suvenýry :D musím se zeptat tatínka, jestli mu šála ode mě (moje vrcholné dílo) pořád slouží :D Musím o tom důkladněji popřemýšlet.
Taky mě zaujal kurz MODERN PROFESSIONAL WOMAN za 44 dolarů a START AND RUN A HOME-BASED KITCHEN BUSINESS! mohla bych dělat ty po.... french toasty ve velkým a ještě bych na tom zbohatla :D dokonce i ninja říkal (zlomyslně), že ve french toastech jsem už asi nejlepší na světě... Abyste rozuměli, připravuju je totiž KAŽDEJ DEN na snídani už asi dvě měsíce! Někdy je musím taky ochutnat, asi jsou fakt dobrý, když je chcou každej den... neuvěřitelný.
Nakonec to vypadalo na WRITING FOR ESL STUDENTS, ale to mi tady, zdá se, neprošlo... je to ještě v jednání, ani se mi to nechce vysvětlovat, protože bych zase musela nadávat. Sice na to mám právo, ale budu hodná... a bude to asi lepší i pro mě - to psaní stálo sice jenom 20 dolarů, ale je od září do prosince (a mám podezření, že to bude hrozná nuda), což je pro něho koordinačně náročný, protože ninja má směny... a místo toho mi asi radši zaplatí kurz photoshopu za 260 dolarů, protože ten trvá jenom měsíc (říjen), takže je to pro něho sice dražší, ale jednodušší... ale ty Zbraně hromadného ničení mě lákají hooodně :D
Jak říká Pavlína - hodit sem bombu a rychle pryč :D
hezkej víkend přeje
Vaše nejoblíbenější korespondentka z USA
Eva Podivinská, East Fishkill, NY (lol)
Vy už máte víkend a já už skoro taky... byl to nááááročnej týden. Hodně náročnej díky tomu, že tady byl pořád narušitel. Příští týden by měl být o dost klidnější. Bude totiž pracovat od pondělí do pátku (jak neobvyklé :)), a to od 8 do 4, takže když vstanu, tak už tady nebude! Děkuju, děkuju, děkuju! :)
Taky přišel nový katalog Dutchess Community College, a protože je tento pobyt mimo jiné i studijní a musím se na podzim taky nějak zabavit - je nejvyšší čas vybrat si nějaký zajímavý kurz a vzdělávat se!
Nabídka je velice pestrá. Váhám mezi WEAPONS OF MASS DESTRUCTION (Zbraně hromadného ničení) a KNITTING ALL LEVELS (Pletení pro všechny)... Že bych předvedla své pletařské schopnosti v USA? :D plést mě babička naučila, když mi bylo asi devět nebo deset... je to pro mě ale dost psychicky náročná činnost, protože se u toho pořád vztekám... tak to radši nebudu pokoušet :D ale na druhou stranu, zase byste měli hezké ručně vyrobené suvenýry :D musím se zeptat tatínka, jestli mu šála ode mě (moje vrcholné dílo) pořád slouží :D Musím o tom důkladněji popřemýšlet.
Taky mě zaujal kurz MODERN PROFESSIONAL WOMAN za 44 dolarů a START AND RUN A HOME-BASED KITCHEN BUSINESS! mohla bych dělat ty po.... french toasty ve velkým a ještě bych na tom zbohatla :D dokonce i ninja říkal (zlomyslně), že ve french toastech jsem už asi nejlepší na světě... Abyste rozuměli, připravuju je totiž KAŽDEJ DEN na snídani už asi dvě měsíce! Někdy je musím taky ochutnat, asi jsou fakt dobrý, když je chcou každej den... neuvěřitelný.
Nakonec to vypadalo na WRITING FOR ESL STUDENTS, ale to mi tady, zdá se, neprošlo... je to ještě v jednání, ani se mi to nechce vysvětlovat, protože bych zase musela nadávat. Sice na to mám právo, ale budu hodná... a bude to asi lepší i pro mě - to psaní stálo sice jenom 20 dolarů, ale je od září do prosince (a mám podezření, že to bude hrozná nuda), což je pro něho koordinačně náročný, protože ninja má směny... a místo toho mi asi radši zaplatí kurz photoshopu za 260 dolarů, protože ten trvá jenom měsíc (říjen), takže je to pro něho sice dražší, ale jednodušší... ale ty Zbraně hromadného ničení mě lákají hooodně :D
Jak říká Pavlína - hodit sem bombu a rychle pryč :D
hezkej víkend přeje
Vaše nejoblíbenější korespondentka z USA
Eva Podivinská, East Fishkill, NY (lol)
středa 3. srpna 2011
sny
Dnešní ráno bylo, jak už se pomalu stává tradicí - horor. Byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem nebyla schopná ani nic sníst a tohle taky dost souvisí s tím, proč mě poslední týdny dost bolí břicho. Pav radí, že si musím kolem sebe vytvořit bublinu.... na některý věci bublinu mám, na tohle ne...
Věděla jsem, že když agenty neuklidním před tím, než vyjedeme, bude horor pokračovat i v autě. Ale naštěstí na tohle mám svoje triky, ninja se teda tvářil dost nešťastně, ale ať už jde - bez prominutí- do prdele nebo ještě líp do práce, když už teda potřebuje tu aupair...
Pak byl konečně klid a Meghan začala mluvit o tom, že dneska se jí dokonce ani nezdál žádnej sen. Chudáček malá má obykle totiž noční můry, takže good for her. Za to Lucasovi se prej něco zdálo. Tak se ptám, co se mu zdálo. A on, že prej se mu zdálo, že ho hlídala Jennifer (ta jejich stará hlídačka). Zdálo se mu, že odjedu (děti jsou hodně vnímavý, co?) a Jennifer ho dostane zpět a zničí ho, zláme mu ruce a on nebude moc psát, malovat ani si hrát na monkey baru (to je takovej žebřík na ručkování... říkám to pořád, že jsou to opičky)... Tak jsem ho uklidňovala, že až odjedu, tak že se Jennifer nevrátí, že se nemá bát a že přijede jiná holka a ta bude taky na něho hodná (doufám)... a on zase jak to vím atd. Tak jsem ho uklidňovala, že se nemá čeho bát a on, se mě zeptal: Víš, co bych si přál? Aby nás hlídala maminka. Když půjde tatínek do práce tak, aby s náma byla maminka. ...
Ani vám nebudu říkat, jak mi z toho bylo smutno... děti prostě potřebujou maminku, tatínka, jejich lásku a pozornost ... to ani nejlepší babysitter na světě nevynahradí.
A co potřebuje nejlepší babysitter na světě ... ? velkou bublinu :D
Věděla jsem, že když agenty neuklidním před tím, než vyjedeme, bude horor pokračovat i v autě. Ale naštěstí na tohle mám svoje triky, ninja se teda tvářil dost nešťastně, ale ať už jde - bez prominutí- do prdele nebo ještě líp do práce, když už teda potřebuje tu aupair...
Pak byl konečně klid a Meghan začala mluvit o tom, že dneska se jí dokonce ani nezdál žádnej sen. Chudáček malá má obykle totiž noční můry, takže good for her. Za to Lucasovi se prej něco zdálo. Tak se ptám, co se mu zdálo. A on, že prej se mu zdálo, že ho hlídala Jennifer (ta jejich stará hlídačka). Zdálo se mu, že odjedu (děti jsou hodně vnímavý, co?) a Jennifer ho dostane zpět a zničí ho, zláme mu ruce a on nebude moc psát, malovat ani si hrát na monkey baru (to je takovej žebřík na ručkování... říkám to pořád, že jsou to opičky)... Tak jsem ho uklidňovala, že až odjedu, tak že se Jennifer nevrátí, že se nemá bát a že přijede jiná holka a ta bude taky na něho hodná (doufám)... a on zase jak to vím atd. Tak jsem ho uklidňovala, že se nemá čeho bát a on, se mě zeptal: Víš, co bych si přál? Aby nás hlídala maminka. Když půjde tatínek do práce tak, aby s náma byla maminka. ...
Ani vám nebudu říkat, jak mi z toho bylo smutno... děti prostě potřebujou maminku, tatínka, jejich lásku a pozornost ... to ani nejlepší babysitter na světě nevynahradí.
A co potřebuje nejlepší babysitter na světě ... ? velkou bublinu :D
pondělí 1. srpna 2011
beach girl
Hello!
posílám vám pozdrav z americké pláže :)
Fotka se moc nepovedla - měla to být větší reklama na ameriku, i když tohle asi stačí. Hlavně jsem vám chtěla ukázat svou novou čepici, bohužel ji mám na hlavně až příliš nedbale, tak není pořádně vidět... Je na ní napsáno velkým USA, pod tím je emerická vlajka a pak Atlantic City. Hádáte správně - koupila jsem ji v AC. Co vede relativně normálního člověka k tomu, aby si koupil takovou čepici?
Cena - 99 centů :D
Předminulej víkend jsem byla v AC, jak víte, to měla být cesta 3.5 hodiny, přes hodinu a půl trvalo, než jsem všechny účastnice vyzvedla a pak jedna zácpa, druhá zácpa, fronta u první mýtné brány, u druhé, u třetí, čurací zastávka, tankovací zastávka a bylo z toho asi šest hodin. Největší překvapení zájezdu (pro mě) bylo, že jsem to odřídila bez jediné chyby. Už mám tady něco za sebou a tak vím, že třetí pruh je jistota. Dva pruhy napravo se rády mění v exity a připojovací pruhy a tam je třeba být ještě víc ve střehu a pořád něco řešit. Třetí pruh je ideální a čtvrtej a pátej jsou pro ty "rychlíky", ke který já s jeepem fakt nepatřím :D Navíc tady měli odpočívadla a benzinky nalevo, takže je i lehčí přejet z 3. do 5. pruhu a pak do service area, než se prokousávat přes všech pět pruhů :)
V New Jersey se mi líbí, že tam je unlawful (nezákonné) tankovat si sám, takže je u každé pumpy obsluha, která vám natankuje! Kéž by to zavedli i v NY. Tady musím tankovat každej druhej den a na ten smrad z benzinu jsem si pořád nezvykla :-/
A zpáteční cesta byla to samo, akorát s tím rozdílem, že všichni (krom mě - naštěstí) spali.
Atlantic byl fest ledovej, ale při teplotě 107 F, to bylo osvěžující :)
Horní fotka je z této neděle, kdy jsem vyrazila jenom s Pav na pláž, která je odtud hodinu, pokud nejste já :) V Connecticutu prej nesmím řídit bez US řidičáku, ale riskla jsem to... a dobrý. Takže nakonec jedinej zádrhel byl v tom, že jsem si zapomněla papír s directions na stole a když jsem v závěru místo na pláž najela na dálnici 85, tak jsem věděla, že mám průšvih. Zajímavý je, jak jsem klidná - už vím, že prostě vždycky dojedu - dřív nebo později :D Sjela jsem teda pro jistotu z dálnice, abych zjistila, kde vůbec jsem O:) a asi to byl osud nebo co, ale vyjela jsem u knihkupectví Barnes & Noble! Všude takové pěkné cedulky 75 % off... no... a přece nezůstanu venku :D
Šla jsem se tedy podívat na jejich nook (čtečka) a byl tam takovej hodnej pán a zodpověděl moje otázky a ukázal mi, jak to všechno funguje a... když jsem vyšly ven, tak já na Pav - vidělas to? a ona na mě nezávisle - vidělas to? a pak - tyjo, milej člověk!!! hned bylo vidět, že nejsme v NY :D
Jejda, měl to byl jenom pozdrav z pláže... tak radši konec zvonec :D
posílám vám pozdrav z americké pláže :)
Fotka se moc nepovedla - měla to být větší reklama na ameriku, i když tohle asi stačí. Hlavně jsem vám chtěla ukázat svou novou čepici, bohužel ji mám na hlavně až příliš nedbale, tak není pořádně vidět... Je na ní napsáno velkým USA, pod tím je emerická vlajka a pak Atlantic City. Hádáte správně - koupila jsem ji v AC. Co vede relativně normálního člověka k tomu, aby si koupil takovou čepici?
Cena - 99 centů :D
Předminulej víkend jsem byla v AC, jak víte, to měla být cesta 3.5 hodiny, přes hodinu a půl trvalo, než jsem všechny účastnice vyzvedla a pak jedna zácpa, druhá zácpa, fronta u první mýtné brány, u druhé, u třetí, čurací zastávka, tankovací zastávka a bylo z toho asi šest hodin. Největší překvapení zájezdu (pro mě) bylo, že jsem to odřídila bez jediné chyby. Už mám tady něco za sebou a tak vím, že třetí pruh je jistota. Dva pruhy napravo se rády mění v exity a připojovací pruhy a tam je třeba být ještě víc ve střehu a pořád něco řešit. Třetí pruh je ideální a čtvrtej a pátej jsou pro ty "rychlíky", ke který já s jeepem fakt nepatřím :D Navíc tady měli odpočívadla a benzinky nalevo, takže je i lehčí přejet z 3. do 5. pruhu a pak do service area, než se prokousávat přes všech pět pruhů :)
V New Jersey se mi líbí, že tam je unlawful (nezákonné) tankovat si sám, takže je u každé pumpy obsluha, která vám natankuje! Kéž by to zavedli i v NY. Tady musím tankovat každej druhej den a na ten smrad z benzinu jsem si pořád nezvykla :-/
A zpáteční cesta byla to samo, akorát s tím rozdílem, že všichni (krom mě - naštěstí) spali.
Atlantic byl fest ledovej, ale při teplotě 107 F, to bylo osvěžující :)
Horní fotka je z této neděle, kdy jsem vyrazila jenom s Pav na pláž, která je odtud hodinu, pokud nejste já :) V Connecticutu prej nesmím řídit bez US řidičáku, ale riskla jsem to... a dobrý. Takže nakonec jedinej zádrhel byl v tom, že jsem si zapomněla papír s directions na stole a když jsem v závěru místo na pláž najela na dálnici 85, tak jsem věděla, že mám průšvih. Zajímavý je, jak jsem klidná - už vím, že prostě vždycky dojedu - dřív nebo později :D Sjela jsem teda pro jistotu z dálnice, abych zjistila, kde vůbec jsem O:) a asi to byl osud nebo co, ale vyjela jsem u knihkupectví Barnes & Noble! Všude takové pěkné cedulky 75 % off... no... a přece nezůstanu venku :D
Šla jsem se tedy podívat na jejich nook (čtečka) a byl tam takovej hodnej pán a zodpověděl moje otázky a ukázal mi, jak to všechno funguje a... když jsem vyšly ven, tak já na Pav - vidělas to? a ona na mě nezávisle - vidělas to? a pak - tyjo, milej člověk!!! hned bylo vidět, že nejsme v NY :D
Jejda, měl to byl jenom pozdrav z pláže... tak radši konec zvonec :D
sobota 30. července 2011
the last of the mohicans
Nazdar hoši,
rozhodla jsem se, že zase něco napíšu na blog. Zejména pak pro ty, které sice zajímá, jak se tady mám, ale usnou dřív, než stihnu odpovědět, a taky pro ty, které sice zajímá, jak se tady mám, ale už nenajdou chviličku svého drahocenného času, aby se mě zeptali nebo odpověděli na mou zprávu. A pak se nabízí otázka, proč se tedy chci vůbec vracet...
Takže...
Co mi udělalo v poslední době největší radost?
Dostala jsem Tatranku!!!!!!!!!!
Opravdickou, čokoládovou a putovala jsem měsíc a je v perfektním stavu. Dostala jsem ji ve čtvrtek a ještě jsem ji nesnědla. Přijde mi to škoda. Zatím se jenom kochám a raduju :)
Jak je na tom moje hormonální bouře?
Chuť být těhotná mě úspěšně přešla. Tak zase za 6 let.
Ovlivnilo to nějak moje plány do budoucna?
Ano, nakonec přece jenom pojedu za dva roky na dovolenou do Japonska za Sayakou :D už jsem si koupila i knihu "Very Simple Japanese" a taky "Simple Etiquette in Japan"
Jak to vypadá s mou dovolenou v Mexiku?
No, už mi zbývá najít a zabookovat hostel na poslední noc někde a je to zařízené. První tři noci mám - ty strávím v Cancunu a poslední tři noci taky mám, ty strávím v HOTELU v Playa del Carmen! V krásném hotelu a je to vůbec poprvé v životě, co jsem zabookovala hotel. Takže zbývá zařídit v pořadí 4. noc... jsem systematická jako nikdy :D
Ninjovi jsem neřekla, že jedu napůl sama, nepotřebuju zase poslouchat, jak je to nebezpečný, když mladá holka cestuje sama, zvlášť do Mexika... Nechám ho při tom, že jedu s kamarádkou :) vlastně ani nelžu, Alina přijede na poslední dva dny :)
Pořídila jsem si nové plavky pro tuto příležitost - roxy, 50 % sleva, barva spongebob
je to praktická barva... o průhlednosti budu informovat v dalším příspěvku :D
Největší hřích posledních dnů?
Co se týká nakupování knížek, mám nulou sebekontrolu a při zdejší cenách je jakákoliv snaha odolat prostě marná....
důkaz:
13 knih za 8 dolarů... O:)
Proč si nekoupím čtečku?
Vlastně na tom pracuju... pročítám recenze a hlavní je, aby byla bílá, na tom záleží nejvíc :D
Hodně se mi líbí nook, ale asi půjdu do kindlu...
Opravdu měla silnice, po které jsem jela do Atlantic City, 14 pruhů?
Ne, bylo jich asi ještě víc, nejsem moc dobrá počtářka, ale vy si to můžete spočítat...
důkaz:
1, 2, 3...
Jak se mi líbilo v americké nemocnici?
Byla jsem velice překvapená. Byla to moc krásná nemocnice, čistá a moderní. Aby taky ne, lékařská péče tady je neuvěřitelně drahá a pokud nemáte dobré pojištění a navíc máte "přízvuk", doporučuju umřít na ulici :)
důkaz:
ER - vyšetření v emergency roomu (ER = pohotovost) - 3000 dolarů
MRI - magnetická rezonance neboli tunel - 7000 dolarů
to máme cca 170 000 Kč za hodinku, enjoy :)
Nějaké zázraky v USA?
Ano, dneska tady byla po 4 měsících uklízečka!
Proč se tenhle příspěvek jmenuje Last of the Mohicans?
Mohicans jsou původní obyvatelé údolí řeky Hudson, kde teď jsem... konkrétně to byli Východní Algonquianésové... a ještě tady žili Mohawkové... indiánská tradice a kultura mě teď hodně zajímá a čtu skvělou knížku Native New Yorkers a příští víkend tady budu úplně sama, tak se chystám na svoje první Pow Wow na Bear Mountain, to je indiánský festival. Moc se těším a budu tam hodně fotit, tak se můžete taky těšit :)
Taky nás aupairek tady už moc nezbylo, všichni jedou v srpnu domů :(
Anita do JARu
Jade na Nový Zéland
Marie do Belgie
(Sayaka do Pennsylvanie)
Sabrina do Francie
Chelle do Brazílie
Julia do Brazílie
Claudia do Mexika
australská aupair, která vypije flašku whiskey za odpoledne, jede taky domů (asi na rehab)
Kdy se vracím domů já?
Nejlepší doba je podle mě konec září, protože budu mít pěkné opálení :D
Kdo se na mě těší?
rozhodla jsem se, že zase něco napíšu na blog. Zejména pak pro ty, které sice zajímá, jak se tady mám, ale usnou dřív, než stihnu odpovědět, a taky pro ty, které sice zajímá, jak se tady mám, ale už nenajdou chviličku svého drahocenného času, aby se mě zeptali nebo odpověděli na mou zprávu. A pak se nabízí otázka, proč se tedy chci vůbec vracet...
Takže...
Co mi udělalo v poslední době největší radost?
Dostala jsem Tatranku!!!!!!!!!!
Opravdickou, čokoládovou a putovala jsem měsíc a je v perfektním stavu. Dostala jsem ji ve čtvrtek a ještě jsem ji nesnědla. Přijde mi to škoda. Zatím se jenom kochám a raduju :)
Jak je na tom moje hormonální bouře?
Chuť být těhotná mě úspěšně přešla. Tak zase za 6 let.
Ovlivnilo to nějak moje plány do budoucna?
Ano, nakonec přece jenom pojedu za dva roky na dovolenou do Japonska za Sayakou :D už jsem si koupila i knihu "Very Simple Japanese" a taky "Simple Etiquette in Japan"
Jak to vypadá s mou dovolenou v Mexiku?
No, už mi zbývá najít a zabookovat hostel na poslední noc někde a je to zařízené. První tři noci mám - ty strávím v Cancunu a poslední tři noci taky mám, ty strávím v HOTELU v Playa del Carmen! V krásném hotelu a je to vůbec poprvé v životě, co jsem zabookovala hotel. Takže zbývá zařídit v pořadí 4. noc... jsem systematická jako nikdy :D
Ninjovi jsem neřekla, že jedu napůl sama, nepotřebuju zase poslouchat, jak je to nebezpečný, když mladá holka cestuje sama, zvlášť do Mexika... Nechám ho při tom, že jedu s kamarádkou :) vlastně ani nelžu, Alina přijede na poslední dva dny :)
Pořídila jsem si nové plavky pro tuto příležitost - roxy, 50 % sleva, barva spongebob
je to praktická barva... o průhlednosti budu informovat v dalším příspěvku :D
Největší hřích posledních dnů?
Co se týká nakupování knížek, mám nulou sebekontrolu a při zdejší cenách je jakákoliv snaha odolat prostě marná....
důkaz:
Proč si nekoupím čtečku?
Vlastně na tom pracuju... pročítám recenze a hlavní je, aby byla bílá, na tom záleží nejvíc :D
Hodně se mi líbí nook, ale asi půjdu do kindlu...
Opravdu měla silnice, po které jsem jela do Atlantic City, 14 pruhů?
Ne, bylo jich asi ještě víc, nejsem moc dobrá počtářka, ale vy si to můžete spočítat...
důkaz:
Jak se mi líbilo v americké nemocnici?
Byla jsem velice překvapená. Byla to moc krásná nemocnice, čistá a moderní. Aby taky ne, lékařská péče tady je neuvěřitelně drahá a pokud nemáte dobré pojištění a navíc máte "přízvuk", doporučuju umřít na ulici :)
důkaz:
ER - vyšetření v emergency roomu (ER = pohotovost) - 3000 dolarů
MRI - magnetická rezonance neboli tunel - 7000 dolarů
to máme cca 170 000 Kč za hodinku, enjoy :)
Nějaké zázraky v USA?
Ano, dneska tady byla po 4 měsících uklízečka!
Proč se tenhle příspěvek jmenuje Last of the Mohicans?
Mohicans jsou původní obyvatelé údolí řeky Hudson, kde teď jsem... konkrétně to byli Východní Algonquianésové... a ještě tady žili Mohawkové... indiánská tradice a kultura mě teď hodně zajímá a čtu skvělou knížku Native New Yorkers a příští víkend tady budu úplně sama, tak se chystám na svoje první Pow Wow na Bear Mountain, to je indiánský festival. Moc se těším a budu tam hodně fotit, tak se můžete taky těšit :)
Taky nás aupairek tady už moc nezbylo, všichni jedou v srpnu domů :(
Anita do JARu
Jade na Nový Zéland
Marie do Belgie
(Sayaka do Pennsylvanie)
Sabrina do Francie
Chelle do Brazílie
Julia do Brazílie
Claudia do Mexika
australská aupair, která vypije flašku whiskey za odpoledne, jede taky domů (asi na rehab)
Kdy se vracím domů já?
Nejlepší doba je podle mě konec září, protože budu mít pěkné opálení :D
Kdo se na mě těší?
úterý 19. července 2011
rihanna
Další bulvární příspěvek je tady :) určitě jste se už těšili :D
Na seznamu byl článek, že Rihanna chodí po NYC v pyžamu:
A náš místní aupairák Dylan se s ní zrovna potkal :) ještě stihl napsat status na facebook: Sedím na lavičce a dívám se, jak Rihanna jí oběd a k tomu pije šampaňské...
Mimochodem pěkný boty, že? :D Doslechla jsem se, že bačkory jsou teď nové balerínky... no... nechte se překvapit - chi chi :D
Na seznamu byl článek, že Rihanna chodí po NYC v pyžamu:
A náš místní aupairák Dylan se s ní zrovna potkal :) ještě stihl napsat status na facebook: Sedím na lavičce a dívám se, jak Rihanna jí oběd a k tomu pije šampaňské...
Mimochodem pěkný boty, že? :D Doslechla jsem se, že bačkory jsou teď nové balerínky... no... nechte se překvapit - chi chi :D
american guys
Dobré ráno :)
doufám, že jste se stejně jako já vyspali do dobré nálady a máte hezkej den. Já jsem se hned po ránu pobavila statusem mojí kamarádky Markéty, co se přestěhovala do Kansasu, ve kterém popisuje americké muže:
1. malej, 2. tlustej, 3. starej, 4. tupej?
líp bych to nevystihla :D
Tak jo, musím běžet
Hezké úterý přeju :)
lw
ps: našla jsem tu nabíječku!
doufám, že jste se stejně jako já vyspali do dobré nálady a máte hezkej den. Já jsem se hned po ránu pobavila statusem mojí kamarádky Markéty, co se přestěhovala do Kansasu, ve kterém popisuje americké muže:
1. malej, 2. tlustej, 3. starej, 4. tupej?
líp bych to nevystihla :D
Tak jo, musím běžet
Hezké úterý přeju :)
lw
ps: našla jsem tu nabíječku!
neděle 17. července 2011
monkey-trail
Ahoj :)
jak se máte?
Já mám za sebou polopracovní víkend, ale jak už mám zase stáledobrou náladu, tak děti zvládám úplně s přehledem, ne že by snad byly hodný, to se nebojte, ale beru to jinak, takže ani nemám pocit, že tady pracuju :) ale popořádku...
V sobotu jsem trávila čas s Pavlínou. Plán byl jasnej: v deset ji vyzvednu, pojedeme si koupit snídani, pak zajedeme na pláž, nasnídáme se, pokecáme si, půjčíme si kayak, projedeme se po jezeře a pak se uvidí :) ehm... ale jsou prostě dny, kdy nic nevychází, já jak jsem teď tak výjimečně vyrovnaná, tak mi to bylo celkem jedno a měla jsem z toho spíš srandu, ale Pav je dost smutná a tak ji to spíš unavilo...
už od té "snídaně" bylo všechno jinak, v italským supermarketu jsme se rozhodly, že místo snídaně si dáme rovnou oběd a prodavač nemá řekl nepravdivou cenu, což jsme zjistily až u pokladny a už jsme to neřešily... bylo to o dost dražší než mělo a pro Pav, která splácí zub za 1200 dolarů, to nebylo moc přijemný zjištění, navíc to jídlo bylo dost hnusný :)) taky jsem zjistila, že už nemůžu normálně jíst, protože na to nejsem vůbec zvyklá. To taky vysvětluje, proč se občas v noci budím bolestí žaludku. Musím si to hlídat nebo mě máte za chvilku zase na krku se zánětem žaludku... pak jsem přijely na pláž, kde se platí vstup, ale nikdo tam nebyl, tak jsem to prostě projela (jsem tady taková přidrzlejší, no :) když došlo na kayaky, tak jsme taky zjistily, že mi řekly špatnou cenu, ale to nebylo tak hrozný, jak to, že tady prostě nic nefunguje normálně, tak bylo i dost těžký najít někoho, u koho se ty kayaky půjčujou... když jsme uviděly ty kayaky a pan navíc v jakým stavu tam mají vesty, tak jsme se rozhodly, že na téhle "pláži" končíme a jedeme o dům dál. Takové vesty jste neviděli :D plesnivý nebo co :D a to si dát za krk, tak mi do večera odhňije hlava - fůůůůůj :D pak jsem se bála, že mě někdo bude kontrolovat u výjezdu, ale naštěstí nic, tak jsem to rychle projela a pláchly jsme... ještě jsme z toho měly srandu, jak nevydařený kayaky to byly, plus hnusný a drahý jídlo :D ale pozitivní je, že jsme ušetřily na parkovným :)
Pak mě hned napadl náhradní plán kam jet. Je to tam nádherný a když jsem to tam poprvé uviděla, tak jsem hned psala Pav, že pro ni mám překvapení, že jsem taky v tom bulšitu objevila fakt něco extra. Akorát jsme si koupily čerstvé zásoby v marketu a pak jsem teda ještě zastavila v Mahopacu ve snaze najít nějaké místečko u jejich jezera, protože ten den už jsem toho najela fakt hodně a nechci zbytečně projíždět benzín, ale marná snaha :D Mají tam taky ceduli, na které je cosi o ochraně přírodního fonu a no picnic a to jsem dostala záchvat smíchu, protože jsem si musela sundat brýle, abych se ještě jednou podívala na tu stoku, protože jsem nevěřila svým očím.... v Americe fakt umí udělat z každýho hovna něco extra :D Mahopac je dost hispánskej a někteří ti hispánci se na nás divně dívali... asi, že se tam smějeme jejich přírodní rezervaci, a tak jsem radši vyrazily na Lake Carmel - záruka krásného picnicu :) Pav byla taky nadšená, fakt krásný to tam kolem Lake Carmel je, ale na první problém jsme narazily už, když jsem marně hledala místečko na parkování - všude cedule - zákaz parkování, parkování pouze s povolením... kolem jezera vede krásná pěšinka jako stvořená na procházku... a co to nevidíme: Zákaz vstupu, pouze pro rezidenty Lake Carmel!!! to si dělají prdel??? nedělají... zaparkovala jsem teda opět nadrzo přímo u cedule "parkování pouze s povolením" :D a šly jsme si sednout na (hrozně komickou) lavku u jezera a co myslíte? všichni tam na nás divně hleděli... asi se tam všichni znají a my prostě nezapadáme a nejsme rezidentky... brzo jsme to vzdaly a jely pryč k dalšímu jezeru, kde jsme posledně potkaly úchylného rybáře, který nám neodbytně nabízel, jestli mu nechceme podržet červa... to jsme teda fakt nechtěly :D ale tentokrát to tam bylo teda o dost lepší (i když na nás všichni stejně čuměli :D) a Pav tam dostala geniální nápad, že tenhle nevydařenej den zakončíme v oblíbené italské restauraci, kam chodí ráda její snobská host family :D a co myslíte? vypadalo to tam (dle mého skromného názoru) jako v hodně nuzné hospodě, kam by u nás někdo leda tak zabloudil... zima jak sviňa (ještěže jsem si vzala sarong, do kterýho jsem se zabalila) a jídlo mě teda chutnalo, protože těstoviny jsem neměla hoooodně dlouho, ale Pavlína řekla tak naštvaně: No, to jídlo teda není nejlepší. Tobě to chutná? a to už jsem vybouchla smíchy a chlámaly jsme se spolu, jak to tady v tom Hudson Valley stojí za hovno :D pak jsme se rozhlídla kolem, s kým to tam vlastně sedíme a musely jsme se chlámat ještě víc, protože takovou sešlost podivínů jste neviděli - to garantuju! :D
Mimochodem, doporučuju oprášit mou fotku v rámečku... ztratila jsem totiž nabíječku na foťák, tak nový fotky asi dlouho nebudou.
Večer mi ale bylo hodně hrozně moc smutno, protože celá rodina tráví víkend společně na té chatě, o které tady pořád básním, a já jsem mimo... čekala jsem na někoho na netu, ale nikdo nikde... no, a tak mám pořád silnější pocit, že ztrácím víc a víc kontakt a jak tak přemýšlím, co dál... je to těžký rozhodování, těžší než třeba před měsícem... ale 28. narozeniny mám slavit v Berlíně, tak se asi vrátím.. ale já nemůžu slavit 28. narozeniny...možná, asi.. v ČR už budu oficiálně stará, ale co se mi líbí na USA, tak tady jsem např. na děti extrémně mladá :D tady se do 30 let kalí, pak se začne studovat a kolem 38 mají děti, pak aupairky, protože na ně nemají energii a nechcou se starat... tak to sice nechci, ale co nadělám... doufám, že moje hormonální bouře brzo pomine, je to náročný :D na děti mám ještě spoustu času, na děti mám ještě spoustu času... musím si to opakovat :D hlavně klid a žádný neuvážený akce :D
Dnešní pracovní neděle byla tragikomická :) ráno slyším hluk, podívám se na mobil - 6:38 (peklooooo), žádné nové zprávy (kdo by ti taky psal)... ignoruju celej svět, nevstanu před sedmou, nevstanu, i kdyby trakaře padaly! Za chvilku bušení na dveře, Lucas... Ívááá, potřebuju ti něco ukázat. Zařvu na něho, ať jde spát a neštve mě. Mám klid :) malé vítězství. Ale vstát prostě musím, pracuju... sotva si vyčistím zuby, Lucas už je u koupelny s batohem a nadšeně mi ukazuje, co si sbalil na dnešní bike trip (výlet na cyklostezku). Říkám mu: Je sedm ráno, jedeme po obědě... proč nejedeme hned? říkám: je sedm ráno!!! sbalil i jahody, vodu na umytí jahod a papírové utěrky na utření :D jsem zvědavá, jak se mu s tím vším pojede. Meghan není pozadu. Sbalila si: velkého plyšového medvěda, plyšového psa, plyšového motýla, stavebnici, nejnutnější šperky, "mobil s GPSkou" a kilo kiwi :D
Pořád se mě ptají, kdy už pojedeme... a jestli jsem na to nezapomněla... a že bysme tam na tom biketrailu mohli i posnídat - cha chá děti, to si počkáte :D Už v 7 Lucas zmiňuje, že chce tenisky, co jsou na půdě a jiný ne. Tenisky jsou na půdě z jednoho prostého důvodu - jsou mu malé a nemůže je už nosit. Nechce to pochopit. Říkám si, OK, bude se teď dívat na televizi a zapomene na to... ale ...o tři hodiny později: Lucas brečí a chce svoje tenisky, co jsou na půdě. Už se tomu fakt směju :) navíc jsem zjistila, že nemá cenu na něho zvyšovat hlas, taktika: ty můj chlapečku, copak tě trápí, pojď ke mě... je mnohem účinnější, i když málokdo na to má v těchto situacích nervy :D já naštěstí jo :D Lucas už nebrečí jenom se tváří ukřivděně. Říkám mu, ať zavolá tatínkovi a když ten mu to dovolí, tak mu ty boty donesu. S tím nesouhlasí, protože moc dobře ví, že daddy mu to nedovolí. Volám ninjovi. Lucas opět hystericky řve, že chce svoje tenisky a rozhodně nechce mluvit s ninjou. Ninja se omlouvá a omlouvá. O hodinu později: Lucas prosí a prosí, abych mu přinesla ty tenisky, že jiný tenisky nebude nosit. Smůla, tak to asi nemůže jet na biketrail. To je slz pro jedny tenisky. To je řevu. Rezignuju. Máme dohodu, že ty tenisky může chvilku nosit, ale pak se na biketrail přezuje do normálních. Uf. Aspoň chvilku je klid. Do odjezdu zbývá hodina. Připravím jim obědy... a jdu se podívat na net, jestli tam přece jenom někdo není. Ne, není... Zavírám dveře. A! OUHA! Zamkla jsme si tam klíče! Vydařenou sobotu následuje vydařená neděle!? Nestalo se mi to samozřejmě poprvé, ale dneska je to hodně špatný načasování. Náhradní klíč má ninja zamčenej v pokoji, takže vždycky čekám, až přijde domů... a to už bude na biketrail pozdě. Krucipísek!
Mám úplně strach říct opičkám, že se nikam nejede, protože mám klíče od auta zabouchnutý v pokoji. Píšu ninjovi, jestli neví, co s tím. Neodepisuje a neodepisuje. Tak jsem se Lucasovi zmínila, že klíče jsou v pokoji... zamčený! Popadá ho amok! jako správnej agent s teplou vodou je hned v pohotovosti a převrátí celej playroom vzhůru nohama a hledá náhradní klíč (kterej tam samozřejmě není). Meghan brečí, že nepojedeme na biketrail. Životní tragédie, těšily se na to hodně dlouho. Ninja píše zpátky: vím o jedné možnosti, ale teď nemůžu, zavolám zachvilku. OK. Je tady možnost. Super. Říkám opičkám, ať se začnou chystat a hlavně, ať se jdou vyčurat, než pojedeme. Ninja volá: musím to udělat tajně, aby to Lucas neviděl, a musím si vzít tajně z kuchyně velkej nůž. Opičky zrovna cosi důležitýho dělají, tak to není problém a plížím se s nožem nahoru a hrozně se tomu šeptem směju. Čekala jsem nějakou jednodušší možnost. Popsat dveře česky je docela oříšek, natož anglicky. Ninja vysvětluje a vysvětluje a vůbec nevím, co se mi snaží říct, pořád říká cosi, že tam není žádnej úhel :D já tam teda úhel mám :D ptám se, jestli to má vydávat nějaký zvuky a prej nemá, ale "moje" dveře záhadně praskají :D V tom za mnou s brekem běží Meghan, že krvácí (další skoro smrtelné zranění je tady), tak musím končit. Říkám si, že na to musím přijít... ale jako kriminální živel bych se neuživila. Zkouším to znova a hrooozně se potím :D Je tady šílený vedro a vlhkost. Potřebuju ručník a druhej nůž! To je nápad :D jedním nožem udělám škvírku a druhým zamáčknu západku!!! Juchůůůů! takovou radost jsem hooodně dlouho neměla! Dokázala jsem to! Posílám opičky, ať se chystají a volám Pavlíně, že za chvilku vyjíždíme... a jdu do sprchy... to je radosti :) já jsem tak šikovná :)
Chystat dětičky někam na výlet mě hrozně baví. To balení a skládání kufru :)) pěkně narovnat kola, helmy, chrániče, zásoby pití, svačiny, batohy a tradá na výlet. Výjezd jsem měla naplánovanej na 13:00 a jsme připraveni 12:55... něco je špatně :) kontroluju zběžně, co jsem tak mohla přehlídnout a!... mám to! Lucas mám boty z půdy! To je podvodník! Posílám ho přezout :D a ani neprotestuje, naopak se směje. Pěknej pokus chlapečku!
Abych upřesnila ty kola: Meghan má velice starou tříkolku, má sice i normální nový kolo, ale na tom nechce jezdit. Podle mých předpokladů, ji přestalo brzo bavit ježdění a brzo se unavila, tak už nechtěla šlapat, ale chtěla jenom se mnou jít a mě zase nebavilo vést tu piditříkolku vedle sebe, tak jsem ji schovala do křoví a Pavlína se mě ptala, jestli se nebojím ji tam nechat. Ten dotaz jsem nejdřív moc nechápala, kdo by chtěl takovou strašlivou rezavou tříkolku a ona prej, že by to někdo mohl brát jako starožitnost :D a má pravdu, asi mohl :D Lucas vyrazil na svém novém kole s novou helmou, ale z toho kola je teď taky tříkolka, protože co já si pamatuju, tak jsem ty pomocný kolečka měla tak jako našikmo, abych se musela snažit vyvažovat, ale Lucas ne, má prostě regulérní tříkolku taky. Jezdí na ní jako šílenej, ale hlavně, že ho to baví...
Po hodině to Pav, která tam se mnou byla jenom jako doprovod ve svým volnu, vzdala, protože jí to hrozně připomínalo ty její nevychovaný a hyperaktivní děti, a musela si od toho jet odpočinout, a prej nechápe, jak já můžu být tak nad věcí, že to taky musí zkusit :D musím, musím, naučila jsem se to tady, protože jinak mě to vyčerpává :)
Když to zhodnotím, tak zatím mi tenhle pobyt hodně moc dal. Život s rodinou (jakoukoliv, i vlastní :D) je hodně náročnej... Musela jsem se tady toho tolik naučit, v jiné kultuře a jiné řeči, řešit nepříjemný situace a bojovat za svoje práva a všechno jsem zatím zvládla a doufám, že můžu říct, že dobře. A navíc sama, bez pomoci. Yop, jsem na sebe hrdá :)
A dovolte mi, abych vám na závěr oznámila, že dne 31. 7. 2011 v 10.00 skočím z letadla s chlapem (snad) na zádech a s padákem. Je možný, že to taky bude moje poslední zkušenost v životě :D tak neváhejte a ještě si mě užijte, třeba už nemáme moc času :)
tak carpe deim, mám vás ráda... a máte můj obdiv, jestli jste to dočetli až sem :D
ps: za video chcou 100 dolarů... to je tolik peněz, moc se mi to dávat nechce, ale bude mě asi mrzet, když z toho nebudu mít žádný fotky ... musím to promyslet.. nabíječko, kde jseš?
jak se máte?
Já mám za sebou polopracovní víkend, ale jak už mám zase stáledobrou náladu, tak děti zvládám úplně s přehledem, ne že by snad byly hodný, to se nebojte, ale beru to jinak, takže ani nemám pocit, že tady pracuju :) ale popořádku...
V sobotu jsem trávila čas s Pavlínou. Plán byl jasnej: v deset ji vyzvednu, pojedeme si koupit snídani, pak zajedeme na pláž, nasnídáme se, pokecáme si, půjčíme si kayak, projedeme se po jezeře a pak se uvidí :) ehm... ale jsou prostě dny, kdy nic nevychází, já jak jsem teď tak výjimečně vyrovnaná, tak mi to bylo celkem jedno a měla jsem z toho spíš srandu, ale Pav je dost smutná a tak ji to spíš unavilo...
už od té "snídaně" bylo všechno jinak, v italským supermarketu jsme se rozhodly, že místo snídaně si dáme rovnou oběd a prodavač nemá řekl nepravdivou cenu, což jsme zjistily až u pokladny a už jsme to neřešily... bylo to o dost dražší než mělo a pro Pav, která splácí zub za 1200 dolarů, to nebylo moc přijemný zjištění, navíc to jídlo bylo dost hnusný :)) taky jsem zjistila, že už nemůžu normálně jíst, protože na to nejsem vůbec zvyklá. To taky vysvětluje, proč se občas v noci budím bolestí žaludku. Musím si to hlídat nebo mě máte za chvilku zase na krku se zánětem žaludku... pak jsem přijely na pláž, kde se platí vstup, ale nikdo tam nebyl, tak jsem to prostě projela (jsem tady taková přidrzlejší, no :) když došlo na kayaky, tak jsme taky zjistily, že mi řekly špatnou cenu, ale to nebylo tak hrozný, jak to, že tady prostě nic nefunguje normálně, tak bylo i dost těžký najít někoho, u koho se ty kayaky půjčujou... když jsme uviděly ty kayaky a pan navíc v jakým stavu tam mají vesty, tak jsme se rozhodly, že na téhle "pláži" končíme a jedeme o dům dál. Takové vesty jste neviděli :D plesnivý nebo co :D a to si dát za krk, tak mi do večera odhňije hlava - fůůůůůj :D pak jsem se bála, že mě někdo bude kontrolovat u výjezdu, ale naštěstí nic, tak jsem to rychle projela a pláchly jsme... ještě jsme z toho měly srandu, jak nevydařený kayaky to byly, plus hnusný a drahý jídlo :D ale pozitivní je, že jsme ušetřily na parkovným :)
Pak mě hned napadl náhradní plán kam jet. Je to tam nádherný a když jsem to tam poprvé uviděla, tak jsem hned psala Pav, že pro ni mám překvapení, že jsem taky v tom bulšitu objevila fakt něco extra. Akorát jsme si koupily čerstvé zásoby v marketu a pak jsem teda ještě zastavila v Mahopacu ve snaze najít nějaké místečko u jejich jezera, protože ten den už jsem toho najela fakt hodně a nechci zbytečně projíždět benzín, ale marná snaha :D Mají tam taky ceduli, na které je cosi o ochraně přírodního fonu a no picnic a to jsem dostala záchvat smíchu, protože jsem si musela sundat brýle, abych se ještě jednou podívala na tu stoku, protože jsem nevěřila svým očím.... v Americe fakt umí udělat z každýho hovna něco extra :D Mahopac je dost hispánskej a někteří ti hispánci se na nás divně dívali... asi, že se tam smějeme jejich přírodní rezervaci, a tak jsem radši vyrazily na Lake Carmel - záruka krásného picnicu :) Pav byla taky nadšená, fakt krásný to tam kolem Lake Carmel je, ale na první problém jsme narazily už, když jsem marně hledala místečko na parkování - všude cedule - zákaz parkování, parkování pouze s povolením... kolem jezera vede krásná pěšinka jako stvořená na procházku... a co to nevidíme: Zákaz vstupu, pouze pro rezidenty Lake Carmel!!! to si dělají prdel??? nedělají... zaparkovala jsem teda opět nadrzo přímo u cedule "parkování pouze s povolením" :D a šly jsme si sednout na (hrozně komickou) lavku u jezera a co myslíte? všichni tam na nás divně hleděli... asi se tam všichni znají a my prostě nezapadáme a nejsme rezidentky... brzo jsme to vzdaly a jely pryč k dalšímu jezeru, kde jsme posledně potkaly úchylného rybáře, který nám neodbytně nabízel, jestli mu nechceme podržet červa... to jsme teda fakt nechtěly :D ale tentokrát to tam bylo teda o dost lepší (i když na nás všichni stejně čuměli :D) a Pav tam dostala geniální nápad, že tenhle nevydařenej den zakončíme v oblíbené italské restauraci, kam chodí ráda její snobská host family :D a co myslíte? vypadalo to tam (dle mého skromného názoru) jako v hodně nuzné hospodě, kam by u nás někdo leda tak zabloudil... zima jak sviňa (ještěže jsem si vzala sarong, do kterýho jsem se zabalila) a jídlo mě teda chutnalo, protože těstoviny jsem neměla hoooodně dlouho, ale Pavlína řekla tak naštvaně: No, to jídlo teda není nejlepší. Tobě to chutná? a to už jsem vybouchla smíchy a chlámaly jsme se spolu, jak to tady v tom Hudson Valley stojí za hovno :D pak jsme se rozhlídla kolem, s kým to tam vlastně sedíme a musely jsme se chlámat ještě víc, protože takovou sešlost podivínů jste neviděli - to garantuju! :D
Mimochodem, doporučuju oprášit mou fotku v rámečku... ztratila jsem totiž nabíječku na foťák, tak nový fotky asi dlouho nebudou.
Večer mi ale bylo hodně hrozně moc smutno, protože celá rodina tráví víkend společně na té chatě, o které tady pořád básním, a já jsem mimo... čekala jsem na někoho na netu, ale nikdo nikde... no, a tak mám pořád silnější pocit, že ztrácím víc a víc kontakt a jak tak přemýšlím, co dál... je to těžký rozhodování, těžší než třeba před měsícem... ale 28. narozeniny mám slavit v Berlíně, tak se asi vrátím.. ale já nemůžu slavit 28. narozeniny...možná, asi.. v ČR už budu oficiálně stará, ale co se mi líbí na USA, tak tady jsem např. na děti extrémně mladá :D tady se do 30 let kalí, pak se začne studovat a kolem 38 mají děti, pak aupairky, protože na ně nemají energii a nechcou se starat... tak to sice nechci, ale co nadělám... doufám, že moje hormonální bouře brzo pomine, je to náročný :D na děti mám ještě spoustu času, na děti mám ještě spoustu času... musím si to opakovat :D hlavně klid a žádný neuvážený akce :D
Dnešní pracovní neděle byla tragikomická :) ráno slyším hluk, podívám se na mobil - 6:38 (peklooooo), žádné nové zprávy (kdo by ti taky psal)... ignoruju celej svět, nevstanu před sedmou, nevstanu, i kdyby trakaře padaly! Za chvilku bušení na dveře, Lucas... Ívááá, potřebuju ti něco ukázat. Zařvu na něho, ať jde spát a neštve mě. Mám klid :) malé vítězství. Ale vstát prostě musím, pracuju... sotva si vyčistím zuby, Lucas už je u koupelny s batohem a nadšeně mi ukazuje, co si sbalil na dnešní bike trip (výlet na cyklostezku). Říkám mu: Je sedm ráno, jedeme po obědě... proč nejedeme hned? říkám: je sedm ráno!!! sbalil i jahody, vodu na umytí jahod a papírové utěrky na utření :D jsem zvědavá, jak se mu s tím vším pojede. Meghan není pozadu. Sbalila si: velkého plyšového medvěda, plyšového psa, plyšového motýla, stavebnici, nejnutnější šperky, "mobil s GPSkou" a kilo kiwi :D
Pořád se mě ptají, kdy už pojedeme... a jestli jsem na to nezapomněla... a že bysme tam na tom biketrailu mohli i posnídat - cha chá děti, to si počkáte :D Už v 7 Lucas zmiňuje, že chce tenisky, co jsou na půdě a jiný ne. Tenisky jsou na půdě z jednoho prostého důvodu - jsou mu malé a nemůže je už nosit. Nechce to pochopit. Říkám si, OK, bude se teď dívat na televizi a zapomene na to... ale ...o tři hodiny později: Lucas brečí a chce svoje tenisky, co jsou na půdě. Už se tomu fakt směju :) navíc jsem zjistila, že nemá cenu na něho zvyšovat hlas, taktika: ty můj chlapečku, copak tě trápí, pojď ke mě... je mnohem účinnější, i když málokdo na to má v těchto situacích nervy :D já naštěstí jo :D Lucas už nebrečí jenom se tváří ukřivděně. Říkám mu, ať zavolá tatínkovi a když ten mu to dovolí, tak mu ty boty donesu. S tím nesouhlasí, protože moc dobře ví, že daddy mu to nedovolí. Volám ninjovi. Lucas opět hystericky řve, že chce svoje tenisky a rozhodně nechce mluvit s ninjou. Ninja se omlouvá a omlouvá. O hodinu později: Lucas prosí a prosí, abych mu přinesla ty tenisky, že jiný tenisky nebude nosit. Smůla, tak to asi nemůže jet na biketrail. To je slz pro jedny tenisky. To je řevu. Rezignuju. Máme dohodu, že ty tenisky může chvilku nosit, ale pak se na biketrail přezuje do normálních. Uf. Aspoň chvilku je klid. Do odjezdu zbývá hodina. Připravím jim obědy... a jdu se podívat na net, jestli tam přece jenom někdo není. Ne, není... Zavírám dveře. A! OUHA! Zamkla jsme si tam klíče! Vydařenou sobotu následuje vydařená neděle!? Nestalo se mi to samozřejmě poprvé, ale dneska je to hodně špatný načasování. Náhradní klíč má ninja zamčenej v pokoji, takže vždycky čekám, až přijde domů... a to už bude na biketrail pozdě. Krucipísek!
Mám úplně strach říct opičkám, že se nikam nejede, protože mám klíče od auta zabouchnutý v pokoji. Píšu ninjovi, jestli neví, co s tím. Neodepisuje a neodepisuje. Tak jsem se Lucasovi zmínila, že klíče jsou v pokoji... zamčený! Popadá ho amok! jako správnej agent s teplou vodou je hned v pohotovosti a převrátí celej playroom vzhůru nohama a hledá náhradní klíč (kterej tam samozřejmě není). Meghan brečí, že nepojedeme na biketrail. Životní tragédie, těšily se na to hodně dlouho. Ninja píše zpátky: vím o jedné možnosti, ale teď nemůžu, zavolám zachvilku. OK. Je tady možnost. Super. Říkám opičkám, ať se začnou chystat a hlavně, ať se jdou vyčurat, než pojedeme. Ninja volá: musím to udělat tajně, aby to Lucas neviděl, a musím si vzít tajně z kuchyně velkej nůž. Opičky zrovna cosi důležitýho dělají, tak to není problém a plížím se s nožem nahoru a hrozně se tomu šeptem směju. Čekala jsem nějakou jednodušší možnost. Popsat dveře česky je docela oříšek, natož anglicky. Ninja vysvětluje a vysvětluje a vůbec nevím, co se mi snaží říct, pořád říká cosi, že tam není žádnej úhel :D já tam teda úhel mám :D ptám se, jestli to má vydávat nějaký zvuky a prej nemá, ale "moje" dveře záhadně praskají :D V tom za mnou s brekem běží Meghan, že krvácí (další skoro smrtelné zranění je tady), tak musím končit. Říkám si, že na to musím přijít... ale jako kriminální živel bych se neuživila. Zkouším to znova a hrooozně se potím :D Je tady šílený vedro a vlhkost. Potřebuju ručník a druhej nůž! To je nápad :D jedním nožem udělám škvírku a druhým zamáčknu západku!!! Juchůůůů! takovou radost jsem hooodně dlouho neměla! Dokázala jsem to! Posílám opičky, ať se chystají a volám Pavlíně, že za chvilku vyjíždíme... a jdu do sprchy... to je radosti :) já jsem tak šikovná :)
Chystat dětičky někam na výlet mě hrozně baví. To balení a skládání kufru :)) pěkně narovnat kola, helmy, chrániče, zásoby pití, svačiny, batohy a tradá na výlet. Výjezd jsem měla naplánovanej na 13:00 a jsme připraveni 12:55... něco je špatně :) kontroluju zběžně, co jsem tak mohla přehlídnout a!... mám to! Lucas mám boty z půdy! To je podvodník! Posílám ho přezout :D a ani neprotestuje, naopak se směje. Pěknej pokus chlapečku!
Abych upřesnila ty kola: Meghan má velice starou tříkolku, má sice i normální nový kolo, ale na tom nechce jezdit. Podle mých předpokladů, ji přestalo brzo bavit ježdění a brzo se unavila, tak už nechtěla šlapat, ale chtěla jenom se mnou jít a mě zase nebavilo vést tu piditříkolku vedle sebe, tak jsem ji schovala do křoví a Pavlína se mě ptala, jestli se nebojím ji tam nechat. Ten dotaz jsem nejdřív moc nechápala, kdo by chtěl takovou strašlivou rezavou tříkolku a ona prej, že by to někdo mohl brát jako starožitnost :D a má pravdu, asi mohl :D Lucas vyrazil na svém novém kole s novou helmou, ale z toho kola je teď taky tříkolka, protože co já si pamatuju, tak jsem ty pomocný kolečka měla tak jako našikmo, abych se musela snažit vyvažovat, ale Lucas ne, má prostě regulérní tříkolku taky. Jezdí na ní jako šílenej, ale hlavně, že ho to baví...
Po hodině to Pav, která tam se mnou byla jenom jako doprovod ve svým volnu, vzdala, protože jí to hrozně připomínalo ty její nevychovaný a hyperaktivní děti, a musela si od toho jet odpočinout, a prej nechápe, jak já můžu být tak nad věcí, že to taky musí zkusit :D musím, musím, naučila jsem se to tady, protože jinak mě to vyčerpává :)
Když to zhodnotím, tak zatím mi tenhle pobyt hodně moc dal. Život s rodinou (jakoukoliv, i vlastní :D) je hodně náročnej... Musela jsem se tady toho tolik naučit, v jiné kultuře a jiné řeči, řešit nepříjemný situace a bojovat za svoje práva a všechno jsem zatím zvládla a doufám, že můžu říct, že dobře. A navíc sama, bez pomoci. Yop, jsem na sebe hrdá :)
A dovolte mi, abych vám na závěr oznámila, že dne 31. 7. 2011 v 10.00 skočím z letadla s chlapem (snad) na zádech a s padákem. Je možný, že to taky bude moje poslední zkušenost v životě :D tak neváhejte a ještě si mě užijte, třeba už nemáme moc času :)
tak carpe deim, mám vás ráda... a máte můj obdiv, jestli jste to dočetli až sem :D
ps: za video chcou 100 dolarů... to je tolik peněz, moc se mi to dávat nechce, ale bude mě asi mrzet, když z toho nebudu mít žádný fotky ... musím to promyslet.. nabíječko, kde jseš?
středa 13. července 2011
summer camp
Jééé, mě se tak strašně ulevilo a je mi tak dobře. Myslím, že už bylo na čase a hlavně doufám, že mi to dlouho vydrží :)
Dneska vám chci napsat, jakej režim mám teď přes léto. Žiju v divné rodině, proto mám i jako jediná aupair neobvyklej letní režim. Ninja z nějakýho důvodu (i když to tak nevypadá, asi neví co s penězma) platí opičkám přes léto summer day camp, takže já jsem teď taxikářka a pracuju 20 hodin týdně. Ráno je na 9 zavezu do kempu a do 4, kdy je vyzvedávám, mám volno. U nás by člověk zajásal a užíval si léto, ovšem tady v tomto zapadákově je to trochu něco jiného. Jak víte, mám ráda detektivky a tajný agenty, tak jsem si teď hrála na špiónku s tím, že tady nějakou zábavu přece najít musím :D
Měla jsem celkem i úspěch. Objevila jsem tady "pláž", tj. koupání u jezera. Není to žádná bomba, něco jako Poděbrady nebo Náklo, akorát tam musíte platit vstup 8 dolarů a celou dobu na vás čumí... teda pardon, hlídá vás plavčík, vlastně tři :D ale dobrá zpráva je, že se tam dá za 10 dolarů na hodinu půjčit kayak pro dva lidi, takže v sobotu budeme s Pav kayakovat na jezero :) což mi připomíná, že jsem se spletla a nepracuju v sobotu, ale v neděli, takže na skypu budu v neděli :)
Další "zábava", co jsem tady našla je golf - konkrétně tréninkové odpaliště. Hlavně mě to zaujalo proto, že je to blízko kempu a hlavně je to levný (!). Za 7 dolarů dostanete 100 míčků a za 11 dolarů asi 240 míčků a můžete pilovat techniku :D chystám se tam příští středu, protože na středy zatím nemám vymyšlenej plán, ale nejdřív musím obkoukat na youtube nebo v televizi, jak se to má správně dělat :))
Jinak mám ryze sportovní režim přizpůsobený mým vlasům (taky to tak děláte? :)) Nechci si totiž umývat vlasy každej den, protože je to podle mě hrozně zatěžuje, tak jsem to musela dobře promyslet :D
V pondělí běhám, tzn. potom si musím umýt vlasy, jak jistě chápete :D
V úterý mám jógu, to je mazec, teď nás vede jogín, kterýmu je tak 65 let a má esprit... je to nejzajímavější chlap, co jsem tady zatím potkala... a je fakt hodně dobrej :)) Minule jsme dělali i stoj na hlavně :D
Ve středu odpočívám po józe a ráda bych odpočívala u toho golfíku nebo na bazéně, ale tady bohužel nikde bazén není :(
Ve čtvrtek běhám, tzn. zase vlasy a
v pátek mám zase jógu :)
Jinak kemp je zajímavej a myslím, že pro děti, kterým se rodiče nevěnujou, je to super. Akorát mě jako rodiče by mě asi dost mrzelo, že moje děti zažijou všechno beze mě a že nejsem součástí jejich života, ale jsem v Americe a tady jim to naopak vyhovuje. Než jsou domů, že vždycky dostanou nálepku na tričko -
aby rodiče aspoň věděli, na co se dětí mají zeptat.. tady tuhle dostala Meg a je na ní napsáno - Zeptej se mě na... vodní skluzavku :)
Čím dýl žiju tady v tom bulšitu, tak tím jsem šťastnější, že jsem se narodila v České republice mojí mamince a tatínkovi a že jsem měla takové skvělé dětství a tolik svobody a že mě toho tolik a tak brzo naučili. Tady ty děti jsou tak zaostalý, to je hrůza, ale už jsem se s tím smířila a vím, že nemá cenu je nic učit a cokoliv se tady snažit měnit, protože to je prostě jejich svět a oni nic jinýho nepřijmou a nepochopí.
Co teda absolutně nechápu, je to, jak někdo může žít v domě u lesa a NIKDY nechodit ven! Dovedete si to představit? Asi ne :D Já si ráno otevřu dveře na ten deck, že tam na schodech posnídám, protože něco jako venkovní posezení tady neexistuje, a oni jsou úplně v šoku, že jdu ven a pak jsou překvapení, že venku je takovej čerstvej a osvěžující vzduch - i sráč! Oni jsou prostě pořád zavření v tom baráku, když já nejdu ven, tak je to nikdy nenapadne... Nemají klimatizaci, tak tady všude jedou ty větráky a jenom víří prach... a přitom stačí otevřít okno nebo dveře na deck a vyvětrat... nebo mají obrovskej gril, kterej už 2 roky nepoužili... áááá, kde to jsem???
Když si vzpomenu, jak jsem si, když mi byly 4 roky, sbalila kufřík a vyzvedl mě děda s babičkou a vyjeli jsme na chatu a později, když mi bylo 5, tak jsem ještě sbalila křečka a sestřičku a jeli jsme všichni. A pak na chatě se sestřenicí a bratrancem jsme strávili celý léto venku - snídali venku, obědvali venku, večer si opíkali na ohni a pořád jsme byli v lese, na kolech a u potoka a stavěli tam hráze a bazény pro barbíny :D domky a úkryty a nikdo nám nestál za zadkem... nebo když byly hrozný deště, tak jsem dědovi v pláštěnce a v gumákách s motykou nebo krumpáčem pomáhala kopat odvodňovací kanály, abysme neměli zatopenou příjezdovou cestu :D jak na to ráda vzpomínám :)
A prostě tyhle děti... Meg má pět a ani si neumí obout boty, natož zavázat tkaničky, a její jediná starost je, aby měla nalakovaný nehty (to nevím, kdo jí teď bude lakovat, když už nebude chodit do té školky) a abych jí udělala make-up (od maminky dostala první rtěnku už ve 3 letech) a Lucas má 7 a neumí jezdit na kole! Zato si rád obuje její růžový balerínky s mašličkou a nahej tancuje a zpívá na chodbě... A co jejich otec? Ten když nečumí na mě, tak čumí z okna nebo na vyplou televizi... to je jejich život! :D
Jo, tak ještě 8 měsíců a 7 dní :D
Dneska vám chci napsat, jakej režim mám teď přes léto. Žiju v divné rodině, proto mám i jako jediná aupair neobvyklej letní režim. Ninja z nějakýho důvodu (i když to tak nevypadá, asi neví co s penězma) platí opičkám přes léto summer day camp, takže já jsem teď taxikářka a pracuju 20 hodin týdně. Ráno je na 9 zavezu do kempu a do 4, kdy je vyzvedávám, mám volno. U nás by člověk zajásal a užíval si léto, ovšem tady v tomto zapadákově je to trochu něco jiného. Jak víte, mám ráda detektivky a tajný agenty, tak jsem si teď hrála na špiónku s tím, že tady nějakou zábavu přece najít musím :D
Měla jsem celkem i úspěch. Objevila jsem tady "pláž", tj. koupání u jezera. Není to žádná bomba, něco jako Poděbrady nebo Náklo, akorát tam musíte platit vstup 8 dolarů a celou dobu na vás čumí... teda pardon, hlídá vás plavčík, vlastně tři :D ale dobrá zpráva je, že se tam dá za 10 dolarů na hodinu půjčit kayak pro dva lidi, takže v sobotu budeme s Pav kayakovat na jezero :) což mi připomíná, že jsem se spletla a nepracuju v sobotu, ale v neděli, takže na skypu budu v neděli :)
Další "zábava", co jsem tady našla je golf - konkrétně tréninkové odpaliště. Hlavně mě to zaujalo proto, že je to blízko kempu a hlavně je to levný (!). Za 7 dolarů dostanete 100 míčků a za 11 dolarů asi 240 míčků a můžete pilovat techniku :D chystám se tam příští středu, protože na středy zatím nemám vymyšlenej plán, ale nejdřív musím obkoukat na youtube nebo v televizi, jak se to má správně dělat :))
Jinak mám ryze sportovní režim přizpůsobený mým vlasům (taky to tak děláte? :)) Nechci si totiž umývat vlasy každej den, protože je to podle mě hrozně zatěžuje, tak jsem to musela dobře promyslet :D
V pondělí běhám, tzn. potom si musím umýt vlasy, jak jistě chápete :D
V úterý mám jógu, to je mazec, teď nás vede jogín, kterýmu je tak 65 let a má esprit... je to nejzajímavější chlap, co jsem tady zatím potkala... a je fakt hodně dobrej :)) Minule jsme dělali i stoj na hlavně :D
Ve středu odpočívám po józe a ráda bych odpočívala u toho golfíku nebo na bazéně, ale tady bohužel nikde bazén není :(
Ve čtvrtek běhám, tzn. zase vlasy a
v pátek mám zase jógu :)
Jinak kemp je zajímavej a myslím, že pro děti, kterým se rodiče nevěnujou, je to super. Akorát mě jako rodiče by mě asi dost mrzelo, že moje děti zažijou všechno beze mě a že nejsem součástí jejich života, ale jsem v Americe a tady jim to naopak vyhovuje. Než jsou domů, že vždycky dostanou nálepku na tričko -
aby rodiče aspoň věděli, na co se dětí mají zeptat.. tady tuhle dostala Meg a je na ní napsáno - Zeptej se mě na... vodní skluzavku :)
Čím dýl žiju tady v tom bulšitu, tak tím jsem šťastnější, že jsem se narodila v České republice mojí mamince a tatínkovi a že jsem měla takové skvělé dětství a tolik svobody a že mě toho tolik a tak brzo naučili. Tady ty děti jsou tak zaostalý, to je hrůza, ale už jsem se s tím smířila a vím, že nemá cenu je nic učit a cokoliv se tady snažit měnit, protože to je prostě jejich svět a oni nic jinýho nepřijmou a nepochopí.
Co teda absolutně nechápu, je to, jak někdo může žít v domě u lesa a NIKDY nechodit ven! Dovedete si to představit? Asi ne :D Já si ráno otevřu dveře na ten deck, že tam na schodech posnídám, protože něco jako venkovní posezení tady neexistuje, a oni jsou úplně v šoku, že jdu ven a pak jsou překvapení, že venku je takovej čerstvej a osvěžující vzduch - i sráč! Oni jsou prostě pořád zavření v tom baráku, když já nejdu ven, tak je to nikdy nenapadne... Nemají klimatizaci, tak tady všude jedou ty větráky a jenom víří prach... a přitom stačí otevřít okno nebo dveře na deck a vyvětrat... nebo mají obrovskej gril, kterej už 2 roky nepoužili... áááá, kde to jsem???
Když si vzpomenu, jak jsem si, když mi byly 4 roky, sbalila kufřík a vyzvedl mě děda s babičkou a vyjeli jsme na chatu a později, když mi bylo 5, tak jsem ještě sbalila křečka a sestřičku a jeli jsme všichni. A pak na chatě se sestřenicí a bratrancem jsme strávili celý léto venku - snídali venku, obědvali venku, večer si opíkali na ohni a pořád jsme byli v lese, na kolech a u potoka a stavěli tam hráze a bazény pro barbíny :D domky a úkryty a nikdo nám nestál za zadkem... nebo když byly hrozný deště, tak jsem dědovi v pláštěnce a v gumákách s motykou nebo krumpáčem pomáhala kopat odvodňovací kanály, abysme neměli zatopenou příjezdovou cestu :D jak na to ráda vzpomínám :)
A prostě tyhle děti... Meg má pět a ani si neumí obout boty, natož zavázat tkaničky, a její jediná starost je, aby měla nalakovaný nehty (to nevím, kdo jí teď bude lakovat, když už nebude chodit do té školky) a abych jí udělala make-up (od maminky dostala první rtěnku už ve 3 letech) a Lucas má 7 a neumí jezdit na kole! Zato si rád obuje její růžový balerínky s mašličkou a nahej tancuje a zpívá na chodbě... A co jejich otec? Ten když nečumí na mě, tak čumí z okna nebo na vyplou televizi... to je jejich život! :D
Jo, tak ještě 8 měsíců a 7 dní :D
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)